Dne 21. 7. 2004 předložila vláda poslanecké sněmovně návrh nového trestního zákoníku, který byl v prvním čtení projednáván dne 14. 10. 2004.

V průběhu diskuze, jež se uskutečnila ve sněmovně, byly prezentovány názory pro novou kodifikaci trestního zákoníku a dle očekávání také zásadní i dílčí výhrady a připomínky k různým institutům i systematice zákona a také zpochybnění potřeby rekodifikace. Proto považuji za vhodné zabývat se názory, jež zazněly pro i proti vytvoření nového trestního zákona.

K REKODIFIKACI TRESTNÍHO PRÁVA

Komise ministra spravedlnosti vypracovala již v roce 1996 podkladový materiál pro zpracování věcného záměru reformy trestního práva, ve kterém definovala základní cíl rekodifikace: "Zásadně nové legislativní zpracování trestního práva hmotného bude vycházet z tradiční ochranné funkce tohoto odvětví, jakož i z osvědčených trestněprávních zásad, charakteristických pro demokratický stát. Jde zejména o následující zásady: žádný trestný čin, žádný trest bez zákona, pomocná úloha trestní represe, neodvratitelnost trestu, zákaz retroaktivity k tíži pachatele, individuální trestní odpovědnost fyzických osob, trestní odpovědnost právnických osob, odpovědnost za zavinění, přiměřenost trestu. Novou kodifikací trestního práva hmotného by měly být vytvořeny i předpoklady pro zjednodušení a zefektivnění trestního řízení, při respektování jeho základních zásad." 1)

NÁZORY PŘEDKLADATELE A ZPRAVODAJE

Vládní návrh rekodifikace trestního práva hmotného ze dne 21. 7. 2004 má 121 stran a důvodová zpráva k trestnímu zákoníku má dalších 118 stran. Jsou společně obsaženy ve sněmovním tisku č. 744 poslanecké sněmovny.

Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Němec při prvním čtení uvedl, že vládní návrh nového trestního zákoníku opouští materiální pojetí trestného činu a nahrazuje ho formálním pojetím, které sice zachovává materiální východiska při legislativním určení, co má být trestným činem a co nikoliv, jakož i z hlediska vymezení typové závažnosti jednotlivých trestných činů.

Na druhé straně však v souladu se zásadou "žádný trestný čin a žádný trest bez zákona" podle našeho ústavního pořádku klade důraz na zákonné vymezení přesných a jednoznačných, nikoliv však ka-zuistických skutkových podstat trestných činů, což je v souladu s požadavkem na určitost trestněprávních norem, které vycházejí z určení oprávnění státu. Formální pojetí trestného činu je logickým důsledkem principu zákonnosti, neboť je výrazem snahy zakotvit přesné hranice trestnosti v zákoně.

Zdůraznil, že formální pojetí trestného činu přitom neznamená nutnost stíhat všechny i bagatelní trestné činy, neboť jejich řešení kodifikace trestního práva přesouvá do procesní oblasti.

Návrh trestního zákoníku zavádí novou kategorizaci trestných činů na zločiny a přečiny. Ta se projevuje nejen v trestním právu hmotném, ale i v procesním. Trestní právo je i nadále založeno na odpovědnosti za zavinění úmyslné, popř. nedbalostní a tuto odpovědnost trestní zákoník dále precizuje, přičemž vylučuje objektivní odpovědnost. V této souvislosti zmínil, že se novým způsobem řeší otázky hrubé nedbalosti, skutkového a právního omylu, zmenšené příčetnosti a také okolností vylučujících protiprávnost. Významné jsou rovněž změny, pokud jde o vymezení opomenutí, pojetí pachatele a účastníka na trestném činu a zániku trestní odpovědnosti.

Návrh trestního zákoníku věnuje pozornost problematice trestání při naplnění zásady "žádný trestný čin bez zákonného trestu". Přestože u každé skutkové podstaty je zachován trest odnětí svobody jako jeden z trestů, a to z důvodu jednoznačného kritéria pro určení typové závažnosti trestného činu, filozofie nového chápání trestu vychází ze zásady, že pokud je to možné, má být u méně závažných trestných činů trest odnětí svobody nahrazen jinými, alternativními druhy trestů.

Výrazně se naproti tomu zvyšuje postih nejzávažnějších trestných činů v kategorii zvlášť závažných zločinů, a to včetně možnosti ukládání výjimečného trestu.

U ochranných opatření se i nadále počítá s vy-užitím dosavadních typů ochranných opatření, ochranného léčení, zabrání věci, byť ve výrazně modifikované podobě. Nově se zavádí zabezpečovací detence jako ochranné opatření určené pro osoby, u nichž není předpoklad, že by uložením ochranného léčení bylo možné dosáhnout účinné ochrany společnosti.

Zásadní změny jsou navrženy i ve zvláštní části trestního zákoníku, kde byla opuštěna dosavadní systematika trestního zákona, která kladla na první místo trestné činy proti státu a státnímu zřízení. Nová systematika pojímání jednotlivých trestných činů z hlediska jejich typové závažnosti vychází rovněž z předpokladu, že základem každé společnosti jsou jednotlivci, kteří ji tvoří a že bez svobody jednotlivce není svobody společnosti.

Ministr spravedlnosti pak vyjádřil přesvědčení, že po dlouhých debatách, které provázely přípravu nového trestního zákona, by bylo velmi žádoucí, aby Poslanecká sněmovna umožnila projednávání tohoto návrhu zákona i meritorně, to znamená ve druhém čtení.

Ministr a předseda legislativní rady vlády JUDr. Jaroslav Bureš označil projednávání nového kodexu trestního práva za historickou chvíli v dějinách Parlamentu ČR. Zdůvodnil potřebnost koncepce formálního pojetí trestného činu spočívající v tom, že trestný je ten čin, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštní části trestního zákona.

Vypouští se tzv. materiální znak, tedy nebezpečnost činu pro společnost, který dosud umožňuje v konkrétní věci, ačkoliv jednání vykazuje znaky trestného činu, dojít k závěru, že o trestný čin nejde, protože jeho nebezpečnost pro společnost je nepatrná nebo malá.

Z formálního pojetí trestného činu vyplývá mimořádná náročnost na formulaci skutkových podstat.

Dále konstatoval, že je otázkou, zda seznam skutků, které jsou trestnými činy, odpovídá vše-obecnému vnímání společnosti o tom, které jednání už by mělo být postihováno trestním zákonem. Seznam takových jednání, který vláda předkládá, je první věc, která bude muset být Parlamentem ČR posouzena. Další otázkou je, zda vláda přichází se správným chápáním hierarchie hodnot, které jsou trestním právem chráněny. Zda na prvním místě je, anebo není ochrana života a zdraví, lidské důstojnosti, integrity člověka, nebo zda na prvním místě je ochrana majetku, a to je otázka zcela zásadní, která souvisí i s otázkou trestnosti, druhu trestných činů a sazeb za jednotlivé trestné činy. To vláda očekává od posouzení a projednávání ve sněmovně. Navrhl, aby vládní návrh nového trestního zákona, který je dílem odborníků, byl posuzován velmi citlivě.

Předseda legislativní rady vlády vyjádřil přesvědčení, že úkolem poslanecké sněmovny je vydat posudek o třech základních otázkách:

1) zda souhlasí s přechodem na formální pojetí trestněprávní odpovědnosti,

2) zda sdílí hierarchii hodnot, kterou vláda vyjádřila v trestním kodexu z hlediska důrazu na trestnost jednotlivých činů,

3) zda přijímá koncepci trestně právní odpovědnosti právnických osob.

NÁZOR SNĚMOVNÍHO ZPRAVODAJE

Zpravodaj pro první čtení nového trestního zákoníku JUDr. Jiří Pospíšil vyjádřil souhlas s názorem, že platný a účinný trestní zákoník dostatečně nereflektuje hodnoty demokratického právního státu. Položil však také otázku, zda nepostačí upravit a vylepšit platný trestní zákon, či zda je nutno připravit novou kodifikaci.

Zdůraznil, že předložený návrh není až tak výraznou revoluční změnou, že svými konkrétními instituty a informacemi o sobě samé nevydává svědectví o tom, že by současné platné trestní právo, současný platný trestní zákon byl tak nekvalitní a že by bylo nutno provést výraznou revoluční změnu. Konstatoval, že navržený zákon v zásadě vychází z platného a účinného trestního práva a pouze jej upravuje, doplňuje a ne až tak výrazně jej pozměňuje.

Uvedl, že text zachovává systematiku platného trestního zákona. Zachovává systematiku, kdy je platné trestní právo děleno do obecné a zvláštní části, přičemž v obecné části jsou vymezeny základní instituty trestního práva s důrazem na vymezení trestní odpovědnosti. Toto je též vymezeno v platném dnešním trestním zákoně.

V zásadě autoři nové koncepce obecné části trestního zákona vyšli z platného trestního práva, zachovali většinu legálních definic, pouze některé drobně upravili, lépe systematizovali a některé instituty a jejich legální definice nově doplnili tam, kde právní úprava chyběla. Protože však právní praxe existující nedostatky a chybějící instituty nahradila ustálenou judikaturu či teoreticko-právními výklady, je doplnění obecné části možné, nikoliv však nutné. Tak je tomu např. u vymezení nepřímého úmyslu, hrubé nedbalosti či u doplnění právního institutu omylu: a to jak skutkového, tak právního.

Zpravodaj spatřuje v předložené kodifikaci dvě výraznější změny. První se týká legální definice trestného činu a druhá dělení trestných činů na přečiny a zločiny. Dělení trestných činů na přečiny a zločiny označil za "víceméně intelektuální hříčku bez výrazných dopadů, mající určité dopady pouze do procesní roviny."

U nové legální definice trestného činu si JUDr. Jiří Pospíšil není jist, zda přesun k formálnímu pojetí trestného činu od dnešního formálně materiálního pojetí, přinese pozitivní plody v praxi a zda povede k efektivnějšímu trestání pachatelů. Takové obavy dle něho sdílejí i mnozí odborníci z praxe. Výslovně uvedl: "Mně jako zpravodaji u bodu formálního či materiálního pojetí přísluší říci jediné. Velmi mě mrzí, že není v důvodové zprávě více vysvětleno, proč činíme takto radikální změnu v pojetí trestného činu. Odkaz na to, že materiálně formální pojetí je komunistický přežitek, když to zjednoduším, odkaz na to, jak řekl pan ministr, že většina evropských států má formální pojetí trestné činnosti, je podle mě nedostačující, protože pokud hovoříte se státními zástupci a soudci ze zemí Evropské unie, tak vám mnozí řeknou: zachovejte si vaše materiálně formální pojetí trestné činnosti, je to mnohem lepší, než nějaký formální korektiv. Takže já říkám, zde je pro mě odůvodnění takto radikální změny nedostatečné a pokud zákon projde do dalšího čtení, myslím, že právě v této oblasti, to znamená pojetí samotného trestného činu, by mělo být gró diskuze na půdě sněmovny."

Zpravodaj poté komentoval i zvláštní část nového trestního zákona. Označil za správné, že nová trestní kodifikace reflektuje to, že trestné činy proti životu, proti zdraví, proti lidské důstojnosti jsou nejzávažnější trestnou činností. Souhlasil s novou systematizací trestných činů ve zvláštní části trestního zákoníku. Za diskuzní však označil novou úpravu některých skutkových podstat. Zatímco v současnosti určité protiprávní jednání upravuje jedna skutková podstata třeba se specifickou úpravou v druhém ustanovení, v návrhu jsou obsaženy tři i čtyři skutkové podstaty. Dokladoval to na příkladu nedovoleného přerušení těhotenství, které je dosud upraveno v jediné skutkové podstatě, zatímco nově navrhovaný zákon formuluje čtyři trestné činy proti těhotenství ženy. Konstatoval, že tato úprava by měla být předmětem rozsáhlé diskuze.

Vyslovil obavu, že chybí vnitřní logika ukládání trestů, protože za stejně závažné trestné činnosti jsou navrhovány odlišné trestní sazby. Také ho překvapilo, že u trestného činu znásilnění je snížen trest ze současných dvou až osmi let na šest měsíců až pět let. U takto závažné trestné činnosti to nepovažuje za dobrý signál.

DISKUZE V PRVNÍM ČTENÍ

Poslanec ing. Radim Chytka uvedl, že společně se změnou trestního zákona by mělo dojít i ke změně trestního řádu. Vyjádřil obavu, že "pokud nebudeme projednávat zároveň také návrh nového trestního řádu, tak v praxi způsobíme více škod než užitku." Postrádal v návrhu vlády ustanovení o snížení trestné odpovědnosti z 15 na 14 let, a proto doporučil vrácení návrhu k dopracování. Navrhl, aby se základní trestněprávní norma nadále nazývala trestní zákon, tedy jako dosud, nikoliv trestní zákoník, jak navrhuje vláda. Pro změnu názvu neshledal důvod.

Dále uvedl, že v § 238 trestního zákona nazvaném poškozování finančních zájmů Evropského společenství spatřuje duch někdejšího ustanovení o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Alespoň o tom dle něj svědčí maximální sazba až dvanáct let odnětí svobody.

Poslankyně JUDr. Marie Rusová uvedla, že je třeba diskutovat a posoudit vhodnost členění trestných činů na přečiny a zločiny a učinit podrobné posouzení obsahu okolností vylučujících protiprávnost činů, jako je krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko, oprávněné použití zbraně. Diskutovat je třeba také o opodstatněnosti navrženého nového trestu "domácí vězení" a posoudit nové skutkové podstaty trestných činů, jako je eutanazie, klonování atd.

Poslankyně JUDr. Vlasta Parkanová ocenila kvalitu obecné části nového trestního zákoníku. Vyjádřila však výhrady ke zpracování jeho zvláštní části. V ní je dle jejího názoru řada skutkových podstat přejímána z platného trestního zákona, případně dalších zákonů, pouze se mění jejich pořadí, a to přesto, že některé z těchto ustanovení jsou věcně i formálně zastaralé. Vyjádřila námitky ohledně trestních sazeb obecně a výjimečného trestu zvláště. Přes snahu dát důraz na ochranu života a zdraví lze v případě přitěžujících okolností uložit například za hackerství stejný trest osmi let odnětí svobody jako za těžké ublížení na zdraví.

V předloženém návrhu se posunuje maximální délka trestu odnětí svobody z patnácti na dvacet let, i nadále však zachovává onu dvojkolejnost výjimečného trestu, kterým má být jednak trest nad dvacet až do třiceti let, jednak trest doživotí. Přitom může být tento trest uložen nejen za přípravu útočné války, ale také za zneužívání mezinárodně uznávaných a státních znaků, a to nejen v případě způsobí-li se tím smrt, ale i škoda velkého rozsahu. Vedle toho se však připouští, aby člověk, který opakovaně spáchal vraždu, byl odsouzen na dvacet let.

Dále uvedla, že důvodová zpráva hovoří o zvýšené ochraně života a zdraví. V rozporu s tím je nová skutková podstata - usmrcení na žádost, která sice nelegalizuje eutanazii, ale současně ve výměře trestu připouští, že za ni může být vyměřen jen minimální trest. Nesouhlasí s tím, že vláda předkládá rekodifikaci, která připouští doživotní trest nejen za úmyslné a nedbalostní způsobení smrti, nýbrž i za způsobení škody velkého rozsahu nebo přípravu trestného činu. Nesplnilo se její očekávání, že rekodifikace bude směřovat ke zjednodušení a zpřehlednění trestního zákona. Předložený návrh má podstatně více ustanovení než platný zákon. To platí také o přitěžujících okolnostech u ublížení na zdraví, jejichž počet se výrazně zvýšil (ze tří na 12). Důvod spatřuje v tom, že na místo zařazení přitěžujících okolností do obecných ustanovení dochází k jejich opakovanému výčtu v řadě ustanovení.

Poslanec prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, CSc. označil navrhovaný trestní zákoník za nejkomplexnější zákonnou předlohu projednávanou poslaneckou sněmovnou po listopadu 1989. Uvedl, že zákonodárné iniciativy poslanců k jednotlivým úpravám trestního zákoníku svědčí o tom, že v sněmovně chybí komplexnější představa o tom, jak by trestněprávní úprava měla vypadat. Proto vyzval, aby se projednávání tohoto návrhu věnovala větší pozornost než běžným zákonným osnovám, aby se projednávání nového trestního zákona stalo záležitostí veřejnosti.

Za základní problém označil pojetí trestného činu. Pokud jde o navrženou koncepci formálního pojetí trestného činu, považuje za potřebné ujasnit, co by znamenalo, kdybychom toto pojetí přijali. Souhlasí s předkladateli, že oproti dosavadnímu trestnímu zákoníku musí nový trestní zákon zakotvit celou řadu nových skutkových podstat. Usuzuje však, že bychom v některých případech vystačili s obecnějším formulováním některých skutkových podstat. Konstatoval, že navrhovanou výši trestu odnětí svobody je třeba důkladně uvážit. Za jasné označil to, že nebudeme zřejmě přejímat americký způsob ukládání trestu odnětí svobody na několik desítek let, protože to neodpovídá evropskému kontinentálnímu právu.

Takže i tento moment je třeba brát v úvahu; samostatnou záležitostí je potom konkrétní posouzení u těch nebo oněch skutkových podstat, i když upozorňuji, že to je velký problém a opět poukazuji, že na to nejsou žádné lékárnické vážky. Je to věc jednání a výměny zkušeností včetně hodnocení frekvence určitých trestných činů atd. Takže tady padá mnoho faktorů, které je třeba brát na zřetel.

Uvedl, že časem bude třeba zabývat se otázkami eutanazie, která je již v některých zemích upravena. Jsou to problémy, které samozřejmě u řady lidí narážejí na jejich víru, kterou já respektuji, ale názory ve společnosti se mění a myslím, že je důvod, abychom o nich hovořili také v souvislosti s trestním zákoníkem. Dále navrhl ponechat v trestním zákoníku trestný čin pomluvy.

Konstatoval, že je vyhovující zpřísnění trestnosti řady trestných činů obsažené ve vládním návrhu. I když trestní právo a trestní represe je tím posledním, co společnosti zbývá, je třeba položit větší důraz na ochranu společnosti, do které patří samozřejmě i ochrana života, svobody jednotlivých lidí. Proto podpoří návrh na snížení dolní hranice trestní odpovědnosti, a to na 14 let u určité omezené skupiny trestných činů, může ale i na nižší věkovou hranici.

Doporučil, aby navrhovatelé formulovali změny v návrhu nového trestního zákoníku v souladu s koncepcí a formulacemi obsaženými ve vládním návrhu v zájmu zachování jeho logické a systematické skladby.

Poslanec Marek Benda vyslovil řadu otázek a připomínek. Především postrádal od vlády informaci, kolik bude stát přechod na formální pojetí trestného činu daňové poplatníky. Kritizoval, že v návrhu přetrvává značný rozsah přípravy trestného činu, přičemž k omezení rozsahu přípravy trestného činu dochází jen zdánlivě. S přípravou se počítá téměř u všech hospodářských trestných činů. "Já si nedokáži představit, v jakém rozsahu tady budeme stíhat vytváření podmínek pro spáchání trestných činů v ekonomické oblasti, když dnes máme obrovské problémy stíhat spáchané trestné činy v této oblasti a víme, jaké to vyvolává komplikace i v neznalosti soudů... Směřujeme nadále cestou fatálního nebezpečí kriminalizace podnikání, kriminalizace jakýchkoliv aktivit, kriminalizace přemýšlení, uvažování, co je v této poloze přípravou. Když si zpracuji sám daňové přiznání a uvedu v něm třeba z neznalosti, třeba ze zlé vůle skutečnosti, které by znamenaly, že výrazně ušetřím na dani, potom ho odnesu daňovému poradci a ten mi ho přepracuje, už mně musí oznámit, že jsem spáchal přípravu trestného činu zkrácení daně?" uvedl. Vláda podle něj nedostatečně promítla představu o zvláštní ochraně jedince a preferuje ochranu majetku, a to mnohdy ještě společného majetku. Vyjádřil také četné další výhrady k návrhu.

Místopředseda poslanecké sněmovny JUDr. Vojtěch Filip označil za žádoucí předložení věcného záměru nového trestního zákoníku, čímž by se odvrátilo nebezpečí, že návrh zákona bude odmítnut a vrácen a jeho projednávání se prodlouží. Za překvapivé označil to, že v návrhu není obsaženo snížení dolní hranice trestní odpovědnosti, i když ministr spravedlnosti uvedl, že takový krok učiní. Řekl, že je třeba vyhodnotit zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, který je účinný teprve od 1. ledna 2004.

V zájmu kvality trestního zákoníku inicioval, aby se dospělo ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu ústavněprávního výboru, a to proto, aby jakási libovůle jako lidová tvořivost v trestním právu neměla být normou pro jednání poslanecké sněmovny.

Poslanec MUDr. Josef Janeček se mj. věnoval navrženému § 115 trestního zákona usmrcení na žádost, neboli legalizaci eutanazie, jehož by se dopustil ten, kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost. Zdůraznil, že ti, kdo se pohybují v této sociální oblasti, vědí, že mnozí staří a vážně nemocní lidé mnohokrát za život řeknou, že by rádi zemřeli a přitom to tak nemyslí. "Ono slovní vyjádření, že chci zemřít a přeji si to, vůbec není volání po smrti a vyhovění dikci tohoto zákona. Je to naopak volání po životě, tj. mluvte se mnou, starejte se o mě, pomozte mi, vždyť já tu chci být s vámi. Ta věc je totiž fakticky přesně obráceně, než je napsaná v návrhu zákona. Skutečné utrpení, které může existovat, je utrpení společenské, utrpení ze ztráty sociálních vazeb, tedy je to něco, co tato společnosti dluží, na co má starý člověk nárok. Měla by to řešit tím, že mu tuto službu poskytne, nikoli tím, že ho zcela legálně pošle na onen svět."

Zdůraznil, že takto by bylo možné rozebírat řadu dalších ustanovení, a proto by bylo vhodné se jimi zabývat i z jiného než právního pohledu. To platí i o otázce snížení věkové hranice odpovědnosti. Možná, že zjistíme, že jsou mezery i v jiných oblastech společenského života a že to, co nám chybí, není pouze absence jednoho paragrafu v trestním zákoně, ale že to jsou možná věci, které jsou mnohem hlubší a věci s mnohem hlubším dopadem.

Místopředseda poslanecké sněmovny Mgr. MUDr. Ivan Langer je přesvědčen, že není možné projednávat návrh trestního hmotného kodexu bez toho, aniž bychom znali podstatu změn, které jsou připravovány v rámci trestního řádu. To považuji za zásadní a koncepční nedostatek předlohy. Zejména v oblasti trestního práva je provázanost trestního práva hmotného a trestního práva procesního natolik těsná, že není možné tyto dva kodexy probírat a projednávat odděleně. Není-li k dispozici nová podoba trestního řízení, nelze hodnotit, jaké dopady bude mít trestní kodex na orgány činné v trestním řízení, jak se projeví v práci policie, státního zastupitelství a soudů. Podle jeho názoru není možné projednávat takový návrh, aniž bychom znali praktické dopady návrhu na orgány činné v trestním řízení. Vyjádřil obavu, že takto pojatý kodex trestního práva hmotného povede v mnoha případech k zahlcení orgánů činných v trestním řízení. Konstatoval, že bez znalosti návrhu nového trestního řádu není dost dobře možné kodex trestního práva hmotného seriózně projednat a přijmout.

Vyjádřil pochybnosti o vhodnosti nahrazení materiálního pojetí trestného činu formálním. Návrh dle něj neumožňuje přihlížet k okolnostem konkrétního případu a současně nutí vycházet z předpokladu, že zákonodárce a předkladatel je natolik geniální, že dokáže zformulovat veškeré možné konkrétní formy jednání, které jsou, musejí být a také budou považovány za trestné. Zastává názor, že je to prakticky nesplnitelný úkol.

Poslankyně JUDr. Eva Dundáčková uvedla, že vládou předkládaný návrh nového zákona je spíše podrobnou revizí zákona stávajícího, než čímkoliv jiným. Je navržena systematika s ponecháním stávajících skutkových podstat, nová systematika, přidání několika nových u trestných činů násilných, proti životnímu prostředí a některých majetkových trestných činů, zvyšuje se sazba, zavádí se snad nový trest domácího vězení a denní sazba peněžitého trestu, avšak obtížně lze nalézt cokoliv nového. Neztotožnila se s formálním pojetím trestného činu a vyjádřila přesvědčení, že stejné chování, které může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, není vždy za každých okolností zločinem.

Pokud jde o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, navázala poslankyně na prof. Jičínského úvahou o soudech pro mládež, k nimž v USA přicházejí všechny osoby mladší 18 let, a to již od věku zhruba šesti let poté, kdy psycholog řekne, že je dítě vůbec schopno vnímat, o čem se před tímto soudem jedná a bylo by schopno rozpoznat, že jednání, kterého se dopustilo, nebylo správné. Přesto má možnost soud vyslovit, že osoba mladší 18 let před soud pro mládež nepatří, protože si bylo vědomo velmi dobře toho, čeho se dopouští a soud má tedy možnost ho poslat k soudu pro dospělé se všemi z toho vyplývajícími následky.

Ministr spravedlnosti Pavel Němec na závěr diskuze uvedl, že diskutující poslanci se právem obraceli na vládu, protože je projednáván vládní návrh nového trestního zákoníku. Ten však nepsala vláda, nýbrž odborníci, kteří požívají vysoké odborné autority. "Ať máme na projednávanou normu názory jakékoliv, pokud se shodujeme v tom základním, že v roce 2004 by bylo dobré se vážně zamyslet nad přijetím nového trestního kodexu, protože současný trestní zákon je překonaný, bylo by dobré, abychom získali zadání, politické zadání pro dopracování tohoto trestního kodexu."

CO UKÁZALA DISKUZE POSLANCŮ

Již od počátku 90. let se v teorii i praxi diskutuje o potřebě vytvoření nového trestního zákona. Byla pouze otázka, kdy a v jaké podobě bude příslušný návrh předložen parlamentu. Přesto se zpravodaj JUDr. Jiří Pospíšil zabýval tím, zda je vůbec nutné učinit tak výraznou revoluční změnu jako je rekodifikace trestního zákona, když nic nebrání vylepšení platného trestního zákona. Konstatoval, že navržený zákon v zásadě vychází z platného a účinného trestního práva, pouze jej upravuje, doplňuje a ne až tak výrazně pozměňuje. Pokud se takovou otázku zabývá zpravodaj poslanecké sněmovny pro nový trestní zákon, který zdůrazňuje, že tlumočí také názory zaznívající v teorii i praxi, jedná se o téma hodné zamyšlení.

V této souvislosti JUDr. Vojtěch Filip postrádal věcný záměr nového trestního zákoníku, který vláda do poslanecké sněmovny nepředložila. Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, CSc. k tomu uvedl, že poslanecká sněmovna nepotřebuje jednat o obecných zásadách, nýbrž o tom, jak jsou určité zásady trestního zákoníku promítnuty až do konkrétních ustanovení trestního zákona, ať už do části obecné, tak do části zvláštní. Konstatoval, že vláda by předložila něco, co potom poslanecká sněmovna odmítne, protože jí to nedá dostatečně spolehlivý základ pro věcné jednání. V otázce vhodnosti či nevhodnosti předložení věcného záměru nového trestního zákona lze snadno nalézt argumenty pro i proti. Obtížně však lze jednu z těchto možností kategoricky odmítnout.

NESLADĚNOST PROJEDNÁVÁNÍ TRESTNÍCH KODEXŮ

K tomu považuji za vhodné zdůraznit, že potřebnost či nepotřebnost věcného záměru u nového trestního zákona organicky navozuje zcela jiný problém, jímž je časově odlišná příprava i projednávání nových trestních kodexů. Od roku 1995 byly novely trestního zákona a trestního řádu většinou projednávány samostatně, obdobně to platilo i o návrzích na vytvoření nového trestního zákona a trestního řádu. Tento stav přetrvává až do současnosti.

Dne 21. 7. 2004 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR návrh nového trestního zákoníku, který byl v prvním čtení projednáván 14. 10. 2004. Zhruba v téže době, konkrétně v srpnu 2004, zaslalo ministerstvo spravedlnosti resortům k připomínkovému řízení návrh věcného záměru nového zákona o trestním řízení soudním (trestní řád) v rozsahu 117 stran. Tento stav vznikl přesto, že nový trestní zákoník i nový trestní řád připravuje pro vládu ministerstvo spravedlnosti. Proto nic nebránilo tomu, aby ministr spravedlnosti zdůvodnil, proč projednávání trestního zákoníku nepředcházelo projednávání věcného závěru, zatímco přípravy nového trestního řádu naopak projednáváním věcného záměru začínají.

Je obtížné jednoznačně uvést, zda je, či není třeba vypracovávat a projednávat nejdříve věcný záměr nového trestního zákona a nového trestního řádu a až následně jejich paragrafové znění s důvodovou zprávou. Vyjadřuji však přesvědčení, že pokud by všechny materiály týkající se hmotné i procesní kodifikace trestního práva byly projednávány a posuzovány jak v resortech, tak i následně v parlamentu současně, nebylo by možné, aby až po 21. 7. 2004, tedy poté, co byl do poslanecké sněmovny předložen návrh nového trestního zákona, byl předložen resortům k posouzení věcný záměr nového trestního řádu.

Právě k tomuto odlišnému přístupu však v současnosti prokazatelně došlo, a to zřejmě proto, že obě základní trestní normy nejsou připravovány, připomínkovány a k projednání předkládány zároveň.

Přitom je obecně uznáváno, že v oblasti trestního práva je provázanost trestního práva hmotného a trestního práva procesního natolik těsná, že v podstatě není možné tyto dva nové trestní kodexy probírat a projednávat odděleně.

Stávající stav je takový, že zatímco v zainteresovaných resortech se od srpna 2004 koná připomínkové řízení o věcném záměru nového trestního řádu, v parlamentu se od 14. října 2004 projednává v prvním čtení kodifikace nového trestního zákona a v jejím rámci se diskutuje o tom, zda je vhodné předložit věcný záměr nového trestního zákoníku, či nikoliv.

Obě nové trestní normy jsou připravovány ministerstvem spravedlnosti, a proto poslancům nic nebrání, aby se na zdůvodnění diametrálně odlišného přístupu dotázali v poslanecké sněmovně ministra spravedlnosti.

Dodávám, že vládou jako předkladatelem nebyl uveden důvod, který by si vynucoval urychlené přijetí nového trestního zákoníku (bez předchozího projednání jeho věcného záměru) a teprve následné samostatné projednávání věcného záměru trestního řádu a s ročním či delším odstupem také projednávání nového trestního kodexu.

Před vstupem České republiky do Evropské unie ministerstvo spravedlnosti i vláda nezřídka zdůvodňovaly nezbytnost urychleného a samostatného projednávání rozličných novel trestního zákona a trestního řádu požadavky EU. V současnosti při přípravě nových trestních kodexů takové požadavky nejsou. Proto v praxi zaznívají názory, že jde pouze o přístup ministerstva spravedlnosti a vlády k projednávání trestních kodexů.

Dodávám, že ministr spravedlnosti Pavel Němec při odůvodňování návrhu nového trestního zákoníku dne 21. 7. 2001 v poslanecké sněmovně zdůraznil, že formální pojetí trestného činu neznamená nutnost stíhat i bagatelní trestné činy, neboť jejich řešení kodifikace trestního práva přesouvá do procesní oblasti. Již tato skutečnost, mající zcela zásadní význam, by měla být důvodem proto, aby došlo současně k rekodifikaci obou základních trestněprávních předpisů.

Nelze přehlédnut, že dne 14. 10. 2004 byl v poslanecké sněmovně projednáván nejen vládní návrh nového trestního zákoníku (sněmovní tisk č. 744), nýbrž také návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku (sněmovní tisk č. 745), a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (sněmovní tisk č. 746).

Přestože šlo o tři samostatné vládní návrhy zákonů, a ke každému z nich se poslanci samostatně hlásili do diskuze, došlo nakonec na návrh zpravodaje k jejich společnému projednávání. Poslanci tento postup odhlasovali přesto, že v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob je obsažena i procesní úprava, tedy řízení proti právnickým osobám. Zde ministerstvo spravedlnosti i vláda považovaly za samozřejmé současně projednávat v parlamentu hmotnou i procesní úpravu. To rovněž podporuje oprávněnost názoru, že stejný postup měl být také u základních trestněprávních norem, tedy, že měl být v parlamentu projednáván současně nový trestní zákon i nový trestní řád. 2)

Nelze pominout ani to, že v případě, že bude přijat nový trestní zákon, dojde k novelizaci 47 navazujících zákonů, a to včetně novelizace trestního řádu (sněmovní tisk č. 745). Ke změnám základní trestněprocesní normy by však mohlo dojít v rámci rekodifikace trestního řádu.3)

Nepovažuji za optimální, aby nová kodifikace trestního zákona měla za důsledek dílčí novelizaci trestního řádu. Proto by zřejmě bylo vhodné projednávat v parlamentu zároveň obě základní trestní normy, tedy jak nový trestní zákon, tak nový trestní řád. Mj. by se zamezilo tomu, aby důsledkem rekodifikace trestního zákona byla novelizace několika ustanovení platného a účinného trestního řádu.

V návrhu vlády chybí ustanovení o snížení trestné odpovědnosti z patnácti let na nižší věkovou hranici, či úvaha, proč k této změně nedochází. Ať již čtrnáct let nebo eventuálně i méně. Ministr spravedlnosti Pavel Němec absenci takové úpravy věcně nezdůvodnil, pouze signalizoval, že on sám v rámci druhého čtení navrhne snížení hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let a přinese i jiné aktuální náměty.

TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ ŘÁD JE TŘEBA PROJEDNÁVAT SOUČASNĚ

Navrhovaná kodifikace nového trestního zákoníku je nejkomplexnější zákonnou předlohou projednávanou poslaneckou sněmovnou po listopadu 1989. Předseda legislativní rady vlády JUDr. Jaroslav Bureš vyjádřil přesvědčení, že úkolem poslanecké sněmovny je vydat posudek o třech základních otázkách:

a) zda souhlasí s přechodem na formální pojetí trestněprávní odpovědnosti,

b) zda sdílí hierarchii hodnot, kterou vláda vyjádřila v trestním kodexu z hlediska důrazu na trestnost jednotlivých činů,

c) zda přijímá koncepci trestně právní odpovědnosti právnických osob.

S tímto názorem lze souhlasit. Navíc však považuji za žádoucí, aby se poslanci ve výborech a následně ve druhém čtení zabývali také potřebou současného projednávání rekodifikace obou základních trestněprávních předpisů, tedy nejen trestního zákona, nýbrž i trestního řádu.

Důvodová zpráva k novému trestnímu zákonu předpokládá nárůst počtu soudců o 32 a nárůst státních zástupců o 42. Je proto otázkou, zda v případě, že nedojde k včasnému personálnímu zabezpečení soudů a státních zastupitelství, to nemůže mít dopad ve zpomalení rozhodování na trestním úseku. Nová právní úprava by v žádném případě neměla vést ke zpomalení rozhodování trestních soudů.

K obavám je důvod: je známo, že vytvoření specializovaných soudů pro mladistvé a mládež předpokládalo nárůst státních zástupců a soudů, k němuž dodnes nedošlo.

Dodávám, že dne 14. 10. 2004 poslanci při prvním čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR i přes řadu výhrad k návrhu odhlasovali přikázání návrhu nového trestního zákoníku k projednání ústavně právnímu výboru poslanecké sněmovny a šedesátidenní lhůtu pro jeho projednání prodloužili o sto dnů. To znamená, že k projednávání nového trestního zákoníku v má dojít nejpozději do 160 dnů od prvního čtení. K projednání návrhu v ústavně-právním výboru poslanecké sněmovny dochází v době tisku dubnového čísla Právního rádce, a to od 13. 4. 2005.

Poznámky:

1) Rekodifikace trestního práva hmotného v ČR (podklad zpracování věcného záměru reformy trestního práva hmotného), Karlovy Vary, 8. 3. 1996, str. 1.

2) Mezi poslanci zazněl názor, že pokud se až za rok nebo dva bude projednávat návrh nového trestního řádu, nebude většina poslanců vědět, co je obsaženo v novém trestním zákoně.

3) V ustanovení § 172 Trestního řádu má dojít k posílení pravomocí státního zástupce, který by měl mít rozšířenou pravomoc zastavit trestní řízení. Ministr Jaroslav Bureš v této souvislosti uvedl, že tato nová úprava je bohužel podle názoru mnohých praktiků hodně nejasná a nebude vždycky v praxi využívána, jak by si možná teoretikové, kteří psali trestní návrh, přáli. Podle názoru ministra Bureše bude docházet k tomu, že se trestní stíhání zahájí, bude probíhat, bude časově náročné, ekonomicky náročné, stát to bude muset platit, a pak snad státní zástupce využije § 172 trestního řádu a zastaví trestní stíhání.


advokát, Brno
Autoři: Pavel Vantuch