Zdeněk Strnad - soudce a expert na insolvenční právo
Zdeněk Strnad - soudce a expert na insolvenční právo
autor: HN – Lukáš Bíba

Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu insolvenčního zákona, která by měla podstatně zjednodušit osobní bankroty. Při nich soud po pěti letech dlužníka v případě řádného splácení osvobodí od zbytku jeho dluhů.

"Dostane-li se někdo do tíživé životní situace, existuje tu nástroj, který mu umožní situaci vyřešit a znovu se zapojit do ekonomického života," říká místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Strnad, který se na přípravě novely podílel. Dodává přitom, že se dlužníci už s oddlužením naučili pracovat. "Stávají se ,poučenými dlužníky', pro které dluhy přestávají být problémem. Vnímají je spíše jako problém věřitelů. To ale nechceme," popisuje Strnad jeden z důvodů ke změně zákona. Cílem novely pak je zejména zatrhnout praxi oddlužovacích agentur, které lidi dostávají do ještě větší dluhové spirály.

Proč jste přistoupili k tomu, že budou návrhy na oddlužení zpracovávat jen insolvenční správci, advokáti, notáři a bezplatné veřejně prospěšné poradny?

Nemohli jsme přece jen mlčky dál sledovat nekorektní činnost oddlužovacích agentur, které si z insolvencí udělaly vlastní byznys a jejichž cílem není dlužníkům pomáhat. Poskytují jim neprofesionální informace a často je nutí před soudem i lhát a zatajovat majetek. Průměrná cena za jejich služby běžně dosahuje až několika desítek tisíc korun. Dlužníci jim často, patrně v tísni, podepisují i směnky na horentní sumy. Naposledy jeden z dlužníků uvedl částku astronomických sto sedmdesát tisíc korun! Za vrchol hyenismu pak považuji případy, kdy od dlužníků, kteří již nemají vůbec nic, berou do zástavy třeba snubní prstýnky či předměty osobní potřeby.

Jak kvalitní návrhy se vám dostávají na stůl?

Velmi nekvalitní. Soud pak musí s dlužníkem odstraňovat vady. A řízení se jen protahuje. Předpokládáme, že kvalifikovaný zpracovatel návrhu odvede profesionální práci, návrh bude bezvadný a řízení bude opět o něco efektivnější. Přál bych si, aby ta změna nastala co nejdřív. V zájmu dlužníků. V zájmu poctivých insolvencí.

Jak to bude nově s odměnou zpracovatelů návrhů?

Zákon jim bude garantovat pevnou odměnu ve výši necelých pěti tisíc v případě jednotlivce a o dva tisíce víc v případě manželů. Tato částka bude ale uhrazena až v rámci oddlužení jako přednostní pohledávka z prvních splátek dlužníka. Dlužník tak nebude muset na místě nic platit. S nadsázkou lze říci, že oddlužení bude pro dlužníky poprvé skutečně zadarmo.

Aby soud oddlužení povolil, lidé musí být schopni splatit alespoň 30 procent toho, co dluží. Není to moc?

Hranice třiceti procent není přece už dnes žádné dogma. Zákon vás umožňuje po pěti letech oddlužit, i když tuto podmínku nesplníte. Pokud je to z objektivních důvodů, tedy pokud dlužník tu situaci nezavinil a věřitelé obdrželi alespoň tolik, kolik by obdrželi v konkurzu, soud může třicetiprocentní hranici zcela legálně prolomit.

A co přezkoumávání předpokladu, zda na třicet procent dlužník dosáhne, už na počátku řízení?

To je ale úplně jiná debata. Tato diskuse se skutečně vede. A byl bych pro, aby se ještě nějakou dobu diskutovalo. Všechna pro a proti. Aby se zjistilo, zda vůbec existují dlužníci, kterým by to pomohlo. Zajímalo by mě také třeba, jaký vliv by taková změna měla na chování běžné populace. A na chování stávajících dlužníků. Nevedlo by to náhodou k tomu, že by najednou většina dlužníků nemohla splatit už ani třicet procent? Již dnes to většina z nich víceméně směřuje k třicetiprocentní hranici. Nezapomínejme, že právo má mimo jiné i vychovávat. Je to jedna z jeho základních funkcí. A co negativní dopady na ekonomiku...? I otevření oddlužení podnikatelům se přece muselo v obchodních vztazích nějak projevit.

Co byste tedy navrhoval?

Ještě nějakou dobu o tom jen diskutovat. A pokud možno na co největším fóru. Sbírat podněty. Analyzovat cílové skupiny, strukturu jejich dluhů. V ideálním případě identifikovat jejich potřebu, zájem i ochotu řešit vlastní situaci. Bál bych se otevřít ta stavidla s neuhrazenými dluhy bez jakékoliv regulace "odtoku". Přívalová tsunami by spláchla všechny. Celý systém včetně soudů by se zahltil, ale problém dlužníků by to nevyřešilo. Pouze by se odsunul.

A nějaký konkrétní návrh?

Z konkrétních opatření bych ponechal na počátku řízení větší pravomoc soudu. Ať posoudí, zda z objektivních důvodů povolí oddlužení i za předpokladu nižšího uspokojení věřitelů. Těch možných řešení je ale podstatně víc, jako je flexibilita délky trvání oddlužení, obligatorní dohodovací řízení dlužníka s věřiteli a podobně. Opakuji ale znovu: máme nastolené téma. Je zde zájem se jím zabývat. Bez relevantní debaty nebude však žádné řešení dobré.

Proč funguje oddlužení fyzických osob, zatímco firmy své problémy řeší až v krajním případě?

Je to v naději, kterou oddlužení nabízí. Když vydržíte pět let plnit přísné podmínky oddlužení, získáte nový život bez dluhů. Reorganizace, která může mít podobný efekt pro podnikatele, se ale moc nevyužívá. Konkurz pak vesměs znamená ekonomickou smrt. Proto zřejmě společnosti řešení svých problémů oddalují. Není to dobře. Ale je to mimo jiné i otázka našeho kulturního zakotvení. Až společnost pochopí, že úpadek není sprosté slovo, bude snáze hledat řešení za pomoci nástrojů insolvenčního práva.

Na co ještě reaguje novela insolvenčního zákona v oddlužení?

Především na přetíženost krajských insolvenčních soudů. Dnes uplyne zhruba čtyři až šest měsíců od podání návrhu do doby, než začnou věřitelům chodit první splátky. Novela se tak v první řadě snaží zjednodušit, zefektivnit a zprůhlednit proces oddlužení. Toho chce dosáhnout mimo jiné odbřemeněním soudů prvních stupňů tím, že část agendy přenese na insolvenční správce a zdvojené činnosti soudů a správců eliminuje. Odpadne navíc přezkumné jednání a nejspíš také schůze věřitelů. To vítají i insolvenční správci, kteří dnes pendlují po republice od soudu k soudu. Přijetím novely tak získají všichni - soud, insolvenční správci, věřitelé i dlužníci. Nikdo nebude poškozen.

Jaký by tedy byl průběh řízení?

Prakticky by to mělo fungovat tak, že dlužník se sejde se svým správcem, proberou pohledávky i jeho ekonomickou situaci a sepíší zprávu, která se zveřejní v insolvenčním rejstříku. Pokud proti ní nebudou námitky, soud ji vezme jednoduchým usnesením na vědomí. Dobu od návrhu po výplatu prvních splátek by to mohlo podle našich odhadů zkrátit až o dva měsíce.

V některých případech to ale bez projednání před soudem nepůjde...

Samozřejmě. I s takovou situací novela počítá. Ale předpokládám, že se bude jednat o ojedinělé případy. Pokud tedy bude potřeba se sejít, nařídíme jednání nebo schůzi věřitelů i v oddlužení.

Co věřitelé?

Ze své vlastní zkušenosti vím, že ti se o oddlužení, až na výjimky, vůbec nezajímají. Hovoří se tak často v této souvislosti o racionální apatii věřitelů. A přitom mají v celé insolvenci rozhodující roli. Jsou to přece jejich peníze! Když ale na jednání nepřijdou, o způsobu řešení rozhoduje soud. Zřejmě jim to vyhovuje. Tak proč to nezměnit i v zákoně?

Exekuce problémy s dluhy nevyřeší?

Když si uvědomíte, že exekuce je nedobrovolný nástroj, zatímco oddlužení je postaveno na dobrovolnosti, na ochotě a motivaci dlužníka zapojit se a platit, když si uvědomíte, že se zřejmě liší i struktura dluhů, pak se podle mého názoru bavíme o úplně odlišných institutech. Tím ale neříkám, že nemáme hledat řešení vztahu mezi těmito dvěma systémy. Není totiž náhodou dlužník, na kterého jsou vedeny dvě a více exekucí, již fakticky v úpadku? Asi ano. A měly by tyto osoby vůbec zájem o oddlužení? Nevíme. Diskutujme proto dál, vyžádejme si relevantní data a zkusme se zamyslet třeba i nad zapojením exekutorů do řešení tohoto problému.


Zdeněk Strnad

- Místopředseda českobudějovického soudu.
- Je autorem části projednávané novely insolvenčního zákona, která si klade za cíl zbavit soudy zbytečné administrativy v oddlužení.
- Dříve působil jako zástupce ředitele odboru státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí na ministerstvu zemědělství.


Rozhovor vyšel v časopise Ekonom 17. března 2016.