Postupem času vzrostl vliv podnikových právníků. Mají toho dnes na starosti více než dřív?

Je to asi různé, ale v mnoha společnostech manažeři pochopili, že podnikový právník tam není od toho, aby je zdržoval a kladl jim překážky. Často je zapojují třeba i do vedení firmy, někteří právníci plní funkci general counsel. Ale je to opravdu různé. Pokud jsem podnikový právník, tak dávám právní rady svému zaměstnavateli, ale současně musím respektovat, že v určité chvíli dochází k manažerským rozhodnutím vedení. Ta vycházejí nejen z právního rozboru, ale rozhoduje se také podle ekonomické potřeby a podobně. Pak je zase úlohou podnikového právníka, aby toto rozhodnutí akceptoval a svojí radou je podpořil.

Existuje něco, čemu by se podnikoví právníci věnovat neměli a měli by to ponechat advokátům?

Taková věc neexistuje. Ve smyslu, že bychom řekli, toto nemůžeme dělat. Ale je rozumné zvažovat, co uděláme vlastními silami a na jakou věc si najmeme advokáty. Jde-li třeba o specializaci, o něco, co ve firmě běžně neděláme. Nebo pokud je například při nějaké akvizici během týdne nutné udělat due dilligence, tak to ani není v našich silách. Management si také může přímo od nás vyžádat posudek advokátní kanceláře. My sami jako podnikoví právníci se nevymezujeme ve stylu, že nám advokáti konkurují. Tak to vůbec nebereme, naopak s advokáty spolupracujeme. I my jsme pro ně zajímaví, z hlediska potenciálních klientů. Myslím, že je to dobrá symbióza.

V čem je největší role Unie podnikových právníků?

Největší přínos pro jednotlivého právníka a pro zaměstnavatele, který chce mít kvalitní zaměstnance, je právě to, že poskytujeme vzdělávání, jež je určené opravdu pro právníky. To znamená, že přednášející ví, komu přednáší. A o to víc může jít do hloubky. Vycházíme především z potřeb našich členů, kteří svými návrhy ovlivňují skladbu vzdělávání do budoucna. Například k novému občanskému zákoníku a zákonu o obchodních korporacích jsme organizovali první seminář ještě před jejich schválením. Musíme být totiž vždy napřed a připraveni dřív. Nemůžeme čekat, až bude zákon účinný. Musíme nastavit všechny procesy a vyškolit naše kolegy. Důležité je rovněž setkávání v rámci Unie. Kolegové si mohou předávat zkušenosti a také lépe komunikovat.

Vliv Unie bezesporu postupně rostl a roste. Jak složité bylo dostat se tam, kde jste dnes? Dá se mluvit o určitých milnících?

Byla to mravenčí práce. Velmi nám pomohlo členství v European Company Lawyers Association (ECLA), ve které jsou zastoupeny asociace jednotlivých zemí. ECLA měla zájem na získání právníků ze střední a východní Evropy. Vstoupili jsme do ní v roce 1999 jako vůbec první z těchto zemí. Jednoduché to ale nebylo. Roční příspěvek 1000 eur nám dnes sice připadá jako směšná částka, v tu dobu to pro nás ale bylo hrozně moc peněz. I mnoho dnešních členů, například z Rumunska nebo Bulharska, má s placením těchto částek problémy. Pomohlo nám také to, že Česká republika se připravovala na vstup do EU, takže když jsme například pořádali nějakou akci, tak jsme neměli problém se sponzory.

Jak vypadá v současnosti spolupráce na evropské úrovni?

Je to složité. Doba, v níž jsme se stali členy my, byla euforická. Hledaly se další země, jejíž asociace by do ECLA vstoupily. Hodně nás spojil případ Akzo Nobel, v němž se řešilo postavení podnikového právníka a legal privilege. Tam se ECLA hodně zapojila, najali jsme profesory, kteří zpracovávali posudky a podobně. Teď se spíše hledá cesta, jak pozici podnikových právníků zakotvit. V každé zemi je pozice podnikových právníků jiná. U nás je pozice nevymezená, jinde jsou v tomto hodně napřed. ECLA má nového prezidenta, zástupce z francouzské asociace a jako všichni funkcionáři evropské i národních asociací je to dobrovolník. Vidíme, že má hodně entuziasmu a věříme, že jím nakazí i váhavější národní asociace.

A pokud jde o spolupráci s jinými právnickými organizacemi v České republice?

S předsedy a prezidenty jak České advokátní komory, tak i dalších komor a dobrovolných sdružení, se pravidelně potkáváme. Stojí to ale hodně na osobních kontaktech. Ministerstvo spravedlnosti nyní asi příliš neuvažuje o tom, že by došlo k nějakému výraznému napojení na podnikové právníky, ale možná to je jen problém současnosti. Pokud se jako podnikoví právníci máme hlásit k nějakému ministerstvu, tak bychom to cítili převážně právě na úrovni Ministerstva spravedlnosti, protože naši zaměstnavatelé jdou napříč resorty. Neříkám, že to musí být hned nejvyšší míra oficiální spolupráce, ale spíše uznání toho, že jsme reprezentanty spektra práva a justice. Zatím žádné oficiální hovory s ministerstvem neprobíhají, ale zájem o nás projevuje například pan náměstek František Korbel. Přednášel nám na několika akcích, posíláme mu různé podněty. I svou účastí na vyhlašování ocenění Podnikový právník 2012 ukázal, že nejsme mimo právnické dění, že se s námi počítá.

Zmínila jste nový občanský zákoník, potřebujeme jej z vašeho pohledu, nebo ne?

Vždy je samozřejmě co vylepšovat a platí to i o právu. Práce na něm probíhaly dlouho a pečlivě, ale žádný, ani tento předpis nemůže být perfektní. Možná ještě kousíček chybí - uvítala bych technickou novelu. Interpretace však bude logicky přinášet mnoho problémů, každý soudce i právník se na konkrétní definici bude dívat jinak. Určitě je to hodně práce navíc.

Jak na vás působily debaty o odložení účinnosti?

Na jednu stranu jsem návrhy odkladu vítala, ale pak jsem si řekla, že je to jako se vším. Pokud se člověk dozví, že má nový, pozdější termín, bude řešit zase jiné věci. Budeme mít tendenci potřebné přípravy a studium odsouvat. Připravovat se ale musíme stejně, a že na to máme málo času, se nám bude zdát všem. Nikdo neřekne, že je připraven. Ani teď, ani za rok, ani za dva. Spíš je otázka, jak bude nastaven celý rámec právní úpravy, která s tím souvisí. Občas to zažívám v energetice, kdy máme novou úpravu v zákoně a staré vyhlášky, které s tím nekorespondují. A to není správně. Takže pokud bude nový občanský zákoník, měly by taky být včas přijaty všechny potřebné prováděcí předpisy. A ty by měly být kvalitní.

Jak přípravy vypadají v Pražské energetice, jejíž právní oddělení rovněž vedete?

Vzdělávání probíhá u našich právníků již téměř rok a půl, využíváme akce Unie. Dělali jsme také všeobecné semináře pro zaměstnance celé Skupiny PRE, kterých se bude úprava nejvíce dotýkat. Tedy těch, kteří uzavírají smlouvy a jednají se zákazníky. Ale z odezvy jsme pochopili, že je třeba více osvěty. Jak potvrdili i kolegové z jiných firem, stále je povědomí neprávníků o rekodifikaci a jejích dopadech malé. Zaznělo například, že máme vzorové smlouvy, tak o co jde. Rozhodnutím vedení všech společností skupiny PRE byl nastartován projekt, který se na dopady změny zaměřuje. S kolegy z jednotlivých útvarů hledáme místa, která jsou kritická a dokumenty, jež je nutné změnit. Pokud ale jde například o práva spotřebitelů, tak tam problém mít zřejmě nebudeme. Úprava v energetickém právu v tomto vyplývá z evropských norem. Je velmi specifická a mnohdy ještě přísnější, takže v této oblasti je tedy u nás již relativně hotovo. Celkově stíháme, ale chápu, že pro většinu našich kolegů podnikových právníků to musí být opravdu velmi složité.

Jak vidíte svou další roli v Unii? V dubnu vás čeká volební sněm...

Obrátila jsem se na členy Rady, zda chtějí pokračovat v dalším období, jak vidí svoji roli a jak je to s jejich návrhy na pozici prezidenta. Zazněly hlasy, typu: "Děláš to dobře, tak ve funkci pokračuj". Tu práci dělám ráda. Zabírá mi sice hodně času, ale je zajímavá, potkávám mnoho zajímavých lidí. Každý si ve světě hledáme nějakou roli a pro mě je tohle způsob, jak můžu přispět společnosti. Jiní lidé jsou dobří v jiných oblastech, starají se například o staré a nemocné lidi. Nevím, jestli bych měla tolik energie a předpokladů, abych mohla dělat takovou práci. Na prezidentství Unie ale nemám patent. Ráda budu, až k tomu dojde, podporovat nového prezidenta nebo prezidentku. I když ono je to trošku nebezpečné, když někdo, kdo řídil, přejde do takové role. Obávám se, abych neměla tendenci do vedení příliš mluvit. Chápu, že by se to novému prezidentovi nemuselo líbit a uvědomuji si, že bych musela svoji povahu hodně krotit. Ale třeba bude pak moje pomoc platná někde jinde.

Uvažujete časem i o přesunutí se na evropskou úroveň?

Myslím si, že užitečnější práci udělám tady. Tam bych sice byla členem exekutivního orgánu, ale nevím, jestli bych skutečně mohla něco ovlivnit. Není to zatím mým cílem. Nebrala bych to úplně jako vyvrcholení své kariéry.

Jak vidíte budoucnost podnikových právníků?

Ze zkušenosti z ECLA mohu potvrdit, že jejich význam stoupá. K nám ta vlna vždy přichází se zpožděním. Na Západě jsou dnes silná právní oddělení, představenstva si uvědomují, že právníka potřebují denně a ten, kdo navíc rozumí byznysu, tak to je právě podnikový právník. A samozřejmě, kdo je rozumný, tak se nebojí spolupracovat s advokátem.

Bude pro mladé právníky lákavější vydat se cestou podnikového právníka než třeba právě advokáta?

Každá generace je jiná. Dnes vidím, že mnoho kolegů si zvažuje, jak až moc budou dělat kariéru. Pro mnoho z nás je to lákavé, také potřebujeme určité finanční zabezpečení, ale více než dříve se podle mě klade důraz na to, že lidé chtějí mít také nějaké osobní volno, věnovat se rodině a koníčkům. Myslím, že 90. léta byla v tomto jiná. Mladé generaci fandím, absolventi mají přístup k lepšímu vzdělání, jen musí získat dobré zkušenosti a návyky. Věřím tomu, že podnikový právník z mojí generace může být dobrým mentorem nebo kolegou pro ty mladé, pokud je bude akceptovat a dá jim prostor. Zaměstnavatel pak bude mít kvalitní podnikové právníky, a to prospěje všem.

 

JUDr. Marie Brejchová, LL.M.

- prezidentka Unie podnikových právníků ČR.

- vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Rigorózní zkoušku složila tamtéž.

- po absolvování zahájila kariéru podnikové právničky ve společnosti Středočeské energetické závody, poté přešla do nově vzniklé společnosti Pražské energetické závody - nyní Pražská energetika. V současnosti vede sekci Právní, kde řídí komplexní právní agendu spojenou s podnikáním společnosti a s působením na trhu s elektřinou.

- je dlouhodobě činná v Unii podnikových právníků ČR, jako členka, místopředsedkyně a od roku 2007 jako její prezidentka. Zastupuje UPP ČR v evropské asociaci ECLA.

- v roce 2008 získala titul LL.M.

- od roku 2009 se zapojila do Projektu Právo a technologie a externě vyučuje energetické právo pro Ústav práva a technologií na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

 

"Na jednu stranu jsem návrhy odkladu vítala, ale pak jsem si řekla, že je to jako se vším. Pokud se člověk dozví, že má nový, pozdější termín, bude řešit zase jiné věci. Budeme mít tendenci potřebné přípravy a studium odsouvat. Připravovat se ale musíme stejně, a že na to máme málo času, se nám bude zdát všem."

Foto Radovan Miča, Economia

Autoři: Jan Januš