1) V čem podle vás spočívá největší přínos nové právní úpravy dědictví v NOZ?

2) Jak dlouho potrvá, než začnou lidé využívat nových institutů v praxi?

 

MILOSLAV JINDŘICH

NOTÁŘ V BENEŠOVĚ A ČLEN LEGISTATIVNÍ RADY VLÁDY

1) Zcela nepochybně nelze konstatovat, že vše, co přináší nový občanský zákoník v dědickém právu je přínosné. Z tohoto důvodu se v otázce jeví slovní spojení největší přínos jako nepřípadné.

Za zásadní a velmi přínosnou změnu pokládám změnu postavení nepominutelných dědiců, tedy dětí, nežijí-li, tak dalších potomků zůstavitele. Podle současné právní úpravy, není-li v závěti ustaven jako dědic nepominutelný dědic a požaduje-li svůj nepominutelný podíl, má postavení dědice a musí se mu dostat na každém majetku zůstavitele, na každé věci, nepominutelného dílu. Tím v případě, má-li pořizovatel potomky, význam závěti je pouze v tom, že lze zkrátit zákonný podíl zletilého dědice na polovinu. Zákonný podíl nezletilého dědice není možné zkrátit vůbec. Nelze tak závětí zamezit, aby měl takový dědic podíl na každé věci z dědictví. Po takovém poučení často žadatel o sepsání závěti od notáře odchází, aniž by závěť učinil. Podle nové právní úpravy opomenutím takového dědice v pořízení pro případ smrti ho lze z dědění zcela vyloučit, aniž by byl vyděděn. V takovém případě bude mít právo pouze na výplatu nepominutelného dílu v penězích, tedy nebude mít postavení dědice, ale jen věřitele. Navíc nepominutelný podíl se zkracuje u zletilého na jednu čtvrtinu jeho zákonného podílu a u nezletilého na tři čtvrtiny. Tím se samozřejmě dostává poslední vůli zůstavitele skutečného významu a smyslu. Závěť nebo nově také dědická smlouva se právě touto úpravou a až touto úpravou stávají i fakticky silnějším dědickým titulem, než je zákonná posloupnost.

Dalším přínosem nové právní úpravy, který je třeba zmínit, jsou staronové instituty, jež u nás platily až do roku 1950 a které jsou dlouhodobě, jak ukazuje praxe, veřejností vyžadovány. Mám na mysli zejména zřeknutí se dědictví ještě za života zůstavitele v úvahu připadajícím zákonným dědicem, a to smlouvou se zůstavitelem. Takto se za života zůstavitele například vyřeší stav, kdy jedno z jeho dětí od něho již obdrželo nějaký majetek, bylo tzv. vybaveno. Předejde se tím častým sporům mezi dědici ohledně požadavku na započtení různých darů poskytnutých jim zůstavitelem za jeho života na jejich dědické podíly. Dalším takovým znovu objeveným institutem je dědická smlouva, jako jedno z pořízení pro případ smrti, kterou navíc bude možno uzavřít nejenom mezi manžely, jako tomu bylo do roku 1950, ale také mezi zůstavitelem a jakoukoli jinou osobou či osobami povolávanými za dědice. Takto bude možno závazně a poklidně řešit ještě za života zůstavitele, s využitím jeho autority, rodinné majetkoprávní vztahy, které mají nastat po jeho úmrtí.

2) Z mé praxe notáře je mně známo, že pořízení pro případ smrti sepsaných bez právní porady samotným zůstavitelem se objevuje v řízení o dědictví naprosté minimum a většinou trpí nějakou vadou. Tak tomu bude nepochybně i v budoucnu.

Využití nových institutů v praxi závisí na tom, jak intenzivně budou lidem nabízeny k využití notáři či advokáty, tedy osobami, které jsou povolány poskytovat právní služby. Je třeba připomenout, že podle přechodných ustanovení nového občanského zákoníku, platí, že se sice při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele, avšak zemře-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti občanského zákoníku, jeho pořízení pro případ smrti sepsané před nabytím účinnosti se považuje za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Uzavře-li zůstavitel smlouvu o zřeknutí se dědictví přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku a zemře-li po dni nabytí jeho účinnosti, považuje se smlouva za platnou. Z tohoto důvodu s možnostmi, které nabízí nový občanský zákoník v této oblasti, notáři už nyní seznamují žadatele o sepsání pořízení pro případ smrti a případně i takové listiny již sepisují. Vyžaduje to však, aby se pořizovatel dožil dne nabytí účinnosti občanského zákoníku, který se však vzhledem k současné politické situaci začíná vzdalovat. Přitom nezbytná doprovodná legislativa v poslanecké sněmovně již byla projednána a čeká ji již jen schválení ve třetím čtení v plénu.

VÁCLAV BEDNÁŘ

ČLEN REKODIFIKAČNÍ KOMISE K NOZ

1) Zásadní přínos nové úpravy je dle mého soudu nutné spatřovat v posílení postavení zůstavitele a zejména pak v posílení respektu k zůstavitelově vůli. Toto se projevuje v celé řadě "nových" institutů, jako je např. možnost připojení vedlejších doložek k poslednímu pořízení. NOZ také výslovně stanovuje, že závěť má být vykládána tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, což je stanoveno v § 1494 odst. 2. Ustanovení dědického práva obecně je pak třeba vnímat zejména i v souvislosti s ustanovením § 2 odst. 2, což samozřejmě ještě více posiluje postavení zůstavitele a respekt k jeho vůli.

Dalším zásadním přínosem úpravy dědického práva v NOZ je poskytnutí širší škály možností, jak pořídit na případ svojí smrti a možnost vyřešit některé sporné otázky a dnes otázky neřešitelné již za zůstavitelova života. Zde je možno zmínit zejména instituty, jako je dědická smlouva, dovětek či zřeknutí se dědického práva.

Vůči zůstaviteli je nepochybně také příznivěji koncipovaná ochrana nepominutelných dědiců (potomků zůstavitele). Jejich právo již do budoucna není chráněno právem na povinný podíl na pozůstalosti, což bylo dnes spojeno jednak s relativní neplatností závěti v tom rozsahu, ve kterém nepominutelné dědice krátila, a dále pak s přímým kořistěním nepominutelného dědice na pozůstalosti. Nově již relativní neplatnost závěť v tomto případě nestíhá, závěť bude vždy platná, i kdyby krátila právo nepominutelného dědice, a potomkovi vzniká pouze právo na výplatu povinného dílu v penězích. Nově se také bude možné vyhnout vzniku vnuceného podílového spoluvlastnictví, které dnes vzniká mezi dědici závětními a nepominutelnými.

V neposlední řadě pak díky jisté míře podrobnosti, nikoliv kazuističnosti, bude nová úprava pro zůstavitele přehlednější a předvídatelnější. To je zcela zásadní s ohledem na skutečnost, že většina následků nastane až po zůstavitelově smrti. Dnes se často stává, že zůstavitel nemá možnost celou řadu aspektů ovlivnit a ani předvídat, jak bude s jeho majetkem po smrti naloženo.

(redakčně kráceno)

2) Je samozřejmě pravdou, že každá nová úprava si vyžádá určitý čas, než bude v praxi zažita a lidé si ji osvojí. V případě nové úpravy dědického práva však očekávám, že si ji ti, kdož ji budou chtít využít, osvojí velmi rychle a budou ji využívat pro své potřeby. To souvisí i s tím, že dnes lidé standardně vnímají úpravu dědického práva jinak, než je stávající faktický stav. Např. lidé si běžně myslí, že mohou svým potomkům podmínit nabytí určitého majetku či spojit nabytí dědictví s dosažením určitého věku dědice. Nová úprava jde v tomto naproti obecnému povědomí společnosti, což povede k tomu, že lidé budou nové možnosti využívat v podstatě intuitivně.

Vzhledem k tomu, že podle § 3069 a 3070 bude možné posuzovat podle nové úpravy i poslední pořízení zhotovená ještě před účinností NOZ, je již v této době velmi aktuální využití nových možností, které úprava dědického práva přinese. Již dnes se celá řada lidí dotazuje na možnost sepsat svoji poslední vůli podle nových pravidel a je třeba také konstatovat, že značná část odborné veřejnosti, zejména notářů, již dnes tyto služby nabízí, byť zatím samozřejmě s určitým rizikem, neboť zůstavitel se musí dožít účinnosti NOZ. Právě z důvodu, že pořídit pro případ smrti lze již dnes dle nových pravidel, je více než zjevné, že případné odložení účinnosti NOZ by citelně zasáhlo do legitimního očekávání a právní jistoty lidí. Proto by měla být diskuse o odložení NOZ i z tohoto pohledu dnes bezpředmětná. Byť nová úprava může přinést a nepochybně přinese pro praktiky celou řadu aplikačních problémů, pak je třeba si uvědomit, že kvalitu úpravy nelze hodnotit tím, je-li její aplikace profesionály snadná, ale podle toho, jak tuto úpravu vnímají její recipienti, běžní lidé, kterým je především určena.

Související