Ústavní soud rozhodl v otázce utajených informací
Ústavní soud rozhodl v otázce utajených informací
autor: HN – Zuzana Šmajlerová

Pravoslavný duchovní z Ruska se obrátil na Ústavní soud s žádostí o zrušení ustanovení týkajícího se nezveřejňování stanovisek policie a zpravodajských služeb k neudělení státního občanství v případě, kdy obsahují utajované informace. Učinil tak poté, kdy byla jeho žádost zamítnuta a následný rozklad u ministra vnitra také. Ústavní soud však jeho žádosti nevyhověl. Dle jeho názoru sleduje zákonodárce tímto ustanovením bezpečnostní zájmy státu. To, že uvede jako důvod nevydání státního občanství „ohrožení bezpečnosti státu“, je tak ústavně konformní.

Nárok na státní občanství?

Stěžovatel měl již 10 let trvalé bydliště v České republice. K Ústavnímu soudu se obracel s tím, že vědomě bezpečnost státu nenarušuje, avšak díky §26 zákona o státním občanství nemá možnost bránit se proti rozhodnutí soudně, tudíž je opomíjeno jeho právo na spravedlivý proces společně s právem na informace.

Dle nálezu však v případech, kdy nevzniká občanství na základě zákona, ale rozhodnutím orgánu veřejné správy, je rozhodnutí o udělení státního občanství ryze v rukách státu. Ochrana bezpečnosti státu je důležitá pro samotný stát i jednotlivce, tudíž je nadřazený právu na informace jedince v daném případě. Současně by tak mělo být vysvětlení ve znění „z důvodu ohrožení státu“ dostačující a žadatel o občanství nemá tedy právo na širší informací. Ústavní soud také v případě vyzdvihl, že neexistuje žádný legitimní nárok na udělení občanství.

Soudní ochranu lze v budoucnu přezkoumat

Filip Schmidt, právní zástupce stěžovatele, rozsudkem Ústavního soudu překvapený nebyl. „Nešlo ani tak o odebrání možnosti státu rozhodovat o tom, komu udělí, nebo neudělí státní občanství. Snažili jsme se poukázat na to, že za určitých okolností může docházet k porušení práva na spravedlivý proces, které se vztahuje na občany ČR i na cizince,“ uvedl.

Soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk v nálezu uvedl, že námitkou stěžovatele týkající se soudní ochrany se zabývat nemohl, neboť stěžovatel v návrhu zrušení tohoto ustanovení neuvedl. Nevylučuje však, že se zmíněná pasáž zákona nemůže stát součástí přezkumu nazítří.

Autoři: Lukáš Šikel