Jen málo uživatelů elektronického prostředí si uvědomuje, jak zásadním právním předpisem je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen "eIDAS"). Nejen že v celém rozsahu nahrazuje dosavadní právní úpravu elektronických podpisů, elektronických značek a souvisejících služeb, které jsou dosud regulovány prostřednictvím zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, (dále jen "ZEP"), ale nově nastoluje celoevropskou úpravu tzv. elektronických identit a služeb vytvářejících důvěru, což by mělo významně zjednodušit právní jistotu při elektronickém právním jednání. Smyslem tohoto pojednání je poskytnout čtenářům velmi stručný přehled základních aspektů nařízení eIDAS a srovnat jej v základních parametrech s dosavadní právní úpravou. Stručně se dotkneme též nově připravovaného zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a o změně některých zákonů (dále jen "ZSD"), který nařízení eIDAS doplňuje a upravuje některé specifické aspekty v českém právním prostředí.1

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?