O této bezpochyby zásadní události už bylo napsáno mnohé, a proto raději zvolím poněkud lehčí téma, a sice téma rovněž se zimou spojené, kterým je lyžování. 

I přestože je tato zimní kratochvíle jedním z nejoblíbenějších rekreačních sportů, v dnešní době neexistuje jediný právní předpis, který by upravoval, jakým způsobem se lyžař má chovat na sjezdovce. Nelze ovšem říct, že by se jednalo o vyloženě šťastné řešení. Na každé sjezdovce (zejména na těch tuzemských, které se netěší takové rozloze, jako ty u našich jihozápadních sousedů) se pohybují jak zkušení lyžaři, tak úplní začátečníci. Z tohoto důvodu často dochází k velice nebezpečným situacím, kdy ti nezkušení nepředvídatelně mění směr a zdánlivě tak komplikují život těm zkušenějším, kteří si sice svůj směr drží, ale jedou samozřejmě mnohem rychleji. To bohužel často vede ke kolizím, které mají mnohdy nepříjemné následky.
Jedinou úpravou, která je aplikovatelná na tuto problematiku, je 10 pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích, která vydala Mezinárodní lyžařská federace (dále jen „pravidla FIS“). Tato pravidla obsahují normy, jejichž dodržováním má být zajištěna bezpečnost uživatelů sjezdovky, a slouží tak k předcházení vzniku škod, s nimiž zákon spojuje odpovědnost. Byť tato pravidla mají pouze doporučující charakter a nejsou obecně závazným právním předpisem, Nejvyšší soud ve svém Usnesení ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. 25 Cdo 1506/2004 dovodil, že daná pravidla jsou pro lyžaře na sjezdové trati závazná, a to bez ohledu na to, zda jsou pramenem práva či nikoliv (zdroj: Codexis). Dle tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR porušení těchto pravidel představuje porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod podle § 415 Občanského zákoníku (od 1. 1. 2014 § 2900 NOZ).

V souvislosti s porušením povinností, které ukládají pravidla FIS lze dovozovat i trestněprávní odpovědnost, k čemuž došel Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. 68/2010 (zdroj: Codexis). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud nejdříve odkazuje na zmiňovaná pravidla FIS a následně určuje, že pokud dojde byť i z nedbalosti k porušení těchto pravidel a je jinému způsobena kupříkladu těžká újma na zdraví, přichází v úvahu jeho trestní odpovědnost za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 trestního zákoníku (či § 145 trestního zákoníku v případě úmyslného zavinění). Z hlediska nedbalostního zavinění lze přičítat vědomou nedbalost, neboť ten, kdo pravidla FIS porušil, měl skrze svoji zkušenost vědět, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. 
Je tedy nutné brát na pravidla FIS ohled. Jejich porušením lze dovodit jak odpovědnost za škodu, tak odpovědnost trestněprávní. Avšak toto desatero pravidel chování na sjezdovce ani zdaleka nepostihuje všechny situace, které mohou nastat a vzhledem k četnosti těchto událostí, ke kterým dochází v lyžařských střediscích takřka na denní bázi, jsou dle názoru autora tohoto příspěvku pravidla FIS příliš obecná. Tato problematika by si jistě zasloužila podrobnější úpravu, která by byla zakotvena přímo v zákoně, a nikoliv pouhý odkaz na desatero pravidel, která původně vznikla jako jakýsi vzorec doporučeného chování.


Mgr. Jakub Kolomičenko
právník Atlas constulting

Související