Vyhláška č. 484/2000 Sb., o přisouzených náhradách nákladů řízení (tzv. přísudková vyhláška) měla přinést zjednodušení vypočítávání náhrady nákladů občanského soudního řízení. Hrazení nákladů právního zastoupení se proto přestalo řídit advokátním tarifem a nově bylo zavedeno paušální odměňování, bez ohledu na složitost věci, časovou náročnost, počet provedených úkonů či výsledek řízení před soudem.

V praxi však vyhláška vedla k tomu, že se věřitelé začali soudit o bagatelní částky a advokáti získávali paušálně stanovenou odměnu za právní zastupování, která výrazně převyšovala vymáhanou pohledávku. „Přiznané náklady se v důsledku této vyhlášky pravidelně dostávají do hrubého nepoměru k  hodnotě sporu, čímž dochází ke stanovení sankce bez zákona, a tedy i ke kolizi s čl. 4 odst. 1 Listiny (povinnosti lze ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích),“ uvedl na webu Ústavního soudu Vlastimil Göttinger, vedoucí protokolu Ústavního soudu.

Dalším důvodem ke zrušení předpisu byl rozpor s § 142 odst. 1 o. s. ř., který zakotvuje účelnost vynaložení nákladů řízení jako kritérium přiznání jejich náhrady. Ústavní soud proto vyhlášku zrušil jako celek, a to ke dni vyhlášení svého nálezu ve Sbírce zákonů.

"Soudy začnou počítat odměnu advokáta v rámci náhrady nákladů řízení opět podle počtu úkonů podle advokátního tarifu, který stále platí a který nikdo zrušit nenavrhuje. Advokacie existovala před přísudkovou vyhláškou, bude existovat i po ní," uvedla Iva Chaloupková, tisková mluvčí České advokátní komory, na webu komory.