Bankrotů kvůli nezaplaceným fakturám je stále více
Bankrotů kvůli nezaplaceným fakturám je stále více
autor: Archiv

Devíti z deseti českých podniků jejich odběratelé neplatí včas. Ukázal to průzkum společnosti Intrum Justitia a Komory certifikovaných účetních. Řada firem se v důsledku toho sama dostává do platebních potíží. Více než 60 procent finančních profesionálů hlásí, že se setkalo s krachem firmy kvůli nesplacené pohledávce. Oproti loňsku to znamená nárůst takřka o polovinu.

"Plátci, kteří se opožďují, jsou většinou z řad větších společností. Naopak až 87 procent společností, které se potýkají s problémy s nezaplacenými fakturami, jsou mikropodniky s obratem do 40 milionů korun ročně," popisuje situaci na trhu ředitel společnosti Intrum Justitia Karol Jurák.

Důvodů, proč si malé podniky nechají takové chování líbit, je hned několik. V první řadě to jsou obavy z toho, že by větší obchodní partner mohl odejít ke konkurenci, kdyby malá firma vyvíjela nátlak kvůli nesplaceným pohledávkám. Mnohdy si ale na problémy zadělávají podnikatelé sami − nekontrolují smlouvy a neznají svá práva. Například o tom, že dobu splatnosti faktur upravuje jak evropská směrnice, tak i český občanský zákoník, vědělo podle Juráka jen zhruba procento respondentů průzkumu.

Když dodavatel úvěruje odběratele

Zákony přitom mohou být užitečným pomocníkem, o něhož se může podnikatel při jednání s obchodním partnerem opřít. Občanský zákoník stanovuje obecnou dobu splatnosti na 30 dní od doručení faktury, respektive doručení zboží nebo služby. Platí, že toto ustanovení se použije například v situaci, kdy si smluvní strany splatnost předem neujednaly.

"I dobu splatnosti v délce 30 až 60 dnů lze smluvně sjednat bez jakýchkoliv omezení. Pokud by ovšem byla ujednána doba delší než 60 dnů, je podle zákona podmínkou účinnosti takového ujednání opodstatněnost v kontextu daného závazku. Jinými slovy takové ujednání nesmí být k věřiteli hrubě nespravedlivé," vysvětluje partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Thomas Rechberger.

Návod k tomu, co autoři předpisů považují za "hrubě nespravedlivé" chování, dává přímo text směrnice. Podle něj se při hodnocení smluvního ujednání přihlédne k povaze zboží nebo služby, která je předmětem obchodní transakce, k obchodním zvyklostem a praxi zavedené mezi obchodními partnery. Dále by se mělo posuzovat také to, zda má odběratel pro odchylku od zákonného režimu objektivní důvody.

"Legitimním důvodem pro delší dobu splatnosti je situace, kdy je zboží dodáváno do zahraničí, je zatíženo vyšší marží nebo jsou s transakcí spojeny administrativní procedury," popisuje Rechberger. Naopak jako na nespravedlivé by mohlo být nahlíženo na prodloužení doby splatnosti při dodávkách rychloobrátkového zboží. "V tomto případě totiž dlužník de facto získá zbožový úvěr na financování své činnosti," vysvětluje.

Smlouva versus realita

Podle závěrů průzkumu si tuzemské firmy ve smlouvách dojednávají splatnost v průměru 27 dnů. Jen zřídkakdy ale bývá tato lhůta dodržena a průměrně dochází k časové prodlevě o 12 dní. "Až 55 procent respondentů, kteří připustili problémy s opožďováním plateb, ví, že jde o záměrné opožďování," zdůrazňuje Jurák. Nejde přitom jen o problém mezi podnikateli. Špatná platební morálka odběratelů se snadno může dotknout zaměstnanců firmy, nebo se dokonce přelít na stát.

I na opožděné platby přitom zákony pamatují a snaží se dát věřitelským firmám bič na neukázněné obchodní partnery. Žádat mohou zaplacení úroku z prodlení, a to i v případě, že si ho s dlužníkem ve smlouvě neujednaly. Stanovuje ho nařízení vlády o výši úroků z prodlení a odpovídá repo sazbě zvýšené o osm procentních bodů. V současné době jde tedy o 8,05 procenta. Kromě toho mohou věřitelé dlužníkovi naúčtovat ještě náklady spojené s vymáháním peněz v paušální výši 1200 korun na každou pohledávku.

Než vymáhat úroky z prodlení, bylo by lepší sázet na prevenci. Avšak ta je v českých podmínkách teprve v začátcích. "Chybí tu digitalizace při prověřování budoucího obchodního partnera, práce s informacemi, práce s bankovní historií," upozorňuje Jurák.

Rovněž metody, jak předem minimalizovat dopady možné insolvence či platební nevůle obchodního partnera na vlastní byznys, využívá zatím jen zlomek českých podniků. To platí i v případě pojištění pohledávek. "Firmy v západní Evropě se pojišťují podstatně více. Tak například v Belgii je celkový příjem trhu z pojištění pohledávek kolem tří miliard eur, u nás je to asi 1,5 miliardy korun ročně," popisuje Hynek Rasocha, ředitel společnosti Renomia Trade Credit, která na českém trhu pojištění pohledávek zprostředkovává.

Pojištění přitom nezahrnuje jen platby za nezaplacené faktury, obvykle jeho součástí bývá i právní pomoc při vymáhání pohledávek. "Většinou 50 až 60 procent nahlášených pohledávek se podaří vymoci ještě před okamžikem odškodnění. Klient má celou pohledávku zpět a netratí ani 10procentní spoluúčast," říká Rasocha. Cena pojistky se obvykle pohybuje ve zlomcích procent hodnoty pohledávek a platí, že čím víc pohledávek si podnikatel pojistí, tím dosáhne na lepší sazbu.

Dalším nástrojem ochrany proti špatné platební morálce odběratele je factoring. Jde o službu, v rámci které banka nebo specializovaná společnost půjčuje klientům peníze proti pohledávkám. Zároveň se stará o správu postoupených pohledávek.

"Pro každou firmu připravujeme zcela individuální cenovou nabídku, která se odvíjí od očekávané výše facto­ringového obratu za dvanáct měsíců a rozsahu poptávaných služeb. Celkové náklady na factoring se u většiny klientů pohybují do dvou procent z objemu postoupených pohledávek," uvádí obchodní ředitel ČSOB Factoring Jindřich Horák.

Podle závěrů průzkumu Intrum Justitia po factoringu sahá jen pět procent českých firem. Důvodem může být i to, že není vhodný pro všechny. "Má smysl pro firmy, které na factoringovou společnost v průběhu jednoho roku postoupí pohledávky ve výši alespoň 15 milionů korun," říká Horák. Rentabilní nebývá ani factoring pohledávek s návratností do 21 dnů.

Podobné limity má i pojištění pohledávek. Renomia například na svém webu uvádí minimální roční objem faktur, který je možné pojistit, ve výši 20 milionů korun. Tato hranice sice není neprolomitelná, u nižších částek už ale musí podnikatelé počítat, zda se jim pojištění opravdu vyplatí. Paleta pomocníků pro drobné podnikatele, kteří paradoxně na špatnou platební morálku svých obchodních partnerů doplácejí nejvíce, se tak velmi zužuje. Proto by podle expertů měli alespoň důsledně a nejlépe ve spolupráci s právníky psát své smlouvy, aby si nezavírali cesty k úspěšnému vymáhání nezaplacených faktur.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.