"Letošní rok je natolik věnován Karlu IV., až mám dojem, že by mu tato pozornost snad ani nebyla příjemná. Přehlíží se tak jiná významná výročí, např. Shakespearovo, Cervantesovo a další," napsal šéfredaktor Balíkovy mozaiky profesoru Pavlu Holländerovi s prosbou, aby pojednal "o Vašem - jak by řekl můj tatínek - 'oblíbenci' Shakespearovi". Nelze arciť nezmínit, že ke vzniku tohoto textu výrazně napomohla i jistá nostalgie ve vztahu ke společným prožitkům z období druhé dekády Ústavního soudu.

Pavel Holländer: příběh shylockův

konstitucionalistům je víc než dobře znám příběh z roku 1610, kdy sir Edward Coke, předseda anglického vrchního civilního soudu, v rozhodnutí v případu Bonham dospěl k právnímu názoru, v němž vyhlásil přednost obyčejového práva (common law) před zákonným právem (statute law) v Anglii. V této kauze Královská lékařská společnost odsoudila a uvěznila Thomase Bonhama za provozování lékařské praxe bez licence. Když Bonham protestoval proti svému uvěznění, Coke rozhodl, že Královská společnost ve smyslu charty a statutu parlamentu postrádá pravomoc věznit za provozování lékařské praxe bez licence. Protože stejný subjekt - Královská společnost - jednak utrpěl újmu, ale i uložil trest, Coke argumentoval, že Společnost ve sporu jednala současně jako strana i soudce. Coke k případu obecně uvedl: "Z našich knih vyplývá, že v mnoha případech bude obyčejové právo dohlížet na právní předpisy vydané parlamentem a někdy je prohlásí za zcela neplatné: když je právní předpis vydaný parlamentem v rozporu s obecným právem či rozumem nebo je s nimi neslučitelný nebo jej není možné aplikovat, zvykové právo převládne a prohlásí takový právní akt za nicotný."1 Připomeňme, že kauza Bonham spadá do období panování prvních Stuartovců (Jakuba I., 1603-1625, a Karla I., 1625-1649), pokusů etablovat systém absolutistické monarchie. Názor Cokeův se ve své době v Anglii neprosadil, nicméně byl diskutován a odborná veřejnost jej dobře znala.2 S odstupem staletí je považován za zrod ideje ústavního soudnictví.

Udělejme teď filmový střih, abychom mohli převyprávět jiný příběh spjatý se jménem sira Edwarda Cokea: "21. ledna 1594 zatkla alžbětinská tajná policie osobního lékaře královny Alžběty Roderiga Lopeze. Byl obviněn z úmyslu otrávit královnu za padesát tisíc zlatých, které měl obdržet od španělského krále Filipa II. Roderigo Lopez byl portugalský Žid a údajnou vraždu měl provést s pomocí portugalského prince dona Antonia, který tou dobou dlel v Londýně na návštěvě. (...) Případ (...) se brzy proměnil v jeden z největších politických procesů alžbětinské doby. Přelíčení začalo 28. února 1594 (...) žalobcem byl hlavní prokurátor Jejího Veličenstva a pozdější nejvyšší královský sudí sir Edward Coke, muž, před nímž se třásla celá Anglie a který během své závratně úspěšné kariéry poslal na smrt řadu velkých osobností alžbětinské a jakubovské doby, mezi nimi katolického básníka Edmunda Campiona a známého dvořana, vojáka, diplomata a básníka sira Waltera Raleigha. Sebejistý a arogantní sir Edward Coke (podle dobových svědectví byl podsaditý a nosil pečlivě přistřižený knír) proslul poznámkami, které dodávaly jeho argumentační logice přesvědčivost a barvitost. S mimořádnou vášnivostí se jeho emocionální, vzletná rétorika projevovala v otázkách náboženských. Během procesu s Roderigem Lopezem například neopomněl zdůraznit Lopezův židovský původ a několikrát ho označil za Jidáše (...) Na popravišti Lopez prohlásil, že miluje královnu a Ježíše Krista (...) Shromážděný dav ho umlčel smíchem a posměšným voláním,Je to Žid!'.3

M. Hilský dodává, že "Roderigo Lopez se stal legendární postavou", po jeho popravě byla na motivy jeho příběhu napsána řada her (z nich nejznámější se stala Marlowova hra Maltský Žid), a jakkoliv "nikdo dodnes přesvědčivě neprokázal, že Graziano má na mysli Lopezovu popravu, když v Kupci benátském říká:

'Tvůj podlý duch vlád vlku,

Co vraždil lidi. Když ho věšeli,

Ulétla jeho duše z šibenice

Do lůna hříchu, v němž si ležel ty,

Vlila se do tebe a od té doby

Máš dravé, vlčí, krvelačné pudy.'

(IV. 1. 132-137)

(...) Jisté je, že proces s portugalským lékařem vstoupil do všeobecného povědomí natolik, že musel ovlivnit alžbětinské vnímání Shakespearovy hry.4

V alžbětinské Anglii Židé nežili, byli z ní vyhnáni, Shakespeare Kupce benátského psal jako dobovou komedii (frašku), "ze Shylocka udělal Žida a tím celý problém posunul do roviny,křesťané' versus,Židé'".5 Hilský i Fingerland však ukazují inscenační proměny Kupce benátského: "Postupem času, tedy s ústupem institucionalizovaného křesťanství a nástupem sekulárního humanismu (...) se při inscenacích důraz na Shylockovo židovství oslaboval a umělci zdůrazňovali lidské aspekty této postavy. Rozhodující impuls dal v tomto ohledu proslulý herec Edmund Kean počátkem 19. století (...) v nacistickém Německu (...) ve třicátých letech inscenovali Kupce benátského více než padesátkrát (...) V rasově korektním podání se však Židovka Jessika nevdala za árijce Lorenza."6

Martin Hilský pak ke svému překladu Shakespearova Kupce benátského připojuje pro literárního vědce a překladatele určitě překvapivý postřeh: "Shakespearova soudní scéna vzbudila zájem právníků celého světa a literatura o právní proceduře Kupce benátského je nepřeberná (zvláště němečtí právníci věnovali právním aspektům Shakespearovy hry mimořádnou pozornost).7

Nedalo mi, abych Martinu Hilskému nenapsal, že to není náhoda a že je tomu tak proto, jelikož to byl Rudolf von Jhering,8 jenž ve svém "Boji za právo" věnuje několik mimořádně originálních interpretativních myšlenek postavě Shylockově: ",Já chci jen zákon' (...) Těmito slovy stala se věc pojednou z právního názoru Shylockova otázkou o právu Benátčanů. Jak mohutně, jak obrovsky vztyčuje se postava toho muže, když tato slova praví! Není to již víc žid, jenž požaduje svou libru masa, jest to sám zákon benátský, jenž tluče na bránu soudní síně (...) Úchvatná tragika jeho osudu nespočívá v tom, že mu bylo odepřeno právo, nýbrž že on, středověký žid, má víru v právo."9 Jheringův vliv na německé i obecně evropské právní myšlení nabyl posléze takových rozměrů, že "každá" jeho teze byla podrobně zkoumána a široce diskutována.10

Hilský ve své odpovědi (ze dne 8. srpna 2007) reaguje na pasáž z "Boje za právo", již věnoval Jhering Shylockovi, takto: "Určitě vrhá poněkud jiné světlo na soudní scénu v Kupci benátském a na postavu Shylocka vůbec. Zatím mám pocit, že nepopírá, ale spíše doplňuje a z právního hlediska precizuje můj komentář o hře."

Na počátku i v závěru tohoto shakespearovského vyprávění tak stojí právník: sir Edward Coke a Rudolf von Jhering.

 

1) Viz Contexts of the Constitution. Ed. N. H. Cogan, New York 1999, s. 109-124. Th.F.T. Plucknett, Bohnam's Case and Judicial Review. Harvard Law Review, 1926, s. 30 a násl.

2) Viz k tomu K. Stern, Grundideen europäisch-amerikanischer Verfassungsstaatlichkeit. Berlin - New York 1984, s. 26-27.

3) M. Hilský, Shakespearův Kupec benátský. In: W. Shakespeare, Kupec benátský. Brno 2005, s. 13-14.

4) Ibid., s. 14-15.

5) J. Fingerland, Shylock - vydřiduch a člověk. V čem klade Shakespearova hra Kupec benátský otázky i pro jedenadvacáté století. MF DNES, 15. července 2006, s. D/7.

6) Tamtéž. Viz rovněž M. Hilský, op. cit., s. 71 a násl.

7) M. Hilský, op. cit., s. 101.

8) Připomeňme jeho základní životopisná data: Rudolf von Jhering (1818-1892) po krátkém období, kdy pobyl ve státní službě, celý svůj aktivní pracovní život prožil v univerzitním prostředí. Místy jeho profesorského působení se staly především Gießen (1852-1868), Vídeň (1868-1872) a Göttingen (1872-1892). Vyučoval římské právo, tj. tehdy v Německu platné občanské právo. Byl veselým, společensky založeným člověkem renesančních rozměrů. Miloval hudbu (kupříkladu v Gießenu stál v čele místního hudebního spolku) a krásnou literaturu. Ostatně je to poznat i na jeho díle. Úvod ke knize "Duch římského práva", dílo "Účel v právu" anebo jeho manifest "Boj za právo" jsou stylisticky mistrovskými pracemi. To lze ilustrovat pasáží naplněnou étosem práva z posledně citovaného díla: "Cílem práva jest pokoj, prostředkem k tomu boj. Pokud musí býti právo přichystáno na útok bezpráví - a to bude tak dlouho, pokud bude svět světem - nebude práva bez zápasu. Právo žije bojem, bojem národů, státní moci, stavů i jednotlivců. Všecko právo ve světě bylo vybojováno, každá důležitá právnická zásada musila být vybojována teprve na těch, kdož se jí vzpírali, a každé právo, právo národa i jednotlivce, předpokládá ustavičnou hotovost, aby se ubránilo. Právo není pojmem, nýbrž živou silou. Proto má spravedlnost, která v jedné ruce druží vážky, jimiž odvažuje právo, v ruce druhé meč, aby právo uhájila. Meč bez vah jest holé násilí, váhy bez meče jest malomocné právo. Obojí patří k sobě a dokonalý právní stav panuje jenom tam, kde síla, jakou spravedlnost vládne mečem, vyrovná se dovednosti, jakou zacházet umí s vahami." (R. von Jhering, Kampf um Recht. (1872) Cit. dle českého překladu: Rudolf Šl. Ihering, Boj za právo. Praha 1897, s. 13.) Ze dvou českých překladů Jheringova "Boje za právo" za ten zdařilejší považuji překlad vydaný v r. 1897.

9) R. von Jhering, Kampf um Recht, op. cit., s. 58-59.

10) Z řady evropských velikánů právní filozofie 20. století inspirovaných Jheringovou interpretací Shylockovy postavy zmíním alespoň Gustava Radbrucha (Vorschule der Rechtsphilosophie. Göttingen 1959, s. 95).

 

Stanislav Balík,
bývalý ústavní soudce a advokát v Praze, šéfredaktor Balíkovy mozaiky

Související