Účelem tohoto článku je zaměřit se na dvě různé otázky, a to na odpovědnost vlastníka za škodu vzniklou v souvislosti s existencí a užíváním nemovitosti a dále na otázku odpovědnosti za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti na přilehlém chodníku, který není ve vlastnictví vlastníka nemovitosti.

OBECNÁ PREVENČNÍ POVINNOST VLASTNÍKA NEMOVITOSTI

"Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem."1) Vlastnické právo jako absolutní věcné a nepromlčitelné právo lišící se od práv ze závazkových vztahů svými účinky "vůči všem" (erga omnes) přináší nejen právo vlastníka na ochranu prostřednictvím reivindikačních a zápůrčích žalob, nýbrž i povinnost vlastníka počínat si při výkonu svého vlastnického práva tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (§ 415 občanského zákoníku).

Nikoliv každá škoda vzniklá v souvislosti s existencí nemovitosti zakládá odpovědnost vlastníka za škodu. Přestože si současná společnost zvykla na jistý fenomén, že za škodu vzešlou z držby svého majetku by měl vlastník vždy odpovídat a být před soudem postižen, ve sdělovacích prostředcích se s každým vznikem škody spojuje automaticky porušení něčí právní povinnosti a škoda z vyšší moci (vis maior) je chápána jako právní institut vymykající se současnému společenskému uvažování, je třeba zdůraznit, že ke vzniku práva poškozeného na náhradu škody se vyžaduje vždy porušení právní povinnosti ze strany škůdce, vznik škody v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním a zavinění jako vnitřní vztah škůdce k protiprávnímu jednání a škodě. Výjimkou jsou pouze případy výslovně zákonem stanovené objektivní odpovědnosti, kde odpovědnost vzniká i bez zavinění.

Důkazní břemeno k tvrzením o porušení právní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti leží na poškozeném. Občanské právo pak předpokládá vždy zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti a je na škůdci, aby se v případech subjektivní odpovědnosti vyvinil. Posouzení zavinění by mělo vycházet ze srovnání s chováním a jednáním řádného hospodáře (diligens pater familias).

Porušení prevenční povinnosti vlastníka nemovitosti zakotvené v § 415 občanského zákoníku přináší obecnou odpovědnost za škodu vzniklou porušením právní povinnosti (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku), které se může vlastník zprostit, pokud prokáže, že škodu nezavinil.

POVINNOST K ÚDRŽBĚ PŘILEHLÉHO CHODNÍKU

"Vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, která vznikla znečištěním, náledím nebo sněhem, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit; u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit."2)

Zákon o pozemních komunikacích výslovně neukládá vlastníkovi přilehlé nemovitosti povinnost údržby chodníku, nicméně bez uložení příslušné povinnosti přímo zakládá odpovědnost za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti. Přináší tak odpovědnost vlastníka nemovitosti za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti chodníku, který je ve vlastnictví jiné osoby (zpravidla obce).

Vlastníkovi nemovitosti zákonem fakticky vzniká povinnost údržby cizího majetku, neboť odpovědnost bez právní povinnosti založit nelze. Vlastník přilehlé nemovitosti přitom nemá kromě práva obecného užívání, jež náleží i jiným osobám, žádné právo k chodníku. Např. v případě potřeby užívání chodníku při opravě své nemovitosti je povinen zaplatit nemalé poplatky spojené se záborem a dopravním značením.

POVINNOST K ÚDRŽBĚ NENÍ ULOŽENA ZÁKONEM, MŮŽE BÝT ALE NA ZÁKLADĚ ZÁKONA VYŽADOVÁNA?

Listina základních práv a svobod stanoví, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. To se nevztahuje na službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, ani na jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.3)

Závadou ve schůdnosti se rozumí jen taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu, dopravně technickému stavu a povětrnostní situaci a jejich důsledkům. Přesto se zde ale nejedná o uložení povinnosti vlastníkovi nemovitosti pouze pro případ živelních pohrom nebo trvajícího či bezprostředního ohrožení života a zdraví v konkrétní situaci, jak měl zjevně ústavodárce na mysli při vydání Listiny základních práv a svobod. Povinnost údržby cizího majetku vyplývající ze zákona má totiž vlastník přilehlé nemovitosti nepřetržitě a porušení povinnosti s rizikem odpovědnosti za škodu se dopustí, pokud v jediném případě po sněhových srážkách brzy ráno neodklidí sníh a námrazu z chodníku, aby zmírnil závadu ve schůdnosti danou povětrnostními vlivy, neboť chodec zpravidla i v zimním období předpokládá, že chodník bude alespoň minimálně upraven.

Předmětné ustanovení zákona o pozemních komunikacích by bylo ústavně konformní, pokud by nebylo v možnostech obce zajistit ochranu života a zdraví chodců. Srovnáme-li však vybavení mechanizací na straně obce a na straně běžné fyzické osoby - vlastníka nemovitosti, dostaneme se k opačnému závěru. Tomu odpovídá i praktická osobní zkušenost, kdy moderní stroj řízený pracovníkem obce v bydlišti autora nezřídka projíždí po celé délce ulice po obecním chodníku, sníh však shrnuje pouze před obecními domy, před domy soukromých vlastníků zvedá hrablo a rychle přejíždí, aby pak vlastníci dřevěnými odhrnovači před odchodem do zaměstnání obecní chodník před svými domy očistili.

ODPOVĚDNOST BEZ POVINNOSTI?

Zastánci odpovědnosti vlastníka nemovitosti za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti na přilehlém chodníku argumentují, že zákon nezakládá povinnost vlastníka, nýbrž pouze jeho odpovědnost za škodu, kterou lze považovat za odpovědnost objektivní, k níž se nevyžaduje porušení právní povinnosti.

K tomu je třeba uvést, že i objektivní odpovědnost musí být vždy spojena s porušením právní povinnosti. Např. chemička má povinnost omezit vlivy provozu na okolí, a proto odpovídá za škodu z provozní činnosti [§ 420a odst. 2 písm. b) občanského zákoníku]. Provozovatel čistírny odpovídá za škodu na převzaté věci, neboť má povinnost pečovat o věci převzaté za účelem splnění závazku tak, aby na nich nedošlo ke škodě (§ 421 občanského zákoníku). Provozovatel restaurace odpovídá za škodu na odložených věcech, protože má ze zákona povinnost zajistit dohled nad těmito věcmi (§ 433 odst. 2 občanského zákoníku). Vznik objektivní odpovědnosti za škodu předpokládá porušení právní povinnosti, byť striktně a bez ohledu na zavinění, což odůvodňuje zvýšené riziko škody spojené s určitými činnostmi.

VEŘEJNOPRÁVNÍ ROZMĚR

Povinnost vlastníka nemovitosti k údržbě chodníku obce má též veřejnoprávní hlediska. Zákon o pozemních komunikacích zmocňuje obce, aby stanovily nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic. Nařízení obce tedy mohou podle zákonného zmocnění upravovat pouze rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad, nemohou však určovat, kdo má závady odstraňovat, ani přímo ukládat žádné povinnosti.

Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27. 6. 2005, č. j. 5 As 28/2004-60, dovodil zákonem implicitně vyjádřený předpoklad, že povinnost zajistit schůdnost bude uložena tomu, komu zákon ukládá odpovědnost za případné škody. Tento předpoklad soud považoval za právní základ, který zmocňuje obec ke stanovení povinnosti na základě zákona v nařízení obce. Pouze pro úplnost lze dodat, že v této konkrétní věci Nejvyšší správní soud ČR dovodil, že nebyla prokázána nepředvídatelná závada ve schůdnosti, a proto zrušil rozhodnutí o uložení pokuty v přestupkovém řízení.

Ústavní soud ČR se ve svém nálezu Pl. ÚS 11/06 zabýval ústavností prováděcích právních předpisů obce, které upřesňují povinnost vlastníka nemovitosti k údržbě přilehlého chodníku. Dospěl k závěru, že § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích stanoví povinnost vlastníka nemovitosti udržovat přilehlý chodník a z toho dovodil ústavnost nařízení obce, které stanoví rozsah, způsob a lhůty ke splnění povinnosti odstraňování závad těmi, s nimiž § 27 odst. 4 zákona spojuje odpovědnost za škody vzniklé tím, že by tyto závady odstraněny nebyly. Z výše uvedených důvodů pochybuji o tom, zda se Ústavní soud ČR vypořádal dostatečně s ústavností samotného § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích.

ZMĚNU PŘINESE NOVELA?

Dne 6. prosince 2007 Senát Parlamentu ČR v rámci své zákonodárné iniciativy schválil návrh na změnu zákona o pozemních komunikacích, podle které by za škody vzniklé závadami ve schůdnosti odpovídal vlastník komunikace, tedy na vypuštění výjimky uvedené v § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Vláda dne 16. ledna 2008 se senátním návrhem vyjádřila souhlas. Poslanecká sněmovna návrh v prvním čtení projednala 6. února 2008 a přikázala jej k projednání hospodářskému výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Návrh se dostal do druhého čtení a byl navržen na pořad 30. schůze (od 22. 4. 2008).

V senátním návrhu se uvádí: "Už sama skutečnost, že vlastník nemovitosti má odpovídat za škody, vzniklé na přilehlém chodníku, který mu nepatří, je absurdní a je v rozporu s civilistickou zásadou, že za své vlastnictví odpovídá především vlastník. Absurdita vyniká o to víc, že podle odstavce 5 § 27 zákona č. 13/1997 Sb. vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace neodpovídá za škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na těchto pozemních komunikacích. Přitom pokud vlastník předmětnou nemovitost opravuje a zasáhne například lešením do chodníku, zaplatí poplatek za zábor veřejného prostranství."


Poznámky:

1) Čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2) Ustanovení § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

3) Čl. 9 odst. 1 a 2 písm. c) a d) Listiny základních práv a svobod.


Vít Pejšek
soudce, Krajský soud Hradec Králové, pobočka v Pardubicích

Související