Svěřenské fondy měly být lákavým způsobem, jak předat nástupnictví ve firmě, aniž by se majetek dostal do rukou těm dědicům, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci pro řízení podniku anebo o něj nemají zájem. Jenže místo jejich rostoucí popularity coby nástroje na pohodlné předání majetku či zajištění nástupnictví, které se těší v zahraničí, si v českých podmínkách svěřenské fondy vysloužily nálepku netransparentní mezery v zákoně či institutu snadno zneužitelného pro praní špinavých peněz.

Bez důkazů

Strach z toho, že když majetkoprávní vztahy občanů nejsou pod přímou státní kontrolou, budou jistě zavánět něčím nelegálním, se dostal i do aktuální novely občanského zákoníku. Zatímco doposud evidovali vznik svěřenských fondů pouze notáři − což skýtalo prostor pro utajení existence fondů − počítá návrh, který je před závěrečným schvalováním ve sněmovně, se zavedením jejich povinné evidence rejstříkovými soudy. To by mělo podle ministerstva spravedlnosti "tajné schránky" dostat pod kontrolu státních orgánů. "Specifické riziko je shledáváno v právní konstrukci svěřenského fondu jako odděleného a nezávislého vlastnictví vyčleněného majetku, který není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno. Tato konstrukce umožňuje zakladateli a obmyšleným zůstat v anonymitě, což může být zneužito také k legalizaci výnosů z trestné činnosti," vysvětluje Daniel Škvařil z tiskového odboru ministerstva spravedlnosti. Nicméně žádné hmatatelné důkazy nebo data, která by jasně ukazovala na míru zneužití fondů kriminálními živly, resort nemá. "S požadavkem na sdělení praktických zkušeností doporučujeme obrátit se na Finanční analytický útvar ministerstva financí," radí Škvařil.

Ani ten ale zkušenosti, které by potvrzovaly obavy o možnou zneužitelnost fondů, neposkytl. "Finanční analytický útvar neeviduje žádný případ, ve kterém by probíhalo šetření zneužití svěřenského fondu k trestné činnosti," říká Kateřina Vaidišová z ministerstva financí. A podobně jsou na tom i státní zástupci − další angažovaná skupina, která po přepsání pravidel pro svěřenské fondy opakovaně volá. Podle vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové získání konkrétních statistik brání právě anonymita, které se fondy v současnosti těší. "Za této situace nelze majetek nabytý trestným činem nebo jako odměna za něj a následně vyvedený do svěřenského fondu zjistit, zajistit nebo jiným zákonným způsobem zamezit pachatelům v dispozici s ním," zdůrazňuje šéfka pražských žalobců.

Absence důkazů ale není jediným důvodem, proč někteří experti tvrzení státu o využití svěřenských fondů jako tajných schránek na peníze odmítá. "Vzhledem k tomu, že existují mnohem jistější a sofistikovanější způsoby, jak skrýt vlastnictví nelegálně nabytého majetku, se nám tato argumentace jeví jako úlitba veřejnosti, které byl tento obrázek od začátku předkládán," tvrdí advokát PwC Legal Michal Jekielek.

Podle insiderů pak zneužití trustů pro legalizaci výnosů z trestné činnosti naráží na praktické problémy a bariéry plynoucí z již platných předpisů. "Důvod je jednoduchý − jakékoliv nakládání s majetkem ve svěřenském fondu nevyhnutelně vyžaduje interakci s bankami a dalšími subjekty, jako je katastrální nebo finanční úřad," vysvětluje Eva Hrušková ze společnosti Svěřenské fondy a trusty. Úřady ve všech případech požadují předložení relevantních dokumentů, jako je statut svěřenského fondu, smlouva o svěřenském fondu, smlouvy o vkladech majetku, než začnou s penězi či majetkem jakkoliv nakládat. "Znamená to, že identita a funkce zúčastněných stran budou viditelné," dodává Hrušková.

Výhrady k novelám, které mají dostat svěřenské fondy pod státní kontrolu, má také Úřad pro ochranu osobních údajů. Tomu vadí hlavně to, že ministerstvo spravedlnosti zásah do soukromí majitelů, správců a lidí, kteří mají mít z fondů prospěch, ospravedlňuje tím, že evidence usnadní práci orgánům činným v trestním řízení. "To může být legitimním cílem v policejním státě, nikoliv v takovém, který bere ochranu soukromí seriózně," napsal úřad ve svých připomínkách k novele. Avšak ani on u vlády neuspěl. Navzdory kritice pokračuje nová právní úprava v cestě legislativním procesem.

Rodná čísla na dosah

Pokud změny schválí sněmovna i Senát a podepíše prezident, měly by soudy do veřejně přístupného rejstříku zapisovat informace o tom, kdy fond vznikl, kdo jej spravuje a za jakým účelem byl fond zřízen. Kromě toho bude mít rejstřík ještě neveřejnou část. V té budou k nalezení mnohem citlivější informace, například údaje o osobě, v jejíž prospěch byl fond zřízen, a to včetně bydliště a rodného čísla. A najít v ní bude možné také informace o zakladateli a skutečném majiteli fondu. Přístup do této "tajné" evidence dává návrh zákona zejména soudům, orgánům činným v trestním řízení, finančním úřadům nebo České národní bance. Opis z neveřejné části rejstříku ale bude moci získat také ten, kdo na tom má právní zájem. V tom šli čeští zákonodárci dokonce nad rámec požadavků − které má na transparentnost svěřenských fondů Evropská unie.

A právě toto české specifikum je podle expertů slabým místem nové právní úpravy. "Tato formulace je vágní a snadno zneužitelná. Toto je dle našeho názoru největší chyba celé novely," obává se Jekielek. "Zde bude velmi záležet na tom, jak bude takový právní zájem posuzován," dodává James Turnbull z Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů.

Další skupinou, která by díky zákonodárcům mohla nově získat přístup k nejcitlivějším datům o fondech, mají být podle aktuálního návrhu také exekutoři. Dosud přitom platilo, že majetek ve svěřenských fondech exekuci nepodléhá. To je však ošemetnou otázkou celosvětově. Pokud se odhalí, že vlastník zřídil fond účelově k ukrytí peněz před věřiteli a že jen on sám je zároveň tím, kdo z něj má prospěch, může exekuce i jinde majetek ve fondu postihnout. "Jurisdikce po celém světě − včetně Québecu − který je pro nás jako zdroj české právní úpravy této oblasti důležitý − řeší tento problém uplatňováním celé řady testů," vysvětluje Eva Hrušková.

Kanadské soudy jejich prostřednictvím posuzují každý případ samostatně a pokládají přitom otázky typu, zda je daný fond zrušitelný, zda je zakladatel zároveň obmyšleným nebo zda je zakladatel fondu zároveň svěřenských správcem a tím, kdo může přijímat rozhodnutí týkající se fungování fondu. Vycházejí přitom z mezinárodních standardů.

Česko světovým lídrem

Ačkoliv se diskuse o zneužitelnosti svěřenských fondů vedou celosvětově, tak přísná pravidla, jako pro ně plánuje Česko, zatím žádný stát nemá. "Evidence svěřenských fondů ve světě běžná není. Jedná se o soukromé vztahy, nikoliv o právnické osoby, a proto jejich evidence odporuje jejich povaze," říká Jekielek z PwC Legal.

Ani evropské státy zatím v reakci na požadavek Bruselu na větší transparentnost a lepší kontrolu nad fondy nezačaly houfně zřizovat veřejné rejstříky, do nichž se budou trusty, jejich majitelé, správci a obmyšlení zapisovat.

Pokus o spuštění rejstříku podobného tomu navrhovanému českému zatím udělala jen Francie. Fungovat začal začátkem července. Už po osmnácti dnech ale muselo francouzské ministerstvo financí jeho činnost pozastavit a stáhnout jej ze svých webových stránek. Nařídila mu to Státní rada, která je obdobou tuzemského Nejvyššího správního soudu. U té evidenci svěřenských fondů napadla Američanka trvale žijící ve Francii. Ve svém podání poukázala na to, že veřejná povaha registru může vést k vyzrazení záměrů vlastníka fondu, tj. osoby, která jeho prostřednictvím převádí svůj majetek na obmyšlené. To může vlastníka vystavit tlakům z rodiny nebo ze společnosti.

Podle závěrů Státní rady vyvolává registr vážné obavy o to, zda je vůbec legální. Mohl by být dokonce v rozporu s ustanovením článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. A právě to má nyní posoudit francouzský Ústavní soud. Finální rozhodnutí, které o osudu tamní evidence definitivně rozhodne, by mělo padnout koncem října. Podle francouzských médií probíhající soudní přetahovaná přesně vystihuje, jaké těžkosti může mít stát při hledání rovnováhy mezi transparentností požadovanou některými občany a přáním na ochranu soukromí požadovaným jinými.

Na podobné problémy má zaděláno i české ministerstvo spravedlnosti. Svědčí o tom některé pozměňovací návrhy, s nimiž přišli poslanci během projednávání novely ve sněmovně. Za "nekoncepční" označuje novou právní úpravu svěřenských fondů dokonce poslanec Jan Farský, který díky svému mnohaletému boji za uzákonění registru smluv platí za jednoho z hlavních zastánců transparentnosti ve sněmovně. A požaduje vypuštění sporných paragrafů z projednávané novely. "Tyto zásahy mají tendenci přiblížit právní úpravu svěřenských fondů ostatním právnickým osobám, což popírá původní úmysl zákonodárce," vysvětluje Farský důvody, které ho k podání pozměňovacího návrhu vedly. A dodává: "Úprava svěřenských fondů by si zcela jistě zasloužila legitimní diskusi, která se týká například otázek jejich transparentnosti, případně sdílení informací. Nicméně tato diskuse vedena nebyla. Pokud bude právní úprava v navržené podobě přijata, úprava svěřenských fondů ztratí svůj smysl." Už teď je přitom zájem o svěřenské fondy v Česku mizivý. Od roku 2014, kdy se dostaly do zákona, jich podle odhadů expertů vznikly jen stovky, možná kolem tisíce.

V porovnání třeba s Novým Zélandem, kde jich fungují statisíce, a jejich počet je tak srovnatelný s počtem obchodních společností fungujících v ostrovním státě, je tato forma nakládání s majetkem v Česku teprve v plenkách. A důvod? Ten experti připisují negativnímu obrazu svěřenských fondů v médiích i vlekoucí se diskusi kolem přijetí nových zákonných pravidel. Ta totiž zadělává hlavně na právní nejistotu.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související