Trestní řízení - ilustrační foto
Trestní řízení - ilustrační foto
autor: HN – Martin Svozílek

Jedním z instrumentů k možnému zvratu již pravomocného rozhodnutí je podání návrhu na obnovu řízení. Pokud jde o trestní řízení, přípustnost obnovy je vymezena v ustanovení § 278 trestního řádu, dle něj se obnova povolí (mimo jiné) tehdy, pokud najevo vyjdou důkazy nebo skutečnosti, které soudu dříve nebyly známé, pokud zároveň samy o sobě, nebo ve spojení s již známými fakty a důkazy, mohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Při rozhodování obecných soudů však vyvstala otázka, zdali takovými důvody obnovy mohou být i novoty, které nastaly až po právní moci napadaného rozhodnutí. K věci nyní judikoval sám Ústavní soud ČR, který se ve svém nálezu vyslovil pro možnost použití i těchto zcela nových skutečností coby podkladů pro podání návrhu na obnovu řízení.

Na počátku byl později zrušený zákaz řízení

V případu, který nakonec skončil až Ústavního soudu ČR se muž neúspěšně domáhal obnovy trestního řízení, v jehož rámci byl pravomocně odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí. Trestného činu se měl dopustit jednáním, kdy několikrát řídil vůz v době, kdy mu byl rozhodnutím magistrátu uložen zákaz řízení všech motorových vozidel.

Muž navrhl obnovu dotčeného řízení, neboť ve věci před tím podal podnět k posouzení rozhodnutí magistrátu Ministerstvu dopravy, které rozhodnutí magistrátu zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání. Dotčené rozhodnutí magistrátu zakazující mu řízení, tak bylo zrušeno, a to s právními účinky ex tunc, tedy již k době vydání a lze na něj tedy co do právních účinků v dotčené době hledět, jako by nebylo vydáno. Pozdější ústavní stěžovatel tedy argumentoval tím, že jaksi nemohl řízením vozidla mařit výkon rozhodnutí, protože po výše popsané formální stránce mu daná činnost v inkriminované době ve světle rozhodnutí ministerstva zakázána nebyla.

Obecné soudy měly za to, že novoty nastalé až po rozhodnutí uplatnit nelze

Obecné soudy ale jeho návrhu nevyhověly. Došly totiž k závěru, že když ke zrušení rozhodnutí o zákazu činnosti došlo až poté, co bylo dotčené trestní řízení již pravomocně skončeno, nelze to považovat na novotu dle § 278 trestního řádu, protože nejde o dříve neznámou skutečnost, která následně vyšla najevo, nýbrž o skutečnost úplně novou, vzniklou až následně, která tudíž nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení.

Ústavní soud naopak použití „nových novot“ připustil

Ústavní soud po důkladném posouzení případu vyhověl ústavní stížnosti odsouzeného muže a zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a usnesení Okresního soudu v Klatovech, neboť po jeho soudu jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Ústavní soud se sám zabýval jazykovým výkladem dotčeného ustanovení trestního řádu a dospěl k opačnému závěru než obecné soudy, když zaujal právní názor, že pod ustanovení § 278 lze podřadit i nové skutečnosti nastalé až po právní moci rozhodnutí v řízení, jehož se návrh na obnovu týká: „nelze dospět k závěru, že by bylo podstatné, zda tyto skutečnosti nebo důkazy již existovaly v době rozhodování nalézacího soudu nebo odvolacího soudu, neboť rozhodující je, že tyto skutečnosti nebo důkazy dříve soudu, nalézacímu i odvolacímu, neznámé, vyšly najevo, tedy se objevily kdykoli později, a to včetně doby po právní moci napadeného rozhodnutí,“ uvedl k tomu ÚS prostřednictvím své tiskové mluvčí Miroslavy Sedláčkové.

Ústavní soud poukázal i na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která přináší obdobné závěry (rozsudek NS ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 5 Tz 100/2007). Dále ústavní soudci uvedli, že novotou ve smyslu § 278 trestního řádu mohou být i fakta, která doznala proměny a tedy skutečnosti, které sice byly v původním řízení předmětem dokazování, ale se zcela jiným výsledkem, kdy soud poukázal na svůj nález z března 2016 vydaným pod sp. zn. I. ÚS 4068/14.

Trestněprávní odpovědnost nemůže odviset od délky opravného řízení

Jádro porušení práva na spravedlivý proces se vztahem k danému případu pak spočívalo v tom, že když obecné soudy vyšly z toho, že následné zrušení rozhodnutí o zákazu činnosti s účinky ex tunc, ale až po právní moci rozhodnutí v trestním řízení, nelze už jako důvod obnovy použít, znamenalo by to fakticky odvislost trestněprávní odpovědnosti stěžovatele od skutečnosti, kterou nemohl ovlivnit, a to od délky řízení u přezkumného orgánu. Takový výklad orgán ochrany ústavnosti vyhodnotil jako ústavně nekonformní.

Věc se tak vrátí na stůl k dalšímu projednání Okresnímu soudu v Klatovech, pro nějž bude právní názor Ústavního soudu v daném případě závazný a bude nucen rozhodnout v souladu s ním.

Celý text dotčeného nálezu Ústavního soudu ČR naleznete ZDE.