Učitel - ilustrační foto
Učitel - ilustrační foto
autor: HN – Lukáš Bíba

Situace na školách se v posledních letech vyostřuje, mnoho dětí a dospívajících ztrácí zábrany a vedle šikany spolužáků se množí i případy útoků přímo na pedagogy. Existují ovšem i případy, kde k méně nápadnému šikanóznímu jednání na školách dochází i mezi dospělými, kdy práci již tak podhodnoceným učitelům ztěžuje dokonce samo vedení školy. Aktuálně tak Ústavní soud ČR rozhodoval o ústavní stížnosti učitele, který opakovaně dostal výpověď ze školy. Orgán ústavnosti se postavil na stranu pedagoga.

Výpověď daná pro zástupné a uměle vytvořené důvody

Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces. Dotčený pedagog učil angličtinu na střední škole. V létě 2010 dostal však od vedení školy výpověď z pracovního poměru z důvodu jiné organizační změny podle § 52 písm. c) zákoníku práce v důsledku které se stal tento stěžovatel nadbytečným. Proti této výpovědi se učitel bránil u obecných soudů a v tomto případě byl úspěšný, neboť soudy vyvodily neplatnost výpovědi, kterou vyhodnotily jako účelové jednání. Zaměstnavatel totiž přijal novou zaměstnankyni na výuku dotčeného předmětu jen proto, aby mohl pozdějšímu stěžovateli dát výpověď právě z důvodu nadbytečnosti.

Soudy se učitele zastaly a následoval druhý vyhazov

Situace se ovšem opakovala na podzim 2011, kdy stejný učitel dostal opět výpověď, tentokrát dle § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy proto, že měl závažně porušit své pracovní povinnosti. Porušení mělo spočívat v tom, že po část pracovní doby tvořené přímou pedagogickou činností, tedy výukou žáků, nechodil do práce. Pedagog se opět ve věci obrátil na soudy a proti této výpovědi opět brojil. Okresní soud jeho žalobě vyhověl, soud krajské úrovně potom jako soud odvolací poté, co jeho rozsudek zrušil Nejvyšší soud, ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl a Nejvyšší soud následně ještě dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud dospěl k závěru, že i důvody druhé výpovědi byly zástupné a uměle navozené a tedy obecné soudy měly rozhodnout o neplatnosti výpovědi stejně tak, jako v prvním případě. U první výpovědi z pracovního poměru totiž pozdější stěžovatel odmítl vyučovat předměty vyučované jinými učiteli, kdy tyto hodiny jim byly uměle odebrány. Angličtinář následkem toho měl učit například strojní obrábění, tělesnou nebo společenskou výchovu. Pokud by zde nebyla tato šikanózní simulovaná jednání zaměstnavatele, pedagog by stále vyučoval anglický jazyk. Po zásahu obecných soudů po první výpovědi však ředitel školy místo opětovného přidělení výuky angličtiny stěžovateli postavil pedagoga před naprosto stejnou situaci a po odmítnutí ze strany dotčeného učitele vykonávat malé a nesourodé úvazky, obdržel tento opět výpověď pro závažné porušení pracovních povinností.

Obecné soudy nezohlednily účelovost výpovědi

Obecné soudy podle soudu ústavního v druhém případě přesvědčivým způsobem nezohlednily závěr, ke kterému již v předchozím řízení došly, tedy že v prvním případě byla výpověď z pracovního poměru dána stěžovateli účelově. „Podle názoru Ústavního soudu přitom i druhá výpověď daná stěžovateli byla jen účelovým a ve svém důsledku formalistickým krokem,“ uvedla k tomu tisková mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.

„Dalším problematickým bodem je nesprávný výklad § 32 zákona o pedagogických pracovnících, který provedly obecné soudy v právě projednávaném případě. Toto ustanovení zakotvilo výjimku, která umožňovala, aby po přechodnou dobu byly jednotlivé předměty vyučovány i bez potřebné kvalifikace, a která dopadala i na stěžovatele. Stěžovatel si v předmětném období v zákonem stanovené lhůtě doplňoval vzdělání a i kdyby nově přijatá učitelka měla pro výuku anglického jazyka lepší kvalifikaci, nemohlo by to stěžovatele v přímém srovnání znevýhodňovat. Pokud praxe toto ustanovení využívala k tomu, aby alespoň dočasně překonala nedostatek pedagogů pro některé obory a předměty, nešlo o postup přímo v rozporu se zákonem, nicméně nelze takové kroky aprobovat do té míry, aby od nich mohla být odvozována například platnost či neplatnost výpovědi nebo aby sloužily jako „prubířský kámen“ při hodnocení eventuálně šikanózního postupu, jak k tomu došlo v tomto případě. Je iracionální, aby pedagog, který má příslušnou kvalifikaci na určitý předmět vyučovaný na škole, kde pracuje (či si v souladu se zákonem takovou kvalifikaci doplňuje), vyučoval místo toho šest dalších předmětů, když pro některé z nich kvalifikaci nemá a patrně nikdy mít nebude,“ dodala ve vyjádření k případu Sedláčková.

Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Ostravě a právní boj učitele s postupem vedení školy tak bude pokračovat. Obecný soud bude v daném případě vázan názorem Ústavního soudu ČR