Opatrovnictví je institut z občanského zákoníku sloužící k zastupování osob. "Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv," stojí v § 465 odst. 1 občanského zákoníku.

Roli opatrovníka vykonává většinou někdo z příbuzenstva nebo osoba jinak blízká, ovšem jsou i situace, kdy nikdo takový není, a v tom případě soud jmenuje veřejného opatrovníka, který je zaměstnancem státu či samosprávného celku.

"Za stávajícího stavu se především menší obce potýkají s mnoha problémy souvisejícími s nedostatečným personálním zabezpečením, technickým vybavením a financemi. Nedostatek aparátu činí problémy především v obcích, na jejichž území se nacházejí zařízení poskytující pobytové sociální služby nebo psychiatrické léčebny," stojí v tiskové zprávě na webu ministerstva. Dále ministerstvo uvádí, že veřejní opatrovníci často vykonávají i jinou agendu a opatrovnictví se věnují ve volném čase. Není prý ani výjimečné, že opatrovnictví v malých obcích vykonává sám starosta.

Z těchto důvodů se ministerstvo od zákona slibuje především zvýšení odborné způsobilosti veřejných opatrovníků a zlepšení státního financování této činnosti.

Související