Městské dopravní podniky žalovaly z jízd "načerno" obvykle ve lhůtě do jednoho roku od jízdy bez jízdenky. Respektovaly totiž § 108 občanského zákoníku, podle něhož se práva z přepravy promlčují za jeden rok. "Vymahačské" firmy však žalují i závazky z "černých" jízd, u kterých už jednoroční lhůta uplynula.

Cílem následujícího textu je prověřit, zda tyto společnosti se svojí žalobou mohou za uvedených okolností uspět.

VZNIKNE, ČI NEVZNIKNE PŘEPRAVNÍ SMLOUVA

Nejprve je třeba vyřešit otázku, zda dochází k uzavření smlouvy o přepravě ve smyslu § 760 občanského zákoníku4) i tehdy, když cestující vstoupí do veřejného hromadného prostředku, aniž by přesně věděl, kolik má zaplatit za jízdenku, aniž by znal, co se stane ve chvíli, když je přistižen bez jízdenky.

Část soudní praxe se přiklání k závěru, že k uzavření smlouvy o přepravě dojde i za takových okolností, a to nevýslovně, okamžikem nástupu do dopravního prostředku.5) Tím, že cestující do dopravního prostředku nastoupí, přistoupí na celý rozsah poskytované služby včetně podmínek uvedených v přepravním řádu. Mlčky přistupuje i na další, obecně známé vedlejší ujednání smlouvy, tedy přijme povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud toho není pasažér schopen, musí počítat i s tím, že bude muset zaplatit přirážku k jízdnému, která je stanovena přepravním řádem.6)

Podle jiných právních názorů přepravní smlouva v případě, že pasažér jede bez jízdenky, nevzniká.7) Cestující, který za přepravu nezaplatil, totiž nemá právo na to, aby byl do místa určení přepraven řádně a včas. Takový nárok vůči přepravci má jenom ten, kdo si za přepravu zaplatil nebo do dopravního prostředku vstoupil s úmyslem za jízdu zaplatit u řidiče nebo u automatu.

Podle této argumentace sice černému pasažérovi nevznikne povinnost uhradit přímo jízdné, ale zaplatit (a totéž) musí stejně, protože se jízdou bez jízdenky bezdůvodně obohacuje na úkor provozovatele veřejného hromadného dopravního prostředku. Bezdůvodné obohacení přitom odpovídá právě ceně dosud nezaplacené jízdenky.

POVINNOST ZAPLATIT VZNIKNE V KAŽDÉM PŘÍPADĚ

Oba zmíněné právní náhledy počítají s tím, že cestujícímu bez jízdenky vznikne povinnost zaplatit přirážku k jízdnému v okamžiku, kdy není schopen vykázat se platným jízdním dokladem. Je pravda, že oba zákony upravující podmínky, za nichž může dopravce požadovat přirážku k jízdnému,8) nepodmiňují jeho nárok na přirážku tím, že mezi pasažérem a provozovatelem dopravního prostředku došlo k uzavření smlouvy o přepravě.9) Stačí, když se černý pasažér na výzvu kontrolora neprokáže platným jízdním dokladem. Zákonu je jedno, zda černý pasažér uzavřel nebo neuzavřel přepravní smlouvu. Přirážku k jízdnému je dokonce povinen zaplatit i ten, kdo sice jízdné zaplatil, ale doklad o jeho zaplacení (tedy jízdenku) během cesty například ztratil.

Můžeme tedy uzavřít, že povinnost zaplatit jízdné i přirážku k jízdnému má jakákoliv osoba, která je při jízdě veřejným hromadným prostředkem přistižena bez platné jízdenky. Na právním odůvodnění této povinnosti (zda jde o plnění z přepravní smlouvy nebo o bezdůvodné obohacení) v podstatě nezáleží. Obě možné právní varianty vedou ke stejnému výsledku.

PROMLČENÍ NÁROKU - ZA JEDEN NEBO ZA DVA ROKY?

Dokud se o pohledávky z jízd "načerno" soudily pouze městské dopravní podniky, nestávalo se, že by žaloby byly z jejich strany podávány po jednoroční lhůtě uvedené v § 108 občanského zákoníku - "práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv nahradit škodu z přepravy osob".

Dopravní podniky však stále častěji svá práva vůči černým pasažérům postupují společnostem, které se specializují na vymáhání závazků. Tyto firmy zkoušejí vysoudit co nejvíce, a proto podávají žaloby i po uplynutí jednoroční lhůty. Soudy proto poslední dobou hledají cestu, jak se s případně vznesenou námitkou promlčení vypořádat.

PRÁVA Z PŘEPRAVY NEJSOU TOTÉŽ, CO PRÁVA Z PŘEPRAVNÍ SMLOUVY

Již jsem uvedl, že podle některých soudů a právních názorů10) platí, že černý pasažér, který vědomě cestuje dopravním prostředkem bez zaplacení jízdného, ve skutečnosti neuzavřel smlouvu o přepravě.11) Protože k uzavření přepravní smlouvy nedošlo, dovozují tyto soudy,12) že na promlčení práva dopravce na zaplacení jízdného a přirážky se nevztahuje § 108 občanského zákoníku. Bezdůvodné obohacení, kterým je i použití dopravního prostředku bez jízdenky, má totiž vlastní ustanovení, které upravuje jinou promlčecí dobu.13) Proto není promlčecí doba jednoroční, ale dvouletá subjektivní a desetiletá objektivní.14) Subjektivní promlčecí doba počíná běžet, jakmile se dopravce o cestě bez lístku dozvěděl.15) Jestliže konkrétní přepravní řád stanoví, že přirážku k jízdnému není třeba zaplatit přímo na místě, běží subjektivní promlčecí doba od uplynutí doby splatnosti dle přepravního řádu.16) Objektivní doba běží ode dne, v němž k "černé" jízdě došlo.

Zmíněné soudy a právní názory vykládají podle mne pojem "práva z přepravy" příliš úzce. Právem z přepravy ve smyslu § 108 občanského zákoníku je podle nich jenom právo z přepravní smlouvy. K přepravě však reálně může dojít (třeba právě v případě jízdy "načerno") i bez dohody mezi pasažérem a dopravcem. Pokud by zákon chtěl jednoroční promlčecí lhůtu ustavit pouze u práv "z přepravní smlouvy", zcela jistě by tuto okolnost v § 108 občanského zákoníku precizoval. Nepoužil by tedy rozšiřujícího pojmu "práva z přepravy". Fakt, že pojem "práva z přepravy" je širší než termín "práva z přepravní smlouvy" (a že pokrývá i takovou přepravu, která není kryta uzavřením přepravní smlouvy), ostatně vyplývá také z dlouhodobé judikatury.17)

K témuž závěru lze dojít i logickým výkladem samotného § 108 občanského zákoníku. Ten totiž předpokládá, že v jednoroční promlčecí lhůtě se promlčuje i právo na náhradu škody vzniklé z přepravy (s výjimkou přepravy osob).

Škoda je přitom závazkem, který při splnění zákonných podmínek vzniká mimo sjednaný rámec přímých práv a povinností ze smlouvy o přepravě (tedy práva pasažéra na řádnou a včasnou přepravu a práva dopravce na zaplacení jízdného).18)

PROBLEMATICKÉ "ROZTRŽENÍ" ZÁVAZKŮ

Nyní ke druhému názoru, který soudy při posuzování "černých" jízd uplatnily a podle kterého pasažér i přes to, že si nezakoupil jízdenku, uzavřel přepravní smlouvu okamžikem nástupu do veřejného dopravního prostředku. Rovněž tyto soudy19) daly "vymahačským" firmám za pravdu, pokud nárok z nezaplacené jízdenky a z přirážky žalovaly až po jednoroční promlčecí lhůtě dané § 108 občanského zákoníku.20) Dovodily totiž, že § 108 občanského zákoníku lze aplikovat pouze u práv cestujících vůči dopravci podle § 763 občanského zákoníku. Toto ustanovení dává cestujícím právo na náhradu újmy, která jim vznikla v případě, že přeprava nebyla provedena řádně a včas (§ 763 odst. 1, 2 občanského zákoníku).

Uvedený názor však považuji za nesprávný. "Roztrhává" totiž závazek z přepravní smlouvy na několik dílčích nároků, aniž by respektoval, že smlouva tvoří jeden celek, který by se logicky měl řídit jediným promlčecím režimem. Obdobná situace by vznikla například v případě kupní smlouvy, pokud by soud bez zákonného důvodu uzavřel, že právo prodávajícího na zaplacení kupní ceny se promlčuje dříve než právo kupujícího žádat na prodávajícím vydání zakoupené věci. Umělé "roztržení" práv a povinností vyplývajících ze synallagmatického21) právního vztahu je sice teoreticky možné, ale jen tehdy, má-li oporu v zákoně.22) Proto se domnívám, že i v případě, že na "černou" jízdu pohlížíme jako na řádně uzavřenou přepravní smlouvu, je nutné dojít k závěru, že se na právo dopravce na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému uplatní jednoroční promlčecí doba podle § 108 občanského zákoníku.

PRAXE ČASEM UKÁŽE

Současnou praxi západočeských soudů, podle níž se právo na jízdné a na přirážku nepromlčuje za jeden rok (§ 108 občanského zákoníku), ale až ve dvouleté subjektivní promlčecí době, nepokládám za správný.

Osobně (a ve shodě s "předrevoluční" judikaturou) zastávám názor, že k uplynutí promlčecí doby dojde již za rok po uskutečnění jízdy bez lístku (§ 108 občanského zákoníku). V případě, že přepravní řády stanoví delší lhůtu ke splatnosti přirážky, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

Názor soudů se však ještě může vyvinout. Situaci nicméně komplikuje fakt, že k problému s promlčením se nebude moci vyjádřit Nejvyšší soud ČR v rámci řízení o dovolání, neboť žalovaná částka z "černých jízd" pravděpodobně nikdy nepřesáhne 20 000 korun, a proto nebude dovolání do sporů z jízd bez jízdenky přípustné.23) Může se tak stát, že například Krajský soud v Plzni se ohledně promlčení nakonec sjednotí na jiném právním závěru než odvolací senáty Městského soudu v Praze.


Ať už při jízdě bez jízdenky přepravní smlouva vzniká, nebo ne, "černý" pasažér se nevyhne povinnosti zaplatit cenu odpovídající nejnižšímu možnému jízdnému, s nímž má cestující právo do dopravního prostředku nastoupit. Stejně tak černému pasažérovi vzniká i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému (obvykle jeden tisíc korun).

Prozatím není zcela jasné, jestli se žalobě o zaplacení jízdného, přirážky k jízdnému a zároveň i vůči povinnosti zaplatit žalobci nemalou náhradu nákladů řízení lze bránit uplatněním námitky jednoročního promlčení podle § 108 občanského zákoníku.24) Osobně se přikláním k tomu, že ano. Myslím si to i přesto, že k uzavření smlouvy o přepravě s černým pasažérem v drtivé většině případů nedojde, protože přepravní řády tuto možnost zpravidla vylučují. Pojem "práva z přepravy" (§ 108 občanského zákoníku) je však širší než pojem "přepravní smlouva" a zahrnuje v sobě i jízdu bez platného lístku. Problém však definitivně rozřeší až budoucí judikatura. Při řešení by se soudy měly opírat i o ustanovení přepravních řádů jednotlivých dopravců. Do té doby lze poradit jediné: nejezdit "načerno".


Poznámky:

1) Viz položka 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

2) Advokát má právo na režijní paušál ve výši 300 korun za každý úkon, který při zastupování klienta učiní (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Jeho odměna, pokud zastupuje ve sporu o zaplacení částky od 1000 do 5000 korun, činí 6000 korun (§ 3 odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). K režijním paušálům a k odměně je třeba připočíst devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu).

3) Součástí každého soudního rozhodnutí, kterým se řízení končí, je i výrok o náhradě nákladů řízení. Náklady řízení platí zpravidla ten, kdo spor prohraje (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu).

4) Podle § 760 občanského zákoníku "smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas".

5) Viz například rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna. 2008, sp. zn. 61 Co 137/2008.

6) Provozovatel městské hromadné dopravy nemůže přirážku k jízdnému stanovit zcela svévolně. Je limitován § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. Přirážka nesmí přesáhnout 1000 korun (viz § 18a odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb.).

7) Viz například rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. března. 2008, sp. zn. 56 Co 120/2008.

8) Pokud jde o autobusy, jde o zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, autobusy). U tramvají, metra apod. to je zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

9) Podle § 18a odst. 3 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, "cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky..."

Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, "cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě".

10) Lze srovnat i s Češka, Z. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Díl II. Panorama Praha, 1987, str. 196 až 197.

11) Okolnosti, za nichž dochází k uzavření přepravní smlouvy, v podrobnostech upravují přepravní řády provozovatelů městské hromadné dopravy. Například v přepravním řádu Plzeňských městských dopravních podniků a. s. se píše: "Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen 'nástup do vozidla'). Přepravní smlouva je též uzavřena, umožní-li dopravce cestujícímu nastoupení do vozidla bez jízdenky a jízdné cestující zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla." - Lze se domnívat, že tam, kde dopravce v přepravním řádu jasně sdělí, že předpravní smlouva nevznikne, pokud cestující vstoupí do dopravního prostředku bez jízdenky, přepravní smlouva uzavřena není. Jedna ze stran (dopravce) totiž předem projeví jasnou vůli nebýt v takovém případě z přepravy smluvně zavázána.

12) Mám na mysli především již zmíněný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 56 Co 120/2008.

13) Viz § 10 občanského zákoníku.

14) Podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku "právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil". Podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku "nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo". Pokud je vědomá cesta bez jízdenky bezdůvodným obohacením, tak zcela jistě úmyslným.

15) Teoreticky je možné, že se provozovatel hromadné dopravy o "černé" jízdě dozví nikoliv od revizora, ale z jiných zdrojů. Také tehdy má právo na doplacení jízdenky. Získá o něm ale vědomost až poté, co k cestě bez jízdenky došlo. Proto subjektivní promlčecí lhůta začne běžet až od této doby.

16) Například v Přepravním řádu Plzeňských městských dopravních podniků a. s. je přirážka k jízdnému splatná uplynutím desátého dne od přepravní kontroly, při níž byl pasažér přistižen bez platné jízdenky (čl. 4 odst. 24 přepravního řádu).

17) Srovnej opět s Češka, Z. a kol., Občanský zákoník. Komentář. Díl II. Panorama Praha, 1987. str. 196 až 197.

18) Viz § 760 občanského zákoníku.

19) Viz již zmíněný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2008, sp. zn. 61 Co 137/2008, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 C 375/2007.

20) Promlčení žalovaného nároku soud nezkoumá z úřední povinnosti, ale až na základě námitky promlčení, která je žalovaným vznesena. V námi probíraných případech vznesl námitku promlčení s odkazem na § 108 občanského zákoníku opatrovník, který byl žalovanému jako osobě neznámého pobytu ustanoven soudem.

21) Synallagmatickým závazkovým vztahem rozumíme vztah, při němž každé ze stran vzniká právo na plnění a zároveň i jejich právu adekvátní povinnost plnit. Srovnej například s Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M, a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 5. vydání. Praha, C. H. Beck 1999 str. 576 až 579.

22) Například právě v § 108 občanského zákoníku zákon stanoví, že práva z přepravy s promlčují za jeden rok, ovšem s výjimkou práva na náhradu škody z přepravy osob. Tato výjimka se však ve skutečnosti netýká samotných synallagmatických práv a povinností z přepravní smlouvy, ale jen jednostranného a nesynallagmatického práva poškozeného na náhradu škody, pokud při přepravě dojde ke škodě, za kterou dopravce odpovídá.

23) Dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 korun, v obchodních věcech 50 000 korun. K příslušenství pohledávky ani k nákladům řízení se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu].

24) Námitku promlčení by bylo třeba doručit žalobci (dopravnímu podniku, či vymáhající firmě, které byl závazek postoupen) nebo ji při ústním jednání soudu sdělit přímo do protokolu. Pokud by se žalobce k jednání nedostavil, je třeba požádat soud o odročení jednání za účelem doručení námitky promlčení žalobci. Námitka promlčení je totiž jednostranným právním úkonem, jehož účinky nastanou až okamžikem jejího uplatnění u protistrany. Fakt, že promlčení se musí dlužník nejprve dovolat u věřitele, vyplývá z § 100 odst. 1 věta druhá a třetí občanského zákoníku: "K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat."


Karel Svoboda
soudce Okresního soudu Plzeň-město,
doktorand Fakulty právnické Západočeské univerzity, Plzeň

Související