Aktuální číslo časopisu Ekonom
Vobčanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních věcech rozhodnutých pravomocně správními orgány, tj. ve věcech soukromého práva, se lze domáhat ze strany účastníka dotčeného na jeho právech nového projednání věci před soudem.
Ze žalob napadajících k okresním soudům lze však i v dnešní době učinit závěr, že znalost podstaty a úpravy řízení v soukromoprávních věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, není zatím mezi veřejností příliš rozšířena.
ROZDÍLY MEZI SOUDNICTVÍM A SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍM
Soudnictví dle části páté občanského soudního řádu je novým projednáním soukromoprávního sporu, který byl původně řešen před správním orgánem. Žalobce se nemůže domáhat zrušení správního rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Kladně lze žalobu vyřídit rozsudkem ve věci samé, jímž se původní napadené rozhodnutí správního orgánu nahrazuje. Tomu musí odpovídat žalobní návrh, tzv. petit. Účastníkem řízení není správní orgán. Naopak účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem.
Správní soudnictví představuje přezkum veřejnoprávních rozhodnutí a postupu správních orgánů. Žalobce se správní žalobou domáhá zpravidla zrušení napadeného rozhodnutí a správní orgán proto vystupuje jako žalovaná strana. Dále do správního soudnictví spadá ochrana proti nečinnosti správního orgánu, ochrana před nezákonným zásahem správního orgánu, kompetenční spory, volební věci a věci místního referenda, věci týkající se politických stran a politických hnutí.
Rozdíl mezi soudnictvím podle části páté občanského soudního řádu a správním soudnictvím je též ve věcné příslušnosti soudu. Věci dle části páté občanského soudního řádu vyřizují okresní soudy. Výjimku tvoří žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu zamítajícího povolení vkladu práva do katastru nemovitostí a o níž rozhoduje v prvním stupni dle části páté občanského soudního řádu krajský soud. Naopak ke správnímu soudnictví jsou příslušné krajské soudy a Nejvyšší správní soud v Brně.
Popsaná geneze právní úpravy má logicky níže uvedený následek. Občan, který není zvyklý využívat běžně služeb advokáta ani zatím neměl čas seznámit se sám s obsahem a existencí soudního řádu správního, za to je rozhořčen veřejnoprávním rozhodnutím správního orgánu, vyhledá zpravidla část pátou občanského soudního řádu a podává na základě jejích ustanovení žalobu o zrušení rozhodnutí správního orgánu chybně k okresnímu soudu.
Takový postup není výjimečný a je nevýhodou legislativně technického řešení jinak jednoznačně přínosné novelizace, jež rozšířila oproti původnímu stavu zcela evidentně základní právo občanů na přístup k soudu a na přezkum správních rozhodnutí. Chybné podání správní žaloby k okresnímu soudu se neřeší předložením věci nadřízenému vrchnímu soudu za účelem vyslovení věcné nepříslušnosti a postoupení věci příslušnému soudu (§ 104a občanského soudního řádu).
Zvláštní ustanovení zakotvuje povinnost soudu zastavit řízení a poučit účastníka o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu u krajského soudu ve správním soudnictví. V takovém případě běží žalobci nová jednoměsíční lhůta pro podání správní žaloby od právní moci usnesení o zastavení řízení před okresním soudem (§ 72 odst. 3 soudního řádu správního).
NÁLEŽITOSTI ŽALOBY V SOUKROMOPRÁVNÍ VĚCI
Žaloba musí obsahovat označení účastníků. Jak bylo již uvedeno, účastníky jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Nejčastější chybou je označovat za účastníka řízení správní orgán, jenž vydal napadené rozhodnutí.
Správní orgán účastníkem řízení nemůže být a pouze se mu doručuje žaloba na vědomí a k případnému vyjádření. Nejčastějšími žalobami podávanými na základě páté části občanského soudního řádu jsou žaloby, jimiž se osoby oprávněné na základě zákona o půdě snaží zvrátit nepříznivé rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž se určuje, že nejsou vlastníky restituovaných zemědělských pozemků. Zde nelze opominout, že účastníkem řízení se ze zákona stává i Pozemkový fond ČR.
Žalobce je povinen označit spor, o němž správní orgán rozhodl, a připojit k žalobě stejnopis napadeného rozhodnutí vedle dalších listin, jichž se dovolává k důkazu.
Podstatnou náležitostí žaloby je vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas. Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Jediným příkladem, kdy může být žaloba podána později, je žaloba podaná zprvu nesprávně ke krajskému soudu ve správním soudnictví. Správní soud pak žalobu odmítá a poučuje žalobce o možnosti podat žalobu dle části páté občanského soudního řádu do jednoho měsíce od právní moci usnesení o odmítnutí žaloby.
Stejně jako u ostatních věcí rozhodovaných na základě občanského soudního řádu je žalobce povinen vylíčit rozhodné skutečnosti, označit důkazy a navrhnout, jak má být soudem rozhodnuto. Přitom je povinen uvést, v čem spatřuje, že byl dotčen správním rozhodnutím na svých právech, a v jakém rozsahu a jak má být rozhodnutí správního orgánu nahrazeno rozhodnutím soudu.
S ohledem na přiměřenou aplikaci ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu se vady žaloby odstraňují postupem stanoveným § 43 odst. 1 a neúplná žaloba, která nebyla ani po poučení soudu doplněna či opravena, se odmítá.
MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST SOUDU A POPLATKOVÁ POVINNOST
Místně příslušným je obecný soud účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu měla být před správním orgánem uložena povinnost, jinak obecný soud navrhovatele řízení před správním orgánem a nelze-li příslušnost určit dle uvedených kritérií, pak soud, v jehož obvodu sídlí správní orgán. Ve věcech týkajících se práv k nemovitostem (např. již zmíněné restituční spory dle zákona o půdě) je příslušným soud, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitost.
Soudní poplatek ze žaloby podané ve věci, o níž dříve rozhodl jiný orgán, činí jeden tisíc korun, jestliže je předmětem peněžité plnění do částky 20 tisíc korun včetně, a 2500 korun ve všech ostatních případech (položka 14a odst. 1 Sazebníku soudních poplatků). Je však třeba sledovat, zda nárok uplatněný žalobou nezakládá osvobození žalobce od soudních poplatků. Tak tomu je v již opakovaně zmiňované žalobě, jíž se osoba oprávněná na základě zákona o půdě domáhá určení, že je vlastníkem nemovitosti. Osvobození od soudních poplatků v těchto věcech vyplývá z § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích.
KONCENTRACE ŘÍZENÍ
Soud rozhodující v soukromoprávních věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. V řízení lze vycházet ze skutkových zjištění správního orgánu, ale též opakovat důkazy provedené správním orgánem nebo provádět další dokazování.
Účastníci podávající žalobu a vystupující u jednání soudu si často dostatečně neuvědomují, že řízení dle části páté občanského soudního řádu je koncentrováno, byť jsou vždy v předvolání k prvnímu jednání poučeni o povinnosti uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy nejpozději do skončení prvního jednání.
Důkazy označené při prvním jednání, které nelze bezprostředně provést, soud provede při odročeném jednání. Dále lze po skončení prvního jednání ve věci samé navrhnout důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazů provedených po prvním jednání, a důkazy, jež účastník nemohl bez své viny včas uvést.
Následkem koncentrace řízení se stává, že soud již nemusí a neměl by před vyhlášením rozhodnutí poučovat účastníky obecně o povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy do vyhlášení rozhodnutí. Ač posledně citované ustanovení výslovně nevylučuje svou aplikaci v řízení dle části páté občanského soudního řádu, bylo by takové poučení zavádějící a vztah mezi § 250d a § 119a občanského soudního řádu lze chápat jako vztah zvláštního a obecného ustanovení v uvedeném pořadí.
ROZHODNUTÍ O ŽALOBĚ
O žalobě může být rozhodnuto i bez nařízení jednání odmítnutím žaloby, která nebyla přes výzvu soudu doplněna (§ 43 občanského soudního řádu) nebo která byla podána opožděně, neoprávněnou osobou nebo nepřípustně (§ 250g občanského soudního řádu). Vyloučena není ani obecná možnost vzetí žaloby zpět a rozhodnutí o zastavení řízení (§ 96 občanského soudního řádu). Od vzetí žaloby zpět je třeba odlišovat vzetí zpět návrhu na zahájení správního řízení v průběhu řízení před soudem. Navrhovatel ve správním řízení totiž nemusí být vždy žalobcem. Vzetí zpět návrhu na zahájení správního řízení v průběhu řízení před soudem však dovoleno je a za předpokladu souhlasu ostatních účastníků soud řízení zastaví. Následkem je pozbytí účinnosti rozhodnutí správního orgánu, což je třeba konstatovat ve výroku soudu o zastavení řízení.
V řízení dle části páté je třeba rovněž zkoumat podmínky řízení (§ 103 a násl. občanského soudního řádu) s případným následkem zastavení řízení, pokud nedostatek podmínky řízení nelze odstranit.
Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl správně. V opačném případě rozhodne rozsudkem, jímž se nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem dotčeno.
Současná právní úprava přezkumu soukromoprávních správních rozhodnutí obsažená v občanském soudním řádu souběžně vedle právní úpravy správního soudnictví obsažené v soudním řádu správním je naplněním mezinárodních závazků České republiky a rozšiřuje významným způsobem realizaci práva na přístup k nezávislému soudu.
Je však třeba naučit se používat dostupné instrumenty právní ochrany a rozlišovat mezi nimi, aby ochrana subjektivních práv byla rychlá a účinná.
Vít Pejšek
soudce, Okresní soud Pardubice
Ze žalob napadajících k okresním soudům lze však i v dnešní době učinit závěr, že znalost podstaty a úpravy řízení v soukromoprávních věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, není zatím mezi veřejností příliš rozšířena.
ROZDÍLY MEZI SOUDNICTVÍM A SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍM
Soudnictví dle části páté občanského soudního řádu je novým projednáním soukromoprávního sporu, který byl původně řešen před správním orgánem. Žalobce se nemůže domáhat zrušení správního rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Kladně lze žalobu vyřídit rozsudkem ve věci samé, jímž se původní napadené rozhodnutí správního orgánu nahrazuje. Tomu musí odpovídat žalobní návrh, tzv. petit. Účastníkem řízení není správní orgán. Naopak účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem.
Správní soudnictví představuje přezkum veřejnoprávních rozhodnutí a postupu správních orgánů. Žalobce se správní žalobou domáhá zpravidla zrušení napadeného rozhodnutí a správní orgán proto vystupuje jako žalovaná strana. Dále do správního soudnictví spadá ochrana proti nečinnosti správního orgánu, ochrana před nezákonným zásahem správního orgánu, kompetenční spory, volební věci a věci místního referenda, věci týkající se politických stran a politických hnutí.
Rozdíl mezi soudnictvím podle části páté občanského soudního řádu a správním soudnictvím je též ve věcné příslušnosti soudu. Věci dle části páté občanského soudního řádu vyřizují okresní soudy. Výjimku tvoří žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu zamítajícího povolení vkladu práva do katastru nemovitostí a o níž rozhoduje v prvním stupni dle části páté občanského soudního řádu krajský soud. Naopak ke správnímu soudnictví jsou příslušné krajské soudy a Nejvyšší správní soud v Brně.
Popsaná geneze právní úpravy má logicky níže uvedený následek. Občan, který není zvyklý využívat běžně služeb advokáta ani zatím neměl čas seznámit se sám s obsahem a existencí soudního řádu správního, za to je rozhořčen veřejnoprávním rozhodnutím správního orgánu, vyhledá zpravidla část pátou občanského soudního řádu a podává na základě jejích ustanovení žalobu o zrušení rozhodnutí správního orgánu chybně k okresnímu soudu.
Takový postup není výjimečný a je nevýhodou legislativně technického řešení jinak jednoznačně přínosné novelizace, jež rozšířila oproti původnímu stavu zcela evidentně základní právo občanů na přístup k soudu a na přezkum správních rozhodnutí. Chybné podání správní žaloby k okresnímu soudu se neřeší předložením věci nadřízenému vrchnímu soudu za účelem vyslovení věcné nepříslušnosti a postoupení věci příslušnému soudu (§ 104a občanského soudního řádu).
Zvláštní ustanovení zakotvuje povinnost soudu zastavit řízení a poučit účastníka o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu u krajského soudu ve správním soudnictví. V takovém případě běží žalobci nová jednoměsíční lhůta pro podání správní žaloby od právní moci usnesení o zastavení řízení před okresním soudem (§ 72 odst. 3 soudního řádu správního).
NÁLEŽITOSTI ŽALOBY V SOUKROMOPRÁVNÍ VĚCI
Žaloba musí obsahovat označení účastníků. Jak bylo již uvedeno, účastníky jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Nejčastější chybou je označovat za účastníka řízení správní orgán, jenž vydal napadené rozhodnutí.
Správní orgán účastníkem řízení nemůže být a pouze se mu doručuje žaloba na vědomí a k případnému vyjádření. Nejčastějšími žalobami podávanými na základě páté části občanského soudního řádu jsou žaloby, jimiž se osoby oprávněné na základě zákona o půdě snaží zvrátit nepříznivé rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž se určuje, že nejsou vlastníky restituovaných zemědělských pozemků. Zde nelze opominout, že účastníkem řízení se ze zákona stává i Pozemkový fond ČR.
Žalobce je povinen označit spor, o němž správní orgán rozhodl, a připojit k žalobě stejnopis napadeného rozhodnutí vedle dalších listin, jichž se dovolává k důkazu.
Podstatnou náležitostí žaloby je vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas. Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Jediným příkladem, kdy může být žaloba podána později, je žaloba podaná zprvu nesprávně ke krajskému soudu ve správním soudnictví. Správní soud pak žalobu odmítá a poučuje žalobce o možnosti podat žalobu dle části páté občanského soudního řádu do jednoho měsíce od právní moci usnesení o odmítnutí žaloby.
Stejně jako u ostatních věcí rozhodovaných na základě občanského soudního řádu je žalobce povinen vylíčit rozhodné skutečnosti, označit důkazy a navrhnout, jak má být soudem rozhodnuto. Přitom je povinen uvést, v čem spatřuje, že byl dotčen správním rozhodnutím na svých právech, a v jakém rozsahu a jak má být rozhodnutí správního orgánu nahrazeno rozhodnutím soudu.
S ohledem na přiměřenou aplikaci ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu se vady žaloby odstraňují postupem stanoveným § 43 odst. 1 a neúplná žaloba, která nebyla ani po poučení soudu doplněna či opravena, se odmítá.
MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST SOUDU A POPLATKOVÁ POVINNOST
Místně příslušným je obecný soud účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu měla být před správním orgánem uložena povinnost, jinak obecný soud navrhovatele řízení před správním orgánem a nelze-li příslušnost určit dle uvedených kritérií, pak soud, v jehož obvodu sídlí správní orgán. Ve věcech týkajících se práv k nemovitostem (např. již zmíněné restituční spory dle zákona o půdě) je příslušným soud, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitost.
Soudní poplatek ze žaloby podané ve věci, o níž dříve rozhodl jiný orgán, činí jeden tisíc korun, jestliže je předmětem peněžité plnění do částky 20 tisíc korun včetně, a 2500 korun ve všech ostatních případech (položka 14a odst. 1 Sazebníku soudních poplatků). Je však třeba sledovat, zda nárok uplatněný žalobou nezakládá osvobození žalobce od soudních poplatků. Tak tomu je v již opakovaně zmiňované žalobě, jíž se osoba oprávněná na základě zákona o půdě domáhá určení, že je vlastníkem nemovitosti. Osvobození od soudních poplatků v těchto věcech vyplývá z § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích.
KONCENTRACE ŘÍZENÍ
Soud rozhodující v soukromoprávních věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. V řízení lze vycházet ze skutkových zjištění správního orgánu, ale též opakovat důkazy provedené správním orgánem nebo provádět další dokazování.
Účastníci podávající žalobu a vystupující u jednání soudu si často dostatečně neuvědomují, že řízení dle části páté občanského soudního řádu je koncentrováno, byť jsou vždy v předvolání k prvnímu jednání poučeni o povinnosti uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy nejpozději do skončení prvního jednání.
Důkazy označené při prvním jednání, které nelze bezprostředně provést, soud provede při odročeném jednání. Dále lze po skončení prvního jednání ve věci samé navrhnout důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazů provedených po prvním jednání, a důkazy, jež účastník nemohl bez své viny včas uvést.
Následkem koncentrace řízení se stává, že soud již nemusí a neměl by před vyhlášením rozhodnutí poučovat účastníky obecně o povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy do vyhlášení rozhodnutí. Ač posledně citované ustanovení výslovně nevylučuje svou aplikaci v řízení dle části páté občanského soudního řádu, bylo by takové poučení zavádějící a vztah mezi § 250d a § 119a občanského soudního řádu lze chápat jako vztah zvláštního a obecného ustanovení v uvedeném pořadí.
ROZHODNUTÍ O ŽALOBĚ
O žalobě může být rozhodnuto i bez nařízení jednání odmítnutím žaloby, která nebyla přes výzvu soudu doplněna (§ 43 občanského soudního řádu) nebo která byla podána opožděně, neoprávněnou osobou nebo nepřípustně (§ 250g občanského soudního řádu). Vyloučena není ani obecná možnost vzetí žaloby zpět a rozhodnutí o zastavení řízení (§ 96 občanského soudního řádu). Od vzetí žaloby zpět je třeba odlišovat vzetí zpět návrhu na zahájení správního řízení v průběhu řízení před soudem. Navrhovatel ve správním řízení totiž nemusí být vždy žalobcem. Vzetí zpět návrhu na zahájení správního řízení v průběhu řízení před soudem však dovoleno je a za předpokladu souhlasu ostatních účastníků soud řízení zastaví. Následkem je pozbytí účinnosti rozhodnutí správního orgánu, což je třeba konstatovat ve výroku soudu o zastavení řízení.
V řízení dle části páté je třeba rovněž zkoumat podmínky řízení (§ 103 a násl. občanského soudního řádu) s případným následkem zastavení řízení, pokud nedostatek podmínky řízení nelze odstranit.
Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl správně. V opačném případě rozhodne rozsudkem, jímž se nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem dotčeno.
Současná právní úprava přezkumu soukromoprávních správních rozhodnutí obsažená v občanském soudním řádu souběžně vedle právní úpravy správního soudnictví obsažené v soudním řádu správním je naplněním mezinárodních závazků České republiky a rozšiřuje významným způsobem realizaci práva na přístup k nezávislému soudu.
Je však třeba naučit se používat dostupné instrumenty právní ochrany a rozlišovat mezi nimi, aby ochrana subjektivních práv byla rychlá a účinná.
Vít Pejšek
soudce, Okresní soud Pardubice
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
