Vláda chce sblížit pravidla pro Uber a taxislužby - Ilustrační foto.
Vláda chce sblížit pravidla pro Uber a taxislužby - Ilustrační foto.
autor: Miloš Čermák

Hotely i pronajímatelé bytů přes platformu Airbnb by se státem měli nově komunikovat přes počítače, taxikářům a řidičům Uberu by zase měla ubýt povinnost učit se místopisu měst, navrhují zástupci české vlády Ondřej Malý a Aleš Chmelař. Digitální koordinátor vlády a státní tajemník pro evropské záležitosti své vize úpravy pravidel pro takzvané sdílené služby a tradiční podnikání představili v úterý spolu s čerstvou vládní analýzou sdílené ekonomiky. Ta má napovědět, jak bude stát v budoucnu regulovat prudce se rozvíjející služby firem, jako je právě Uber či Airbnb.

Zmiňované on-line platformy, které se do sdílené ekonomiky řadí, lidem za provizi zprostředkovávají dopravu po městech nebo krátkodobé pronájmy bytů a domů. Silou svých byznysů se již dotáhly na tradiční konkurenty z řad hoteliérů a taxikářů. Podle vládní studie například Airbnb aktuálně drží skoro poloviční podíl na pražském ubytovacím trhu, Uber je zase první až třetí nejsilnější taxislužbou v hlavním městě. Jenom vlastníci domů a bytů nabízených přes Airbnb přitom v Praze ročně utrží přes dvě miliardy většinou nezdaněných korun.

"Bylo by špatné pro celý trh, kdybychom sdílené služby zakazovali, protože bychom s vaničkou mohli vylít i dítě," říká tajemník Chmelař. Přimlouvá se přitom za to za to, aby stát nové druhy byznysu v budoucnu sice reguloval a danil, zároveň ale zjednodušil pravidla pro jejich tradiční konkurenty.

Požadavek na regulaci sdílených služeb přichází především ze strany hotelů a taxislužeb. Těm se nelíbí, že řidiči, kteří lidi za úplatu převážejí prostřednictvím služeb Uber či Taxify,  zpravidla nemají taxikářské licence, a neplatí tak pro ně stejná pravidla, jako pro klasické taxikáře. Asociace hotelů a restaurací spolu s pražským magistrátem si zase stěžují na to, že pronajímatelé Airbnb bytů mnohdy neplatí požadované místní poplatky. A v neposlední řadě se ozývá také stát, který ve své studii upozorňuje na to, že lidé, kteří se do poskytování sdílených služeb zapojují, často spadají do kategorie podnikatelů. Většina z nich ale tržby ze své činnosti nedaní, což jen v případě Airbnb v Praze stojí státní kasu asi 460 milionů korun ročně na nezaplacených daních.

"S ohledem na ekonomická zjištění v této analýze je zřejmé, že ke zneužívání konceptu sdílené ekonomiky dochází, a to v nezanedbatelném měřítku," píše se ve vládní studii, kterou v pondělí schválila vláda a která navrhuje, aby Airbnb nebo Uber státu povinně hlásily tržby svých pronajímatelů či řidičů. Finanční správa a úřady by pak určily, koho a jak zdaní.  

"Vítáme regulaci, která bude podporovat rozvoj moderních digitálních služeb podobně jako ve Finsku, Estonsku či Litvě," uvádí česká mluvčí Uberu Miroslava Juzová v reakcí na vládní dokument.

Airbnb zatím nechce čerstvou studii komentovat, protože ji jeho zástupci dosud nemají k dispozici. "Chceme ale s Českem spolupracovat na určení jasných pravidel, která odliší rodiny sdílející přes Airbnb své domovy, od profesionálů, kteří takovýmto způsobem provozují byznys," řekl HN evropský mluvčí společnosti Bernard D'heygere.

Nové formy regulace se mají týkat všech

Svaz průmyslu a dopravy (SP) i Hospodářská komora (HK) vítají, že se vláda začala tématem sdílené ekonomiky zabývat. "Nyní je zejména potřeba zajistit plnění daňových povinností pro podnikatele bez ohledu na služby, které poskytují, a zároveň při tom neomezovat nekomerční sdílení," říká šéf SP Jaroslav Hanák. Jeho Svaz ale stejně jako Hospodářská komora upozorňuje na to, že by vláda vedle návrhu regulace sdílené ekonomiky měla zároveň snížit administrativní zátěž kladenou na zástupce tradičních firem.

S úpravami pravidel pro klasické podnikatelské obory ovšem kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) počítá a jednotlivá ministerstva dostala v pondělí nařízeno, aby do konce roku zpracovala přehled všech současných právních předpisů, které se dotýkají jak tradičního byznysu, tak nových služeb, jako je Uber či Airbnb. "Mým úkolem je do konce ledna všechny tyto informace shrnout a přijít s návrhem kroků, jejichž výsledkem by mělo být jasné zakotvení sdílené ekonomiky do právního rámce České republiky. Nemělo by ale jít ani tak o návrhy na regulaci sdílené ekonomiky, jako spíše o nápady, jak přehodnotit pravidla upravující fungování všech druhů byznysů, tedy i těch stávajících, aby jejich regulace odpovídala tomu, že žijeme v roce 2017," upřesňuje digitální koordinátor vlády Malý.

Podle státního tajemníka Chmelaře si takové kroky vyžádají změnu řady současných zákonů. Norma o silniční dopravě, která mimo jiné upravuje byznys klasických taxislužeb, by se podle něj mohla změnit tak, že by stát už po taxikářích nevyžadoval povinné zkoušky z místopisu měst, kde svůj byznys provozují. V určitých případech by navíc z jejich vozů mohly zmizet taxametry a auta řidičů Uberu či dalších alternativních taxislužeb by se zase měly do budoucna označovat  jednoduchými cedulkami.

"Taxikáři i Uber by navíc data o svých tržbách sdíleli on-line s Finanční správou. Různé povinné papírování hotelů by zase nahradila počítačová komunikace s úřady, což by platilo i pro služby jako je Airbnb," nastiňuje Chmelař.   

Uber má stopku, Taxify ne

Podobné plány jsou ovšem stále předběžné a oporu v upravených zákonech mohou nalézt nejdříve v příštím roce. Dosavadní praxe přitom ukazuje, že si české soudy ani města zatím neví rady s tím, jak se k novým službám sdílené ekonomiky postavit. Příkladem mohou být rozdílné rozsudky kolem alternativních taxislužeb Uber a Taxify. Pro první z nich trvá zákaz provozu v Brně, zatímco Taxify se nyní podařilo podobný zákaz v Praze zvrátit.

V případě americké firmy už brněnský Krajský soud vydal dvě předběžná opatření zakazující Uberu provoz v Brně, poslední z nich přišlo v půlce července. Žalobu na Uber podala brněnská firma Lido Taxi Radio, k níž se později přidalo i vedení moravské metropole. Město i tamní konkurent v žalobě uvedli, že firma porušuje zákon, když její řidiči nemají taxikářskou licenci a jejich vozy nejsou označeny jako taxi.

Ve srovnatelném případě estonské společnosti Taxify ovšem soudy v Praze nakonec rozhodly přesně naopak. Pražský Městský soud nejprve v květnu vydal předběžné opatření zakazující řidičům Taxify jezdit bez licence. Vrchní soud v Praze ale takové rozhodnutí koncem srpna zrušil a vrátil případ soudu městskému. Ten nyní rozhodl, že se předběžný zákaz ruší, protože není možné podobným způsobem zakazovat službu, která již funguje déle než rok a přitom si na ni dříve nikdo nestěžoval.

"Účelem předběžného opatření je řešit jednání či situaci nastalou 'krátce' před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření," napsal Městský soud ve svém rozsudku. Žaloba na Taxify, za níž stojí Sdružení pražských provozovatelů taxislužeb, byla podána letos 23. května. Služba ovšem funguje již od srpna roku 2015 a od října téhož pro ni jezdí i nelicencovaní řidiči.

Taxify rozhodnutí soudu vítá a jeho zástupci uvádějí, že firmu nelze považovat za taxislužbu, ale jen technologickou platformu spojující řidiče s lidmi, kteří potřebují odvoz. Otázka, jak Taxify nebo Uber oficiálně označovat, je přitom klíčová a aktuálně na ni hledá odpověď Soudní dvůr Evropské unie, který se zabývá případem Uberu. Unijní soud má ještě během letošního roku určit, zda lze sílícího konkurenta klasických taxislužeb považovat pouze za zprostředkovatele služeb, nebo zda jde o klasického poskytovatele dopravy.

V prvním případě by se Uber možným zákazům nejspíš vyhnul a zřejmě by se oproti současnému stavu nic nezměnilo. Pokud by ale byl označen za taxislužbu, dostaly by jednotlivé členské státy zelenou k jeho další regulaci. "To by umožnilo učinit taková opatření, která by i ostatním společnostem sdílené ekonomiky dávala povinnost sdílet své finanční údaje třeba s českou finanční správou," vysvětluje státní tajemník. Podle Chmelaře tak verdikt Soudního dvora EU umožní českému státu nebo jednotlivým tuzemským městům podobné služby lépe danit nebo od nich vybírat požadované místní poplatky.

Autoři: Jan Úšela