Pracoviště - ilustrační foto
Pracoviště - ilustrační foto
autor: archiv

Whistleblowing je v našich končinách stále veřejností vnímán spíše jako fenomén z amerických thrillerů. I s ohledem na předrevoluční minulost má také v Česku stále pro mnohé oznamování protiprávního jednání pachuť udavačství. Nicméně jde rozhodně o prvek, který může výrazně přispívat k odhalování společensky škodlivých jednání. Uzákonění ochrany oznamovatelů korupce je jednou z vládních priorit a strany vládní koalice se k němu zavázaly už v koaliční dohodě. V tom, jakou formou ovšem ochranu whistleblowerů provést, panovala mezi jednotlivými členy vlády ostrá neshoda. Vládní kabinet nakonec schválil minimalistické řešení pomocí novelizace několika zákonů, které preferoval ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier.

Speciální zákon versus novelizace

Návrh legislativního řešení ochrany whistleblowerů měl Dienstbier předložit už v minulém roce, s odkazem na složitost problematiky ale požádal o prodloužení tohoto termínu, kdy v mezičase se analýzou dané problematiky zabýval specializovaný ministrův tým. Ve hře bylo více variant, a to včetně přijetí celého nového zákona speciálně pro tuto oblast. Toto řešení však ministr pro tuto chvíli zavrhl mimo jiné i s poukazem na to, že "nelze whistleblowery extenzivně zvýhodňovat oproti jiným zranitelným skupinám zaměstnanců". Dále má podle něj minimalističtější řešení lepší šanci skutečně projít legislativním procesem a také podotkl, že ani na tom, co by vlastně mělo být přesně obsahem samostatného zákona nepanovala shoda.

Dienstbierem preferovaná varianta, které vláda nakonec přitakala, zakotvuje ochranu oznamovatelů korupce formou novelizace zákonů, jimiž jsou upraveny pracovní a služební poměry, tedy zákoníku práce, služebního zákona, zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nebo zákona o vojácích z povolání a některých souvisejících předpisů. Novelizace má být velmi strohá, kdy do dotčených zákonů má být doplněno ustanovení, které stanoví, že žádný zaměstnavatel či služební orgán nesmí zaměstnance či příslušníka "postihovat nebo jej znevýhodňovat proto, že učinil v dobré víře oznámení o podezření na protiprávní jednání".

Silnější procesní postavení pro whistleblowery

Změna se má dotknout ale i občanského soudního řádu. Druhým pilířem ochrany pro oznamovatele po explicitním zákazu postihů a znevýhodňování zaměstnance je zlepšení jeho procesní situace v rámci řízení u soudu. Počítá se totiž se zavedením sdíleného důkazního břemene, kdy whistleblower bude muset pouze prokázat, že s ním bylo zacházeno odlišně od jiných osob ve srovnatelné situaci a tvrdit příčinnou souvislost mezi tímto zacházením a oznámením, které učinil. Pak už bude na zaměstnavateli, aby prokázal, že diskriminačně nejednal a k danému zacházení měl nějaký věcný a legitimní důvod.

„Zvoleno bylo řešení, které lze považovat za přiměřené věcně a legislativně. Zaměstnancům poskytuje oporu v zakotvení explicitního zákazu postihu oznamovatele do zákona včetně zlepšení jejich procesního postavení v pracovněprávních sporech," uvedla k návrhu v oficiálním prohlášení mluvčí ministra Dienstbiera Olga Jeřábková.

Babiš přišel s vlastním „konkurenčním“ návrhem

Do Dienstbiera se již dříve v médiích poměrně ostře pustil ministr financí Andrej Babiš, který kolegovi vytkl jeho údajně laxní přístup k tomuto tématu a s ministrem spravedlnosti Pelikánem po boku již v dubnu mediálně představil svůj vlastní poslanecký návrh samostatného zákona na ochranu whistleblowerů. Kritizoval také nyní vládou přijaté řešení, neboť soudní ochrana oznamovatelů ex post mu připadá nedostatečná a neřeší aktuálně nastalý výpadek v příjmech či nemajetkovou újmu, kterou whistleblower může utrpět.

Babišův legislativní návrh by zavedl několik druhů ochrany oznamovatelů. Bylo by na tom, kdo oznámí korupci, zda učiní udání anonymní formou, nebo podá trestní oznámení a stane se tzv. chráněným oznamovatelem. Tento status by mu mohl být přiznán státním zástupcem formou předběžného opatření. Pokud by mu byl tento status přiznán, nemohl by pak už být dotčeným zaměstnavatelem přeložen, převeden na jinou práci nebo by s ním nemohl být skončen pracovní poměr bez apriorního souhlasu Úřadu práce.

Pro anonymní oznámení, tedy přesněji oznámení s utajením totožnosti, by potom sloužil informační systém provozovaný Nejvyšším státním zastupitelstvím. Ochrana by se pak týkala spektra trestných činů hospodářských a s korupčním aspektem. Návrh počítá i s náhradou za ušlý výdělek při nezákonném skončení pracovního poměru či za majetkovou újmu, a to v maximální výši 100 tisíc korun. Daná úprava by podle kritiků ovšem mohla podporovat udavačství a i jistá nekalá jednání. Ještě dále v motivaci whistleblowerů zašli například na Slovensku, tam ministerstvo spravedlnosti může dokonce oznamovatelům přiznat jakousi formu odměny, pokud jejich udání povede k uznání pachatele vinným z trestného činu či správního deliktu.

SPD ČR je pro „variantu 0“

Svaz průmyslu a dopravy České Republiky (SPD ČR) se ovšem nechal slyšet, že současná právní úprava obsahuje dostatek institutů k ochraně oznamovatelů a za vhodnou považuje nulovou variantu, tedy žádnou novou úpravu, ať v té či oné podobě, vůbec nepřijímat.

„Podle názoru SP ČR případná nová právní úprava představuje typický případ bezdůvodného zvyšování administrativní zátěže na straně zaměstnavatelů v soukromém sektoru (nové instituty, nové pozice, nové povinnosti, nové náklady). Tato úprava by mohla vést k zneužívání tohoto institutu zaměstnanci,“ uvedl SPD ČR ve svém stanovisku.

Každopádně podle současného plánu by příslušné změny navržené ministrem Dienstbierem a posvěcené nově vládou měly být promítnuty do našeho právního řádu od roku 2018. S ohledem na vše výše uvedené je však jasné, že přijetí explicitního uzákonění ochrany whistleblowrů čeká ještě v zákonodárném procesu velmi trnitá cesta.