Položka 458 za 200 korun poprvé, podruhé, potřetí pro číslo…, zní sálem ženský hlas. Přítomných je zhruba kolem stovky, kapacita místnosti je ale až tři sta. Je půl čtvrté odpoledne a v prostorách areálu exekučních skladů čtyři kilometry od Přerova probíhá dražba movitých věcí. Přijíždíme ve chvíli, kdy velká část z nich už svého nového majitele našla a ti si je odvážejí do svých domovů. "Nechte ty dveře otevřený," volá na nás žena ve středních letech. Její doprovod couvá s osobním autem až těsně ke dveřím a otevírá kufr. Oba berou do rukou moderně vyhlížející televizory a spokojeně je nakládají do vozu. Parkoviště je plné nejrůznějších typů aut. Zejména ta jsou velkým "tahákem", který láká účastníky dražby. Před vchodem do jedné z budov stojí lidé ve frontě a drží cedule s čísly. Svůj "úlovek" mají téměř jistý, už jen zaplatit u pracovnice exekutorského úřadu.
Rutinu tu nezažijete
Zdravím zaměstnankyni úřadu, říkejme jí Petra. Už deset let pracuje na jeho recepci, jednou do měsíce pak vypomáhá na dražbě movitých věcí. "Mě tahle práce baví, každý den je tu jiný, ráda mluvím s lidmi," říká. Mnozí z nich přicházejí na exekutorský úřad pravidelně. "Chodí sem třeba ženské kvůli dlužnému výživnému," dodává, že do Přerova jezdí lidé nejen z okolí, ale z celé republiky. "Nikdy se mi nic nestalo," odpovídá mi Petra na otázku, jestli se cítila někdy v ohrožení. "Musíte ty lidi umět zklidnit, důležitá je asertivita. Nakonec sami uznají, že my za jejich situaci nemůžeme," popisuje svoji zkušenost s těmi, kteří jsou o něco agresivnější. Pokud chce dlužník řešit svoji exekuci osobně, posílá ho Petra do jednací místnosti k vykonavateli.
Exekutorský úřad sídlící v centru Přerova je největším v Česku. Vede 300 tisíc živých spisů a má okolo dvou set zaměstnanců. Běžný provoz úřadu má na starosti jeho ředitel Robert Runták. Ten je u jeho fungování už od samotného počátku v roce 2001, tehdy ho budoval společně s bývalým soudním exekutorem Tomášem Vránou.
Kromě nynějšího šéfa úřadu Lukáše Jíchy zde pracuje osm právníků. Z toho je pět exekutorských kandidátů a tři koncipienti, kteří se v rámci své činnosti ještě specializují, například na dražby nemovitostí. Zhruba pět až osm zaměstnanců pracuje v call centru, kam směřují denně skoro čtyři stovky hovorů. Dalších několik pracovníků sedí v sekretariátu, kde se třídí pošta a předává se dál jednotlivým oddělením. Z úřadu odchází kolem tří tisíc písemností denně. Část z nich míří k dlužníkům, jen necelou třetinu se jim ale podaří doručit. "Je to drahý a neefektivní způsob," komentuje to Jícha, který nás provází jednotlivými kancelářemi.
V jedné z nich sedí dvě ženy středního věku, které spolu s dalšími dvěma kolegy tvoří takzvané detektivní oddělení. "Děláme součinnostní dotazy, třeba na policii nebo vlastníky bytových domů," říká jedna z nich a dodává, že ne vždy takto uspějí. "Používám i sociální sítě. Třeba na Facebooku se mi podaří dohledat dlužníka. Stane se, že se přestěhoval a nevěděl o dluhu. Napíše telefonní číslo a můžeme mu zavolat," odpovídá mi na otázku, co se jim v praxi osvědčilo.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111