Evropská unie ze svého černého seznamu daňových rájů letos v lednu odstranila osm zemí, kromě jiného třeba Panamu.
Evropská unie ze svého černého seznamu daňových rájů letos v lednu odstranila osm zemí, kromě jiného třeba Panamu.
autor: Lenka Požárová

Plán umístit sídlo společnosti nebo ovládat holding z daňového ráje ztrácí na atraktivitě. V poslední době přibývá daňových zákonů, evropských směrnic a mezinárodních dohod, které firmy od podnikání v zemích s nízkým zdaněním odrazují. Kvůli novému seznamu daňových rájů, který Evropská unie zveřejnila koncem loňského roku, se firmy, které tam sídlí, obtížně dostávají i k bankovním účtům.

Počet českých firem ovládaných z daňových rájů dosáhl vrcholu v roce 2015 a od té doby se snižuje. V polovině letošního roku dokonce klesl pod 13 tisíc, tedy zhruba o pět set oproti roku 2015. V daňových rájích teď sídlí jen asi 2,5 procenta z celkového počtu českých podniků.

"Ještě v roce 2015 stačilo spolehnout se na to, že daňová správa se o penězích v zahraničí nedozví. To je dnes nemožné," vysvětluje partner společnosti BDO Tax Richard Švejda a dodává: "Všechny státy světa jsou pod tvrdým mezinárodním tlakem přinuceny sdílet informace o vlastnících, odtajňovat finanční transakce a spolupracovat na automatické výměně dat."

Jako první odstartovaly boj proti ukrýváním peněz v zahraničí Spojené státy, když v roce 2010 přijaly daňový zákon označovaný zkratkou FATCA, který s účinností od července 2014 požadoval po zahraničních finančních institucích předávání informací o účtech amerických daňových poplatníků americkému daňovému úřadu. Česko se k dohodě o výměně informací, které mohou finanční úřady přivést na stopu daňových úniků, se Spojenými státy připojilo v prosinci 2014. Brzy ji ale nahradila obdobná globální dohoda − GATCA − iniciovaná Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. "Díky tomu došlo fakticky k prolomení bankovního tajemství," upozorňuje analytička společnosti Bisnode Petra Štěpánová.

První výměna dat v rámci globální dohody proběhla na konci loňského roku a zapojilo se do ní 40 zemí. Další kolo proběhne na konci letošního roku. "Do této výměny již bude zapojeno cca 100 jurisdikcí včetně těch, které vykazují znaky daňově preferenčních režimů," říká Lukáš Heřtus z Generálního finančního ředitelství.

Pravidla proti praní špinavých peněz se ale posilují i na evropské úrovni. V polovině roku 2015 vydala EU směrnici o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu. Ta nařizuje bankám, kampeličkám a nově směnárnám virtuálních měn, provozovatelům hazardních her nebo investičním zprostředkovatelům, aby prověřovali své klienty a zjišťovali původ peněz, které si k nim převádí. "V rámci široké řady povinností tak vzniká transparentní soubor dokumentů, který identifikuje mimo jiné vlastníka každé společnosti," popisuje Ondřej Spodniak, jednatel poradenské společnosti Zenron.

Banky a další instituce také podle evropských pravidel musí sledovat transakce svých klientů, a když mají podezření na praní špinavých peněz, musí to nahlásit státu − v Česku konkrétně Finančnímu analytickému útvaru. Ten může nechat peníze na "problémových" účtech zablokovat. "V současnosti jsou tak v Evropě v bankách zmraženy desítky miliard dolarů, které patří off-shore firmám," upozorňuje Spodniak.

Česká daňová správa od roku 2014 do konce srpna 2018 doměřila v rámci kontrol zaměřených na daňové ráje tuzemským poplatníkům na daních 430 milionů korun a o 318 milionů snížila daňovou ztrátu, kterou by si firmy mohly odečíst z daní v dalších letech.

Daňové ráje na černé listině

Nejde ale jen o daňové kontroly a doměrky. Koncem loňského roku Evropská unie vydala černou listinu daňových rájů. Na té je aktuálně sedm zemí, mezi nimi například Namibie, Samoa nebo Americké Panenské ostrovy. Jde o země, které neplní mezinárodní standardy daňové transparentnosti a daňových sazeb a ani se nezavázaly k tomu, že svůj přístup změní. Vedle toho existuje ještě šedá listina daňových rájů, na níž Evropská unie zapsala 65 zemí. Jsou mezi nimi zámořské destinace jako Bahamy nebo Seychely, ale také třeba Spojené arabské emiráty a z evropských zemí Makedonie, Srbsko, Andorra a Lichtenštejnsko. Tyto státy se zavázaly k reformám zahrnujícím mimo jiné zavedení daně ze zisku firem.

Českých firem ovládaných z daňových rájů od roku 2015 ubývá. Je jich už méně než 13 tisíc, tedy jen 2,5 procenta.

Podniky, které jsou ovládány ze zemí na některém z unijních seznamů daňových rájů, jsou považovány za neseriózní. Ačkoliv se EU oficiálně na žádných sankcích pro takové firmy zatím nedohodla, v Česku musí počítat s komplikacemi třeba v případě, že si budou chtít otevřít účet u některé z tuzemských bank.

"Sídlo v identifikovaném daňovém ráji vnímáme jako riziko. Takový klient u nás spadne do rizikovější kategorie a my na něj potom aplikujeme zesílenou kontrolu," říká manažerka družstevní záložny Citfin Veronika Šindlerová. A podobný postup razí i velké banky. "Míra prověření klienta se sídlem v některé ze zemí obsažených v seznamu Evropské unie je vyšší než u běžné klientely," uvádí mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

V praxi to pak znamená, že finanční instituce častěji kontrolují prováděné transakce a obvykle mají nastavené přísnější limity, při jejichž prolomení ohlásí podezřelé chování Finančnímu analytickému úřadu. "Kontroly jsou zaměřeny na klienta jako celek, dále také na prováděné transakce včetně prověření osob navázaných na klienta," říká Petra Kopecká z Raiffeisenbank.

Banky připouštějí, že žádosti o otevření účtu pro firmy se sídlem nebo vlastníkem v daňovém ráji nemusí být kladně vyřízeny. "Když se na nás obrátí malá 'no-name' firma, která nemá žádnou historii a má velmi vágně definovaný předmět podnikání s registrací někde v Pacifiku, účet jí nezřídíme," prozradil zástupce jedné významné finanční instituce, který si s ohledem na citlivost tématu nepřál zveřejnit své jméno.

A není to zdaleka jen ryze český fenomén. Tažení proti off-shore společnostem letos zahájilo také například Lotyšsko, které bylo kvůli vágním zákonům považováno za jeden z evropských daňových rájů. Od května tam ale platí zákon, který lotyšským bankám zakazuje vést účty takzvaným schránkovým firmám. Jde například o společnosti, které bance neprokážou, že skutečně vykonávají ekonomickou činnost, nebo ty, které sídlí v zemích, jejichž právní rámec podnikům nenařizuje sestavovat účetní závěrky a předkládat je ke kontrole dozorovým úřadům.

Podle údajů lotyšského ministerstva financí ale začaly takové "problémové" firmy ze země odcházet ještě dřív, než zákon začal platit. Od konce února do konce dubna klesl jejich podíl na celkovém objemu vkladů v lotyšských bankách ze 14,4 procenta na 9,8 procenta.

"Domů" se vrací jen někteří

Firmy nicméně opouštějí i další země doposud oblíbené pro nízké zdanění. Podle údajů společnosti Bisnode odliv zaznamenaly dvě třetiny z 22 sledovaných zemí. "Máme potvrzeno, že někteří čeští podnikatelé se vrací domů. Zaznamenáváme ale i případy, kdy společnosti vytvářejí komplikovanější struktury, aby zakryly skutečnost, že jsou ovládány z daňového ráje," říká Štěpánová. Typickým příkladem takového chování je řetězení firem. Českou společnost tak ovládá třeba podnik z Velké Británie a teprve ten je kontrolován společností z daňového ráje.

Někteří podnikatelé se z daňových rájů vrací domů. Jiní ale hledají nové způsoby, jak sídlo v daňovém ráji skrýt. I na to ale myslí nová směrnice EU.

Proti umělému snižování daní prostřednictvím takových holdingových struktur má pomoci další legislativní novinka − evropská směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem v odborných kruzích známá pod zkratkou ATAD. Tu mají členské země EU zakotvit do svých právních řádů do konce letošního roku.

"Na příjmy ovládaných zahraničních společností se nově bude hledět jako na příjmy dosahované na území České republiky. Výrazně se omezí účelové snižování daňového základu úrokovými náklady, licenčními poplatky, finančními službami a službami poskytnutými spojenými osobami," popisuje novinky Richard Švejda. Podle propočtů poradenské společnosti BDO by tak kvůli novým pravidlům mohly jen firmy z automobilového průmyslu ročně zaplatit na daních o 304 milionů korun více, developerské společnosti pak o 152 milionů korun více.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.