Hospodaření každé firmy stojí na honbě za výdělkem, a tím pádem je pro ni klíčovým tématem výše daní. Za účelem minimalizování daňové povinnosti se pak podniky stále častěji snaží o takzvané daňové plánování. Analyzují a zjišťují všechny legální možnosti, jak daně snížit. Evropské radě se ovšem takovéto jednání nelíbí, a proto vydala směrnici, která podnikům v této oblasti zmenší manipulační prostor. Členské státy se novými pravidly musí řídit od roku 2019.

Bude se platit i za útěk do ciziny

Pokud chce firma, která je poplatníkem daně v České republice, ušetřit, může zvolit přesun své daňové rezidence do zahraničí, kde bude danit nižší sazbou. V takovém případě "opouštěný" stát přichází o příjmy. Nově však bude moci stěhující se společnosti vyměřit "daň z odchodu". "Musí vždy dojít současně k přesunu skutečného místa vedení společnosti a v zásadě i k ukončení všech aktivit v opouštěném státě, jinak by ke změně daňové rezidence, tedy přesunu, nedošlo zcela," říká advokát Josef Žaloudek z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners.

Firma, která bude chtít kvůli lepším daňovým podmínkám přesunout své aktivity do zahraničí, bude muset platit "daň z odchodu".

Daň z odchodu pak stát vypočítá jako ušlý výnos, který by získal, pokud by byl přesouvaný majetek společnosti prodán v tuzemsku. "Převládá snaha sledovat toky, kdy peníze unii opouštějí, a pokud nebudou adekvátně daněny, zdanit je na výstupu," vysvětluje záměr pravidla europoslanec Luděk Niedermayer. Při změně sídla i aktivit společnosti uvnitř Evropské unie či mezi státy Evropského hospodářského prostoru bude poplatníkovi umožněno uhradit státem stanovenou daň ve splátkách během pěti let. Pokud přesun proběhne mimo unii, bude daň vymá­hána okamžitě.

Když dcera daní méně než matka

Nová směrnice se rovněž zaměří na situace, kdy příjmy firmy putují místo do mateřské společnosti, která vykazuje hlavní aktivitu, do dceřiné společnosti v zemi s nižší daňovou sazbou. Podle směrnice v takovém případě bude platit, že některé příjmy "dcery", která například nevykazuje aktivní činnost, budou započítávány do základu daně její mateřské společnosti. Tím státy, ve kterých společnost vyvíjí nejvíce svých aktivit, nepřijdou o finance ve státní kase. Aby k započítání došlo, musí mateřská společnost držet více než 50 procent hlasovacích práv nebo kapitálu dceřiné společnosti, nebo musí mít nárok alespoň na 50 procent jejích zisků. Zároveň daň "dcery" nesmí být vyšší než polovina částky, kterou by zaplatila ve státě mateřské společnosti.

Co už známe a co se změní

Směrnice vedle úplných novinek upravuje také oblasti, které již český právní řád zná, například díky řadě soudních rozhodnutí. Jedná se i o všeobecný zákaz zneužití práva. Stane se tak například založením občanského sdružení, kterému sami zakladatelé poskytnou charitativní dary. Ty si pak odečtou od základu daně. Zakladatelé tak ve své podstatě žádný charitativní dar neposkytli, nicméně naplnili podmínky zákona.

V případě pochybností během obdobného jednání by měl příslušný daňový úřad jednání podniku vyšetřit, a pokud zjistí pochybení, doměřit daň z příjmů fyzických osob, jako kdyby dary nebyly poskytnuty.

Směrnice si v evropském měřítku klade za úkol sjednotit úpravu zneužití práva v jednotlivých státech unie tak, aby bylo možné porušení tohoto institutu jednoduše postihnout.

Změny pro odpočet úroků od základu daně

Dalším způsobem, kterým se společnosti snaží snižovat svůj daňový základ, je odečítání nákladů na úvěry. Evropská unie se rozhodla sjednotit limit pro odpočet úroků ze základu daně, aby nedocházelo k jeho nadměrnému zneužívání.

V současné době je v České republice pro odpočet úroků z úvěrů od spřízněných osob, jako například od sesterských společností, stanoveno takzvané pravidlo nízké kapitalizace. Podle něj k odečtení úroků od základu daně v plné výši mohou vypůjčené finanční prostředky dosahovat maximálně čtyřnásobku hodnoty kapitálu firmy. Z částky, která limit přesahuje, nelze odpočet uskutečnit. U půjček od nespřízněných osob je možné úroky odečíst od základu daně v plné výši.

Pokud firma nebude v zisku, nebude si moci odečíst zapla­cené úroky ze základu daně.

Evropská unie ale zavádí nové pravidlo, které stanovuje odpočet pouze pro úroky z úvěrů, které jsou v maximální výši 30 procent zisku EBITDA. To znamená, že pokud firma nevykazuje dostatečný zisk, nemůže si úroky z úvěru napsat do nákladů. Tento limit se přitom nově vztahuje i na nespřízněné osoby.

Zdaněný úrok, nezdaněná dividenda

V některých případech může dojít k tomu, že ten samý finanční náklad je považován v jedné zemi za úrok a v druhé za dividendu. Může se tomu tak stát, když společnost poskytne například "dceři" v zahraničí dlouhodobý úvěr. Z úvěru pak dceřiná společnost mateřské platí úroky, které si odepisuje z daňového základu. Příjmy, jež z úvěru vyplývají pro mateřskou společnost, však lze ve státě, kde mateřská společnost sídlí, považovat za dividendy. Z pohledu práva se může dlouhodobá půjčka pro dceřinou společnost totiž jevit jako investice do kapitálu, ze které investorům plynou právě dividendy. Vzhledem k tomu, že jsou dividendy v mnoha státech osvobozeny od daně, dochází k odečtu úroků ze základu daně v jednom státě, zároveň však ale nedojde k odpovídajícímu zdanění příjmu ve státě mateřské společnosti. Podle nového pravidla by v tomto případě měl stát, kde sídlí dceřiná společnost, odpočet odepřít.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související