Česko se chce v otázce zveřejňování platů inspirovat západními státy
Česko se chce v otázce zveřejňování platů inspirovat západními státy
autor: archiv HN

Ve firmách v celé Evropě padá jedno velké tabu: zaměstnanci dostávají právo dozvědět se výši platu svých kolegů. Cílem je snížit nespravedlivé odměňování žen, které často berou za stejnou práci méně peněz než muži. Odtajňování platů doporučuje Brusel a řada zemí Evropské unie už taková pravidla přijala. V Česku, kde je rozdíl v platech mužů a žen jeden z největších v Evropě, teď novinku řeší ministerstvo práce a sociálních věcí.

"Když bude o výši platů jasno, může díky tomu vyjít najevo, že firma diskriminuje ženy. Ty se pak budou moci snadněji domáhat nápravy," zdůvodňuje Evropská komise, proč se mají platy odtajnit.

Ženy ze zemí unie berou průměrně o 16 procent méně než muži. Je to tím, že častěji pracují na hůře placených pozicích. Ale i když dělají stejnou práci jako muži, většinou za ni berou méně. To také připravuje evropskou ekonomiku o peníze: nová studie výzkumného centra Eurofund tvrdí, že kvůli nedostatečnému využití žen na pracovním trhu státy EU ročně přicházejí o 370 miliard eur (téměř 10 bilionů korun). Za jeden z problémů označuje i nerovnost v platech.

Evropská komise ale jednotlivým zemím nenařídila, jak přesně mají s platovou nerovností bojovat − pouze jim doporučila, aby s ní něco dělaly. Jednotlivé státy si tedy mohou přijímat vlastní pravidla.

Třeba v Německu vládní koalice kancléřky Angely Merkelové tento měsíc rozhodla, že zeptat se na plat kolegů a kolegyň budou moci lidé ve firmách, které mají přes 200 zaměstnanců. "Je to velký krok vpřed na cestě k rovnosti pohlaví," je přesvědčen předseda poslaneckého klubu německých sociálních demokratů Thomas Oppermann.

Jinde mají pravidla přísnější. Ve Finsku, Estonsku nebo Irsku si mohou o informaci ohledně platu svého kolegy říct zaměstnanci úplně všech firem nebo úřadů. V Rakousku, Švédsku nebo na Kypru má zase toto právo jen ombudsman, případně úřady inspekce práce.

Česko je jednou z posledních zemí, kde podobná pravidla zatím zcela chybí − přestože tu muži berou v průměru o téměř čtvrtinu více než ženy, což je třetí nejvyšší rozdíl ze všech zemí unie. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) se ale chystá zavést o poznání mírnější pravidla, než mají mnohé západní země.

Podle návrhu, který Marksové tým nyní připravuje, by měly firmy s více než 50 zaměstnanci zveřejňovat průměrnou mzdu, kterou vyplácejí na jednotlivých pozicích. Mělo by tak být jasné, kolik v průměru bere třeba management nebo účetní. Čeští zaměstnanci se ale nebudou moci ptát na přesný plat konkrétního kolegy.

Zveřejňování platů navíc nebude alespoň zpočátku pro tuzemské firmy povinné, ale jen doporučené − na rozdíl třeba od Německa, které si ho vynutí pomocí zákona. "Začínáme velmi mírně a osvětově," zdůvodnila to Marksová. Vládě hodlá novinku předložit v průběhu příštího roku.

Přísnější pravidla − například možnost zjistit plat konkrétního kolegy − by podle ní v současné době stejně v parlamentu neprošla. "Česká společnost si s tématem nerovnosti žen pořád neumí poradit, například pro starší muže je to stále tabu. A starší muži převažují i mezi zákonodárci," prohlásila ministryně.

Otázkou je, jak se doporučením ministerstva budou řídit firmy. Třeba šéf společnosti Brano Group Pavel Juříček ho nejspíš respektovat nebude. "Nechápu, proč bych měl zveřejňovat, kolik vydělávají konkrétně třeba nástrojaři," řekl s tím, že jako člen Sdružení automobilového průmyslu už dnes dobrovolně zveřejňuje průměrný výdělek na dělnických pozicích.

Odtajnění platů může podle Juříčka vést ke mzdové spirále a k přetahování lidí. "Když řeknu, že nástrojařům platím 30 tisíc, a můj konkurent zveřejní, že jim dává 28 tisíc, tak se od něho budou nástrojaři tlačit ke mně. A naopak," zdůraznil Juříček, jehož Brano Group v Česku zaměstnává více než dva tisíce lidí.

S přispěním Markéty Šrajbrové

V rubrice Názory čtěte komentáře Julie Hrstkové a Davida Klimeše

Autoři: Ondřej Houska