Věra Jourová.
Věra Jourová.
autor: HN - Lukáš Bíba

Skandál s Facebookem nahrává hlasům, které volají po přísnější ochraně dat. Musíme však zajistit, aby regulace nepodvázala inovační potenciál evropských firem, říká v rozhovoru česká eurokomisařka Věra Jourová.

Úzce zacílená politická reklama na základě citlivých údajů by podle ní mohla oslabit svobodu volby evropských voličů a může si vyžádat silnější regulaci na úrovni členských států.

Češi jsou podle ní v evropském srovnání nejvíce benevolentní ve způsobu, jakým nakládají se svým soukromím. Jako opačný přístup uvádí Německo, kde většina lidí nařízení silnější ochrany osobních údajů vítá.

HN: Jak podobným aférám, jako je skandál s Facebookem a společností Cambridge Analytica, zabrání nové nařízení o ochraně osobních údajů, známé spíše pod zkratkou GDPR?

GDPR je dobrá prevence pro situace, kdy se firma předem nezeptá, jak může nakládat s osobními daty. GPDR předpokládá, že vy jako klient máte ta data pod kontrolou. A tohle musí každá firma zajistit, což Facebook neudělal.

HN: Zareaguje Evropská komise na skandál se společností Cambridge Analytica nějakým dalším krokem, další regulací nebo třeba selektivním krokem proti Facebooku?

Regulací ne. Jsem ve velice čilém kontaktu s celou plejádou úřadů na kontrolu údajů, od kterých očekávám koordinovaný přístup a velice úzkou spolupráci s Brity a Iry, kteří případ vyšetřují. Ve čtvrtek jsem mluvila s šéfkou pracovní skupiny zástupců evropských úřadů na ochranu osobních údajů, paní Jelinek z Rakouska. Řekla jsem jí, že můj zásadní zájem je, aby se v momentě, kdy se zjistí, že v nějaké zemi byli lidé zasaženi, rozumným způsobem dozvěděli od úřadů na ochranu údajů, jaké jsou možnosti obrany. Jak se mohou dozvědět víc informací a co v té věci mohou dělat dál. A co se jim stalo. Protože tady se něco stalo lidem bez jejich vědomí. Věřím, že spousta lidí bude chtít vědět co. Proto jsem požadovala, aby tam byla informovanost v rámci celé sítě úřadů. Mám informace, že se to dotklo většiny členských států…

HN: I Česka?

I Česka. Mám zájem, aby tam byla jasná informovanost ze strany vyšetřovatelů. Aby informace, které mohou poskytnout, poskytli do sítě, aby i další úřady mohly včas zahájit případná vyšetřování.

Pro mě to není otázka další nové regulace, ale výkonu a vymáhání platného práva. A platné právo je 28 různých právních režimů na ochranu dat. Druhá věc, která mě zajímá, je, jak se k tomu postaví americký vyšetřovatel.

HN: V jakém ohledu?

Facebook a Cambridge Analytica jsou firmy, které přenášejí data z Evropy do Ameriky. Podle dohody mezi EU a USA by tak měly americké úřady dohlížet na to, aby data unijních občanů byla ve Spojených státech chráněna podle našich pravidel. Proto jsem požádala americkou Federální komisi pro obchod (FTC), aby v této věci zahájila vyšetřování. Navíc jsme se domluvili, že až Američané v případu něco zjistí, budou nás o tom informovat.

Chtělo by se mi říct, že takové firmy, u nichž se projeví, že nerespektovaly a nedodržovaly vysoká pravidla evropské ochrany soukromí, bychom ze zmiňovaného systému, přes který se přenáší data do Ameriky, rádi dostali pryč. Jenomže tenhle skandál proběhl ještě před tím, než byl systém zaveden, takže tam možná bude problém s retroaktivitou.

HN: Případ nevyšetřují jen Američané, ale také Britové. Mluví se o tom, že se Cambridge Analytica pustila i do ovlivňování tamních voličů, které její facebooková kampaň přesvědčovala pro brexit…

A právě tento aspekt mě zajímá a budeme se spolu s celou komisí ptát, zda jsou v členských státech volebními zákony podobné manipulativní praktiky zakázány. Tedy zda zamezují tomu, aby se někdo dostal k datům konkrétních lidí a pak jim servíroval určité zprávy, které následně mohou ovlivnit jejich volební preference.

HN: V čem mohou být takové praktiky negativní?

Právně vzato máme v základní listině práv pro celou Evropskou unii zaručené právo svobodné volby. Svobodná politická volba je daná pro lidi, kteří jsou svéprávní a je jim více než 18 či 16 let.

Každopádně se ale počítá s tím, že je to volba, která je nějakým způsobem autonomní. Že člověk ví, co dělá a na základě čeho to dělá.

A my máme podezření, že tady je nějaká skupina lidí, která volila podle toho, jak to chtěl někdo jiný. Kde nevíme, kdo to byl, kdo mu to zaplatil a s jakým cílem. Tohle je linie, která je podle mě nejpodstatnější. I pro Evropu.

Proto se 25. dubna na jednání s šéfy všech volebních komisí, které byly svolány do Bruselu, budu ptát, jestli v nějakém státě toto zákon zakazuje. Pokud ne, jsme postavení před úplně novou situaci.

Tuhle věc nemůže regulovat komise, protože je v působnosti států.

Myslím si ale, že udělám užitečnou práci, když ty státy dám dohromady a budeme společně mluvit o tom, jak se postavit k této nové situaci, kdy dochází k manipulaci s volebními preferencemi a chováním lidí.

HN: Unie si v ochraně soukromí hodně slibuje od nařízení GDPR, které začne platit v květnu. V Česku se ale hodně mluví o tom, že se přípravy na tak zásadní regulaci podcenily, stát nepřišel s žádnou informační kampaní a Úřad pro ochranu osobních údajů, který má dodržování GDPR kontrolovat, je podfinancovaný a nejspíš nebude všechny případy
porušení ochrany soukromí stíhat.

Jak se díváte na situaci v Česku kolem GDPR vy?

Takové riziko existuje. Úřad je podfinancovaný a je pod kapacitními potřebami, které GDPR vyžaduje. Já jsem osobně několikrát lobbovala u českých ministrů financí, aby to zohlednili v rozpočtu. Úřad na ochranu osobních údajů by neměl fungovat jenom jako sankční bubák, ale měl by i radit a být ku pomoci firmám, které se v dobré víře přijdou na něco zeptat.

Musím ale říct, že stav toho úřadu odráží velmi věrně to, jak nám v Česku na ochraně soukromí nezáleží. Já mám srovnání z celé Evropy, Češi jsou naprosto nejlaxnější, je nám to jedno. A Němci? Když přejedeme hranice, tam jsou všichni na nohou. Většina lidí GDPR tleská, říkají "konečně se nám vrátí zpátky do našeho kontrolního působení to, co se děje s naší identitou, naším soukromím". Když přejedete hranici do Česka, je k tomu úplně jiný přístup.

HN: Čím to může být?

Nedávno jsem slyšela teorii, že v Německu je to tím, že na východě země fungovala Stasi (tajná policie podobná československé StB - pozn. red.) a že mají špatné historické zkušenosti s různým typem fízlování a pronásledování lidí. Ale to my máme taky. Jenže v Německu se na to reaguje snahou vymyslet systém, jak se ochránit. Zatímco v Česku je ten přístup ve stylu "vždycky nás bude někdo sledovat", je to rezignace.

Já nechci z Čechů dělat paranoiky, ale větší opatrnost, zvláště v ochraně soukromí dětí nebo mladých lidí, by nám neuškodila. Kauza s Facebookem ukázala, že na sítích jsme úplně nazí.

HN: Na druhou stranu ale řada firem říká, že když lidé získají silnější ochranu a budou si moci diktovat, jaká data o nich smějí společnosti zpracovávat, omezí to jejich byznys a zbrzdí technologické inovace. Takové obavy zaznívají v souvislosti s GDPR i s chystaným unijním nařízením ePrivacy, které se má rovněž zaměřit na větší ochranu soukromí.

Ano, větší ochrana dat může zamezit inovacím a já z toho mám dlouhodobě obavy. I proto se mi ale podařilo prosadit, že třeba oblast umělé inteligence se tvrdé regulaci vyhne. Příští rok bych navíc chtěla uspořádat konferenci, na které se chci předních technologických firem zeptat, jestli GDPR jejich inovace zbrzdilo, či ne.

Zmínili jste nařízení ePrivacy, které je ještě v jednání, a tak není ještě jasné, v jaké podobě bude nakonec schváleno. Obávám se ale, že kauza kolem Facebooku nahrává hlasům, které volají po zpřísnění pravidel ochrany osobních údajů. 

HN: Pořád se přesně neví, kdy začne být ePrivacy účinné. Firmy by ale měly vědět s předstihem, kdy je nová regulace čeká, aby se na ni připravily.

Můžete uvést nějaký přibližný termín, kdy by mohlo ePrivacy odstartovat? Spekuluje se o konci letošního roku.

Na hlavních pracích na této regulaci se nepodílím, takže to přesně říct nedokážu. Každopádně konec letošního roku je podle mě zcela nereálný.

HN: Do vaší agendy spadá také zavedení funkce takzvaného veřejného evropského žalobce. Ten by měl mít pravomoc vyšetřovat podvody s evropskými dotacemi nebo přeshraniční úniky daní, které dnes šetří národní státy. Zřízení takové funkce ale nabralo zpoždění. Už se ví, kdy začne unijní žalobce úřadovat?  

Ano, počítá se s tím k prvnímu lednu 2020. Právě řešíme plán, kdy se vyberou národní vyšetřovatelé, kteří mu budou pomáhat. Připraveno je také sídlo jeho úřadu v Lucemburku. Spadat pod pravomoc evropského žalobce se zatím rozhodlo dvacet členských států a já se teď snažím přesvědčit i další země, aby se zapojily také. Jde o Nizozemsko, Maltu, Švédsko, Polsko a Maďarsko. Nizozemsko a Malta už oznámily, že se přidají. Ve Švédsku musím počkat, jak se tam situace vyvine po volbách. S Maďarskem a Polskem ještě budu jednat. Pokud se ale do systému nezapojí, bude tam kontroly využívání strukturálních fondů i nadále provádět unijní úřad OLAF.

Když se ale přidají, bude to pro ně představovat výhodu, protože na úrovni úřadu evropského žalobce se bude stanovovat, co přesně je podvod při čerpání veřejných unijních zakázek. Budou tak mít přesnější informace, jak se vyhnout problémům při čerpání.

Chci zároveň prosadit, že země podléhající úřadu evropského žalobce by mohly unijní dotace snadněji čerpat.

HN: Nemůže zavedení evropského žalobce ztížit pozici vašeho stranického šéfa, premiéra v demisi Andreje Babiše? Česká policie ho vyšetřuje pro údajné zneužití evropských fondů při projektu Čapí hnízdo. Kdyby ale fungoval evropský žalobce, nejspíš by ho vyšetřoval jeho úřad.

Ne, tuhle kauzu to ovlivnit nemůže, protože obvinění padlo ještě před zřízením funkce evropského prokurátora. Ten bude vyšetřovat případy, které přijdou na jeho stůl po prvním lednu 2020.