Případ, jehož rozhodnutí z nižších instancí v únoru kasačně zrušil Nejvyšší správní soud (NSS), začal jako běžná kontrola inspektorátu práce v jedné znojemské prodejně textilu. Kontroloři rozhodli o udělení pokuty 15 tisíc korun majitelce, která měla nezákonně zaměstnávat svou neteř, která běžně obsluhovala zákazníky, přijímala peníze a vydávala zboží.

Majitelka se ale bránila, že neteř jí bezúplatně pouze vypomáhala v rámci rodinných vztahů v době její nepřítomnosti. Pokutu nicméně potvrdil Státní úřad inspekce práce i Krajský soud v Brně, a celá se věc se dostala až k NSS.

Vzhledem k tomu, že zákon definuje nelegální práci jako "výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah", byla pro celý případ stěžejní především interpretace pojmu "závislá práce", který tvoří středobod individuálního pracovního práva. 

"Podle Nejvyššího správního soudu správní orgány musí při postihování nelegální práce prokázat obviněnému naplnění následujících znaků – zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu. Odměna nepředstavuje samostatný definiční znak závislé práce, avšak pokud jedna osoba poskytne nebo přislíbí druhé za její činnost odměnu, jde o významnou skutečnost pro posouzení, zda mezi nimi existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti vyplývající z hospodářské závislosti zaměstnance na zaměstnavateli," stojí v tiskové zprávě NSS.

Tím soud ale stěžovatelce nedal za pravdu, pouze kauzu vrátil nižším instancím s výtkami nezákonnosti a důkazní nedostatečnosti. Soudci také zdůraznili, že si uvědomují závažnost nezákonného zaměstnávání. "Nejvyšší správní soud nehodlá zlehčovat problém nelegální práce a jejího postihování. Odlišovat závislou práci od mezilidské výpomoci je však nezbytné,"dodal k rozhodnutí soudce Tomáš Langášek.

Související