Kvůli chybějícím licencím nemohou české firmy použít programovací rozhraní bank. Jejich služby proto zaostávají za zahraniční konkurencí.
Kvůli chybějícím licencím nemohou české firmy použít programovací rozhraní bank. Jejich služby proto zaostávají za zahraniční konkurencí.
autor: HN – Martin Svozílek

Nová směrnice o platebním styku nazývaná PSD2 měla přinést boom fintechových start-upů. Ty měly poskytovat služby, jež by lidem umožnily ovládat účty od různých bank z jediné aplikace nebo zjednodušit placení v e-shopech. Směrnice začala v Evrop­ské unii platit 13. ledna. Jenže alespoň v Česku se zatím očekávaný efekt nedostavil. O licenci k poskytování nových služeb zatím u České národní banky požádaly jen tři společnosti. Zatím se navíc neví ani to, kdy první zájemci povolení nabízet nové služby dostanou. "Všechna řízení o žádosti prozatím probíhají," říká o situaci v Česku mluvčí ČNB Denisa Všetíčková. Oproti tomu třeba ve Velké Británii získali první žadatelé licenci už v lednu.

Kvůli chybějícím licencím teď české firmy ztrácí na zahraniční konkurenci. Nemohou totiž zatím využívat takzvané API, tedy rozhraní pro programování aplikací, přes něž banky podle nových pravidel musí zpřístupnit údaje ze svého internetového bankovnictví. "Využití API výrazně zrychluje a zlepšuje služby zahraniční konkurence," vysvětluje Pavla Rýznarová, manažerka společnosti Spendee, která byla mezi prvními, kdo o licenci u ČNB požádali.

Podle fintechových firem Česká republika s nastavováním pravidel pro licence na nový typ služeb zaspala. "V době, kdy bylo v zahraničí licenční řízení v plném proudu a k 13. lednu se vydávaly první licence, u nás ještě na konci roku zbývala celá řada otázek, na které nebyly známy odpovědi, a v některých oblastech je tomu tak dodnes," popisuje Rýznarová.

Fintechové společnosti z Česka mohly teprve v lednovém termínu podat žádost o licenci. "ČNB jsme s tématem urgovali již v polovině srpna 2017. Nabízeli jsme pilotní licenční řízení," vzpomíná generální ředitel Lime − HighTech Solutions Petr Dvořák. Jenže neuspěli. Centrální bance chyběla česká legislativa, o niž by se mohla opřít. Ačkoliv ministerstvo financí začalo na novém zákoně o platebním styku pracovat už začátkem roku 2016, pozměňovací návrhy a přetahovaná ve sněmovně jeho projednávání zdržely. Zákonodárci tak nakonec jen těsně stihli konec dvouleté lhůty pro převedení směrnice do národních právních rámců členských zemí EU. Naopak Britové si vedli lépe a díky tomu se mohly tamní nebankovní firmy začít ucházet o povolení k novému byznysu už loni v říjnu.

Čekání na pojistku

Ani lednový termín ale neznamenal, že by byl v českých podmínkách se zdržením konec. Na konci ledna ČNB evidovala jen jedinou žádost. Brzdou se stalo pojištění odpovědnosti, které musí fintechové společnosti při podání žádosti mít. Vhodná pojistka, která by kryla rizika, jež při provozu nových platebních služeb hrozí, na českém trhu chyběla. "Pojištění, které jsme měli domluvené, ČNB považuje za neodpovídající požadavkům zákona," uvádí Petr Dvořák z Lime − HighTech Solutions.

Příslušnou pojistku nakonec nabídla Česká podnikatelská pojišťovna. Zda s ní ale zájemci o licenci u centrální banky pochodí, zatím nevědí. "Aktuálně pojistitelé, stejně jako my, netrpělivě čekají na vyjádření ČNB," popisuje Rýznarová.

Nejasností, které fintechovým společnostem zkomplikovaly práci, ale bylo víc. "Dotazovali jsme se také na obsah dat, která musí banky vracet ve svých rozhraních − konkrétně nás zajímalo jméno a příjmení majitele účtu. Česká národní banka konzistentně odpovídala, že legislativa toto nedefinuje a je potřeba počkat na upřesnění z EU," uvádí Dvořák. Kvůli přetrvávajícím nejasnostem se tak nakonec jeho firma rozhodla žádost nepodat a nyní vyčkává, jak v licenčním řízení pochodí jiní.

Evropské zdržení

Do Česka se zatím nehrne ani konkurence z ciziny, které se české fintechové start-upy obávají a jež tu může podnikat na základě licencí ze svých mateřských zemí. "Co se týče etablovaných zahraničních společností, ty jsou prozatím vytíženy rozvojem PSD2 služeb ve vlastním teritoriu," vysvětluje manažer v oddělení konzultingu společnosti Deloitte Tomáš Pithart.

Ani jinde v Evropě totiž neběží rozvoj inovací propojujících účty klientů a on-line obchod bez komplikací. V celoevropském měřítku ho zpomalila absence technických standardů pro ověřování identity klientů na dálku. Ty měly být jednotné v celé unii. Jenže evropští zákonodárci nestihli svůj vlastní termín. Finální verzi standardů unie zveřejnila až letos v březnu − tři měsíce poté, co začala platit nová směrnice. Řídit se jimi pak banky budou muset až za rok v září.

"Do doby jejich účinnosti je napojení bankovního účtu do aplikace třetí strany technicky obtížné a uživatelská zkušenost není zcela příjemná. V důsledku této absence je získávání nových klientů v současné době pro fintechy složité," vysvětluje advokát Deloittu Legal Radek Musílek. I to podle něj mohlo přimět některé fintechové společnosti, aby s žádostí o licenci ještě počkaly.

Banky ve výhodě

Výsledkem těchto zdržení tak je, že nové služby v Česku zatím mohou nabízet jen banky. Na rozdíl od start-upů k tomu totiž nepotřebují žádnou novou licenci. Stačí jim ta dosavadní. Avšak ani mezi nimi se o novinky žádná velká konkurenční bitva nestrhla. "Spuštění nových služeb plánujeme v tomto roce. V nejbližších týdnech budeme zveřejňovat harmonogram," říká mluvčí ČSOB Patrik Madle. Jiné banky − například Raiffeisenbank − ani nestihly v lednovém termínu otevřít zájemcům vně banky své rozhraní API, jak to nařizovala směrnice.

Jedním z mála průkopníků novinek v Česku se tak nakonec stala Moneta Money Bank. Přes její rozhraní může klient zjistit zůstatek u Air Bank, České spořitelny nebo ČSOB. Nemusí se přitom přihlašovat do internetového bankovnictví každé banky zvlášť. "Nyní mu stačí jedno přihlášení, a to pomocí otisku prstu, skenu obličeje nebo zadání PIN," popisuje Jakub Komenda, který má v Monetě Money Bank na starosti rozvoj nových aplikací. Ale ani tato nová aplikace zatím nevyužívá API. Běží na bázi strojového čtení uživatelského rozhraní, takzvaného screen scrapingu. Jeho využití ČNB povolila po přechodnou dobu, než začnou platit nové technické standardy. Experti ho ovšem považují za méně bezpečný. "Tato metoda spočívá v poskytnutí uživatelského jména a hesla třetí straně," vysvětluje konzultant společnosti PwC Martin Huňka. V celoevropském měřítku navíc tento způsob není žádnou novinkou. "Platební služba Sofort původem z Německa takto funguje pro platby na více než 35 tisících e-shopů po celé Evropě," uvádí příklad Huňka.

Na odblokování peněz z kaucí už lidé nesmí čekat týdny. Banky musí blokaci zrušit hned, jakmile znají přesnou výši útraty.

Malý krok pro zákazníka

Směrnice o platebních službách tak do Česka zatím přinesla spíš jen dílčí novinky. "Asi nejrychleji viditelnou změnou bylo zrušení poplatku za platby kartou u obchodníků," míní ředitel produktového managementu Broker Consulting Vladislav Herout. Poplatek, který se obvykle pohyboval kolem dvou procent z placené částky, svým zákazníkům účtovaly hlavně malé obchody, trafiky, restaurace a e-shopy s nižším obratem. Kompenzovat jim měl náklady spojené s užíváním platebních terminálů.

Další příjemnou novinkou, z níž už těží i Češi, je pak snížení spoluúčasti klienta na ztrátě peněz v případě, že dojde ke zneužití jeho platební karty. Zatímco dosud musel klient nést škodu až do výše 150 eur, tedy zhruba čtyř tisíc korun, nově je horní hranice maximálně 50 eur.

Lepší podmínky lidé nově mají také v případě, že obchodník při rezervaci ubytování nebo půjčení auta nechává zablokovat na jejich účtu část peněz jako kauci třeba pro případ, že zákazník pokoj nebo auto poškodí. "Blokace peněz musí být zrušena, jakmile bude bance známa přesná výše útraty," popisuje novinku právník společnosti Zonky Roman Loučka. V minulosti se přitom stávalo, že na odblokování peněz lidé čekali i měsíc.

A odborníci věří, že se nakonec do Česka dostaví i slibovaný boom fintechových služeb. Jen si na něj budeme muset ještě chvíli počkat.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.