Funkce předsedy Městského soudu v Praze jste se ujal loni v říjnu. Jaké byly vaše první měsíce v nové pozici?

Měl jsem obrovskou výhodu, protože jsem u Městského soudu v Praze už přes rok působil jako místopředseda. A ještě dříve jsem byl předsedou jednoho - troufnu si říci - z klíčových obvodních soudů, a to pro Prahu 1. To je opravdu unikátní okresní soud z hlediska celé republiky. V jeho obvodu totiž sídlí Česká národní banka, ministerstva, vláda, Pražský hrad a další nejvýznamnější instituce. Nebyl to tedy nějaký zásadní skok. Samozřejmě je to ale vždycky jiné, když se opravdu ocitnete na vrcholu. Je to ale spíše věc pocitová než obsahová. Jde i o otázku dlouhodobějšího vývoje. Protože v justici - pokud není nějaký soud v naprosto kritické situaci, což pražská justice rozhodně nebyla - musí být i případné změny velmi opatrné. Kvůli povaze celého sytému. Když se systém rozkolísá, může to narušit i práva účastníků. Nic mě tedy nešokovalo a pomalu tu povoluji, tu utahuji kohoutky v místech, kde mám pocit, že je vývoj vhodné nějakým způsobem usměrnit.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?