Aktuální číslo časopisu Ekonom
Na rozdíl od zasílatelské smlouvy, která je vlastně zvláštním typem komisionářské smlouvy, je obsahem závazku dopravce podle smlouvy o přepravě věci nikoliv obstarání přepravy, nýbrž přímo její realizace.
SMLOUVA O PŘEPRAVĚ VĚCI
Na rozdíl od smlouvy o nájmu dopravního prostředku a smlouvy o provozu dopravního prostředku není podstatnou náležitostí smlouvy o přepravě věci určení konkrétního dopravního prostředku, který má k plnění závazků vzniklých ze smlouvy sloužit. Nejedná se tudíž o nájem dopravního prostředku ani o nájem dopravního prostředku i s posádkou.
Smlouva o přepravě věci je smluvním typem komplexně, byť dispozitivně, upraveným obchodním zákoníkem bez nutnosti podpůrné aplikace některého ze smluvních typů zakotvených v občanském zákoníku.
V oblasti mezinárodní přepravy je ovšem třeba pamatovat na právní úpravu zakotvenou v mezinárodních smlouvách. Ustanovení obchodního zákoníku se použije jen, pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu (§ 756 obchodního zákoníku).
ÚMLUVA CMR A JEJÍ APLIKACE ČESKÝMI SOUDY
Dle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě - CMR (č. 11/1975 Sb.) - se tato úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy. Uvedené ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost smluvních stran, tzn. že dopravce i odesílatel mohou být a zpravidla jsou českými občany nebo obchodními společnostmi se sídlem v České Republice. Na nároky ze smlouvy o přepravě věci uzavřené podle § 610 obchodního zákoníku se tudíž v případě, že místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, z nichž jeden je smluvním státem Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vztahuje vždy tato úmluva (Rc 56/2003).
Úmluva CMR přednostně aplikovatelná na základě § 756 obchodního zákoníku ve sporech založených smlouvou o přepravě věci v mezinárodní silniční nákladní dopravě je často opomíjena ze strany žalobců, kteří neuvažují o nutnosti aplikace mezinárodní smlouvy ve sporech mezi dvěma českými občany nebo českými právnickými osobami. Pak jsou často ze strany žalovaných překvapeni námitkami týkajícími se např. promlčení pohledávky.
UZAVŘENÍ SMLOUVY O PŘEPRAVĚ VĚCI DLE ÚMLUVY CMR
Dokladem o uzavření smlouvy o přepravě věci v mezinárodní silniční nákladní dopravě je nákladní list. Ten nelze zaměnit s náložným listem (§ 612 a násl. obchodního zákoníku), který je považován za cenný papír, v němž je inkorporováno právo požadovat na dopravci vydání zásilky. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy. Nákladní list se vystavuje ve třech původních vyhotoveních podepsaných odesílatelem a dopravcem. Dovoluje-li to právní řád státu, ve kterém se nákladní list vystavuje, mohou být tyto podpisy vytištěny nebo nahrazeny razítky odesílatele a dopravce. První vyhotovení nákladního listu obdrží odesílatel, druhé doprovází zásilku a třetí si ponechá dopravce.
Nákladní list musí obsahovat přinejmenším místo a datum vystavení, jméno a adresu odesílatele, jméno a adresu dopravce, místo a datum převzetí zásilky a místo jejího určení, jméno a adresu příjemce, obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení, počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla, hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží, náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a ostatní výdaje vznikající od okamžiku uzavření smlouvy až do vydání zásilky), pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání a konečně údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením úmluvy.
Důležitým okamžikem je odevzdání druhého vyhotovení nákladního listu a zásilky příjemci přepravovaného zboží. Do té doby totiž disponuje se zásilkou odesílatel, zejména může požadovat na dopravci zastavení přepravy, změnu místa dodání nebo vydání zásilky jinému příjemci než tomu, který byl uveden v nákladním listě. Převzetím přechází dispoziční právo na příjemce. Specifická je úmluva CMR v tom, že při ztrátě zásilky nebo překročení dodací lhůty je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky z přepravní smlouvy, byť nebyl účasten jejímu uzavření. Uplatněním těchto nároků přechází dispoziční právo k zásilce z odesílatele na příjemce, stejně jako tomu je při odevzdání zásilky.
ODPOVĚDNOST DOPRAVCE
Stěžejní kapitoly IV. a V. Úmluvy CMR se zabývají odpovědností dopravce, náležitostmi reklamace a uplatněním nároků u soudu. Dopravce odpovídá za ztrátu zásilky, její poškození nebo za překročení dodací lhůty. Odpovědnost je pojata jako objektivní bez ohledu na zavinění s možností zproštění odpovědnosti z důvodů stanovených úmluvou, které je povinen prokazovat dopravce v procesním postavení žalovaného.
Ztrátou zásilky se rozumí, že nebyla vydána do třiceti dnů po uplynutí sjednané lhůty dodání a nebyla-li lhůta sjednána, do šedesáti dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě. Náhrada škody se vypočítává z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě jako cena tržní. Maximální náhrada škody je stanovena poměrem k 25 zlatým frankům o váze 10/31 gramu a ryzosti 0,900 na každý jeden kilogram chybějící hrubé váhy zásilky. Vedle toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy spojené s přepravou zásilky. Za příplatek lze sjednat v nákladním listě vyšší než maximální cenu zásilky, kterou je dopravce povinen při ztrátě nebo poškození nahradit.
Překročením dodací lhůty se rozumí, že zásilka nebyla vydána ve sjednané lhůtě, případně lhůtě očekávatelné od pečlivého dopravce. Výše náhrady škody nesmí převýšit výši přepravného, ledaže byl sjednán zvláštní zájem na dodání. Nárok na náhradu za překročení dodací lhůty může být uplatněn jen tehdy, byla-li dopravci zaslána písemná výhrada do jedenadvaceti dnů poté, kdy byla zásilka dána k dispozici příjemci.
PŘÍSLUŠNOST SOUDU A PROMLČENÍ NÁROKŮ
Pokud se strany nedohodnou na příslušnosti soudu, je možné uplatnit práva jenom u soudu určeného podle sídla žalovaného nebo sídla jednatelství, kde byla uzavřena smlouva, nebo místa odeslání či určení zásilky. Rozhodčí doložka je přípustná, ale rozhodčí soud musí být povinen rozhodovat podle úmluvy.
Promlčecí doba pro uplatnění práv ze smlouvy o přepravě věci u soudu je roční a úmluva též stanoví okamžik počátku jejího běhu, který se vždy neshoduje s okamžikem splatnosti uplatněné pohledávky, jak by tomu bylo na základě obchodního zákoníku. Promlčecí doba počíná běžet při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky, při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem.
Ve všech ostatních případech začíná promlčecí doba běžet uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá. To znamená, že nárok na zaplacení přepravného se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne následujícího po dovršení tří měsíců od data uzavření přepravní smlouvy a promlčecí doba se vůbec neodvozuje od sjednaného data splatnosti přepravného. Promlčené právo nelze uplatnit vzájemným návrhem ani v rámci procesní obrany, což je podstatný rozdíl od právní úpravy započtení zakotvené v obchodním zákoníku, která započtení promlčené pohledávky připouští (§ 358 věta druhá obchodního zákoníku).
Poslední dva uvedené rozdíly oproti právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku jsou nejčastějším "kamenem úrazu" pro žalobce vymáhající pohledávky ze smlouvy o přepravě věci do zahraničí uzavřené mezi českým odesílatelem a českým dopravcem.
Vít Pejšek
soudce, Okresní soud, Pardubice
SMLOUVA O PŘEPRAVĚ VĚCI
Na rozdíl od smlouvy o nájmu dopravního prostředku a smlouvy o provozu dopravního prostředku není podstatnou náležitostí smlouvy o přepravě věci určení konkrétního dopravního prostředku, který má k plnění závazků vzniklých ze smlouvy sloužit. Nejedná se tudíž o nájem dopravního prostředku ani o nájem dopravního prostředku i s posádkou.
Smlouva o přepravě věci je smluvním typem komplexně, byť dispozitivně, upraveným obchodním zákoníkem bez nutnosti podpůrné aplikace některého ze smluvních typů zakotvených v občanském zákoníku.
V oblasti mezinárodní přepravy je ovšem třeba pamatovat na právní úpravu zakotvenou v mezinárodních smlouvách. Ustanovení obchodního zákoníku se použije jen, pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu (§ 756 obchodního zákoníku).
ÚMLUVA CMR A JEJÍ APLIKACE ČESKÝMI SOUDY
Dle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě - CMR (č. 11/1975 Sb.) - se tato úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy. Uvedené ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost smluvních stran, tzn. že dopravce i odesílatel mohou být a zpravidla jsou českými občany nebo obchodními společnostmi se sídlem v České Republice. Na nároky ze smlouvy o přepravě věci uzavřené podle § 610 obchodního zákoníku se tudíž v případě, že místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, z nichž jeden je smluvním státem Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vztahuje vždy tato úmluva (Rc 56/2003).
Úmluva CMR přednostně aplikovatelná na základě § 756 obchodního zákoníku ve sporech založených smlouvou o přepravě věci v mezinárodní silniční nákladní dopravě je často opomíjena ze strany žalobců, kteří neuvažují o nutnosti aplikace mezinárodní smlouvy ve sporech mezi dvěma českými občany nebo českými právnickými osobami. Pak jsou často ze strany žalovaných překvapeni námitkami týkajícími se např. promlčení pohledávky.
UZAVŘENÍ SMLOUVY O PŘEPRAVĚ VĚCI DLE ÚMLUVY CMR
Dokladem o uzavření smlouvy o přepravě věci v mezinárodní silniční nákladní dopravě je nákladní list. Ten nelze zaměnit s náložným listem (§ 612 a násl. obchodního zákoníku), který je považován za cenný papír, v němž je inkorporováno právo požadovat na dopravci vydání zásilky. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy. Nákladní list se vystavuje ve třech původních vyhotoveních podepsaných odesílatelem a dopravcem. Dovoluje-li to právní řád státu, ve kterém se nákladní list vystavuje, mohou být tyto podpisy vytištěny nebo nahrazeny razítky odesílatele a dopravce. První vyhotovení nákladního listu obdrží odesílatel, druhé doprovází zásilku a třetí si ponechá dopravce.
Nákladní list musí obsahovat přinejmenším místo a datum vystavení, jméno a adresu odesílatele, jméno a adresu dopravce, místo a datum převzetí zásilky a místo jejího určení, jméno a adresu příjemce, obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení, počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla, hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží, náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a ostatní výdaje vznikající od okamžiku uzavření smlouvy až do vydání zásilky), pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání a konečně údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením úmluvy.
Důležitým okamžikem je odevzdání druhého vyhotovení nákladního listu a zásilky příjemci přepravovaného zboží. Do té doby totiž disponuje se zásilkou odesílatel, zejména může požadovat na dopravci zastavení přepravy, změnu místa dodání nebo vydání zásilky jinému příjemci než tomu, který byl uveden v nákladním listě. Převzetím přechází dispoziční právo na příjemce. Specifická je úmluva CMR v tom, že při ztrátě zásilky nebo překročení dodací lhůty je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky z přepravní smlouvy, byť nebyl účasten jejímu uzavření. Uplatněním těchto nároků přechází dispoziční právo k zásilce z odesílatele na příjemce, stejně jako tomu je při odevzdání zásilky.
ODPOVĚDNOST DOPRAVCE
Stěžejní kapitoly IV. a V. Úmluvy CMR se zabývají odpovědností dopravce, náležitostmi reklamace a uplatněním nároků u soudu. Dopravce odpovídá za ztrátu zásilky, její poškození nebo za překročení dodací lhůty. Odpovědnost je pojata jako objektivní bez ohledu na zavinění s možností zproštění odpovědnosti z důvodů stanovených úmluvou, které je povinen prokazovat dopravce v procesním postavení žalovaného.
Ztrátou zásilky se rozumí, že nebyla vydána do třiceti dnů po uplynutí sjednané lhůty dodání a nebyla-li lhůta sjednána, do šedesáti dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě. Náhrada škody se vypočítává z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě jako cena tržní. Maximální náhrada škody je stanovena poměrem k 25 zlatým frankům o váze 10/31 gramu a ryzosti 0,900 na každý jeden kilogram chybějící hrubé váhy zásilky. Vedle toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy spojené s přepravou zásilky. Za příplatek lze sjednat v nákladním listě vyšší než maximální cenu zásilky, kterou je dopravce povinen při ztrátě nebo poškození nahradit.
Překročením dodací lhůty se rozumí, že zásilka nebyla vydána ve sjednané lhůtě, případně lhůtě očekávatelné od pečlivého dopravce. Výše náhrady škody nesmí převýšit výši přepravného, ledaže byl sjednán zvláštní zájem na dodání. Nárok na náhradu za překročení dodací lhůty může být uplatněn jen tehdy, byla-li dopravci zaslána písemná výhrada do jedenadvaceti dnů poté, kdy byla zásilka dána k dispozici příjemci.
PŘÍSLUŠNOST SOUDU A PROMLČENÍ NÁROKŮ
Pokud se strany nedohodnou na příslušnosti soudu, je možné uplatnit práva jenom u soudu určeného podle sídla žalovaného nebo sídla jednatelství, kde byla uzavřena smlouva, nebo místa odeslání či určení zásilky. Rozhodčí doložka je přípustná, ale rozhodčí soud musí být povinen rozhodovat podle úmluvy.
Promlčecí doba pro uplatnění práv ze smlouvy o přepravě věci u soudu je roční a úmluva též stanoví okamžik počátku jejího běhu, který se vždy neshoduje s okamžikem splatnosti uplatněné pohledávky, jak by tomu bylo na základě obchodního zákoníku. Promlčecí doba počíná běžet při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky, při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem.
Ve všech ostatních případech začíná promlčecí doba běžet uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá. To znamená, že nárok na zaplacení přepravného se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne následujícího po dovršení tří měsíců od data uzavření přepravní smlouvy a promlčecí doba se vůbec neodvozuje od sjednaného data splatnosti přepravného. Promlčené právo nelze uplatnit vzájemným návrhem ani v rámci procesní obrany, což je podstatný rozdíl od právní úpravy započtení zakotvené v obchodním zákoníku, která započtení promlčené pohledávky připouští (§ 358 věta druhá obchodního zákoníku).
Poslední dva uvedené rozdíly oproti právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku jsou nejčastějším "kamenem úrazu" pro žalobce vymáhající pohledávky ze smlouvy o přepravě věci do zahraničí uzavřené mezi českým odesílatelem a českým dopravcem.
Vít Pejšek
soudce, Okresní soud, Pardubice
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
