To nám umožňuje vyjít z našich dřívějších pojednání a věnovat tomuto tématu následující řádky. Úprava v České republice a ve Slovenské republice je přitom do značné míry shodná a byla již v obou státech novelizovaná.

Tato ustanovení se použijí pro vztahy, na které se má jinak použít obchodní zákoník, tj. zákon č. 513/1991 Sb., v úplném znění. Jejich znalost je přitom důležitá jak pro tuzemské, tak pro zahraniční subjekty.

BLÍŽE K ÚPRAVĚ ZVLÁŠTNÍCH USTANOVENÍ


Obchodní zákoník obsahuje zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu v hlavě třetí III. části. Tato úprava se člení do tří dílů: Předmět úpravy, Obecná ustanovení a Zvláštní ujednání. Zvláštní ujednání přitom sestávají z pěti oddílů: Zákaz dalšího vývozu, Ujednání o omezení prodeje, Měnová doložka, Smlouva o výhradním prodeji a Smlouvy o vázaných obchodech.

Celá tato úprava je provedena v § 729 až § 755 obchodního zákoníku. V § 263 jsou přitom uvedena jako kogentní § 729, § 743 a § 745 odst. 2. Současně však platí, že se strany nemohou odchýlit od základních ustanovení a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu.

Ustanovení § 729 určuje, že se ustanovení této hlavy použijí vedle ostatních ustanovení tohoto zákona na závazkové vztahy uvedené v § 261 a § 262, na jejichž vzniku se podílí alespoň jeden účastník, který má sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území jiného státu než ostatní účastníci, jestliže se tyto vztahy řídí českým právním řádem, respektive podle slovenského obchodního zákoníku platí, že slovenským právním řádem.

Na § 729 navazuje text § 730, který určuje, že se podle § 264 přihlédne k obchodním zvyklostem obecně zachovávaným v mezinárodním obchodě v příslušném obchodním odvětví.1)

Jak se často uvádí, obchodní zvyklosti používané v mezinárodním obchodě jsou značně rozmanité a mohou se lišit podle druhů zboží a jednotlivých obchodních míst.

Na rozdíl od autorů některých jiných publikací neřadíme mezi obchodní zvyklosti obchodní podmínky ani vykládací pravidla (např. Incoterms). Podle našeho názoru nejde o pravidla v množině obchodních zvyklostí (i když se z nich mohla vyvíjet), ale o samostatné množiny pravidel v samostatném postavení.

ÚŘEDNÍ POVOLENÍ, MĚNY A ÚROKY


Dále se obchodní zákoník věnuje úředním povolením. Ustanovení § 731 určuje, že je dlužník povinen řádně požádat o vývozní povolení, průvozní povolení nebo jiné úřední povolení, které se vyžaduje pro splnění jeho závazku v místě plnění (odst. 1 § 731).

Věřitel je povinen řádně požádat o dovozní povolení nebo jiné úřední povolení, které se vyžaduje pro přijetí plnění ve stanoveném místě plnění.

Povinnost podle odst. 1 § 731 vzniká, jestliže jsou v něm uvedená povolení vyžadována v době plnění bez ohledu na to, zda byla vyžadována již v době uzavření smlouvy.

Je-li žadateli pravomocně zamítnuta žádost o udělení povolení, nastávají účinky nemožnosti plnění. Strana, která o povolení neúspěšně požádala, je povinna druhé straně nahradit škodu způsobenou zánikem závazku, ledaže smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou udělení povolení.

Na závazkové vztahy upravené tímto dílem zákona se nepoužije § 47 občanského zákoníku, tj. ustanovení o podmíněné účinnosti smlouvy, je-li třeba k účinnosti rozhodnutí příslušného orgánu.

Povinnost opatřit potřebná povolení je rozložena mezi dlužníka a věřitele tak, že v zásadě každý z nich musí opatřit povolení zpravidla ve svém státě.

Přitom se však - podle § 736 - za okolnosti vylučující odpovědnost nepovažuje neudělení úředního povolení, o které se má požádat podle § 731.

Soudí se přitom, že nebude v rozporu s praxí mezinárodního obchodu, ani s tímto uvedeným ustanovením, jestliže si strany sjednají, že nezískání úředního povolení je okolností vylučující odpovědnost jinak povinné strany.

Dále se právní úprava věnuje otázkám měny.

Dlužník je povinen splnit svůj peněžitý závazek v měně, v níž byl peněžitý závazek sjednán. V pochybnostech je povinen v téže měně nahradit škodu, k níž je zavázán při porušení smlouvy nebo zániku závazku (odst. 1 § 732).

Jestliže právní předpisy státu, na jehož území má dlužník sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště, nebo jiné rozhodné právní předpisy brání placení v měně uvedené v odst. 1 § 732, je dlužník povinen nahradit škodu, která věřiteli vznikla placením v jiné měně (odst. 2 § 732).

Ustanovení § 733 přitom upravuje i přepočet měn. Je-li peněžité plnění sjednáno stranami v určité měně a dlužník podle smlouvy uzavřené s věřitelem nebo podle mezinárodní smlouvy či jiné právní úpravy má svůj závazek plnit v jiné měně, je pro měnový přepočet rozhodující střední kurs mezi oběma měnami platný v době, kdy se poskytuje peněžité plnění v místě stanoveném ve smlouvě, jinak v místě, kde má věřitel své sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště.

Pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu je v § 734 určena i obvyklá cena nebo úplata (odlišně od úpravy pro tuzemské vztahy podle § 448). Stanoví-li tento zákon, že pro výši peněžitého závazku je obvyklá cena nebo úplata, přihlíží se k cenám a úplatám obvyklým na mezinárodním trhu.

Svoji zvláštní úpravu má podle § 735 i prodlení s plněním peněžitého závazku. Dosavadní úprava určovala, že se při prodlení s plněním peněžitého závazku platí úroky z prodlení v téže měně, na kterou zní peněžitý závazek, a to v první větě § 735.

Dlužník je povinen platit úroky z prodlení o vyšší o jedno procento, než činí úroky určené podle § 502, přičemž jsou rozhodné úrokové sazby stanovené nebo bankami poskytované při úvěrech na dobu odpovídající době prodlení dlužníka ve státu, na jehož území má dlužník sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště - to upravovala druhá věta § 735, která je zrušena; a to jak v České republice, tak ve Slovenské republice.

S účinností od 1. března 2008 budeme v této otázce v České republice vycházet z § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a platí, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy občanského práva. Tímto předpisem je v současné době nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v úplném znění.

Ve Slovenské republice přitom platí § 369 odst. 1 v tomto znění: Jestliže je dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části, je povinen platit z nezaplacené sumy úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o deset procent vyšší, než je základní úroková sazba Národní banky Slovenska uplatněná před prvním kalendářním dnem kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení. Základní úroková sazba Národní banky Slovenska platná první kalendářní den kalendářního pololetí se použije v průběhu celého tohoto pololetí.

Obecně se soudí, že toto ustanovení nebrání tomu, aby si strany sjednaly místo úroku z prodlení nebo také vedle úroku z prodlení smluvní pokutu, v níž si upraví sankci podstatně vyšší. Naše doporučení přitom souhlasí s tím, že lze sjednat odlišnou úpravu (např. vyšší úrok; ovšem ve výši v souladu s právními zásadami). Doporučujeme však lišit úrok a smluvní pokutu. Úrok doporučujeme sjednávat pro případ prodlení s plněním peněžitého závazku a smluvní pokuty pro jiná porušení. Sjednání obojího totiž podle našeho názoru vyžaduje i smluvní úpravu otázky náhrady škody (tuzemská úprava obecně s náhradou škody u smluvní pokuty neuvažuje, u úroku však ano).

Upraven je i průměrný zisk a běžná cena, a to v § 737. Při použití § 381 (uvedeného v ustanoveních o náhradě škody mezi obecnými ustanoveními o závazcích) se přihlíží k výši zisku zpravidla dosahovaného ve státu, kde má oprávněná osoba sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště.

Při použití § 470 (uvedeném v obchodním zákoníku ve zvláštní závazkové úpravě v rámci úpravy kupní smlouvy) je rozhodující běžná cena, která je sjednávána v místě, kde má být zboží dodáno, nebo není-li tam taková cena, běžná cena ve srovnatelném jiném místě, přičemž se vezme zřetel na rozdíl v dopravních nákladech. Místo dodání je přitom místo sjednané; zboží totiž může mít jiné místo určení.

ÚZEMNÍ OBLAST PRO SMLOUVU


Navazující § 738 upravuje území státu pro smlouvu o obchodním zastoupení.

Obchodní zástupce je podle dispozitivního § 653 obchodního zákoníku povinen ve stanovené územní oblasti vyvíjet s odbornou péčí činnost, jež je předmětem jeho závazku. Není-li ve smlouvě tato územní oblast určena, má se (ve vztazích mezi tuzemskými subjekty) za to, že obchodní zástupce má vyvíjet činnost na území České republiky.

Určení územní oblasti není podstatnou částí smlouvy. Není-li územní oblast ve smlouvě stanovena, uplatní se - podle vyvratitelné domněnky - území České republiky. Je ovšem pochopitelně možné sjednat území užší či širší anebo území, které je částečně na území České republiky a částečně mimo toto území (např. území Jihomoravského kraje a některé spolkové země Rakouska). Oblast, v níž má obchodní zástupce vyvíjet činnost, může být vymezena v jakémkoli rozsahu, musí však být určitá - může jít o obec, kraj, stát, území několika států, nebo může být vymezena odchylně od politického členění státu.

Má-li obchodní zástupce sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště mimo území České republiky, je podle § 738 obchodního zákoníku při použití § 653 rozhodující území státu, na jehož území má obchodní zástupce v době uzavření smlouvy o obchodním zastoupení sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště.

Tam, kde v předchozích třech odstavcích hovoříme o České republice, tam je ve slovenském obchodním zákoníku pochopitelně uvedena Slovenská republika.

Co se týká zákazu vývozu, je pak v § 739 určeno, že je-li v kupní smlouvě písemně stanoveno, že se kupujícímu zakazuje zpětný vývoz (reexport) koupeného zboží, odpovídá kupující prodávajícímu v případě, že by bylo kýmkoli vyvezeno ze stanovené oblasti. Kupující je povinen nahradit prodávajícímu škodu způsobenou mu porušením tohoto závazku bez ohledu na to, zda zboží vyvezl kupující sám nebo někdo jiný, a bez ohledu na to, zda kupující zavázal potřebným způsobem další nabyvatele zboží nevyvážet. Není-li kupující konečným spotřebitelem, měl by si ji též smluvně upravit se svými kupujícími.

Kupující, který převzal povinnost zboží nevyvážet, je pak podle § 740 povinen na vyzvání prodávajícího prokázat, kde se zboží nachází nebo že bylo spotřebováno, aniž bylo vyvezeno.

Je-li pochybné, z kterého území je zpětný vývoz zakázán, má se podle § 741 za to, že je to území státu, kam mělo být zboží prodávajícím podle kupní smlouvy odesláno, jinak území státu, v němž měl kupující v době dodání zboží sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště.

Ustanovení o omezení prodeje pak nejprve tuto otázku pojmově vymezují (§ 742).

Ujednáním o omezení prodeje se prodávající zavazuje, že nebude určité zboží prodávat určitému okruhu zákazníků nebo do určitého státu, nebo že jej bude prodávat jen v omezené míře nebo za podmínek stanovených v ujednání.

Toto ujednání vyžaduje písemnou formu a jeho platnost je závislá na platnosti kupní smlouvy, jejíž je součástí nebo v souvislosti s níž bylo smluveno.

Při použití těchto ujednání (o reexportu a omezení prodeje) je však vždy třeba vzít v úvahu úpravu hospodářské soutěže, a to tuzemskou i v zemi smluvního partnera a je třeba respektovat i soutěžní právo ES (viz Smlouva o Evropské unii; nařízení č. 1/2003/ES; nařízení č. 2790/99/ES). Např. sjednávání zákazu reexportu zásadně odporuje právu EU/ES.

Podle navazujícího kogentního § 743 (viz výčet kogentních ustanovení uvedený v § 263), není-li účelem ujednání podle § 742 plnění povinností stanovené mezinárodní smlouvou nebo předcházení tomu, aby došlo k porušení práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, zaniká závaznost tohoto ujednání porušením smlouvy kupujícím nebo nejpozději uplynutím dvou let od dodání zboží.

Dvouletá lhůta platnosti ujednání o omezení prodeje má mimo jiné bránit nepřiměřenému omezování soutěže na trhu.

MĚNOVÁ DOLOŽKA


V oddílu třetím v § 744 je upravena měnová doložka. Tuto otázku je podle našeho názoru možné upravit i v tuzemských vztazích. Zejména strojírenské a elektrotechnické zboží totiž postupně připomíná stavebnice při použití komponentů vyráběných v řadě zemí světa a ceny tuzemských dodávek mohou být závislé i na kursu cizích měn.

Stanoví-li smlouva, že cena nebo jiný peněžitý závazek se rozumí při určitém kursu měny, v níž má být závazek plněn (zajišťovaná měna) ve vztahu k určité jiné měně (zajišťující měna), a dojde-li po uzavření smlouvy ke změně kursovního poměru obou měn, je dlužník povinen zaplatit částku sníženou nebo zvýšenou tak, aby částka v zajišťující měně zůstala nezměněná.

Není-li ve smlouvě stanoveno, ke kterým měnovým kursům se přihlíží, má se za to, že jsou rozhodné střední devizové kursy platné ve státu, v němž má dlužník sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště, a to v době uzavření smlouvy a v době, kdy je peněžitý závazek plněn.

Je-li v doložce použito k zajištění více měn, je rozhodující průměr kursů mezi zajišťovanou měnou a zajišťujícími měnami, pokud z doložky nevyplývá něco jiného.

VÝHRADNÍ PRODEJ


Obchodní zákoník upravuje dále smlouvu o výhradním prodeji. Základní § 745 určuje, že smlouvou o výhradním prodeji se zavazuje dodavatel, že zboží určené ve smlouvě nebude v určité oblasti dodávat jiné osobě než odběrateli.

Není-li (podle § 745 odst. 2) smlouva sjednána písemně, nebo není-li v ní určena oblast nebo druhy zboží, na něž se smlouva vztahuje, je neplatná.

Při uzavírání této smlouvy je třeba respektovat i předpisy zmíněné v souvislosti s § 739 a § 742, které mají zabraňovat omezování volné soutěže, pokud by se na výhradní prodej vztahovaly. Smlouvu o výhradním prodeji přitom nelze ztotožňovat se smlouvou o obchodním zastoupení. Při smlouvě o výhradním prodeji totiž "výhradní prodávající" zboží od dodavatele nakupuje.

Dodavatel nesmí po dobu platnosti smlouvy o výhradním prodeji dodávat stanovené zboží přímo ani nepřímo (tzn. ani "přes třetí osobu", např. přes komisionáře) nikomu jinému ve vyhrazené oblasti než odběrateli, případně osobám, kterým to smlouva dovoluje. Smlouva nezbavuje dodavatele práva dělat propagaci a průzkum trhu ve vyhrazené oblasti (§ 746).

Jednotlivé prodeje se - podle § 747 - v rámci smlouvy o výhradním prodeji uskutečňují na základě samostatných kupních smluv. Část jejich obsahu však může být dohodnuta již ve smlouvě o výhradním prodeji.

Není-li ve smlouvě stanoveno, na jakou dobu se uzavírá, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku po jejím uzavření. Vyplývá-li ze smlouvy, že ji strany zamýšlely uzavřít na dobu neurčitou a nesmluvily výpovědní lhůtu, může ji kterákoli ze stran ukončit výpovědí, jež nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé straně (§ 748).

Nedodržel-li odběratel časové rozvržení odběru zboží předpokládané ve smlouvě, nebo odebírá-li zboží, jež je předmětem smlouvy o výhradním prodeji, od jiného dodavatele, ačkoliv mu toto právo nebylo ve smlouvě přiznáno, může dodavatel - podle § 749 - od smlouvy odstoupit, nemá však nárok na náhradu škody.

Dodává-li dodavatel v rozporu se smlouvou jiným odběratelům, může od smlouvy odstoupit též odběratel.

Závazkové vztahy v mezinárodním obchodu uzavírá úprava pátého oddílu o smlouvách o vázaných obchodech (§ 750 až § 755).

Smlouvy závislé upravuje § 750. Stanoví, že vyplývá-li ze smlouvy nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena a jež jsou při uzavření smlouvy známé oběma stranám, že plnění z této smlouvy (hlavní smlouvy) je závislé na plnění jiné smlouvy (vedlejší smlouvy), má se za to, že plnění z vedlejší smlouvy tvoří odkládací podmínku účinnosti hlavní smlouvy. Má-li být, nebo je-li z hlavní smlouvy plněno předem, má nesplnění vedlejší smlouvy povahu rozvazovací podmínky.

VÍCESTRANNÉ VÝMĚNNÉ OBCHODY


Smlouvy o vícestranných výměnných obchodech jsou regulovány § 751 až § 755.

Za vícestranné výměnné obchody se pro účely tohoto zákona považují obchody, při nichž uzavírá několik osob jednu smlouvu nebo několik spolu souvisejících smluv, podle nichž má dojít ke vzájemnému dodání zboží mezi účastníky majícími sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území různých států, avšak kupní cena má být vyrovnána pouze mezi účastníky, kteří mají sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území téhož státu.

Vícestranné výměnné obchody (kompenzační obchody) jsou zpravidla důsledkem mezistátních platebních obtíží a devizových omezení. Podstatou vícestranného výměnného obchodu je vzájemné dodání zboží mezi stranami z různých států, aniž by platby překročily hranice státu.

Vztahy vznikající z vícestranných výměnných obchodů se řídí podle ustanovení o kupní smlouvě. Každý z účastníků má nárok na plnění určené mu smlouvou podle ustanovení o smlouvách ve prospěch třetího. Účastníci však nemohou smlouvu zrušit nebo změnit bez souhlasu účastníka, jemuž je plnění dotčené zrušením nebo změnou určeno.

Žádný z účastníků vícestranného výměnného obchodu nemůže odkládat dodání zboží vůči účastníkovi, který má sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území jiného státu, jen proto, že mu nesplnil jiný účastník, který s ním má sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území téhož státu.

Účastníci vícestranného výměnného obchodu, kteří mají sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území téhož státu, ručí společně a nerozdílně za splnění závazku každého z nich vůči účastníkům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání, případně bydliště na území jiného státu. Toto solidární ručení upravuje § 754.

Účastník vícestranného výměnného obchodu není ovšem podle § 755 oprávněn odstoupit od smlouvy při prodlení některého z ostatních účastníků, jestliže již některý jiný účastník splnil svůj závazek, ledaže účastník odstupující od smlouvy nahradí škodu způsobenou odstoupením od smlouvy účastníkovi, který již splnil svůj závazek.

Tímto ustanovením je výrazně omezena - v zájmu právní jistoty ostatních účastníků vícestranného výměnného obchodu - možnost jednostranného odstoupení od smlouvy.

V závěru pojednání o zvláštních ustanoveních pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu2) připomeňme však ještě první ustanovení části čtvrté obchodního zákoníku, tj. § 756, který určuje: Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku (podle slovenského obchodního zákoníku pro Slovenskou republiku) závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu.


Poznámky:

1) K obchodním zvyklostem viz Suchoža, J.; Husár, J.: Obchodné zvyklosti a zásady obchodného zákonníka, Právník č. 11/2007, str. 1189-1210 a Marek, K.: K obchodním zvyklostem, v Bejček, J.; Kožiak, J. (ed.): Pocta Petru Hajnovi k 75. narozeninám, Wolters Kluwer, Praha 2010, str. 187-208.

2) Kde v podrobnostech můžeme odkázat na komentářovou literaturu, např. na Suchoža, J., Babčák, V., Husár, J. kol.: Obchodný zákonník, komentár, EUROUNION Bratislava, 2007, 1023 str.; Moravčíková, A., v Patakyová, M. a kol.: Obchodný zákonník, komentár, C. H. Beck, 2. vydání, 2008, 1143 str.; Zunt, V. ve Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník, komentář, C. H. Beck, 11. vydání, 1508 str.; Rozehnalová, N. ve Faldyna, F. a kol.: Obchodní zákoník s komentářem, II. díl, CODEX 2000, 698 str.; Rozehnalová, N. v Pokorná, J.; Kovařík, Z.; Čáp, Z. a kol.: Obchodní zákoník, komentář, II. díl, Wolters Kluwer, Praha 2009, 1927 str.


Karel Marek
docent katedry obchodního práva PF MU, Brno, člen redakční rady Právního rádce

Související