Ilustrace
Ilustrace
autor: Miloš Gašparec

Před šesti lety začal spor, který zkomplikoval spojování velkých firem v Česku. Tedy těch, kterým musí fúzi schvalovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kvůli chybnému rozsudku Krajského soudu v Brně se mohl každý stěžovatel lehce postarat o to, aby spojení svých konkurentů oddálil. Jednoduše stačilo, aby k úřadu poslal námitku, že se mu plánovaná fúze nelíbí, a pak podal rozklad. To i přesto, že nikdy nebyl účastníkem řízení. Jen co takovou praxi zatrhl Nejvyšší správní soud, otevřelo se téma ještě důležitější, které může mít dopad na celou soutěžněprávní praxi.

Rozklad smysl nemá

Kolotoč rozkladů a stížností, který kvůli elektrárně Opatovice rozjela v roce 2009 Litvínovská uhelná (dnes Severní energetická), nebyl zprvu nijak výjimečný. Skupina J&T chtěla po Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby jí nad elektrárnou povolil kontrolu. Litvínovská k tomu poslala námitky, úřad je vzal v potaz a spojení za čtyři měsíce povolil. Společnost to ale nenechala být a šla neprobádanou cestou. Zkusila podat rozklad, který běžně slouží jen těm, kteří o fúzi usilují. Brněnský krajský soud její názor uznal. "Soud uvedl, že žalobce byl v předmětném správním řízení aktivní a podával proti spojení námitky, čímž z pozice třetí strany realizoval své právo být slyšen," říká advokát Robert Neruda z Havel, Holásek & Partners. Když mohla Litvínovská uhelná podat námitky, měla mít podle soudu i právo na jejich řádné vypořádání, včetně rozkladu. Odborné kruhy a byznys znejistěly. Nikdo vlastně nevěděl, jaké důsledky rozsudek může mít.

Justiční kolečko se na konci února přibrzdilo u Nejvyššího správního soudu, který udělal tečku za problémem rozkladů. "Pokud není třetí osoba účastníkem, nemůže mít právo podat rozklad," řekla předsedkyně soudního senátu Daniela Zemanová. Námitky, které někdo pošle, jsou podle ní pouze příležitostí, jak sdělit k předmětu řízení podstatné informace, a ne příležitostí napadnout výsledné rozhodnutí rozkladem. "Do budoucna by měl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže takové rozklady zamítat, a tím to snad vyřešené je," myslí si Zemanová.

Strach z žalob

Dořešená ale není malá zmínka na konci rozsudku, ve které se soud věnuje podstatné otázce: klasickým žalobám. Litvínovská uhelná to totiž kromě rozkladu zkusila ještě přímou cestou a spojení zažalovala. Odvolává se přitom na devět let starý případ, který řešil Evropský soudní dvůr. "Unijní úprava sice nepřipouští účast třetích osob ve správním řízení, ale přiznává jim možnost účasti v řízení o žalobě. To u nás zatím soudy neprojednávaly a je to velmi zajímavá otázka," řekla Zemanová. Podle smluv o Evropských společenstvích tak má právo na podání žaloby jakákoli osoba bezprostředně a osobně dotčená nějakým rozhodnutím. Sám antimonopolní úřad upozorňuje, že evropská konstrukce je zřetelně jiná než ta česká, ve správním řádu. Nejvyšší správní soud přesto ve svém rozsudku k tématu rozkladů pro jistotu přihodil ještě otázku žalob a celý případ zase poslal o stupeň níže. "Soud je povinen rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí úřadu a je povinen zvážit možnosti soudní ochrany práv stěžovatele na podnikání v prostředí poctivé hospodářské soutěže," stojí v rozsudku NSS. Rozlousknutí této otázky aktuálně visí opět na stejných soudcích brněnského krajského soudu, Davidu Rausovi, Petru Poláchovi a Milanu Šebkovi.

I když je otázka přípustnosti žalob zatím jen teoretická, praxe se obává. "Představte si, že byste měli schválenou fúzi a začali ji realizovat. Jenže někdo by ji poté napadl žalobou u soudu. Ten by se stal v podstatě druhým soutěžním úřadem a znovu fúzi hodnotil. Přitom nejde, na rozdíl od ÚOHS, o specializovaný orgán mající potřebné ekonomické znalosti. Nedovedu si představit ty následky," řekl advokát Martin Nedelka, který zastupoval opatovickou elektrárnu. K jejímu reálnému spojení s J&T přitom nakonec došlo už před pěti lety.

Praxe se pomalu mění

Petr Rafaj na rozdíl od Nedelky možnou změnu směru vítá. "Soudní přezkum sice znamená více povinností pro úřad, ale přichází až poté, co rozhodnutí nabylo právní moci, takže nic nebrání uskutečnění spojení. Ze systémového hlediska je tedy mnohem vhodnější než rozklady," řekl Rafaj. Naráží tím na problém, který poslední dva roky jeho úřad řešil a za který byl kritizován. Po rozsudku brněnského krajského soudu ÚOHS raději vždy čekal na to, jestli se neozvou kverulanti se svými námitkami. Když pak úřad obdržel jakékoli negativní vyjádření od třetí osoby, zveřejnil na webu tiskovou zprávu a stanovil 15denní lhůtu na podání rozkladu. Reálný problém pak nastal v případě, že úřad společnostem spojení povolil a stěžovatel pak skutečně rozklad podal. "Úřad tvrdil, že nemůže vyznačit na svém rozhodnutí o povolení spojení právní moc, dokud se nerozhodne o rozkladu. Toho využívaly některé společnosti v konkurenčním boji. Svými tendenčními podáními totiž o několik měsíců oddalovaly realizaci schválených transakcí," tvrdí advokát Robert Neruda. Rozklad totiž řeší předseda úřadu sám, takže do jeho rozhodnutí není možné vyznačit doložku právní moci a začít s fúzí. Podle Rafaje to ale zas tak horké nebylo. "Za téměř dva roky, které uplynuly od předmětného rozhodnutí krajského soudu, byly podány jen dva rozklady osob, které nebyly účastníkem řízení," řekl. I když takovou praxi Nejvyšší správní soud ve svém posledním rozsudku oficiálně ukončil, podle Roberta Nerudy může k účelovému zdržování spojení kvůli koncentraci rozkladů u předsedy ÚOHS docházet i dnes. Otázka případných žalob může navíc celou praxi ještě otočit o 180 stupňů.

Článek vyšel v časopise Ekonom 26. března.

Autoři: Jaroslav Kramer