V evropských zemích trestní odpovědnost právnických osob nejčastěji funguje na modelu přičítání odpovědnosti právnické osobě, ačkoliv i tyto se od sebe vzájemně odlišují. Koncepce, která byla zvolena v České republice, je také postavena na přičitatelnosti trestného činu právnické osobě, o čemž bylo pojednáno v mém článku v Právním rádci č. 2/2013.

Země, které poslouží ke srovnání aplikace institutu trestní odpovědnosti právnických osob, jsou členskými státy Evropské unie. Ve Slovinsku byla trestní odpovědnost právnických osob zakotvena v roce 1999, v Polsku v roce 2002, v Maďarsku v roce 2004, v Rakousku v roce 2005, na Slovensku v roce 2010, ve Španělsku též v roce 2010, kdy došlo k přijetí nové úpravy nahrazující regulaci předchozí.

1) MAĎARSKO

Maďarsko přijalo zákon č. 104 z roku 2001 o opatřeních použitelných na právnické osoby v souladu s trestním právem. Zákon, který je účinný od 1. května roku 2004, vychází z přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. Značným rozdílem oproti české právní úpravě je však skutečnost, že se k potrestání právnické osoby vyžaduje nejdříve odsouzení fyzické osoby (čl. 3 odst. 1). Pokud tedy není fyzická osoba známa, nebo známa je a je dokonce i obviněna, avšak není obžalována a odsouzena, tak právnické osobě nemůže být uložena žádná sankce.1

K říjnu 2011 bylo podáno obvinění ve 31 případech, přičemž ve 21 případech byla podána obžaloba. Soud však právnickou osobu potrestal pouze ve 4 případech, kterými byly 2x trestný čin zneužití škodlivého spotřebního zboží, 1x daňový podvod a 1x porušení předpisů nakládání s odpady.2 OECD doporučuje další proškolení a vzdělávání státních zástupců, soudců a orgánů činných v trestním řízení obecně3, jejichž cílem je intenzivnější aplikace zákona.

2) RAKOUSKO

Rakousko zavedlo trestní odpovědnost právnických osob do svého právního řádu spolkovým zákonem o odpovědnosti sdružení č. 151/2005 BGBI. Dle ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona jsou právnické osoby odpovědné za jakýkoliv trestný čin v trestním i tzv. vedlejších zákonech. Trestným činem je také jednání, které je dle spolkového nebo zemského zákona soudně postihnutelné trestem.

Trestní odpovědnost právnických osob je dle ustanovení § 3 rakouského zákona vystavěna na obdobných principech jako český zákon. Interpretační potíže činí výklad ustanovení § 3 odst. 3, kdy zaměstnanec, resp. spolupracovník4 nezachoval podle okolností náležitou a odpovědnou péči a z toho důvodu lze jeho protiprávní jednání právnické osobě přičíst. Pojem "náležité a odpovědné péče" je velice obecným a je velmi těžké prokázat jej mimo rozumné pochybnosti. Rakouská vláda nepodnikla žádné kroky, kterými by stanovila standardy náležité a odpovědné péče.5 Obžaloba musí nesplnění tohoto standardu prokázat a musí tak předložit důkazy, které srovnají postup obžalované právnické osoby v konkrétní věci s běžnou praxí a postupem právnických osob v obdobném odvětví.6

Nedostatek jasnosti v interpretaci je obecně jedním z důvodů, proč se zákon v praxi intenzivně neaplikuje, jak bylo očekáváno. Lze však konstatovat, že toto tvrzení ve srovnání s praxí v České republice platí jen do určité míry, neboť mezi lety 2006 a 2010 bylo zahájeno trestní řízení ve 300 až 350 případech, kde došlo k společnému obvinění fyzické a právnické osoby. Z tohoto počtu bylo vzneseno 25 obžalob, přičemž cca v polovině případů došlo k odsouzení právnické osoby.7

Počet trestních řízení vedených proti právnické osobě v Rakousku každopádně rok od roku stoupá, ale i tak se podle zprávy Institutu pro právní a trestní sociologii ukazuje, že státní zástupci si nejsou příliš jisti aplikací zákona. Důvody, které se uvádí, jsou časová zátěž a značné úsilí, které je třeba aplikaci věnovat, a menší šance v trestním řízení vedeném proti právnické osobě uspět z důvodu chybějících nástrojů, jurisprudence, specializace a praxe.8 Řešením může být vydání příručky pro státní zástupce, aby se odvážili zákon více aplikovat a aby lépe pochopili, jak prokázat přičitatelnost trestného činu spáchaného právnickou osobou.9

3) POLSKO A SLOVENSKO

Polsko schválilo trestní odpovědnost právnických osob zákonem č. 197/2002 Dz. U, o odpovědnosti kolektivních (hromadných) subjektů (tzn. právnických osob v terminologii českého práva) za činy zakázané pod hrozbou trestu.10 Podle ustanovení čl. 16 je právnická osoba trestně odpovědná za vypočtené trestné činy a za porušení vyjmenovaných ustanovení v dohromady cca dalších 16 zákonech, které jsou ve znění tohoto ustanovení uvedeny. Jedná se např. o bankovní zákon, zákon o dluhopisech či zákon o veřejném obchodování s cennými papíry. Podle čl. 4 musí nejdříve dojít k odsouzení fyzické osoby, až posléze může být obviněna osoba právnická. Trestní odpovědnost právnické osoby je tak podmíněna předchozím pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti konkrétní fyzické osoby či osob.11

Přičitatelnost trestného činu právnické osobě je ovšem v ostatním konstruována obdobně jako v České republice. Pozitivním momentem polského přístupu je skutečnost, že trestní odpovědnost právnických osob není nezbytně spjata s vedením právnické osoby, ale zákon zahrnuje jednání všech osob, které mají vztah k právnické osobě. Trestní odpovědnost právnických osob je tak postavena na požadavku jednání fyzické osoby, které právnické osobě přineslo ať už finanční, či jinou výhodu.12 K počátku roku 2007 nebyla obžalována žádná právnická osoba.13

Slovensko může aplikovat ustanovení proti právnické osobě prostředky trestního práva od 1. září 2010, kdy byla v zemi zakotvena tzv. nepravá trestní odpovědnost. Právnické osobě je tak dle této úpravy možno jako vedlejší důsledek trestného činu fyzické osoby uložit ochranné opatření, pokud došlo k účasti na trestném činu v souvislosti s činností právnické osoby. Prvním ochranným opatřením je dle ustanovení § 83a trestného zákona zabavení peněžité částky, a to v rozsahu od 800 do 1 660 000 eur. Druhým typem ochranného opatření je zabavení majetku dle ustanovení § 83b trestného zákona. Procesním důsledkem uložení ochranného opatření zabrání majetku je zahájení konkurzního řízení dle ustanovení § 423 slovenského trestního řádu.

Zpráva OECD14 správně uvádí, že slovenský trestní zákon formálně a právně nerozeznává trestní odpovědnost právnických osob. Režim trestní odpovědnosti právnických osob lze nazvat jako "nepřímou či pseudotrestní odpovědnost". Ochranná opatření mohou být právnické osobě uložena, avšak nikoliv v rámci jejich vlastní trestní odpovědnosti, ale jako důsledek trestní odpovědnosti fyzické osoby, tedy jako vedlejší důsledek trestného činu fyzické osoby. Slovenská úprava je opakovaně tvrdě kritizována také tamějšími právními teoretiky a praktiky. K aplikaci zákona v podstatě nedochází. V současné době se z uvedených důvodů připravuje nová úprava trestní odpovědnosti právnických osob, která by měla následovat českou právní úpravu.

4) ŠPANĚLSKO

Španělsko inkorporovalo trestní odpovědnost právnických osob do španělského trestního zákoníku ústavním zákonem č. 5/2010 ze dne 22. června 2010, a to s účinností od 23. prosince 2010. Právnické osoby jsou trestně odpovědné za trestné činy v případech, ve kterých to stanoví trestní zákoník (trestní zákoník to stanoví v knize druhé u jednotlivých trestných činů). Jedná se tedy o uzavřený výčet (numerus clausus) trestných činů, za které lze právnickou osobu činit trestně odpovědnou.

Dle ustanovení čl. 31bis odst. 1 španělského zákona "v případech stanovených tímto zákonem jsou právnické osoby trestně odpovědné za trestné činy spáchané svým jménem nebo na svůj účet, a ve svůj prospěch, prostřednictvím svých zástupců a faktických nebo zákonných správců. Ve stejných případech jsou právnické osoby trestně odpovědné rovněž za trestné činy spáchané při výkonu své činnosti, na svůj účet a ve svůj prospěch, kterých se dopustily fyzické osoby uvedené v předchozí větě proto, že nad nimi nebyla vykonávána řádná kontrola s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem případu." Odst. 2 čl. 31bis pak uvádí, že "trestní odpovědnost právnických osob se uplatní vždy, když se prokáže, že trestný čin byl spáchán osobou, která má postavení nebo funkci, jež jsou uvedené v předchozím odstavci, i když konkrétní fyzická osoba nebyla odhalena nebo jí nebylo možné trestně stíhat. Pokud je v důsledku spáchaných činů ukládán oběma peněžitý trest, soud určí jeho výslednou výši tak, aby nebyla nepřiměřená jejich závažnosti." Španělská úprava se tak koncepčně příliš neliší od té české. Problematickým pojmem je řádná kontrola, která není specifikována v zákoně, avšak dle sdělení španělského státního zastupitelství existuje oběžník státního zastupitelství, který tento pojem přibližuje.15

Ke konci roku 2012 nedošlo k žádnému stíhání právnické osoby, přičemž je doporučováno, aby státní zástupci byli upozornění a odvážní stíhat právnické osoby a aby zákon byl aplikován pečlivě a konzistentně.16

5) SLOVINSKO

Slovinsko problematiku trestní odpovědnosti právnických osob upravuje zákonem o odpovědnosti právnických osob za trestné činy z roku 1999. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona stanoví, za jaké trestné činy je právnická osoba odpovědná a jaký trest a další trestní sankce jí za takové jednání mohou být uloženy. V ustanovení § 24 zákona se uvádí, že právnické osoby jsou odpovědné za trestné činy zvláštní části trestního zákoníku a za další trestné činy, pokud tak stanoví zákon o odpovědnosti právnických osob za trestné činy. Trestné činy zvláštní částí slovinského trestního zákoníku, za které jsou právnické osoby odpovědné - jedná se o 91 trestných činů - jsou pak vyjmenovány v ustanovení § 25.

Slovinský zákon není v praxi četně aplikován. Za dobu jeho existence bylo publikováno pouze několik odsuzujících rozsudků navzdory značnému množství proběhlých vyšetřování včetně podání obžaloby17. Řízení vedené proti právnické osobě je samostatně možné pouze v případě, že není možné společné řízení proti fyzické osobě z důvodů daných zákonem, kterými jsou smrt fyzické osoby, překážka trestního stíhání proti fyzické osobě z důvodu nemoci, či skutečnost, že fyzická osoba se vyhýbá trestnímu stíhání, anebo proto, že řízení proti fyzické osobě již bylo ukončeno. Obecné pravidlo tedy je, že se koná společné řízení proti fyzické a právnické osobě.

Fyzická osoba, která je pachatelem trestného činu, musí být identifikována a musí existovat dostatečné důkazy přímého úmyslu fyzické osoby spáchat trestný čin. Až poté může být právnická osoba činěna trestně odpovědnou. Prokázání spojení fyzické osoby, která spáchala trestný čin, a odpovědnosti právnické osoby podle slovinského zákona se v praxi ukázaly jako obtížné. Dalším důvodem nízké realizace je chabé povědomí slovinských orgánů činných v trestním řízení o možnosti aplikace zákona a také nízká priorita trestního stíhání a vyšetřování právnických osob.18

6) APLIKACE ZÁKONA TOPO V ČESKÉ REPUBLICE

O přičitatelnosti trestného činu právnické osobě a jejich interpretačních a aplikačních problémech již bylo pojednáno v č. 2/2013 Právního rádce, proto je vhodné vzhledem k aplikaci zákona se zaměřit ještě na rozsah kriminalizace. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPO) se přiklonil k variantě taxativně vypočtených trestných činů. V ustanovení § 7 TOPO je uveden výčet 79 trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit, přičemž tento katalog je omezen pouze na ty trestné činy, u nichž zavedení deliktní odpovědnosti právnických osob požadují mezinárodní dokumenty a předpisy Evropské unie a rozšířen ještě o daňové delikty (viz infobox).

Taxativní vymezení trestných činů podle mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie při opomenutí charakteristických trestných činů, které právnická osoba může spáchat, tak nelze považovat za koncepční čin. Za přínosný krok by se dala považovat novelizace seznamu trestných činů v TOPO zvláště pokud si uvědomíme, že se v současné době v legislativním procesu nacházejí materiály, které mají rozsah kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob rozšířit o trestný čin znásilnění (§ 185 TZ), účasti na pornografickém představení (§ 193a TZ), navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b TZ)19 a trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (§ 217 TZ) a lichvy (§ 218 TZ)20.

Jakým způsobem je ovšem v České republice zákon o trestní odpovědnosti právnických osob aplikován? Zpráva OECD hovoří o 19 obviněných a 5 obžalovaných právnických osobách a žádném konečném rozhodnutí ke konci roku 201221. Údaje z Nejvyššího státního zastupitelství uvádí obdobný údaj, a to že ke konci roku 2012 bylo vedeno trestní stíhání proti celkem 18 právnickým osobám, kdy byla podána obžaloba ve 4 případech. Jedná se o delikty: trestný čin vydírání (§ 175 TZ), trestný čin podvodu (209 TZ), trestný čin dotačního podvodu (§ 212 TZ), trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 TZ), trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 TZ), trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (§ 254 TZ), trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256 TZ), trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie (260 TZ), trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (270 TZ) a trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 TZ). V pěti případech je právnická osoba stíhána pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 TZ, ve třech věcech pro trestný čin vydírání dle § 175 TZ.

Obžaloba byla ke konci roku 2012 podána ve 4 případech; jedná se o trestný čin vydírání podle § 175 TZ, trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 TZ, trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 TZ a souběh trestného činu dotačního podvodu podle § 212 TZ a trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle 260 TZ.

JAK NA TOM VE SKUTEČNOSTI ČESKÁ REPUBLIKA JE?

Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, tak v žádné z uvedených zemí nedochází k hojné a intenzivní aplikaci trestní odpovědnosti právnických osob. Záměrně byly s výjimkou Slovenska vybrány země, které mají problematiku upravenu obdobně a kde nedochází k aplikaci zákona již po několik desetiletí.

Ukazuje se, že v některých státech komplikuje užití trestní odpovědnosti právnických osob fakt, že nejprve musí dojít k odsouzení fyzické osoby a až poté může být trestána osoba právnická. Značné výkladové potíže činí pojmy, jako je "náležitá a odpovědná péče" v rakouském případě, "řádná kontrola" ve Španělsku. Lze doufat, že české orgány činné v trestním řízení se s interpretací ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) TOPO upravujícího přičítání trestného činu právnické osobě utkají lépe. Zároveň můžeme říci, že aplikace předpisů o trestní odpovědnosti právnických osob není tolik ovlivňována zvoleným rozsahem kriminalizace právnických osob, která stran výčtu trestných činů nebyla v českém případě zvolena nejšťastněji. A to se zdá, že bude hůře. V rámci srovnání se ukazuje, že je třeba posílit vzdělávání orgánů činných v trestním řízení v rámci přístupu k aplikaci trestní odpovědnosti právnických osob.

Nakonec je však třeba říci, že vzhledem k časové působnosti TOPO není 18 stíhaných a 4 obžalované právnické osoby ve srovnání se zahraničím výsledkem až tak špatným. Nezbývá než věřit, že intenzita aplikace TOPO bude mít vzrůstající tendenci, kdy se však nepotvrdí zkušenost ze zahraničí, že pouze zlomek původně stíhaných a následně obžalovaných právnických osob je také odsouzen. 

 

Poznámky:

1) Santha, F., Dobrocsi S.: Corporate Criminal Liability in Hungary in Pieth, M., Ivory. R: Corporate criminal liability: emergence, convergence, and risk. 1st ed. New York: Springer, 2011. s. 321.

2) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Hungary, s. 14, odst. 26.

3) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Hungary, s. 15.

4) Jelínek, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 200.

5) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Austria, s, 20, odst. 47.

6) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Austria, s, 20, odst. 46.

7) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Austria, s, 19.

8) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Austria, s, 19, odst. 42.

9) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Austria, s. 18-19.

10) Jelínek, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 180.

11)  Jelínek, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 181.

12) Poland: Phase 2. Report on the application on the Convention on combating bribery of foreign public officials in International business transactions and the 1997 revised recommendation on combating bribery in International business transactions, s. 53, odst. 160.

13) Poland: Phase 2. Report on the application on the Convention on combating bribery of foreign public officials in International business transactions and the 1997 revised recommendation on combating bribery in International business transactions, s. 53, odst. 158.

14) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in the Slovak republic, s. 17.

15) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Spain, s. 23, odst. 49.

16) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in Spain, s. 25.

17) Slovenia: Phase 2. Report on the application on the Convention on combating bribery of foreign public officials in International business transactions and the 1997 revised recommendation on combating bribery in International business transactions, s. 57, odst. 162.

18) Slovenia: Phase 2. Report on the application on the Convention on combating bribery of foreign public officials in International business transactions and the 1997 revised recommendation on combating bribery in International business transactions, s. 57, odst. 161.

19) Předkladatelem tohoto materiálu je Ministerstvo spravedlnosti pod č. 901/12-L.

20) Sněmovní tisk č. 915.

21) OECD Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-Bribery Convention in the Czech Republic, s. 19, odst. 56.

 

Lukáš Bohuslav
asistent na Katedře trestního práva PF UK

 

Nedokonalý taxativní výčet trestných činů:

V ustanovení § 7 TOPO je uveden výčet 79 trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit. Je však nutno konstatovat, že se zde nacházejí trestné činy, u nichž je celkem obtížné si takové jednání v rozporu s normami trestního práva u právnických osob představit (např. trestný čin sexuálního nátlaku podle § 186 trestního zákoníku (dále jen "TZ") či trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 TZ).

Zákon naopak neobsahuje celou řadu trestných činů, u nichž trestní odpovědnost právnických osob připadá v úvahu. Lze mezi ně zařadit porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 TZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ), porušení povinnosti v insolvenčním řízení, (§ 225 TZ), pletichy v insolvenčním řízení (§ 226 TZ), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 TZ), poškozování spotřebitele (§ 253 TZ), porušení práv k ochranné známce a jiným označením (§ 268 TZ), porušení chráněných průmyslových práv (§ 269 TZ) či výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedů (§ 286 TZ).

Za typické delikty, kterých se může právnická osoba dopustit a které ve výčtu trestných činů zcela absentují, lze uvést trestné činy proti životu a zdraví dle hlavy první zvláštní části trestního zákoníku.

 

Počet trestních řízení vedených proti právnické osobě v Rakousku každopádně rok od roku stoupá, ale i tak se podle zprávy Institutu pro právní a trestní sociologii ukazuje, že státní zástupci si nejsou příliš jisti aplikací zákona.

Je však nutno konstatovat, že se v TOPO nacházejí trestné činy, u nichž je celkem obtížné si takové jednání v rozporu s normami trestního práva u právnických osob představit, např. trestný čin sexuálního nátlaku či trestný čin pohlavního zneužití.

Ukazuje se, že v některých státech komplikuje užití trestní odpovědnosti právnických osob fakt, že nejprve musí dojít k odsouzení fyzické osoby a až poté může být trestána osoba právnická.

Autoři: Lukáš Bohuslav