Ochrana zaměstnanců před neoprávněným sledováním kamerovým systémem

Právo na ochranu soukromí je jedním ze základních lidských práv, jež je chráněno jak vnitrostátními prameny práva,¹⁾ tak prameny mezinárodního práva.²⁾ Důležitost tohoto základního práva potvrzuje rovněž rozsáhlá judikatura.³⁾ Ústavní soud České republiky potvrdil, že "právo na ochranu osobního soukromí je právem fyzické osoby rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti jejího osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům a zároveň se bránit (vzepřít) proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob."⁴⁾

Pracovněprávní vztahy jsou do jisté míry specifické, neboť zaměstnanec je v určitém vztahu závislosti na zaměstnavateli. Jedná se tak o vztah fakticky nerovný, proto je třeba, aby právo tuto nerovnováhu vyrovnávalo zvýšenou ochranou zaměstnance. Základní právní normou upravující pracovněprávní vztahy je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Ochranu soukromí zaměstnanců upravuje v § 316 odst. 2, ve kterém je stanoveno, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.

Toto pravidlo přitom neplatí zcela absolutně, neboť mohou existovat případy, kdy by taková ochrana zaměstnance příliš zasahovala do práv a oprávněných zájmů zaměstnavatele. Proto zákon stanoví, že je-li u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů, je zaměstnavatel povinen informovat přímo zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího průběhu. Ani v těchto odůvodněných případech nesmí tedy nikdy probíhat sledování zaměstnance skrytě. Stejně tak se judikatura Evropského soudu pro lidská práva⁵⁾ jednoznačně kloní k tomu, že pokud má zaměstnanec rozumné -oprávněné očekávání soukromí (reasonable expectation of privacy), představuje jakákoliv skrytá kontrola porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropské úmluvy). Porušení tohoto článku se pak zaměstnavatel nemusí dopustit pouze skrytým sledováním kamerovým systémem, ale například také skrytou kontrolou obsahu korespondence, kam jsou řazeny také telefonní hovory a e-mail.⁶⁾ Je tedy zřejmé, že ochrana práva zaměstnance na soukromí má vysokou důležitost, kterou jí přiznává jak právní úprava, tak judikatura.

V praxi mají zaměstnanci často problém domoci se svého práva, proto volají po ochraně zvnějšku. Orgánem, na nějž se mohou v takovém případě obracet, je Inspekce práce, která provádí kontrolu dle § 5 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce a ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole. V praxi však nastává jeden velký problém. Inspekce práce nemůže v případech porušení práva zaměstnanců na ochranu soukromí dle § 316 zákoníku práce uložit žádnou správněprávní sankci. V zákoně o inspekci práce totiž neexistuje pro tato porušení odpovídající skutková podstata. Z hlediska zaměstnance pak taková ochrana není příliš efektivní. Iuridicum Remedium již proto prostřednictvím svých zástupců ve Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva v tomto směru prosazuje změnu zákona o inspekci práce.⁷⁾

Další možností je pro zaměstnance postiženého neoprávněným sledováním kamerovým systémem obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen Úřad). Osobním údajem je jakákoliv informace tykající se určeného nebo určitelného subjektu údajů, tedy i kamerový záznam zaměstnance. To si však mnoho zaměstnavatelů neuvědomuje.

Úřad dříve zastával právní názor, že úprava v zákoníku práce je speciální k úpravě obsažené v zákoně o ochraně osobních údajů a pravomoc inspekce práce má přednost před výkonem kontrolní kompetence Úřadu. Tento výklad byl i s ohledem na nedostatečnou možnost správního trestání nakonec úřadem opuštěn a bylo uznáno, že kontrolní pravomoci mohou vykonávat oba orgány souběžně. Úřad sám disponuje kontrolní a především sankční pravomocí, přičemž sankce mohou činit v případě odpovědnosti právnické osoby za správní delikt i několik milionů korun.

Nejčastějším deliktem je z hlediska zákona o ochraně osobních údajů zpracovávání osobních údajů bez souhlasu subjektu údajů. V praxi se ovšem setkáváme i s tím, že zaměstnavatel v podstatě donutí zaměstnance podepsat souhlas se zpracováním osobních údajů, tedy se sledováním kamerovým systémem. V takovém případě lze důvodně pochybovat o tom, zda je takový souhlas platným právním úkonem s ohledem na neexistenci vůle jednající osoby, resp. na deformaci této vůle zaměstnavatelem. Zaměstnanec se tak v těchto případech může dovolávat neplatnosti tohoto vynuceného souhlasu.

Souhlas se zpracováním může zaměstnanec také odvolat. V takovém případě je zaměstnavatel povinen přestat se zpracováváním osobních údajů, neboť dle § 5 odst. 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů je správce povinen být schopen prokázat souhlas subjektu údajů se zpracováním po celou dobu zpracování.

Z hlediska soukromoprávního vztahu zaměstnavatele a zaměstnance se lze v případě neoprávněného zásahu do soukromí zaměstnance obrátit na zaměstnavatele se stížností na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Takovou stížnost je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat dle § 14 odst. 3 zákoníku práce. Pokud však zaměstnavatel nevyhoví požadavkům zaměstnance vyjádřeným v takové stížnosti, musí mít zaměstnanec možnost obrátit se též na orgán, který disponuje potřebnou rozhodovací autoritou. Tímto orgánem je tedy dle současné právní úpravy Inspekce práce nebo Úřad na ochranu osobních údajů.

Lze teoreticky uvažovat i o žalobě zaměstnance proti zaměstnavateli. Na pracovněprávní vztahy se subsidiárně aplikuje též občanskoprávní úprava § 11 a násl. občanského zákoníku, který upravuje ochranu osobnosti. V rámci případného sporu by se tak zaměstnanec mohl domáhat, aby bylo upuštěno od nezákonného sledování, odstraněny následky tohoto protiprávního jednání, tedy požadovat například smazání případných nahrávek, požadovat případnou náhradu škody, ale zejména náhradu nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv. V praxi však tímto způsobem zaměstnanci většinou nepostupují, což je zapříčiněno již zmiňovanou faktickou závislostí zaměstnance na zaměstnavateli.

Ochrana soukromí patří mezi významná základní práva chráněná prameny práva nejvyšší právní síly. S ohledem na faktickou nerovnováhu vztahu zaměstnance a zaměstnavatele je třeba spoléhat při ochraně soukromí zaměstnanců zejména na kontrolní orgány a jejich sankční pravomoci, neboť zaměstnanec je často odrazen od uplatnění svého práva obavou o udržení zaměstnání. Pravomoci kontrolních orgánů musejí být proto uplatňovány s ohledem na relevanci tohoto práva tak, aby byl naplněn účel právní úpravy, kterým je ochrana zaměstnance. Je proto třeba, aby zákonné možnosti zaměstnavatele sledovat zaměstnance byly vykládány restriktivně, aby správní orgán vždy zjišťoval, zda souhlas, který byl udělen se zpracováváním osobních údajů, byl dán skutečně a vážně, a aby byly uplatňovány sankce v takové výši, která bude zaměstnavatele od narušování soukromí zaměstnanců odrazovat.

Poznámky:

¹⁾ Čl. 10 Listiny základních práv a svobod, § 11 občanského zákoníku.

²⁾ Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropské úmluvy).

³⁾ Viz např. nález Ústavního soudu ČR I ÚS 321/06, nebo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Case of van Vondel v. the Netherlands ze dne 25. 10. 2007, case n. 38258/03.

⁴⁾ Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 517/99.

⁵⁾ Viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Case Halford v. The United Kingdom ze dne 25. 6. 1997, case n. 20605/92.

⁶⁾ Viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Case Halford v. The United Kingdom ze dne 25. 6. 1997, case n. 20605/92 nebo též Klass and Others v. Germany ze dne 6. září 1978, case n. 5029/71.

⁷⁾ Viz http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/cinnost-rady/zasedani-rady/zasedani-rady-dne-18cervna-2009-60509

Tomáš Palla
právník, Iuridicum Remedium, o.s.