Problematika zákonných služebností strpění vodních děl a s tím souvisejících náhrad je značně složitá. Představa, že na tyto případy postačí jednoduše aplikovat kratičká ustanovení příslušných paragrafů vodního zákona, je značně vzdálená skutečnosti. Naopak, každý případ je intelektuální výzvou, neboť znamená nutnost uplatnit poznatky právní teorie, ústavního práva a občanského práva, historie právní i historie řešeného vodního díla.

Cesta k omezení vlastnického práva

Průmyslová revoluce, která Evropu naplno zasáhla v 19. století, si vyžádala vybudování do té doby neznámé infrastruktury. Vznikaly železniční cesty, rozvody elektrické energie a také nejrůznějších vodní stavby. Jednalo se zpravidla o liniová díla, která zasahovala více pozemků.

Tehdejší pravně-politický přístup k vlastnickému právu, který jej choval v absolutní úctě a respektoval jej, přestal vyhovovat. Před průmyslovou revolucí bylo možné, aby vlastník pozemku zablokoval vznik veřejné cesty, což je dodnes vidět na romanticky se kroutících silnicích třetí třídy na venkově, nicméně pro výstavbu ochranných protipovodňových hrází či železnic toto již nebylo dále udržitelné.

Za účelem výstavby veřejně prospěšných staveb tak začalo být možné vlastnické právo v potřebném rozsahu odnímat či ho omezovat, a to za náhradu. Ovšem ne vždy se náhrady vyžadovaly, zejména ne tam, kde se omezení či vyvlastnění týkalo pozemků ve vlastnictví státu či jiné veřejné korporace. Například za první republiky byl přijat zákon1 💬, který umožňoval takzvanému všeužitečnému elektrickému podniku − mohl být i soukromý − na státních pozemcích a na cestách, železnicích a na vodních pozemcích ve správě veřejnoprávních korporací stavět bezplatně. Jen na pozemcích jiných osob byla výstavba možná na základě veřejnoprávního omezení vlastnictví spojeného s peněžní náhradou.

Za socialistického režimu bylo pozemkové vlastnictví potlačeno coby buržoazní přežitek a do popředí zájmu se v právním řádu dostaly užívací vztahy. Je obecně známo, že v 50. letech 20. století probíhala kolektivizace venkova, v rámci níž stát protiprávně a bez náhrady odnímal zemědělskou a lesní půdu, popřípadě nutil její majitele vstupovat do zemědělských družstev. Jejich členům sice k pozemkům vlastnické právo zůstalo, bylo však zcela vyprázdněno ve prospěch družstva.

Následně na řadě z těchto pozemků vyrůstaly nejen stavby pro zemědělství nebo energetiku, ale také stavby vodohospodářské, jako nová koryta zregulovaných řek, meliorace, ochranné hráze, jezy, přehrady, vodovody či kanalizace. Při výstavbě na pozemcích, ať patřily státu, či ať k nim měli holé vlastnictví soukromníci, obvykle nedocházelo k majetkovému vyrovnání. V té době by to postrádalo ekonomický smysl. Hospodářem na pozemcích a koncovým uživatelem staveb byl totiž prostřednictvím svých specializovaných organizací vždy stát, tedy by poskytnutím náhrady za omezení vlastnictví platil de facto jen sám sobě. Nemluvě o tom, že poskytnutí takové náhrady by popřelo tehdejší právně­-politickou doktrínu.

Stát v postavení soukromého vlastníka

Zatímco za první republiky stát podporoval elektrifikaci mimo jiné bezplatným umožněním výstavby na státních pozemcích a na pozemcích veřejnoprávních korporací, v čem se pokračovalo i za minulého režimu, po roce 1989 se stát takto chovat přestal. Namísto toho začal vystupovat jako soukromý vlastník.

V dnešní době, pokud bude chtít například obec stavět veřejnou kanalizaci pod státem či krajem vlastněnou silnicí, organizace spravující danou komunikaci výstavbu umožní pouze na základě úplatné smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě.

V kontextu této radikální změny postoje státu k cizím stavbám na státních pozemcích se právní úprava vodních děl zřízených za minulého režimu ukázala jako problematická, a to v porovnání s úpravou v energetice. Za socialismu totiž v energetice zákonná věcná břemena na pozemcích vznikala vydáním stavebního povolení. Po uplynutí tříměsíční lhůty padl nárok na na uplatnění vyrovnání. Ve vodním hospodářství však zákon automatický vznik věcných břemen nepředpokládal. Zatímco právní předpisy v energetice vzniklé po roce 1989 nezapomněly zmínit, že dosavadní břemena zůstávají zachována, ve vodních předpisech se nic takového logicky ocitnout nemohlo.

Vodní díla postavená v době socialismu na cizích pozemcích se v novém právním prostředí ze dne na den ocitla v nejistém postavení, kdy lze užívací titul k pozemku odvozovat z faktu, že stavebník stavěl vodní dílo na základě důvodné domněnky, že existence jeho stavby nebude časově omezena. Tento důvod k užívání pozemku nemá oporu v zákoně, plyne jen z konstantní civilní judikatury.2 💬

Změna tohoto neutěšeného stavu přišla 1. ledna 2002 s účinností nového vodního zákona. Služebnost strpět vodní dílo v korytu vodního toku zavedl § 50 písmeno c) vodního zákona, který zní: "Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, jsou povinni…c) strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku, vybudovaná před účinností tohoto zákona."

Problém citovaného ustanovení je zjevný. Vztahuje se pouze na vodní díla umístěná v korytě vodního toku, nikoliv na všechna vodní díla. Z textace § 55 vodního zákona, který podává legální definici vodního díla, lze dovodit, že § 50 písmeno c) se bude vztahovat například na jezy, stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků3 💬, na vodovody a kanalizace v místě, kde protínají koryto vodního toku, nebo stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků.4 💬 Nicméně, vodním dílům vybudovaným mimo koryta vodních toků, například stavbám na ochranu před povodněmi či vodovodům a kanalizacím, ani po roce 2002 nesvědčila žádná zákonná služebnost strpění na pozemcích.

Tento problém byl vyřešen až s účinností nového soukromého práva, tedy od 1. ledna 2014. Doprovodným zákonem k občanskému zákoníku byl do vodního zákona doplněn § 59a, který zní: "Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání."

Novelou vodního zákona tak byla upravena služebnost strpění vodních děl vybudovaných před rokem 2002, ať tato vodní díla byla zřízena na jakémkoliv pozemku. Ovšem tím, že se obě ustanovení vodního zákona obsahově z části překrývají, vyvstala řada nečekaných interpretačně­-aplikačních problémů. To dřívější řeší jen vodní díla v korytech vodních toků, zatímco to pozdější vodní díla na všech pozemcích. To dřívější o náhradách mlčí a to pozdější právo na náhradu výslovně přiznává. Navíc, obě ustanovení jsou účinná od naprosto různého okamžiku.

Situace se může dále komplikovat tím, že vlastník vodního díla v mezidobí od roku 2002 do 2014 mohl nechat vodní dílo zapsat do katastru nemovitostí, což mu ostatně ukládá zákon. Tím se však z pozemku zapsaného v katastru nemovitostí jako vodní plocha stal pozemek druhu zastavěná plocha a nádvoří.

Na tomto místě je vhodné upozornit na skutečnost, že koryto vodního toku má dvě zákonné definice.5 💬 Jednak je to celá plocha pozemku, který je v katastru nemovitostí evidován jako vodní plocha, protéká-li po pozemku vodní tok. Ovšem v případě pozemku, který není evidován jako vodní plocha, je korytem vodního toku jen ta část pozemku, která zahrnuje dno a břehy koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, jež zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území.

Některá vodní díla, která dne 1. ledna 2002 celou plochou stála na pozemku evidovaném jako vodní plocha, často například jezy, byla posléze zapsána do katastru nemovitostí. V takovém případě se z půdorysu vodního díla v katastru nemovitostí stala nová parcela, tentokrát druhu zastavěný pozemek a nádvoří. Tato formální evidenční změna samozřejmě nemá dopad na obsah ani trvání zákonné služebnosti vzniklé podle § 50 písmene c). Pro posouzení vzniku této zákonné služebnosti totiž rozhoduje jen a pouze stav platný dne 1. ledna 2002.

Praktické dopady toto může mít například u jezů, které k 1. lednu 2002 celé stály na pozemku evidovaném jako vodní plocha, tedy se na celý jez vztahovala zákonná služebnost podle § 50 písmene c). Zatímco při pozdějším zápisu jezu do katastru se jez ocitl na stavebním pozemku. Jezové objekty, přes něž se nevalí vodní tok (čili objekty vyčnívající nad hladinu řeky, nebo ty, které stojí mimo řečiště), se tak formálně ocitly mimo koryto vodního toku. Ovšem zákonná služebnost podle § 50 písmene c) vodního zákona se na ně vztahuje i nadále.

Jaký paragraf má přednost

Přestože do vodního zákona bylo s účinností od roku 2014 doplněno ustanovení § 59a, dosud účinné ustanovení § 50 písmeno c) zrušeno nebylo. V případě vodních děl, která se nachází v korytech vodních toků (respektive nacházela se tam dne 1. ledna 2002), vlastník služebného pozemku dost dobře nemůže plnit tutéž povinnost strpění dvakrát.

Jedná se o typický případ, kdy nebyl naplněn požadavek bezrozpornosti právního řádu. Tyto situace lze zpravidla vyřešit pomocí interpretačních zásad, a to zásady "nadřazená úprava vylučuje použití nižší úpravy", dále zásady "zvláštní úprava vylučuje použití obecné úpravy" a nakonec zásady "pozdější úprava vylučuje použití dřívější úpravy". Pravidla mají přednost ve výše uvedeném pořadí. Pro vyloučení pochybností, zda má přednost zásada "speciální úprava", nebo "pozdější úprava" právní věda vymezila doplňující pravidlo "pozdější obecná úprava není upřednostňována před dřívější speciální". Tento vztah interpretačních zásad je dlouhodobě a obecně uznáván v české i zahraniční právní vědě a také v soudní praxi.6 💬

Ustanovení § 50 písmene c) vodního zákona je v porovnání s § 59a ustanovením speciálním, neboť řeší jen a pouze strpění vodních děl vybudovaných před 1. lednem 2002 v korytech vodních toků. Proti tomu ustanovení § 59a vodního zákona řeší strpění vodních děl vybudovaných před 1. lednem 2002 na jakýchkoliv pozemcích. První pravidlo tedy řeší užší okruh případů než druhé. Proto tedy aplikací zásady "zvláštní úprava vylučuje použití obecné úpravy" musíme dospět k jednoznačnému závěru, že ustanovení § 50 písmene c) má přednost. Jinými slovy § 59a lze aplikovat jen na pozemky, které nejsou korytem vodního toku.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 60 % článku.

První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.