"Toto rozhodnutí Ústavního soudu znamená dobrou zprávu i pro další obce a města, byť nález Ústavního soudu nelze aplikovat mechanicky na další spory, neboť bude vždy nezbytné posoudit skutkové okolnosti každého individuálního případu, které mohou být odlišné," komentuje rozhodnutí právní zástupce města Semily Ondřej Chmela z advokátní kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal.

Celkově je v České republice v obdobných věcech nyní vedeno více než 170 sporů a jedná se o majetek v hodnotě stovek milionů korun.

V posledních letech začal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových rozporovat vlastnictví obcí k pozemkům, které obce získaly na počátku 90. let na základě zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí, což se týkalo i pozemků nabytých městem Semily. "Přestože obecné soudy dávaly v naprosté většině za pravdu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jak se ostatně stalo i v případě města Semily, dnešní rozhodnutí Ústavního soudu věc zásadně mění ve prospěch města Semily a dalších obcí ve stejné situaci," říká Lena Mlejnková, starostka města Semily.

Město Semily v daném případě napadlo u Ústavního soudu předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu ČR, v nichž soudy vyhověly žalobě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a určily, že vlastníkem pozemků je stát. Tímto soudy rozhodly o faktickém vyvlastnění pozemků, které byly více než 20 let ve vlastnictví města.

V této věci nejprve okresní soud potvrdil argumentaci města Semily, krajský soud a následně Nejvyšší soud České republiky pak ale s využitím starší judikatury Ústavního soudu rozhodly, že město Semily nesplnilo podmínky pro přechod majetku podle předmětného zákona a vlastníkem pozemků je tedy Česká republika.

Ústavní soud však ve svém aktuálním nálezu přisvědčil argumentaci právních zástupců města, že předmětné pozemky město vydrželo a je jejich nepochybným vlastníkem.

Podle příslušného zákona (konkrétně ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v tehdy platném znění) přešly do vlastnictví obcí k 24. květnu 1991 ty věci, které byly v této době ve vlastnictví státu a k nimž příslušelo právo hospodaření národním výborům, ale fakticky s nimi hospodařily právě obce.

Právě tento majetek, který obce považovaly více než 20 let za platně nabytý, začal od konce roku 2011 vyžadovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zpět do vlastnictví státu.

Úřad argumentoval jiným přelomovým rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 1399/11, který vyložil některé pojmy výše uvedeného zákona odlišně, než byly vykládány v době přechodu majetku. Podle nového výkladu pojem "hospodaření", který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Na základě tohoto rozhodnutí inicioval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových soudní řízení proti dotčeným obcím, ve kterých se domáhá určení vlastnického práva k dosud obecnímu majetku právě z důvodu, že obce majetek pouze evidovaly, avšak fakticky s ním nehospodařily.

Ústavní soud potvrdil právní názor města Semily, že město bylo a z povahy věci muselo být v dobré víře, že sporné nemovité věci jsou skutečně v majetku města a do majetku města přešly oprávněně. "Pokud bylo město opakovaně ze strany státu ujišťováno, že je vlastníkem předmětným pozemků - a to např. uznáním této skutečnosti v uzavíraných smlouvách - nelze nyní po uplynutí více než 20 let od nabytí vlastnického práva tuto skutečnost rozporovat," dodává Martin Bohuslav, vedoucí právního týmu Deloitte Legal, který Semily zastupoval.

Zdroj: Ambruz & Dark Deloitte Legal

Související