Jaké daňové změny jsou podle vás v tuto chvíli z pohledu firem nejpodstatnější?

Ještě než odpovím na vaši otázku, rád bych krátce připomněl okolnosti, za kterých změny v daňových předpisech vznikaly. Bývalá vláda předložila návrhy novel daňových zákonů, které jednak reagovaly na rekodifikaci soukromého práva, vznik nových zákonů, například zákona o investičních společnostech a investičních fondech, ale také obsahovaly některé koncepční změny. Koncepčními změnami bylo například plánované zrušení zdanění výplat podílů na zisku nebo změna zdanění investičních fondů. S ohledem na to, že Senát tyto původní návrhy zamítl a rozhodl se ve svém zákonném opatření omezit daňové změny pouze na ty reagující na rekodifikaci, nemělo by v daňových předpisech být mnoho zásadních změn, pouze změny dílčí.

Takovými dílčími změnami jsou například zvýšení maximálního limitu pro odpočet darů na veřejně prospěšné účely u fyzických osob na 15 procent, u právnických osob sjednocení limitu na 10 procent základu daně, zjednodušení pravidel upravujících tvorbu opravných položek k pohledávkám, snížení omezení pro daňově efektivní odpis pohledávek z úvěrů, zavedení osvobození příjmů žáků a studentů z praktického výcviku. Do zákona o daních z příjmů byla zahrnuta kategorie bezúplatných příjmů, které dříve podléhaly dani dědické nebo dani darovací.

Tyto změny ale nepovažuji za podstatné se zásadním dopadem na daňové povinnosti firem.

Máme nový zákon o dani z nabytí nemovitých věcí, ve kterém například již není upraveno osvobození vkladů nemovitých věcí do základního kapitálu obchodních společností, jak tomu bylo u dnes již zrušené daně z převodu nemovitých věcí, a došlo také k podstatným zjednodušením při stanovení základu daně u určitých druhů nemovitých věcí. Tyto změny mohou být z pohledu firem působících na realitním trhu významnější.

Co je tedy pro firmy v souvislosti s daněmi a novým občanským zákoníkem nejproblematičtější?

Kromě výše uvedených dílčích koncepčních změn novelizované daňové předpisy obsahují spoustu změn, které přímo reagují na změny v soukromém právu. Záměrem těchto změn bylo do značné míry upravit daňové předpisy tak, aby byly zachovány způsoby stanovení daní, které se uplatňovaly před rekodifikací soukromého práva.

Úprava soukromoprávních vztahů v novém občanském zákoníku je podstatně detailnější než ve starém občanském zákoníku, ale zároveň podstatně volnější, protože vychází z principu, že lidé jsou schopni si sami uspořádat soukromé záležitosti lépe, než je jim to schopen nadirigovat stát. Daňové předpisy, pokud vychází z terminologie volnější právní úpravy, tedy mohou skýtat větší možnosti pro zařizování vlastních záležitostí optimálním způsobem.

V některých případech na toto zákonodárce reagoval vlastní úpravou v daňovém předpise (například vymezením veřejně prospěšného poplatníka) nebo stanovením vlastních podmínek pro dosažení určitého daňového režimu (např. úprava zdanění daní z příjmů svěřenských fondů). Myslím, že tato situace je dobře vystižena jedním anglickým rčením, které říká, že "The devil is in the detail". Vypořádat se s tímto "ďáblem" může být pro firmy obtížné, ale pevně věřím, že to hravě zvládnou, protože jsou z předchozích let zvyklé reagovat na časté změny daňových předpisů provedené těsně před jejich účinností.

Jak hodnotíte novou terminologii daňových předpisů? Bude spíše přínosem, nebo často nepřehledné daňové předpisy ještě zkomplikuje?

Bez navázání terminologie v daňových předpisech na novou terminologii v občanském zákoníku by daňové předpisy byly těžko použitelné. Výkladové nejasnosti, které již dříve v daňových předpisech existovaly, by nepřijetím terminologie nového občanského práva podstatně narostly a vyústily v negativní dopad jak pro poplatníky, tak pro daňovou správu.

Souhlasím ale s tím, že v krátkodobém horizontu nová terminologie bude náročná na zvládnutí. Není to dáno použitou terminologií, ale množstvím implementovaných změn.

Osobně se domnívám, že by daňové předpisy měly být definičně ještě více autonomní, než je tomu doposud. Důvodem je skutečnost, že daňové právo se musí vypořádávat nikoliv pouze s právními vztahy řídícími se českým právem, ale i zahraničním právem. To je dáno tím, že Česká republika je malá otevřená ekonomika, kde většina firem navazuje vztahy s osobami v zahraničí. Za situace, kdy české daňové předpisy neobsahují specifickou úpravu určitých situací, se postupuje uplatněním analogií s českým právem, které mnohdy nedává jednoznačný závěr. V některých případech se dokonce stávalo, že při výkladu českého daňového předpisu se vycházelo ze zahraničních daňových předpisů. Tento přístup může být z hlediska českého daňového poplatníka nevýhodný, odhlédneme-li od toho, že může být i nezákonný.

Jaké "zajímavosti" jste v souvislosti s daňovým dopadem rekodifikace už řešil ve své praxi?

Některé banky a investiční společnosti zkoumají využitelnost konceptu svěřenského fondu pro strukturování správy majetku svých klientů. Zabýval jsem se otázkou v souvislosti s vyčleněním stavby do svěřenského fondu zakladatelem, zda je fond u této stavby oprávněn uplatnit daňové odpisy. Zákon o daních z příjmů obsahuje obecné omezení pro daňové odpisování majetku, jehož bezúplatné nabytí bylo osvobozeno od daně z příjmů nebo nebylo předmětem daně. Na druhou stranu jiné ustanovení zákona o daních z příjmů požaduje, aby svěřenský fond jakožto poplatník daně z příjmů právnických osob pokračoval v odpisování majetku započatém zakladatelem svěřenského fondu. V souladu se záměrem předkladatele novely zákona se domnívám, že tyto odpisy uplatnit lze, ale vzhledem k existující nejasnosti bych to svým obezřetným klientům doporučil pouze po tom, co se tato otázka prodiskutuje generálním finančním ředitelstvím.

Jaké další daňové souvislosti má svěřenský fond? Je jeho využití vzhledem k daňovým aspektům výhodné?

Ze soukromoprávního hlediska je zřízení svěřenského fondu zcela jistě zajímavým způsobem, jak strukturovat například penzijní programy pro zaměstnance, poskytování syndikovaných úvěrů, převod majetku na určené osoby pro případ smrti zakladatele, ochranu majetku proti potenciálním věřitelům, vypořádání v případě rozpadu manželství, společné investování a tak dále.

Správně se dotazujete, zda tomuto účelu odpovídá i zdanění těchto fondů. Záměrem zákonodárce, který vyplývá z důvodové zprávy, bylo postavit dispozice s majetkem při jeho vyčlenění do svěřenského fondu na roveň vkladů do základního kapitálu obchodních korporací, to znamená nezatížit tyto "vklady" daní z příjmů právnických osob, zisky s dispozicemi s majetkem ve svěřenském fondu podrobit dani z příjmů právnických osob a výplaty zisku oprávněným osobám zdanit srážkovou daní jako podíly na zisku.

I pokud odhlédneme od nejasnosti, která souvisí s odpisováním hmotného majetku ve svěřenském fondu, právě zdanění výplat podílů na zisku obmyšleným může být pro osoby, které chtějí využít svěřenský fond jako prostředek pro realizaci svých investic, relativně nevýhodné. Použití obchodní společnosti (dnes již obchodní korporace) jako subjektu, který realizuje investice, může být z daňového hlediska výhodnější než svěřenský fond. Z tohoto důvodu bych spíše očekával, že investování prostřednictvím svěřenských fondů nebude příliš používané.

Měnila se například také úprava u daně z převodu nemovitosti. Jak je nyní nutné - z daňového pohledu - správně postupovat při převodu nemovitostí?

Zdanění převodu nemovitostí je upraveno novým předpisem, a to zákonným opatřením Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, který je koncepčně odlišný od úpravy ve zrušeném zákoně č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Úprava v zákonném opatření Senátu je odlišná jak z procesního hlediska, tak i z hmotněprávního hlediska.

Pokusím se popsat změny na příkladu úplatného převodu jednotky na základě kupní smlouvy, ve které je sjednaná cena, kterou se kupující zavazuje zaplatit prodávajícímu.

Podle dříve platné úpravy byl poplatníkem daně z převodu nemovitostí prodávající, přičemž kupující ručil za úhradu daně z převodu nemovitostí prodávajícím. Poplatníkem a ručitelem jsou stejné osoby i dle nové úpravy, ale tyto mohou se v kupní smlouvě dohodnout, že poplatníkem daně bude nabyvatel. Takováto dohoda je z hlediska nabyvatele jednotky výhodnější, protože ve funkci poplatníka je účasten daňového řízení a tak získá jistotu, že daň z nabytí kupované nemovité věci bude uhrazena. Neponese tedy riziko, že pokud prodávající daň neuhradí, bude v budoucnu vyzván správcem daně k úhradě daně z titulu ručení.

Nová právní úprava přináší i určitou úlevu pro poplatníka daně. Základem daně z nabytí nemovité věci jednotky je totiž cena sjednaná v kupní smlouvě nebo takzvaná srovnávací daňová hodnota, pokud je tato vyšší. Srovnávací daňovou hodnotou je částka 75 % takzvané směrné hodnoty, což je "tabulková" hodnota, určená vyhláškou č. 419/2013 Sb., vycházející z cen jednotek obvyklých v dané lokalitě, stejné rozlohy a vybavení a dalších technických parametrů. Tuto hodnotu určí správce daně na základě informací sdělených poplatníkem daně o prodávané jednotce. Na rozdíl od předchozí úpravy, pro stanovení daně z nabytí nemovitých věcí tedy poplatník již nepotřebuje znalecký posudek. Tento postup tak znamená úsporu nákladů na straně poplatníka, protože tento pouze uvede ve svém daňovém přiznání údaje o sjednané kupní ceně, požadované údaje o převáděném bytu, aby správce daně mohl vyčíslit směrnou hodnotu. Daň se v tomto případě vybírá formou zálohy ve výši stanovené ze sjednané ceny s případným doplatkem, pokud je 75 % směrné hodnoty vyšší, než je sjednaná kupní cena.

Pokud se ale poplatník domnívá, že 75 % směrné hodnoty je neodůvodněně vyšší než sjednaná kupní cena, má možnost nechat si vyhotovit posudek a při stanovení směrné hodnoty vycházet ze znaleckého posudku. O cenu posudku lze nově snížit nabývací cenu pro určení základu daně z nabytí nemovitých věcí.

Jak se liší správný postup u různých druhů smluv v souvislosti s převodem nemovité věci?

Způsob nabytí nemovité věci ovlivňuje postup při plnění povinností k dani z nabytí nemovitých věcí ve dvou rovinách.

První rovinou je určení poplatníka daně. V případě kupní smlouvy a směnné smlouvy je poplatníkem ze zákona převodce nemovité věci; nabyvatel ručitelem za uhrazení daně. Ve smlouvě se smluvní strany mohou dohodnout, že poplatníkem je nabyvatel. V ostatních případech nabytí nemovité věci je poplatníkem daně z nabytí nemovité věci nabyvatel.

Druhou rovinou je určení základu daně. Na rozdíl od kupní, sjednané nebo srovnávací hodnoty, která se obecně uplatní u kupních a směnných smluv, pro určité speciální případy převodu nemovitých věcí (např. při vydražení, vkladech do osobních či kapitálových společností a družstev, v souvislosti s insolvencí, prodejem z pozůstalosti, zániku práva stavby atd.) se základ daně stanoví ve výši tzv. "zvláštní ceny", jejíž výše vychází ze specifických způsobů, za kterých jsou vlastnická práva k nemovitým věcem v těchto případech převáděna. Tento, pro nový zákon o dani z nabytí nemovité věci poněkud specifický způsob stanovení základu daně se uplatní také v případech, kdy obecně převodní cena nemusí odpovídat reálné hodnotě převáděné nemovité věci, jako např. v případě finančního leasingu nemovitých věcí, zajišťovacího převodu vlastnického práva k nemovité věci k zajištění závazku dlužníka, při převodu vlastnického práva k obchodnímu závodu, v kterém jsou nemovité věci. Obdobné principy byly obsaženy již ve staré úpravě daně z převodu nemovitostí, a nejsou tedy novinkou.

Co byste u nové daně z nabytí nemovitých věcí ještě zdůraznil?

Rád bych upozornil na několik zásadních změn, které nastávají při převodech nemovitých věcí, u nichž právní účinnost vkladu nastává po 31. prosinci 2013, to znamenána převody, které podléhají nové dani z nabytí nemovitých věcí.

Od 1. ledna 2014 nejsou osvobozeny nepeněžní vklady do základního kapitálu obchodních společností tak, jak tomu bylo do konce předchozího roku. Například při vkladu nemovitosti do základního kapitálu kapitálové společnosti se daň vybere ze základu ve výši ocenění znalcem nemovitosti pro účely vkladu. Osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí při přeměnách ale zůstává zachováno.

Další změnou je zdanění vzájemné směny nemovitých věcí, pro které již neplatí, že se daň nevybírá z převodu té méně hodnotné nemovitosti. Nově tedy směna nemovitých věcí vyústí ve výběr daně z převodu obou nemovitých věcí.

Další podstatnou změnou jsou podmínky, za kterých se uplatní osvobození od daně u novostaveb rodinných domů, jednotek v bytových domech a pozemků, na kterých se tyto nachází. Podle nové úpravy je osvobozeno od daně první nabytí těchto nemovitých věcí, pouze pokud k němu dojde do pěti let od data kolaudace těchto novostaveb.

Jak hodnotíte zavedení povinného elektronického podání u DPH?

Povinnost podávat daňová přiznání k DPH elektronicky ve smyslu nového ustanovení zákona o DPH byla vládou navržena už v roce 2012 a nesouvisí tak přímo s rekodifikací soukromého práva. Návrh této změny byl předložen v souvislosti s povinnou implementací směrnic Evropské unie v oblasti daně z přidané hodnoty k 1. ledna 2013 (spolu se změnami zdaňovacího období u nových plátců, zavedením institutu nespolehlivého plátce, vznikem ručitelského závazku v souvislosti se spotřební daní a podobně), avšak s účinností o rok později, to je od letošního roku. Dle nového ustanovení v zákoně o DPH mají tedy plátci daně z přidané hodnoty, včetně budoucích plátců daně, povinnost komunikovat se správcem daně pouze elektronickou formou. Tato povinnost se týká jak přiznání k DPH včetně příloh, tak hlášení, přihlášek k registraci i oznámení o změně registračních údajů. Výjimku tvoří pouze fyzické osoby s obratem do šesti milionů korun za předcházejících 12 kalendářních měsíců, které mají i nadále volbu mezi elektronickou a papírovou komunikací (pokud jim nevznikla povinnost činit podání elektronicky z jiných důvodů, například v režimu přenesení daňové povinnosti).

Limit pro obrat ve výši šest milionů korun stanovilo ministerstvo financí ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu s přihlédnutím k drobným podnikatelům, kteří podklady pro stanovení daňové povinnosti zpracovávají ručně a museli by tak pořídit odpovídající výpočetní techniku, což by podle ministerstev představovalo neúměrné zvýšení jejich finanční zátěže. Počet fyzických osob, kterých se povinnost elektronického podání v oblasti DPH nebude týkat, se v konečných číslech odhaduje na 300 tisíc. Dopady tohoto opatření na veřejné a státní rozpočty budou nulové a jakýkoliv výdaj plátců DPH na zvýšení technického vybavení lze vyjádřit jako zvýšení daňových nákladů a položek na odpočet DPH u těchto plátců. Alespoň to tvrdí důvodová zpráva k novele zákona.

Elektronická podání mohou být zasílána přes aplikaci "Elektronická podání pro daňovou správu" na adrese www.daneelektronicky.cz a nebo prostřednictvím datové schránky plátce.

Zavedení povinného elektronického podání u daně z přidané hodnoty hodnotím pozitivně, protože na straně správce daně by měla vyústit v úsporách nákladů. -

 

MGR. MARTIN ŠVALBACH, M.A., LL.M., FCCA

- daňový poradce PRK Partners

- v minulosti působil jako tax manager v PricewaterhouseCoopers, Deloitte Czech Republic či BDO Tax

- vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, například LL.M. má v oboru mezinárodní daně Wirtschaftsuniversität Wien

 

"Výkladové nejasnosti, které již dříve v daňových předpisech existovaly, by nepřijetím terminologie nového občanského práva podstatně narostly a vyústily v negativní dopad jak pro poplatníky, tak pro daňovou správu."

"Elektronická podání mohou být zasílána přes aplikaci "Elektronická podání pro daňovou správu" na adrese www.daneelektronicky.cz a nebo prostřednictvím datové schránky plátce."


Foto archiv PRK Partners

Související