Ústavní soud - Ilustrační foto.
Ústavní soud - Ilustrační foto.
autor: HN – Zuzana Šmajlerová

První senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vydal zajímavý nález (sp. zn. I. ÚS 1041/2014), v němž mimo jiné definoval pozici nezletilého v soudním řízení. Podle závěru soudu by nezletilí neměli být bráni pouze jako ti, o nichž se rozhoduje, ale v kontextu případu by měli být zapojeni do řízení, které se jich týká.

V posuzovaném případě se (nyní zletilá) stěžovatelka ohradila proti soudnímu postupu, kterým po ní byly vymáhány pokuty za jízdu na černo, jež jí byly uděleny ve věku patnácti let. Vymáhané částky včetně nákladů řízení dosáhly výše několika tisíc korun.

"Stěžovatelka v té době vyrůstala v sociálně komplikovaném prostředí pouze se svou matkou, která byla vážně nemocná. (...) Matka nedávala stěžovatelce dostatek financí na zajištění osobních potřeb ani na jízdné do školy. Krátce po doručení dotčených platebních rozkazů matka stěžovatelky zemřela a stěžovatelka byla následně v pěstounské péči své starší sestry. V roce 2012, kdy nabyla zletilosti, podala stěžovatelka proti platebním rozkazům odpory, které obecné soudy odmítly jako opožděné," uvedla k případu mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.

Dlužné částky vymáhaly soukromé společnosti pomocí zmíněných platebních rozkazů, které byly prokazatelně doručeny otci stěžovatelky, s nímž ale dlouhodobě nežila a prakticky se s ním nestýkala. Jí samotné byl doručen pouze jeden z platebních rozkazů a její matce, s níž žila, nebyl prokazatelně doručen ani jeden z rozkazů.

Vzhledem k nezájmu otce o výchovu stěžovatelky byly podle názoru ÚS soudy povinny doručit oba rozkazy také matce, která fakticky byla jejím jediným zákonným zástupcem. Nic prý na věci nemění ani doručení jednoho rozkazu samotné stěžovatelce, protože "s ohledem na její zvláštní situaci bylo nutné, aby za jejího zákonného zástupce v řízení byla primárně považována její matka a té byla rozhodnutí soudu doručována".

ÚS došel také k závěru, že platební rozkazy měly být doručeny do vlastních rukou i stěžovatelce, které v té době bylo 16 let. Pokud tomu tak nebylo, nikdy nebyly účinné. Soud k tomu uvedl, že "šestnáctiletého účastníka civilního řízení je nutno do řízení zapojit a nelze v jeho věci rozhodovat bez toho, aby mu byla umožněna účast na řízení a dána možnost vyjádřit svůj názor k věci". Jinými slovy ho tedy není možné považovat za pouhý objekt řízení, ale za jeho subjekt.

První senát také dále upozornil na zvláštní ochranu, kterou děti ze zákona mají. "Je nutno také reflektovat, že děti a mladiství požívají podle Listiny základních práv a svobod zvláštní ochrany. Proto je třeba nalézt určitou rovnováhu mezi zvláštní ochranou dětí a jejich právy participovat na řízení, které se jich týká," stojí dále v tiskové zprávě soudu.

Konečně se soud také vyjádřil k tomu, že obecné soudy měly hodnotit také samotný fakt, jestli stěžovatelka dluhy z jízd na černo zavinila.