Každý nový materiál, který v budoucnu projedná vláda, by měl obsahovat hodnocení dopadů na rovnost mužů a žen. Povinnost, která už dnes existuje pro všechny nelegislativní dokumenty, by se tak nově vztahovala i na předlohy zákonů. Sama vláda návrh, se kterým přišel ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, schválila. Kromě toho chce zavést také povinné hodnocení dopadů na rodinu.

Proč je hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů potřebné?

Vládní materiály mohou mít rozdílné dopady na ženy a muže, přestože to na první pohled nemusí být zřejmé. Cílem hodnocení je včas tyto rozdílné dopady identifikovat a zabránit případnému znevýhodnění či diskriminaci některého z pohlaví. Hodnocení souvisí také s efektivní tvorbou veřejných politik, neboť vede k hlubšímu zamyšlení nad očekávanými dopady.

Jak by vlastně takové hodnocení probíhalo?

Zásadní je otázka, zda se konkrétní materiál týká postavení fyzických osob. Ve chvíli, kdy je odpověď kladná, vždy je třeba hodnotit dopady na rovnost žen a mužů. Následně je třeba provést analýzu, jaké postavení mají ženy a muži v oblasti, které se materiál dotýká. Při tomto kroku je namístě použít dostupné statistické údaje, výzkumy, analýzy a stanoviska. Zjišťuje se například, zda se ženy a muži v dané oblasti vyskytují, zda se jí účastní, participují na ní či z ní profitují rovným dílem. V konečné fázi se pak přímo posuzuje dopad navrhovaných opatření na rovnost žen a mužů, případně se navrhují konkrétní změny, které by vedly ke zlepšení současné situace.

Můžete to vysvětlit na příkladu?

Příkladem dobře provedeného zhodnocení dopadů na rovnost žen a mužů může být návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině z minulého roku. Důvodová zpráva přesně analyzuje aktuální stav nedostatku předškolních zařízení péče o dítě a jeho vliv na postavení rodičů (zejména žen) na trhu práce, jejich vysokou nezaměstnanost v případě, že pečují o děti do dvanácti let. Obsahuje také statistické údaje o nedostatečnosti kapacit zařízení pečujících o děti předškolního věku a analýzy obsazení pracovních míst rodiči vstupujícími do pracovního procesu a přínosy znovu či nově pracujících osob do veřejného rozpočtu.

Není to ale obsahově totéž jako zákaz diskriminace?

Není. Dopady na rovnost žen a mužů mohou být širší než pouze ve vztahu k diskriminaci. Platí totiž, že i při rozdílných dopadech na ženy a muže, kdy jedno z pohlaví může být znevýhodněno, nemusí automaticky docházet k diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona. Příkladem může být nastavení určitých standardů v dopravě, které může znevýhodňovat rodiče s kočárky, tedy převážně matky, byť se nejedná o diskriminaci dle našeho právního řádu. Dalším takovým příkladem může být zákon o obětech trestných činů, který má z hlediska zákazu diskriminace neutrální dopad, ale z hlediska dopadů na rovnost žen a mužů lze identifikovat jeho pozitivní dopady, neboť směřuje k pomoci zvláště zranitelným obětem - častěji ženám.

Součástí návrhu je i povinnost pro ministerstva, aby vedla své statistiky podle pohlaví. Jakých dat se to bude týkat?

Od roku 2016 by měly být podle pohlaví členěny všechny statistické údaje z resortů, které se týkají fyzických osob. Jedná se například o statistiky využívání flexibilních forem práce, statistiky týkající se čerpání mateřské/rodičovské dovolené nebo statistiky výskytu různých forem násilí na ženách.

Čemu to v praxi pomůže?

Předpokladem efektivní tvorby veřejných politik je, aby vycházela z reálné situace, tedy i ze statistických údajů. Pokud například budeme chtít snižovat chudobu u seniorů a seniorek, je potřeba znát údaje o tom, v jaké míře čelí chudobě ženy a muži ve vyšším věku. Díky tomu se můžeme důsledněji zaměřit na tu skupinu, která čelí více překážkám. Neznamená to ovšem, že bychom měli druhou skupinu opomíjet, ale můžeme například zvážit genderově specifická opatření zaměřená více na ženy či muže.

Co této povinnosti řeknou jednotlivé resorty?

Nejedná se o novou povinnost. Již nyní musí ministerstva hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů provádět u všech materiálů nelegislativní povahy, nově se to bude týkat i legislativních materiálů. Problém je, že ministerstva často nevědí, jak hodnocení správně provádět, a tuto povinnost naplňují pouze formálně.

Co s tím?

Můj resort proto zpracoval metodiku, jejíž příprava byla s jednotlivými ministerstvy konzultována. V současnosti také pro resorty organizujeme školení k této metodice tak, aby se s ní naučily pracovat a využívat ji. Co se týče sběru statistických dat, ne všechny resorty jej akceptují bez výhrad, neboť to samozřejmě může mít vliv na potřebu navyšování jejich kapacit. Věřím ale, že ministerstva to nebudou vnímat jako zátěž, ale jako pomoc ke zkvalitnění jejich práce.

Vláda schválila váš návrh s doplněním. Můžete, prosím, uvést, čeho se týkalo?

Na základě připomínek místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace a ministra zemědělství vláda navrhla, aby materiály byly hodnoceny také z hlediska dopadů na rodinu. Uložila mi proto, abych ve spolupráci s ministryní práce a sociálních věcí do konce letošního roku zpracoval návrh tezí pro metodiku sledování těchto dopadů. Práci na tomto úkolu jsme již zahájili. V tuto chvíli je vůbec potřebné vyjasnit si, jak široce chceme chápat pojem rodina.

 

Jiří Dienstbier

- Od ledna 2014 je ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

- Stejnou dobu také předsedá Legislativní radě vlády.

- V roce 2011 se stal senátorem a svůj mandát znovu obhájil v loňském roce.

- Byl kandidátem ČSSD v první přímé volbě prezidenta republiky, v prvním kole skončil čtvrtý.

Rozhovor vyšel 30. července v časopise Ekonom.

 

Související