Oba dva její první náměstci byli totiž vším, jen ne typickými úředníky. U Hany Marvanové takové zaměření nečekané nebylo, ostatně politické body sbírala už jako poslankyně České národní rady. Jenže touha po moci necelé čtyři měsíce po nástupu do funkce Marvanové podlomila kolena a objevil se jiný adept. Válková tentokrát do jeho výběru neměla možnost vůbec zasáhnout. Byl jí prostě vybrán.

Robert Pelikán se zprvu zdál jako ideální výkonná posila. Inteligentní, schopný a nadšený. Veřejnost pak mohla poměrně detailně sledovat jeho postupnou proměnu z bývalého advokáta přes úředníka po politika. Válková neměla šanci. Jednoduše proto, že pod sebou nechala vědomě vyrůst schopného politika i s jeho nejbližším týmem. Je to totiž právě Pelikán, kdo si na resort se souhlasem Válkové přivedl z ministerstva financí úředníky, kteří teď budou z pozic ředitelů či náměstků dělat to, co chce. A nebudou "politikařit".

Ovšem podobně jako Válková si nedávno posteskl zřejmě i sám Robert Pelikán. Bývalá ministryně spravedlnosti si totiž našla ideální místo ke kontrole jeho práce: ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny. Tedy naprosto klíčové uskupení, které jí samé už několikrát dost zavařilo. Válková se dokonce dostala do čela podvýboru pro justici a soudní samosprávu. Je to vlastně to samé, jako byste někoho vyhodili z práce a on se pak objevil ve dveřích jako kontrolor z finančáku. Prostě smůla. Jak spolu budou bývalý a současný šéf resortu vycházet, uvidíme už za pár dní. Podvýbor totiž bude diskutovat jejich společné téma - koncepci soudní samosprávy.

 

Související