Šroubovice DNA - ilustrační foto
Šroubovice DNA - ilustrační foto
autor: Office of Biological and Environmental Research of the U.S. Department of Energy Office of Science

Než se počátkem 90. let objevily testy DNA, mohly se soudy při určování otcovství opírat jen o méně přesné metody. V některých případech se dnes ukazuje, že se mýlily. Doposud však v tuzemském právním řádu neexistovala cesta, jak otcovství prohlášené soudem před více než 20 lety anulovat. 

"V praxi se vyskytly případy, kdy otcovství bylo určeno pravomocným rozhodnutím soudu, které není možné změnit či zrušit, a to s ohledem na překážku věci rozsouzené," uvedlo ministerstvo spravedlnosti. A právě to chce rezort nyní změnit.


Hranicí bude rok 1995

V připravované novele občanského soudního řádu se rozhodl dát mužům šanci na opravné řízení ohledně jejich otcovství. Otevřít bude možné ty případy, kde bylo otcovství dítěte určeno soudem před 31. prosince 1995.

Konec roku 1995 zvolilo ministerstvo přesto, že tuzemské soudy začaly testy DNA plošně využívat už od roku 1992. Nezbytné ale podle něj bylo stanovit dostatečnou časovou rezervu, a tak zvýšit pravděpodobnost, že nová právní úprava skutečně zahrne všechny případy, kdy mohlo dojít k chybnému stanovení otcovství na základě mylných premis. "Cílem bylo eliminovat případy, kdy by se vzdor standardnímu provádění testů DNA mohly v soudní praxi objevit i případy, kdy tento test neproběhl," vysvětluje resort v důvodové zprávě k novele.

Slovenského "otce" se zastal evropský soud

Nová právní úprava reaguje na judikaturu Evropského soudního dvora pro lidská práva. Ten v roce 2006 ve věci Paulík proti Slovensku konstatoval, že neexistence řízení, prostřednictvím kterého by byla právní situace dána do souladu s biologickou realitou, jde proti přáním zúčastněných osob a prospěch z ní ve skutečnosti nikdo nemá.

Paulíka prohlásil soud za otce dítěte v 60. letech 20. století. V roce 2004 však testy DNA prokázaly, že otcem své domnělé dcery není. Dodatečnou snahu o popření otcovství nicméně soudy zamítly s tím, že ve věci již existuje pravomocný rozsudek.

Soud pro lidská práva v důsledku neflexibility vnitrostátní úpravy shledal porušení článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Ten říká, že každý má právo na ochranu svého soukromého života a stát nemá do výkonu tohoto práva zasahovat, ledaže by takový zásah byl v zájmu ochrany práv a svobod jiných. To však už v tomto případě nebyl. "Domnělé dceři stěžovatele je nyní téměř 40 let, má svou vlastní rodinu a není závislá na výživě od stěžovatele. Obecný zájem na ochraně jejích práv v této fázi ztratil hodně ze své důležitosti v porovnání s dobou, kdy byla ještě dítětem," uvedl soud v rozsudku. Navíc to byla právě Paulíkova dcera, kdo dal podle soudu podnět k provedení testu DNA. 

Pokud by český právní řád na tuto judikaturu nereagoval a možnost nápravy v případech, kdy bylo otcovství určeno soudem bez testu DNA, dál neexistovala, mohla by se Česká republika vystavit riziku dalších žalob před evropským soudem. V těch by přitom měla jen malou šanci na úspěch.