Odtahy vozidel z pohledu ombudsmana

Nejčastějšími případy odtahu je odtah vozidla tvořícího překážku provozu, odtah vozidla nerespektujícího dočasný zákaz stání a odtah vozidla řidiči podezřelému z přestupku.

ODTAH VOZIDLA TVOŘÍCÍHO PŘEKÁŽKU PROVOZU

Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), může rozhodnout příslušník Policie ČR a obecní policie, že vozidlo bude na náklad svého vlastníka odstraněno, neboť tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích.

Ačkoliv zákon užívá termín "rozhoduje", jedná se o případ, kdy se postupuje v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí podle § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen "správní řád"). Na postup proto v souladu s § 180 odst. 2 správního řádu dopadá čtvrtá část správního řádu. Procesní úkon, jímž se rozhoduje o odtahu vozidel tvořících překážku provozu na pozemních komunikacích, je zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a podléhá soudnímu přezkumu za podmínek tam uvedených.¹⁾

ODTAH VOZIDLA NERESPEKTUJÍCÍHO DOČASNÝ ZÁKAZ STÁNÍ

"Aktérem" všech činností souvisejících s odtahem vozidel podle § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemních komunikacích"), je poté, kdy je silničním správním úřadem²⁾ rozhodnuto o označení vybraného úseku místní komunikace či silnice, výhradně vlastník místní komunikace nebo silnice (případně další subjekt, kterého za tímto účelem vlastník komunikace pověří, respektive zmocní k výkonu přidělených oprávnění). Rozsah oprávnění vlastníka komunikace buď výslovně vyplývá z textu zákona ("... vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice je oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele...") nebo lze tato oprávnění dovodit z textu a smyslu dané právní úpravy.³⁾

Časovou posloupnost jednotlivých úkonů realizovaných v souvislosti s odtahy vozidel stojících v místě dočasného zákazu stání dle citovaného ustanovení zákona o pozemních komunikacích lze vyjádřit následovně:

- Zájemce (nezbytně nemusí jít o vlastníka komunikace) požádá silniční správní úřad o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu.

- Silniční správní úřad posoudí "veřejný zájem" a pokud žádosti vyhoví, rozhodne o označení.

- Rozhodnutí o označení se provede, což znamená, že vybranou místní komunikaci nebo průjezdní úsek silnice nebo jejich části označí žadatel příslušnou dopravní značkou tak, jak mu bylo silničním správním úřadem "povoleno" (odpovědnost za správné a včasné provedení je na žadateli).

- Vlastník označené místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice zjistí existenci vozidla.

- Vlastník označené místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice odstraní (zajistí odstranění) vozidla.

- Provozovatel odtaženého vozidla uplatní u vlastníka komunikace závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám.

- Vlastník označené místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice posoudí závažnost uplatněných důvodů⁴⁾ a "rozhodne", vůči komu uplatní svůj nárok na úhradu nákladů spojených s odtahem (zda vůči provozovateli vozidla či žadateli).

Nárok na náhradu nákladů za odtah je nárokem soukromoprávní povahy, proto v případě sporu leží řešení v občanskoprávní rovině.

Postup vlastníka komunikace (obce) má mj. povahu opatření orgánu obce, a lze na něj tudíž uplatnit ustanovení o dozoru (kontrole) nad samostatnou působností obcí.

ODTAH VOZIDLA ŘIDIČI PODEZŘELÉMU Z PŘESTUPKU

Podle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu může policista s účinností od 1. 7. 2006 při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích zabránit řidiči motorového vozidla v jízdě odtažením vozidla, jestliže:

- je řidič podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a

- existuje důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a

- nesložil kauci jako záruku, že se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku.

Smyslem institutu odtažení vozidla dle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu je přimět řidiče podezřelého ze spáchání přestupku, aby se dostavil ke správnímu orgánu k projednání přestupku. Důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je např. opodstatněné v situaci, kdy řidič neposkytne součinnost při zjišťování stavu věci policií (např. odmítne provedení orientační dechové zkoušky, ačkoliv je o povinnosti podrobit se na výzvu policisty orientační dechové zkoušce a následně i lékařskému vyšetření a odběru krve nebo moči ústně i písemně policií poučen, případně ani nehodlá uvést důvody odepření).

Zákon o silničním provozu opravňuje policistu, aby vybral od řidiče podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení, kauci od pěti do padesáti tisíc korun, nejvýše však do výše peněžní sankce hrozící za spáchaný přestupek. Výše kauce by měla být stanovena tak, aby řidiče motivovala k aktivní spolupráci se správním orgánem při projednání přestupku a představovala cílenou záruku, že se řidič vozidla k přestupkovému řízení dostaví (pokud by se nedostavil, mohl by o peníze složené jako kauce přijít). Projeví-li řidič snahu kauci složit, ale nárokovanou finanční částkou aktuálně nedisponuje, měla by mu policie poskytnout součinnost k jejímu získání, např. možnost kontaktovat někoho za účelem složení kauce.

Pro aplikaci postupu podle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu není relevantní samotná skutečnost, že řidič zajištěného vozidla není jeho vlastníkem. Uvedená právní úprava umožňuje, aby bylo odtaženo též vozidlo řízené osobou, jež není jeho vlastníkem; povinností policistů není na místě zjišťovat vlastnictví k vozidlu.

VYDÁNÍ VOZIDLA

Vycházíme-li z obecného předpokladu, že řidič vozidla má zájem na jeho vydání, ať už proto, že je jeho vlastníkem nebo mu v případě např. pronajatého nebo vypůjčeného vozidla hrozí smluvní pokuta nebo jiná sankce (např. morální), lze se domnívat, že bude usilovat o vydání vozidla tím, že složí uloženou kauci nebo (nedisponuje-li dostatečnými finančními prostředky na zaplacení kauce) tím, že se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku.⁵⁾ Je přitom věcí řidiče, zda složením kauce umožní dřívější vydání vozidla nebo zda vyčká na vydání vozidla až do projednání přestupku u správního orgánu.

Vydání vozidla zajištěného podle § 118 odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu je podle mého názoru možné, jakmile pominou důvody jeho zadržení, tj. po zaplacení kauce nebo poté, co odpadnou obavy, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení (např. se zúčastní projednání přestupku u správního orgánu).

Když řidič není vlastníkem vozidla

Za pominutí důvodu pro zadržování vozidla nepovažuji okamžik, kdy se policie dozví, že vozidlo patří osobě odlišné od pachatele přestupku, respektive od osoby podezřelé z přestupku. Právní názor, že vlastník vozidla má z titulu svého vlastnického práva k věci právo na vydání vozidla, lze akceptovat pouze za podmínky, že vozidlo bylo zadrženo neoprávněně.

O neoprávněné zadržování vozidla se ovšem podle mého názoru bez dalšího nejedná v situaci, kdy policista zadržel vozidlo řidiči, který není jeho vlastníkem. Jak už jsem uvedla výše, § 118 odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu nezohledňuje otázku vlastnického práva k vozidlu a umožňuje, aby bylo odtaženo vozidlo řízené osobou, jež není jeho vlastníkem. Domnívám se přitom, že povinností policistů ani není zjišťovat vlastnictví k vozidlu na místě. Opačný závěr by zcela negoval účel § 118 odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu, jímž je zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a donucení osoby, jež se dopustila protiprávního jednání, nést důsledky svého jednání.

Pokud by důvody pro zadržovaní vozidla měly odpadnou v okamžiku, kdy policejní orgán zjistí, že vozidlo patří osobě, jež je od osoby podezřelé ze spáchání přestupku odlišná, mělo by to neblahý dopad do správní praxe policie. Například v případě, kdy by ve vozidle jeli manželé, přičemž vlastnické právo k vozidlu by svědčilo pouze tomu z nich, jenž zrovna neřídil, nemohl by policista řidiči vozidla zabránit v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nebo odtažením vozidla, jakmile by se dozvěděl, že vlastníkem vozidla je druhý z manželů, tedy osoba odlišná od podezřelého z přestupku. Lze rovněž očekávat, že by druhý z manželů poté, co by policista popř. rozhodl o odtažení vozidla, vyžadoval ihned vydání vozidla z titulu vlastnického práva, aniž by došlo k zaplacení kauce. To by platilo též v případě, kdy by existovala důvodná pochybnost, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. Obdobná situace by mohla nastat u podnikajících fyzických osob, kdy není neobvyklé, že vozidlo fakticky využívané fyzickou osobou je registrováno na jméno obchodní společnosti. Nebo u řidičů vozidel provozovaných na základě leasingové smlouvy, kdy po celou dobu trvání leasingu zůstává vozidlo ve vlastnictví leasingové společnosti.

Vydání vozidla vlastníkovi

Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ani zákon o silničním provozu postup policie při vydávání věcí (vozidel) blíže neupravuje - z § 118a odst. 6 zákona o silničním provozu pouze plyne, že vydání vozidla zajištěného podle § 118 odst. 1 písm. i) je možné, "jestliže pominuly důvody pro zabránění v jízdě vozidla", tj. po zaplacení kauce nebo po pominutí obavy, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení.

Za těchto okolností je dle mého názoru možné uchýlit se k analogii iuris, tedy hledat pro obdobnou skutkovou věc obecně závazné pravidlo v jiném zákonném předpisu. Pro účely trestního řízení je postup vrácení věcí odňatých či vydaných v trestním řízení upraven v § 80 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Trestní řád předpokládá, že odňatá věc bude vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo jiná osoba, vydá se věc tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

S přihlédnutím k požadavku na zachování "standardu" zacházení s věcmi při jejich vydání policejními orgány (nejen pro účely trestního řízení), rovného zacházení a obecného požadavku na minimalizaci zásahu státní moci do práv jednotlivce se domnívám, že policejní orgán by měl vždy vydat vozidlo osobě, o jejímž právu k vozidlu není pochyb, i když se nebude jednat o osobu řidiče. Vydání vozidla by nemělo být podmíněno přítomností řidiče, zvláště pokud se k vozidlu hlásí jiná osoba, která hodnověrně dokládá své vlastnictví k vozidlu a složí za podezřelého z přestupku (řidiče) kauci jako záruku, že se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku. Odmítnutí vydání vozidla s odůvodněním, že je možné pouze za přítomnosti jeho řidiče, nemá oporu v platné a účinné právní úpravě. Přítomnost řidiče by neměla být nutná ani při úhradě kauce - zákon nevylučuje, aby kauci složila třetí osoba (na základě plné moci).

Osoba, která o sobě tvrdí, že je vlastníkem zajištěného vozidla, by měla policii hodnověrně doložit své vlastnictví k věci, např. předložením úředně ověřené listiny, z níž bude její vlastnictví k věci zřejmé, čestným prohlášením řidiče vozidla, že není vlastníkem vozidla a podpůrně také záznamem v Centrálním registru vozidel.

Ačkoliv reflektuji možné argumenty vznášené policií, že zkoumání vlastnických vztahů je z její strany vyloučené, neboť neexistuje evidence vlastníků vozidel (Centrální registr vozidel takovou databází není), nelze odhlédnout od skutečnosti, že přinejmenším v případě trestního řízení jsou policejní orgány nuceny se otázkou existence vlastnického práva zabývat (viz výše zmíněný postup podle § 80 trestního řádu).

K nabývání vlastnictví vozidla

K eventuálním námitkám policie o účelovém převodu vlastnického práva k vozidlu v případě, kdy v zákonné desetidenní lhůtě není ohlášena změna v osobě vlastníka, tj. změna údaje zapisovaného v Centrálním registru vozidel, si dovoluji uvést, že vlastníkem vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného, či nikoliv, je osoba, která je nabyla podle předpisů občanského práva (viz zejména § 132⁶⁾ a § 133 odst. 1 občanského zákoníku), bez ohledu na to, zda je jako vlastník vozidla zapsána ve správní evidenci vozidel.

Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích"), pojem vlastníka vozidla (respektive nabývání vlastnictví k vozidlu) nedefinuje, a proto je třeba mít za to, že zde platí příslušná ustanovení občanského zákoníku. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům platí stejná pravidla jako pro jakékoliv jiné movité věci, neboť žádný speciální právní předpis k občanskému zákoníku nestanoví jinak. Při nabývání vlastnictví na základě smlouvy tedy platí § 133 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož vlastnictví přechází převzetím věci, není-li mezi účastníky dohodnuto jinak. V desetidenní lhůtě od doby, kdy nastanou skutečnosti rozhodné pro změnu osoby vlastníka, je dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích třeba iniciovat provedení změny údajů o vlastníkovi v registru. Přestože s nesplněním této povinnosti nelze spojovat následné "pozbytí" vlastnického práva nabytého na základě kupní smlouvy,⁷⁾ doporučuji tento postup z důvodu hodnověrnosti převodu vlastnického práva.

Z týchž důvodů apeluji na vhodnost ověření podpisů na listinách osvědčujících tvrzené skutečnosti o vlastnictví osob, i když jsem si vědoma, že občanský zákoník nepředepisuje ani písemnou podobu kupní smlouvy, natož úřední ověření podpisů jejích účastníků. Současně však považuji za důležité zmínit, že skutečnost, že k ověření podpisů došlo později než k podepsání kupní smlouvy, sama o sobě neplatnost smlouvy nezpůsobuje.

MŮŽE TŘETÍ OSOBA ZABRÁNIT ODTAHU VOZIDLA?

Častým dotazem, s nímž se veřejný ochránce práv setkává, je, zda kromě zaplacení kauce na místě může řidič podezřelý z přestupku zabránit odtahu svého vozidla také tím, že jeho řízení svěří jinému způsobilému řidiči. Ustanovení § 118a odst. 6 zákona o silničním provozu totiž určuje: "Policie zajistí uvolnění vozidla, jestliže pominuly důvody pro zabránění v jízdě vozidla. Pokud důvody pro zabránění v jízdě byly na straně řidiče, může s vozidlem pokračovat v jízdě jiný způsobilý řidič."

Veřejný ochránce práv se zřetelem k účelu a smyslu úpravy obsažené v § 118a odst. 1 zákona o silničním provozu usuzuje, že jiný způsobilý řidič může pokračovat jízdě pouze tehdy, když bylo řidiči v jízdě zabráněno pro jeho nezpůsobilost ve smyslu § 3 zákona o silničním provozu,⁸⁾ tedy z důvodů podle § 118a odst. 1 písm. c) až h), není dáno důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení a jiný způsobilý řidič je přítomen (tvoří posádku zajištěného vozidla). Druhá věta § 118a odst. 6 zákona o silničním provozu pouze navazuje a rozvádí větu první, tj. důvody pro zabránění v jízdě vozidla musejí pominout i v případech podle věty druhé. Jelikož zde zákon výslovně uvádí, že v jízdě může pokračovat jiný způsobilý řidič, důvodem pro zabránění v jízdě vozidlu může být podle názoru veřejného ochránce práv jenom a právě nezpůsobilost řidiče vozidla. Smyslem § 118a odst. 6 je umožnit, aby s vozidlem odjel jiný způsobilý řidič, pokud pominuly důvody pro zabránění v jízdě vozidla a další jízdou vozidla není ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.⁹⁾

Odlišný závěr, k němuž je možné dospět jazykovým výkladem, tedy že důvody na straně řidiče jsou fakticky dány ve všech případech uvedených v § 118a odst. 1 (na rozdíl od odst. 2, kde jsou vyjmenovány důvody zjištěné na straně vozidla) a vozidlo zadržené řidiči podezřelému z přestupku lze proto přenechat jinému způsobilému řidiči, aniž by nezbytně muselo dojít k jeho odtahu, veřejný ochránce práv odmítá. Důvodem pro zajištění vozidla (technickým prostředkem nebo jeho odtažením) se totiž jeví být snaha přimět řidiče vozidla k tomu, aby se dostavil k přestupkovému řízení, kde bude projednán jím spáchaný přestupek. Pokud by za takové situace mohl s vozidlem odjet někdo jiný, neexistoval by právní nástroj k tomu, jak řidiče přimět k aktivní účasti na projednání přestupku a institut kauce by do velké míry pozbýval smyslu.

NÁPRAVA NEZÁKONNÝCH ODTAHŮ

Z povahy jednotlivých rozhodnutí o odtahu, jak byla dosud popsána,¹⁰⁾ plynou následující možnosti nápravy nezákonných odtahů.

Vedle klasického stížnostního postupu podle § 175 a násl. správního řádu umožňuje § 156 správního řádu správnímu orgánu, který odtah nařídil, zrušit rozhodnutí o odtahu usnesením, byl-li odtah nařízen v rozporu s právními předpisy, a to s účinky ode dne, kdy byl odtah vozidla nařízen. Předpokladem možnosti zrušení nařízeného odtahu však je, že trvají účinky rozhodnutí o odtahu.¹¹⁾ Při rušení rozhodnutí o odtahu se přiměřeně použijí ustanovení správního řádu o přezkumném řízení. Podnět ke zrušení rozhodnutí o odtahu lze tedy podat nejpozději do jednoho roku od faktického odtahu vozidla.

Soudní přezkum rozhodnutí o odtahu jako nezákonného zásahu je možný podle stávající judikatury jen za velmi přísných podmínek:¹²⁾ "Ochrana podle § 82 a násl. soudního řádu správního je prakticky důvodná jen tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ('zásahem' v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž 'zásah' v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování 'zásahu' (6. podmínka)."

V případě odtažení vozidla na náklad provozovatele (vlastníka) z pokynu policie je podle názoru Nejvyššího správního soudu ČR¹³⁾ jediným a bezprostředním důsledkem zásahu policie ztráta možnosti vlastníka vozidla disponovat s vozem, je-li vozidlo odtaženo na odtahové parkoviště. V případě převzetí vozidla vlastníkem před podáním žaloby již nejsou dány důvody pro soudní přezkum. Skutečnost, že je vlastník vozidla nucen uhradit náklady za odtah, není bezprostředním důsledkem zásahu, bez dalšího také není skutečností odůvodňující hrozící opakovaní nezákonného zásahu. Náhradu škody vzniklou v souvislosti s finančními výdaji může vlastník vozidla po policii vymáhat občanskoprávní cestou.¹⁴⁾

Při nesprávném postupu správního orgánu může poškozený postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Poznámky:

¹⁾ Ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb.: "Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen 'zásah') správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování."

²⁾ V případě místních a účelových pozemních komunikací je tímto obecní úřad.

³⁾ Myšlena je situace, kdy se vlastník komunikace stává adresátem "prokazování" závažných důvodů, které znemožnily vlastníkovi odtaženého vozidla, aby silniční vozidlo odstranil včas sám.

⁴⁾ Za závažné důvody je zpravidla považována prokazatelná delší než sedmidenní nepřítomnost vylučují možnost vědomí o zákazu stání a "přeparkování" (např. nemoc, služební cesta, dovolená, hospitalizace).

Skutečnost, že obec zveřejňuje termíny blokového čištění na internetu nebo úřední desce, lze jako službu veřejnosti uvítat. Nelze však nutit občany, aby takto zveřejňované informace sledovali. Občan je pouze povinen řídit se dopravním značením umístěným na komunikaci, které ho na dočasný zákaz stání upozorní. Z tohoto důvodu je také v zákoně o pozemních komunikacích dána obci povinnost označovat vybrané úseky komunikací v sedmidenním předstihu, aby si občan včas zajistil jiné místo pro parkování svého vozidla.

⁵⁾ Osobně se nedomnívám, že by již jedna účast podezřelého z přestupku na projednání přestupku u správního orgánu (na ústním jednání o přestupku) byla dostatečným dokladem toho, že se řidič nebude následně vyhýbat přestupkovému řízení. Obviněný z přestupku se může účelově zúčastnit ústního jednání (tím dosáhne vydání vozidla) a poté záměrně projednání věci mařit a bránit vydání pravomocného rozhodnutí o přestupku, např. tím, že se stane nedosažitelným a nečinným. Nicméně jsem si vědoma, že kauce má být zárukou pouze za to, že se podezřelý z přestupku dostaví k projednání přestupku, nikoliv garancí, že bude přestupek projednán a pravomocně rozhodnut. S ohledem na tyto skutečnosti je již pouhá účast na projednání přestupku legitimním důvodem pro upuštění od složení kauce, respektive pro vydání odtaženého vozidla.

⁶⁾ Ustanovení § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, určuje: "Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem."

⁷⁾ Uvedený právní názor vyslovil též Nejvyšší správní soud ČR při rozhodování o kasační stížnosti dne 19. 1. 2005 (blíže viz SJS 543/2005, 4 As 26/2003-59, Sb. NSS 2005, 5:435).

⁸⁾ Za nezpůsobilého považuji řidiče, který by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohl ohrozit bezpečnost provozu nebo který není dostatečně tělesně a duševně způsobilý k řízení vozidla a v potřebném rozsahu neovládá řízení vozidla a předpisy o provozu na pozemních komunikacích, a dále řidiče, který není držitelem příslušného řidičského oprávnění.

⁹⁾ K vysloveným závěrům jsem dospěla i přesto, že pouze jazykovým (gramatickým) výkladem (podpořeným navíc i důvodovou zprávou k zákonu), lze dospět k odlišnému výkladu, tj. že důvody na straně řidiče jsou dány ve všech případech uvedených v § 118a odst. 1 písm. a) až i) a za podmínky, že by se na místě vyskytoval jiný způsobilý řidič, by bylo možné mu řízení vozidla přenechat. S ohledem na problematičnost takového závěru, v jehož důsledku by předmětný § 118a odst. 1 zákona do velké míry ztrácel svůj smysl, upřednostňuji výklad, který je vyložen výše a který bere v potaz i jiné interpretační metody. Srovnej nález Ústavního soudu č. 30/1998 ze dne 17. 12. 1998 (část IV/c), který k používání jazykového výkladu při aplikaci právní normy uvedl: "Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, respektive neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity."

¹⁰⁾ Nejedná se o "klasická" rozhodnutí podle § 67 správního řádu. Z důvodů uvedených v § 180 odst. 2 správního řádu se nejedná o řízení, jejichž výsledkem je správní rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu, proto na daný postup dopadá čtvrtá část správního řádu.

¹¹⁾ Splnění této podmínky je třeba posuzovat v kontextu stávající judikatury a výkladu pojmu "zásah trvá". Srovnej dále.

¹²⁾ Srovnej Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 3. 2005, 2 Aps 1/2005-65, Sb. NSS, č. 8, ročník 2006, str. 661.

¹³⁾ Srovnej Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2005, 8 Aps 1/2005-82, Sb. NSS, č. 9, ročník 2006, str. 794.

¹⁴⁾ K povaze závazkového vztahu založeného způsobenou škodou, jež je dána náklady policie na odtažení vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 11. 2003, ÚS 150/03, Sb. n. U. S., č. 31, ročník 2004, str. 149.

Veronika Gabrišová
právnička, právní odbor Kanceláře veřejného ochránce práv, Brno