Nabývání vlastních akcií nelze upřít řadu výhod a nejednou se může jevit jako nejvhodnější řešení aktuální, mnohdy i nepříznivé situace ve společnosti. V praxi ho však komplikuje absence bezvadné a jednoznačné právní úpravy. Společnosti, respektive jejich statutární orgány, které se chtějí do nabývání vlastních akcií pustit, tak mají před sebou nelehký úkol.

Základní právní rámec nabývání vlastních akcií upravují především paragrafy 301 až 310 a 316 až 321 zákona o obchodních korporacích,1 💬 do kterých má být transponována evropská směrnice o některých aspektech práva obchodních společností.2 💬 Právě z transpozice evropského předpisu pramení řada nejasností.

Jakým způsobem nabývat vlastní akcie

Hned první otázkou, kterou musí společnost při zvažování nabytí vlastních akcií řešit, je to, jakým způsobem je nabude. Zákon v tomto ohledu žádné řešení nenabízí a nedává ani jasná vodítka. Nezbývá než vycházet z obecných principů korporátního práva, které stanovují zásady rovného zacházení se všemi akcionáři a zákazu nedůvodného zvýhodňování,3 💬 a v jejich světle nabídnout způsoby nabytí vlastních akcií, a tak se pokusit tuto otevřenou mezeru v zákoně vyplnit. Ostatně výše zmiňovaná směrnice přímo požaduje při nabývání vlastních akcií dodržení zásady rovného zacházení pro všechny akcionáře ve stejném postavení.

Odborná literatura způsoby nabývání vlastních akcií průběžně rozšiřuje a řadí mezi ně například nabytí na základě veřejného návrhu smlouvy na odkoupení akcií.4 💬 Dále nabytí akcií v takzvané holandské dražbě nebo u kotovaných společností na regulovaném trhu.5 💬 Je zmiňována i možnost nabytí na základě výzvy k podání návrhu na uzavření smlouvy.6 💬 Všechny tyto příklady však představují situace, kdy mají všichni akcionáři možnost se do odkupu jakožto prodávající zapojit.

Jiná je situace, jestliže společnost zamýšlí nabýt vlastní akcie od konkrétního akcionáře, jelikož zde dochází k ohrožení zmiňovaných zásad. K tomuto je uváděn způsob odkupu vlastních akcií od konkrétního akcionáře za splnění podmínek, které budou analogické k těm, za kterých může být vyloučeno přednostní právo na úpis nových akcií. Jednou z těchto podmínek je, aby bylo vyloučení přednostního práva pro všechny akcionáře určeno ve stejném rozsahu a především musí být vyloučení v důležitém zájmu společnosti.7 💬 Tento závěr je odůvodňován mimo jiné srovnatelnými důsledky vyloučení práva na odprodání akcií společnosti jako vyloučení přednostního práva na úpis akcií při zvyšování základního kapitálu.8 💬

Nemohu souhlasit s tím, že důsledky obou procesů jsou srovnatelné, ale dospívám k tomu, že vyloučení přednostního práva na úpis nových akcií je, co do důsledku, závažnější s ohledem na riziko "naředění" podílů na základním kapitálu akcionářů, kteří se úpisu nových akcií účastnit nebudou. Nicméně lze konstatovat, že pokud může být zasaženo do rovného postavení akcio­nářů vyloučením přednostního práva na úpis nových akcií, pak by mělo být tím spíše v pořádku vyloučení "přednostního práva" na odkup jejich akcií ze strany společnosti.

Další úvahy

Přestože odborná literatura až na udělení souhlasu všemi ostatními akcionáři9 💬 nenabízí další způsoby nabývání vlastních akcií, lze se v praxi setkat s tím, že společnosti akcie nabývají od konkrétních osob, aniž by možnost odprodeje nabídly všem a bez toho, aby byly splněny podmínky § 488 zákona o obchodních korporacích.

Mám s ohledem na potřeby praxe za to, že je nutné zkoumat, zda existují i jiné způsoby než výše uvedené. Při zvažování dalších metod nesmí být zapomínáno na zmiňované zásady. Zároveň je třeba si uvědomit, že zásada rovného zacházení udává povinnost nezacházet s akcionáři ve srovnatelných situacích nedůvodně jinak.10 💬 Profesorka Stanislava Černá zdůrazňuje, že "se nejedná o princip absolutní rovnosti, ale o zákaz svévolného nerovného zacházení", a je tudíž nutné zjišťovat, zda jsou daní akcionáři skutečně ve shodném postavení a zda s nimi bylo zacházeno rozdílně. V případě, že je obojí splněno, je otázkou, zda je rozdílné zacházení důvodné, či nikoliv. Legitimní odůvodnění odlišného zacházení mohou zakládat zákon, stanovy společnosti nebo určité okolnosti dané situace.11 💬, 12 💬

Jsem toho názoru, že typickou situací, která by měla být posouzena jako vyhovující zásadě rovného zacházení, je zpětné nabývání akcií společností od členů orgánů při ukončení jejich motivačních programů z důvodu odchodu ze společnosti. I pokud by byl závěr takový, že jsou ve shodném postavení jako "řadoví" akcionáři, tak dle mého rozdílné zacházení v tomto případě není nedůvodné. Pramení právě z ujednání o motivačních programech a zájmu společnosti na tom, aby takové osoby po odchodu ze společnosti přestaly být i akcionáři, a aby společnost mohla akcie nabídnout jejich nástupcům nebo s nimi jinak naložit.

Obdobně se domnívám, že bude potřeba posoudit situaci při nabytí vlastních akcií ve veřejné dražbě, kdy společnost bude akcie nabývat za účelem udržení stávající akcionářské struktury a případnému zabránění vniku "nájezdníka" do společnosti.

Klíčovým zde vidím zodpovězení otázky, zda ve výše uvedených případech bude postačovat obecně formulované usnesení valné hromady podle § 301 odstavec 2 zákona o obchodních korporacích bez toho, aniž by byla analogicky aplikována pravidla pro vyloučení přednostního práva na úpis akcií. Pro potřeby praxe se toto řešení jeví jako jednodušší a ve vztahu k předpokládané dlouhodobosti rozhodnutí i logičtější.

Mám za to, že když vyloučení "přednostního" práva na odprodej vlastních akcií má méně závažné důsledky pro akcionáře než vyloučení přednostního práva na úpis akcií, lze namítat, že by pro něj měla platit mírnější pravidla. S využitím argumentu a contrario se nabízí formulovat závěr, že se § 488 zákona o obchodních korporacích nemá vztahovat na vyloučení "přednostního" práva na odkup vlastních akcií společnosti, jelikož tento skutkový stav není zahrnut v jazykovém vyjádření předmětné normy. Podle docenta Filipa Melzera není obecně využití argumentu a contrario s poukázáním na jazykové hledisko řešeného ustanovení dostačující, současně totiž nesmí být nabízené řešení v rozporu s teleologickým pozadím právního řádu, nebo musí být jiný důvod pro vyloučení analogie.13 💬

Domnívám se nicméně, že zde může být argumentace doplněna o argument a silentio legis, a to nejen s ohledem na dikci § 488 zákona o obchodních korporacích, ale především při zohlednění účelu, respektive teleologického pozadí jak této normy, tak dané situace, jež se liší, a zároveň mají jinak závažné účinky. Účelem prvního je ochrana všech akcionářů, s ohledem na účinky vyloučení jejich přednostního práva na úpis nových akcií. "Naředění" jejich podílů může vyústit ve výrazné zhoršení jejich pozice, a to například tím, že ztratí postavení kvalifikovaných akcionářů nebo rozhodující hlasovací většinu. Nejenže přijdou o určitá práva, ale zároveň se to v důsledku může projevit na hodnotě balíku jejich akcií.

Naproti tomu u vyloučení "přednostního" práva na odkup akcií nedojde k "naředění" podílů a ke zhoršení postavení ve vztahu k hlasování valné hromady. Spíše naopak. Akcie ve vlastnictví společnosti se nepočítají jak do hlasovacích většin, tak do kvora. Určení mantinelů pro vyloučení tohoto práva má působit jako ochrana před libovůlí představenstva společnosti ve vztahu k výběru akcionářů, od kterých akcie odkoupí. Nicméně za tímto účelem obsahují právní předpisy zmiňované zásady rovného zacházení se všemi akcionáři a zákazu nedůvodného zvýhodňování. Je tak ke zvážení, zda je nutné zásady dále konkretizovat s využitím analogie. Dále proti analogii stojí, že by se stal § 488 odstavec 2 zákona o obchodních korporacích, ukládající vyloučení přednostního práva pro všechny ve stejném rozsahu, z logicky věci obsoletním.

Konečně je třeba připomenout, že se zde pohybujeme v soukromém právu, alespoň u neregulovaných akciových společností, a zákon o obchodních korporacích ani jiný právní předpis rozebíraný způsob nabytí vlastních akcií bez analogické aplikace zmíněného ustanovení nezakazují.

V návaznosti na shora uvedené se přikláním k tomu, že by mělo být legitimní a legální řešení, kdy nebude třeba dodržet pravidla stanovená § 488 zákona o obchodních korporacích a bude postačovat pouze dodržení zmíněných zásad, a to ve smyslu zákazu nedůvodného rozdílného zacházení s akcionáři ve stejném postavení. Dodržení těchto zásad je ostatně základem všech řešení doposud odbornou literaturou předkládaných.

Kdy se zbavit vlastních akcií

Dále v praxi působí nemalé problémy výklad § 301 odstavce 2 písmena b) zákona o obchodních korporacích, jenž stanovuje jednu z minimálních obsahových náležitostí usnesení valné hromady o nabývání vlastních akcií, a to "dobu, po kterou může společnost na základě tohoto pověření akcie nabývat, ne delší než 5 let". Doposud nebylo postaveno najisto, zda společnost nabyvší akcie na základě rozhodnutí valné hromady podle zmíněného ustanovení musí tyto do pěti let zcizit, respektive vypořádat se s nimi jejich převodem nebo snížením základního kapitálu, či nikoliv, a může si je ponechat neomezeně dlouho.

V praxi bývá tento problém někdy bagatelizován s konstatováním, že za případné porušení povinnosti nestanovuje zákon žádné sankce. S tímto nemohu bez dalšího souhlasit. V prvé řadě, pokud by zde byla zákonná povinnost nevlastnit vlastní akcie déle než pět let a statutární orgány by této povinnosti nedostály, pak není pochyb o porušení péče řádného hospodáře. Potenciální nebezpečí představuje i § 318 zákona o obchodních korporacích, který hrozí zrušením a likvidací ovládané společnosti, jež nabude akcie své ovládající společnosti a v souladu se zákonem je nezcizí. Dále je třeba zvažovat možný přesah porušení povinnosti do oblasti trestněprávní či administrativní. Nejen z těchto důvodů tak hraje právní jistota ohledně této povinnosti velmi významnou roli.

Interpretace národní právní úpravy

Prvotní přiblížení k aplikované právní normě představuje jazykový výklad, který odpovídá ve vztahu k § 301 odstavci 2 písmenu b) zákona o obchodních korporacích spíše tomu, že zde povinnost zcizit vlastní akcie do pěti let není, a to vzhledem k dikci předmětného ustanovení obsahující sloveso "nabývat", nikoliv "nabýt" nebo "vlastnit". Co se týká nepravého subjektivně historického výkladu, obchodní zákoník14 💬 upravoval v § 161a odstavci 1 písmeno a) bod 2 "dobu, po kterou může společnost akcie nabývat, ne delší než 5 let". Byť výslovně povinnost zcizit vlastní akcie nestanovoval, diskuse na toto téma se vedla již tehdy.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 50 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.