Marie Talašová, ředitelka odboru mezinárodní právní služby Ministerstva financí
Marie Talašová, ředitelka odboru mezinárodní právní služby Ministerstva financí
autor: HN – Libor Fojtík

Doposud Česko v "solárních sporech" o více než tři miliardy korun zastupovaly kanceláře Weil, Gotshal & Manges a Squire Sanders. Jenže ty zakázku získaly na vládní výjimku. Ministerstvo financí vypsalo nový tendr, který provázely problémy. Na čas výběr dokonce skončil na ÚOHS. Z osmi kanceláří se vítězem nakonec stala americká firma Arnold & Porter.

Proč se konalo výběrové řízení na arbitráž, kde již úspěšně probíhalo zastoupení?

Předchozí právní zastoupení bylo vybráno mimo režim zákona o veřejných zakázkách. Přitom vzhledem k vysokému počtu solárních žalob a velké administrativní a právní náročnosti těchto případů očekáváme v této souvislosti velké výdaje ze strany státu. I vzhledem k této skutečnosti nebyl tento stav nadále udržitelný.

Dobře, ale kanceláře, které na výjimku stát zastupovaly, to špatně nedělaly. Nebo ano?

Kvalita právního zastoupení nebyla primárním důvodem změny. Nicméně vítězem výběrového řízení se i z hlediska kvality poskytovaných právních služeb stala právě kancelář Arnold & Porter.

Proč si solární arbitráže neřeší stát sám?

Mezinárodní investiční případy se svou administrativní náročností odlišují od většiny komerčních sporů. Také je potřeba expertizy zkušeného zahraničního advokáta, protože tato řízení neprobíhají podle českého práva a ani na území České republiky. Samotné ústní jednání před rozhodčím tribunálem má pak vlastní pravidla. Interní arbitrážní tým se ale samozřejmě na zastupování České republiky podílí.

Je pravda, že Arnold & Porter nabídli nejvyšší cenu?

Není to pravda, nabízené hodinové sazby nebyly největší. Z hlediska hodinových sazeb pak mezi kancelářemi, které se umístily na prvních třech místech, nebyly výrazné rozdíly.

Co přesně vás u výběru zajímalo?

Kvalita právního zastoupení a cena samozřejmě. S ohledem na fakt, že vláda již v minulosti došla k závěru, že mezinárodní arbitrážní soudy představují pro Českou republiku velké riziko, byl na kvalitu kladen větší důraz. Mnoho potenciálních žalobců totiž čeká s podáním žaloby až na výsledek v současné době probíhajících arbitráží.

Jak se výběrová komise popasovala s argumentem, že tady nemají Američané své zastoupení?

Arbitrážní řízení neprobíhají v České republice, tedy stálá fyzická přítomnost advokátů na území České republiky není nutná.

Víte už vlastně, kdo přesně je tu bude fyzicky zastupovat?

Hlavními právními zástupci budou pan Paolo Di Rosa a Dmitri Evseev, oba pánové, rodilí mluvčí anglického jazyka a absolventi Harvardu, mají bohaté zkušenosti s úspěšným zastupováním státu v mezinárodních investičních arbitrážích. Výběr advokátní kanceláře zabývající se otázkami českého práva probíhá a primárně je záležitostí Arnold & Porter, která je za nastavení efektivní spolupráce a její výsledek zodpovědná.

Proč se výběrové řízení zdrželo? Původně měl být znám vítěz už koncem června.

Domníváme se, že s ohledem na závažnost sporu a výši žalované částky bylo na prvním místě důležité, aby vyhodnocení veřejné zakázky bylo co nejpečlivěji provedeno. Proces výběru a následného vydání rozhodnutí je přitom i poměrně administrativně náročný.

Už se blíží první jednání ve věci?

První ústní jednání jsou naplánována až na příští rok, nacházíme se tedy ještě v relativně rané fázi sporu.

Kdo ručí za to, že se stihnou předat všechny podklady?

Výměna právního zastoupení v průběhu sporu není ničím neobvyklým, pokud jde o předání informací, věřím, že se lze plně spolehnout na zkušenosti nových a profesionalitu stávajících právních zástupců. V případě potřeby tuto funkci může plnit i náš interní arbitrážní tým.

Marie Talašová

- V letech 2002 až 2013 pracovala v advokátních kancelářích v americkém Texasu.
- Na ministerstvo financí přišla v roce 2013.
- Od dubna 2014 je ředitelkou arbitrážního odboru.

Solární arbitráže

- Investoři solárních parků se v Česku soudí kvůli takzvané solární dani z roku 2010 pro elektrárny postavené v letech 2009 a 2010.
- Společnosti musely platit tři roky dodatečnou daň 26 procent z výnosů. Loni už jen 10 procent.
- Společnosti chtějí po státu dohromady víc než tři miliardy korun.

Rozhovor vyšel 23. července v časopise Ekonom.

 

Autoři: Jaroslav Kramer