Aktuální číslo časopisu Ekonom
Státy Evropské unie nedávno vydaly tři různé deklarace, které poskytují zajímavý náhled na pravděpodobnou budoucnost arbitráže a ochrany investic v rámci EU. Mezi řádky se toho přitom může skrývat více, než je na první pohled patrné.
V posledních letech eskaluje tlak Evropské komise na zrušení bilaterálních dohod o ochraně a podpoře investic (takzvaných BIT) uzavřených mezi členskými státy navzájem. Tento tlak je součástí širšího tažení proti investiční arbitráži, ve které eurokomisaři dlouhodobě spatřují nevítaného konkurenta práva Evropské unie. Tento hlas poprvé naplno zazněl po skončení mezinárodní arbitráže ve věci Micula proti Rumunsku1 💬 v roce 2013, když Evropská komise zakázala Rumunsku vyplatit investorům náhradu škody přiznanou předmětným rozhodčím nálezem pro údajný rozpor takového jednání s evropským právem. Od té doby pak komise pravidelně vstupovala do mezinárodních arbitráží vedených proti členským státům s námitkou, že rozhodčí doložky, na jejichž základě jsou tato řízení vedena, jsou v rozporu s právem EU. Rozhodčí tribunály však tuto argumentaci doposud bez výjimky odmítaly.
Zásadní přelom v otázce použitelnosti vnitroevropských dohod o ochraně investic ale nastal 6. března 2018, kdy Soudní dvůr Evropské unie vydal rozhodnutí ve věci Slovenská republika vs. Achmea,2 💬 v němž deklaroval, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě mezi Slovenskem a Nizozemskem je neplatná pro rozpor s evropským právem.
V reakci na tento verdikt vydala letos v lednu skupina 22 členských států, včetně České republiky, deklaraci k jeho právním následkům.3 💬 Na ni okamžitě reagovaly zbylé členské státy dalšími dvěma "protideklaracemi", z nichž jednu vydala skupina pěti členských států4 💬 a druhou samostatně Maďarsko.5 💬 Jakkoli tyto deklarace vyvolávají mnohé otázky z hlediska svého obsahu i právní závaznosti, dávají poměrně jasný náhled na budoucnost ochrany investic v rámci Evropy.
Oportunismus, či reálná snaha o reformu?
V první deklaraci 22 členských států prohlásilo, že ve světle rozhodnutí Achmea rozhodčí doložky obsažené ve vnitroevropských smlouvách o ochraně investic odporují evropskému právu, a nelze tak na jejich základě vést mezinárodní arbitráž. Stejné prohlášení tato skupina států učinila i ve vztahu k Energetické chartě.6 💬
Druhá deklarace, kterou podepsaly Finsko, Lucembursko, Malta, Slovinsko a Švédsko, obsahuje prohlášení, že aplikace rozhodnutí Achmea je omezena pouze na případy obdobné tamtéž posuzované rozhodčí doložce a že otázka, zda je rozhodčí doložka obsažená v Energetické chartě v souladu s evropským právem, má být zodpovězena soudy,7 💬 a nikoli Evropskou komisí či politickou reprezentací členských států.
Konečně Maďarsko se ve své separátní deklaraci připojilo v otázce dopadu rozhodnutí Achmea k většinovému názoru, avšak zároveň odmítlo jeho aplikaci na Energetickou chartu.
Co je těmto deklaracím společné, je jistá míra rezervovanosti k současnému způsobu řešení mezinárodních investičních sporů a závěr o potřebě jeho reformy. Ke konkrétní podobě takové reformy se však již dokumenty blíže nevyjadřují.
Obecně platí, že členské státy jednostrannými deklaracemi podmínky uzavřených smluv o ochraně investic změnit nemohou.8 💬 Co tedy vydáním těchto prohlášení sledují? Cílem deklarace 22 států i separátní deklarace Maďarska má být zřejmě snaha působit na rozhodčí tribunály, investory, ostatní státy a pravděpodobně i národní soudy. Naproti tomu obsah deklarace zbývajících pěti členských států je o poznání méně manipulativní a více respektuje základní principy dělby moci.
Achmea a Energetická charta
Rozdílný přístup jednotlivých zemí lze pak nejlépe demonstrovat na jejich odlišných pohledech na vliv rozhodnutí Achmey na Energetickou chartu. Z pohledu Evropské komise a některých členských států představuje Energetická charta problém, jelikož se v praxi jedná o nejčastěji používanou platformu pro vedení investičních sporů. A to platformu stojící zcela mimo institucionální rámec EU. Z aktuálních 59 řízení vedených podle Energetické charty v rámci Evropské unie je jich 35 vedeno proti Španělsku. Nepřekvapí tedy, že Španělsko zastává ohledně dopadů rozhodnutí Achmea extenzivní výklad. Obdobně tomu je u Itálie, proti které je vedeno 11 řízení, a konečně i u České republiky čelící pěti arbitrážím.
Velkým překvapením je naopak přístup Nizozemska, jehož investoři žalují jiný členský stát podle Energetické charty v 11 případech, přičemž samo nečelí ani jedné arbitráži.9 💬 Dalším případem hodným zmínění je Německo, jehož investoři jsou vůbec ti nejaktivnější, protože žalují jiné členské státy ve 20 případech. Přistoupením k většinové deklaraci tak představitelé těchto zemí aktivně vystoupili proti vlastním investorům.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
