V soustavě orgánů, které provádějí a zajišťují krizové řízení, mají své místo monokratické i kolegiální orgány, z nichž první hrají zákonitě rozhodující roli. Je to dáno povahou otázek, které jsou předmětem řízení v této oblasti, vyžadující pružné, jednotné a rychlé rozhodování, za jehož výsledky má nést odpovědnost konkrétní subjekt. Zatímco na úrovni ministerstev a jiných správních úřadů se monokratická povaha rozhodování předpokládá a v právní úpravě není vesměs zmiňována,1) na úrovni krajů je naopak v tomto směru výslovně založena funkční...
Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?