Pane předsedo, kolik je v současné době advokátů a kolik advokátních koncipientů?

Podle přehledu, který projednalo minulý měsíc představenstvo České advokátní komory, je zapsaných advokátů celkem 10 867. Pokud jde o počet zapsaných advokátních koncipientů, tak těch je 3541.

Podle mého názoru toto číslo ukazuje, že pokrytí trhu advokátních služeb je dostatečné. Máme i dostatek dorostu, díky kterému nevznikne generační či jiný podobný problém. Myslím si tedy, že advokátů je dost a z tohoto hlediska jsou služby poskytované klientům dostatečné.

Objevují se ale názory, že advokátů je v současné době až příliš. Jak se na to díváte vy? Jde o ideální počet?

Vždy to bývá tak, že samotní advokáti tvrdí, že jde o vysoké číslo, zatímco klienti hledající konkrétního advokáta na konkrétní právní službu mají často pocit, že je advokátů málo. Pokud budu vycházet ze srovnání s jinými evropskými zeměmi, tak je ten počet dostatečný. V některých evropských zemích jsou počty advokátů na 100 tisíc obyvatel vyšší, někde jsou nižší. U nás to odpovídá evropskému průměru.

Jak byste popsal současný nárůst počtu advokátů vzhledem k historickému vývoji?

Neřekl bych, že se jedná o enormní nárůst. Jde o vývoj od roku 1990, kdy působilo v České republice zhruba 900 advokátů a postupem doby se jejich počet zvyšuje. Souvisí to i s tím, jak se komplikuje právní řád a jak se komplikují lidské vztahy. Také s narůstajícím počtem úřadů nebo předpisy Evropské unie. Myslím si tedy, že jde o přiměřený vývoj.

Někdy se mluví o tom, že advokátní koncipienti začínají být odpadním zbožím a že o ně není takový zájem, jaký by mohl být. Zaregistroval jste tenhle názor?

Advokátních koncipientů je nejvíce v historii, takže jsem nezaregistroval, že by byli odpadním zbožím. Vždy záleží na povaze advokátní praxe advokátního koncipienta u konkrétního školitele. Zatím nemám žádné signály o tom, že by někde dělali z koncipientů odpadní zboží. Samozřejmostí je to, že advokátní praxe u toho kterého advokáta bude vždy vykazovat specifika související s charakterem jeho klientely, s případy, které řeší, a podobně. Z toho může vyplývat rozčarování některých koncipientů, že se například nepodílejí na fúzích nadnárodních společností.

Také zaznívají hlasy o tom, že někteří advokátní koncipienti musí naopak platit advokátům, aby je zaměstnali...

To je hrubé kárné provinění. V poslední době neregistrujeme podle mých informací žádný takovýto případ. V minulosti se ale vyskytly a daní advokáti byli vždy dost přísně potrestáni.

Objevují se i názory, že by měl být omezen počet koncipientů, které může školit jeden advokát. Byla by to cesta správným směrem?

Není výjimečným případem, že jeden advokát bývá školitelem třeba 10 nebo 15 advokátních koncipientů. Je to nejen fyzicky nemožné, ale popírá to i smysl koncipientské doby jako doby přípravy na osobní výkon advokacie jako noblesního a především obrovsky odpovědného povolání. Jsme pak svědky toho, že koncipienti, kteří byli koncipienty pouze formálně a nebyl nad nimi školitelský dohled, mají horší výsledky u zkoušek, pokud u nich uspějí, a může se to projevovat i v počtu případů, které se řeší na kárné bázi nebo v rámci odpovědnosti za škodu.

Nechceme, aby to přerostlo v negativní jev, a tak se snažíme zefektivnit a zúčelnit koncipientskou dobu. Omezíme advokáta v tom, aby mohl být školitelem pouze tří koncipientů současně. Zatím je tento návrh ve formě diskusí na představenstvu. Asi nepotěším koncipienty, ale existuje v tom celkem obecný konsenzus a s největší pravděpodobností to bude v nejbližší době předloženo Ministerstvu spravedlnosti jako náš podnět k úpravě. Nejsme totiž připomínkovým místem, nemáme ani zákonodárnou iniciativu.

Řekl jste, že asi nepotěšíte koncipienty, ale potěšíte advokáty?

Myslím si, že advokáti se k tomu budou stavět spíše kladně než záporně. I oni mají zájem, aby v advokacii působili dostatečně vzdělaní a odpovědní lidé. Spor se vždy vede lépe, když proti vám stojí kolega, který je chytrým advokátem a ví, jaké jsou hranice vyjednávání sporu a jaká jsou rizika, než když proti vám stojí někdo nekvalifikovaný, kdo celý život vymáhal faktury z jednoho obchodního případu.

Nemůžou tím vzniknout například nějaké organizační problémy? Jedna kancelář by například i do budoucna chtěla mít tři advokáty a 10 koncipientů a takovýto rámec by jí vyhovoval...

Ne. Nedovedu si představit, jaké konkrétní negativní organizační dopady by to mohlo mít.

Také se mluví o tom, že by měla být prodloužena koncipientská doba...

Vzniká, pokud už nevznikla, disproporce se slovenskou úpravou a ze stejných důvodů, které už jsem zmínil, existují úvahy o tom, že stávající koncipientská doba je krátká. Předpisů je opravdu velmi hodně a to k nim musíte připočítat i evropské předpisy a v souvislosti s globalizací i určité celosvětové smlouvy a předpisy. Toho, co se musí koncipient naučit, je tolik, že se to ne vždy dá za tři roky stihnout. Po skončení koncipientské praxe by měl vstoupit nový advokát na trh jako perfektně vzdělaný, připravený a neomezeně osobně odpovědný. Je to tak věc, která klade před Českou advokátní komoru minimálně úkol to nejen hlídat, ale i zlepšovat.

Pět let by bylo akorát?

V okolních státech se tato doba pohybuje od dvou do sedmi let. Pět let bych považoval za přiměřený kompromis, nebráním se ale diskusi na toto téma. Obecně však tendence směřují k prodloužení koncipientské doby. Dovolím si srovnání, i když vím, že každé kulhá: také ne všichni absolventi lékařské fakulty mohou hned nastoupit k transplantaci orgánů... Souvisí to zkrátka s tím, že i advokát má při výkonu své činnosti velkou odpovědnost a musí být úměrně tomu kvalifikován.

Není nějaký problém už na právnických fakultách? Když jste mluvil o tom, kolik toho musí koncipienti vstřebat...

Každá generace má tendenci tvrdit, že generace, která přichází po ní, je méně vzdělaná, horší a podobně. Nevím, jestli je problém v právnických fakultách. Obecně jsme svědky eroze kvality vzdělávání. Nemyslím si ale, že to můžeme jen tak jednoduše "hodit" na právnické fakulty. Souvisí to s celkovým přístupem, atmosférou ve společnosti a podobně.

Na webových stránkách České advokátní komory je dostupná databáze advokátů. Na zářijovém jednání představenstva jste projednávali její zneužití...

Česká advokátní komora je orgánem veřejné správy na úseku advokacie. Je tedy jediným oprávněným orgánem k vedení oficiálního seznamu advokátů. Tento oficiální seznam advokátů je přístupný na běžném internetu. Nikdy jsme ho komerčním ani jiným způsobem neposkytli žádnému třetímu subjektu. Zákon nám to prostě a jednoduše neumožňuje.

Skutečně jsme na představenstvu projednávali, že jeden komerční subjekt si tuto databázi okopíroval a nabízí ji v rámci svých služeb jako svůj produkt a svoje zboží. S takovouto věcí jsme se setkali poprvé, z tohoto důvodu jsme požádali naši sekci pro právo duševního vlastnictví, aby případ posoudila. Podle jejích závěrů se komora zachová.

Obecně a osobně musím říct, že nesouhlasím s tím, aby se takováto databáze využívala ke komerčním účelům, protože se jedná o databázi oficiální.

Souhlasíte s názorem, podle kterého v současné době roste role podnikových právníků? Říká se, že toho například vykonávají více než dříve a na méně věcí si najímají advokátní kanceláře...

Nedisponuji konkrétními čísly. S Unií podnikových právníků máme velice korektní vztahy, mohu říci, že na bázi vzájemné spolupráce a kooperace. K rozsahu práce se nedovedu vyjádřit, ale neřekl bych to asi tak, jak to zaznělo v otázce. Je to ryze na uvážení subjektů na trhu. Pro některé, a dost často to jsou velké nadnárodní firmy, je ekonomicky výhodné využívat činnosti vlastních podnikových právníků, v jiných případech se ale jako vhodný jeví outsourcing právních služeb. Myslím, že je to případ od případu. Spíše bych se přiklonil k tomu, že to není pravda.

Jejich role je důležitá a zůstává podle mě na stejné úrovni. Nevidím tam žádný střet ani konflikt. Pracují pro svého zaměstnavatele jako právníci a nelze v tom spatřovat nic proti postavení nebo zájmu advokacie.

Jak vypadají vaše vztahy s jinými právními profesními komorami?

Jak s Unií podnikových právníků, tak se Soudcovskou unií, Unií státních zástupců, s notáři, exekutory nebo daňovými poradci se scházíme minimálně jednou za rok na společném zasedání a spolupracujeme. Běžně se stává, že navzájem komunikujeme i o tom, co je nám ke konzultaci předloženo v rámci legislativního procesu. Spolupráce je tedy standardní, na úrovni prospěšné pro obě strany a nevidím v ní žádný problém.

U zástupců mezinárodních advokátních kanceláří jsem zaznamenal názor, že v souvislosti s finanční krizí klienti lépe zvažují, za co a kolik advokátům zaplatí. Vnímáte to také tak?

To je projevem ekonomické krize ve všech oborech lidské činnosti, nejenom v advokacii. Každý odpovědný subjekt pečlivě zvažuje výdaje, nelze tedy vyloučit, že někteří klienti jsou ochotni platit méně. Nevím ale, co bych k tomu více dodal.

Ve své vlastní praxi jste to nezaznamenal?

Ne.

Dostáváme se tím už k vám osobně. Spoluvlastníte advokátní kancelář. Jak se vám daří spojit předsednictví a vlastní praxi?

Těžce. Funkce předsedy České advokátní komory je čestná, pobírám jen náhradu za ztrátu času. Praxi si držím, chci držet a také musím držet, abych se měl po skončení funkčního období kam vrátit. Je to téměř absolutní časové vytížení. Advokát je navíc ne vždy pánem svého času, soudy mu nařizují jednání, policie výslechy a podobně, takže organizace času je někdy velmi prekérní.

Vaše advokátní kancelář je v Benešově, což je nedaleko Prahy, ale přesto musíte dojíždět. Je to v tuto chvíli problematické?

Určitě to není tak problematické jako pro mého předchůdce dr. Jirouska, který dokonce létal z Ostravy. Jsem znalec D1 na posledních 30 kilometrech příjezdu do Prahy (smích).

Vyhovuje vám mít advokátní kancelář v menším městě?

Mně osobně ano.

Dá se říci, že je to jiný trh než tady v Praze?

Výkon advokacie se nemění podle preferovaných oborů ani klientů. Advokacie je různorodá podle toho, jak je různorodý život sám. V Benešově samozřejmě nepřichází v úvahu fúze nadnárodních nebo telekomunikačních společností. Nicméně i v Benešově se dostaneme velmi často k obrovsky zajímavým kauzám a charakter práce v Benešově mi vyhovuje.

Také vedete seminář na pražské právnické fakultě... Jaká je to pro vás zkušenost?

Jsem externím učitelem na právnické fakultě v oboru občanského práva hmotného. Je to pro mě téměř odreagování. Asi to potvrdí každý, kdo se nějakým způsobem dostane k tomu, aby přednášel nebo vyučoval. Je to pro mě vzpruha a povinnost držet své vědomosti na hodně vysoké úrovni. Studenti vždy přijdou s něčím, co mě inspiruje, překvapí. Proto to mám rád.

Jak vidíte svou další kariéru? Chcete zůstat "navždy" advokátem, nebo vás láká i jiná právnická profese?

Advokacie je povolání, které je současně posláním, a já ho mám už natolik pod kůží, že si těžko umím představit něco jiného.

Váš kolega Aleš Pejchal a bývalý místopředseda České advokátní komory bude soudcem Evropského soudu pro lidská práva. Něco takového by vás v budoucnu nelákalo?

Ne, raději zůstanu advokátem. Nehledě na tu skutečnost, že angažování se v mezinárodních nebo evropských justičních institucích vyžaduje perfektní znalost francouzštiny a v tomto smyslu jsem svoji školní přípravu zanedbal.

Nakolik je podle vás o České advokátní komoře dostatečně slyšet?

Myslím si, že Česká advokátní komora dosti striktně plní úkoly, které jí ukládá zákon o advokacii, případně správní řád a stavovské a etické předpisy. Dovolím si říct, že není zapotřebí, aby o komoře bylo slyšet. Komora má fungovat a plnit svoji činnost a v tomto se musím postavit za "svůj" úřad a říct, že v tomto svou roli plníme. Nikdy nebudeme mediálně zajímaví, mediálně vděční. Vzhledem k tomu, že vykonáváme i takové nezáživné činnosti, jako je funkce matriky a zkušebních komisařů, tak se obecně ocitneme v hledáčku médií tehdy, když se tam objeví některý z našich slavných kolegů. Činnost úřadu je standardní a není to nic zajímavého.

Mělo by to tak zůstat?

Mělo by to tak zůstat. Je to tak správné. Nejsme politická strana, jsme orgánem veřejné správy a podle toho se musí komora chovat i ve vnějším světě.

 

JUDr. Martin Vychopeň

- předseda České advokátní komory

- partner v Advokátní kanceláři Camrda, Premus, Vychopeň, Vachoušek, Zeman a partneři

- vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze

- nyní je externím spolupracovníkem její katedry občanského práva a členem její vědecké rady

- od roku 2002 působil jako místopředseda České advokátní komory pro mezinárodní vztahy

- jejím předsedou se stal v roce 2009, je rovněž členem delegace komory v CCBE a působí v ní také jako zkušební komisař

Foto: Archiv České advokátní komory

 

"Není výjimečným případem, že jeden advokát bývá školitelem třeba 10 nebo 15 advokátních koncipientů. Je to nejen fyzicky nemožné, ale popírá to i smysl koncipientské doby."

"Spor se vždy vede lépe, když proti vám stojí kolega, který je chytrým advokátem a ví, jaké jsou hranice vyjednávání sporu a jaká jsou rizika, než když proti vám stojí někdo nekvalifikovaný, kdo celý život vymáhal faktury z jednoho obchodního případu."

"Advokacie je různorodá podle toho, jak je různorodý život sám."

Související