Už samotná doba, která uplynula od přijetí Listiny základních práv a svobod, naznačovala, že proklamovanou demokratizaci veřejné správy ve směru jejího otevírání se veřejnosti zatím žádná vláda příliš nespěchala realizovat, což ještě podtrhoval fakt, že návrh zákona byl vypracován Senátem.1) Pro exekutivu, především veřejnou správu, byl tento zákon nechtěným dítětem, snad právě s vědomím, že ji zatíží nejvíce. Schválení zákona o svobodném přístupu k informacím se ukázalo být záležitostí poměrně obtížnou, byl totiž Poslanecké sněmovně dvakrát...
Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?