Co čeká Evropskou unii v roce 2015 právním pohledem?

Evropskou unii jako celek čeká implementace programu, který připravil Jean-Claude Juncker. Konečně snad dojde k naplňování předpokladu, že Evropa má být velká ve velkých věcech a malá v malých věcech. Nová evropská komise tak stahuje návrhy směrnic a nařízení, které považuje za sekundární. To může potěšit kritiky EU, kteří ji vyčítají příliš mnoho regulace. Ze své zatím krátké zkušenosti předsedy výboru pro právní záležitosti ale musím konstatovat, že má průměrná jednání probíhají občas trochu komicky. Navštíví mne určitá asociace a v prvních třech větách si stěžuje na přemíru evropské regulace a zbytek jednání požaduje regulaci novou. Lepší regulace totiž nemusí vždy znamenat méně regulace. Jde o to, kam bude směřovat. Asi jí stejně bude méně, ale měla by být lépe zacílena.

Jedním z cílů vašeho výboru je i zjednodušit život firmám. Jak?

Například společnost s ručením omezeným, která bude mít jednoho společníka, půjde založit on-line a s kapitálem jedno euro. V celé Evropě by díky této možnosti měli lidé začít více podnikat a brát na sebe odpovědnost za vlastní uplatnění. Řeší se tím tak i otázky zaměstnanosti. U nás to není tak cítit, ale třeba ve Španělsku nebo v Řecku překračuje nezaměstnanost 25 procent a u mladých lidí dokonce 50 procent. Zdá se mi tak, že jakákoli cesta je dobrá. V tomto bodě se ale bude Evropský parlament silně štěpit na levici a pravici. Někteří politici totiž přicházejí se "skvělými" nápady. Například že by takováto společnost měla mít dozorčí radu. To je vzhledem k tomu, že firma bude mít jednoho společníka, absurdní.

Nemůže to ale vést i k tomu, že se společnosti budou zakládat neuváženě, budou krachovat a lidem přinesou víc problémů, než kdyby byli "jen" nezaměstnaní?

Nevím, jestli mohou dopadnout hůře. V nejhorším se podnikatelský záměr nepovede. Každý, kdo bude s takovou společností jednat, bude vědět, že jedná se společností s ručením omezeným. Tyto možnosti už navíc v řadě států existují, teď by se rozšířily na celou Evropu. S jasnými pravidly, která se budou týkat nejen založení, ale i vlastního podnikání. Vedle toho jde například i o insolvenční balíček, který by měl zjednodušit vymáhání přeshraničních dluhů. Tam jsou problémy především v oblasti soudní spolupráce a práce s veřejnými dokumenty. V celém jde o posilování důvěry mezi členskými státy a jejich orgány.

Jak zapadá nový občanský zákoník a s ním související předpisy do evropských trendů?

Občanské právo je zatím obecně v pravomoci jednotlivých členských států. Evropským právem jsou ovlivněny jen některé oblasti, například spotřebitelské právo. Směrnice v korporátní oblasti se týkají spíše jejich orgánů, transparentnosti či účetnictví.

Právě o spotřebitelském právu se vedou v současnosti velké diskuse, zda ho v novém zákoníku komplet nepřepsat. Jak to na vás působí?

V oblasti ochrany spotřebitele nedošlo na evropské úrovni v poslední době k žádným výrazným změnám. Pokud však stávající pasáže občanského zákoníku neodpovídají evropským požadavkům, je s tím potřeba něco dělat. Tuto komparaci jsem si ale neudělal. Metoda, která se v původním návrhu novely zvolila, je ovšem neobvyklá. Není to rozhodně standardní, česká legislativa je tím však pověstná. Že se pořád něco novelizuje.

Liší se tím od jiných států Evropské unie? Jsou neustálé novelizace standardem Evropy?

Standard Evropy to rozhodně není. Je ale pravda, že od západu na východ a od severu na jih se situace zhoršuje. Nejsem si však vědom, že by některý jiný členský stát s občanským zákoníkem takto rychle naložil nebo na to byl připraven. Občanský zákoník má být jakási druhá ústava pro běžného občana, která by měla reflektovat stabilitu právního prostředí.

Zůstane občanské právo i do budoucna doménou jednotlivých států, nebo bude přijat jeden kodex pro celou Evropu?

V akademické sféře se na něm dokonce pracuje, ale nemyslím si, že by se v nejbližších pěti letech šlo tímto způsobem. Naopak. Na konci prosince Evropská komise stáhla návrh na takzvané společné evropské právo prodeje, které by se týkalo kupních smluv. Připravilo se s důrazem na digitální trh. Nejméně sedm členských států ale bylo proti. Ochota členských států harmonizovat soukromé právo je tak poměrně malá.

Z jakého důvodu? Jde o historickou tradici?

Necítí ke společným pravidlům potřebu. Mají za to, že stačí současné systémy. A že je lepší zvolit si jedno z národních práv.

Velkým tématem současnosti je imigrace do Evropské unie. Co byste na tomto tématu vyzdvihl právním pohledem?

Důležitých bodů bude několik. Půjde o zvýšenou ochranu vnějších hranic schengenského prostoru, a tím pádem i o zvýšení finančních požadavků na ty státy, které mají pouze vnitřní hranice, a přesto benefitují z existence vnější hranice. Vnější hranice je přitom relativně průchozí, představte si pobřeží Itálie a zejména Řecka. Lidé ji mohou poměrně snadno překročit. Zároveň to má ale také lidsky tragický aspekt, který nám nedávno připomněl i papež František. Ze Středozemního moře se stává velký hřbitov. Jen v roce 2014 na těch kocábkách údajně umřelo 3500 lidí. Půjde také o aktuální otázky spojené s uprchlíky z konfliktů, jako je Sýrie. Doufejme, že se k nim nepřidají rovněž uprchlíci z východní Ukrajiny, protože to by situaci jen zhoršilo. Tyto dvě kategorie přitom musíme oddělovat, imigranti nejsou uprchlíci.

Jak je možné se právně připravit na návraty "bojovníků" Islámského státu? Je podle vás ve hře možnost zbavovat je občanství?

Vlastního státního příslušníka nemůže zbavit občanství. Všichni mluví o takzvaném Islámském státu. Pokud byste vlastního občana zbavil občanství právě kvůli tomu, že nabyl občanství takzvaného Islámského státu, implicitně jej uznáte za stát. Tudy myslím cesta nepůjde. Spíše pokud si nějaký džihádista odejde někam "zastřílet" a pak se vrátí do Evropy, měl by být vystaven trestnímu postihu. Jednalo by se s ním jako s kriminálníkem, ale v rámci jeho občanství. Evropské právo je v této oblasti poměrně slabé, trestní právo je z 99 procent na členských státech. Evropský prokurátor se zatím příliš neujal. Dochází sice k harmonizaci některých členských států, ale to je tak všechno. Evropská unie může posilovat spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení, ale nemůže sama tyto věci právně upravovat.

Tedy to hlavní bude do budoucna na jednotlivých členských státech?

Zatím to tak vypadá. Nejde přitom rovnou o střílení, ale i o jakousi plíživou islamizaci, mohu-li to tak říci, která se odehrává v oblasti vzdělávání. Citelné je to zejména ve Velké Británii. Při jedné revizi tam bylo zjištěno 46 případů škol, kdy ředitelé byli popotahováni či odešli z toho důvodu, že správní rady, které školy ovládají, byly převážně muslimské a bránily tomu, aby se v rámci občanské výchovy učily tradiční britské hodnoty, jako je tolerance nebo dodržování lidských práv. Obávám se, že to je šedivá zóna mezi islámem a islamisty. Tam je potřeba napnout určité úsilí. Varuji před spánkem v této oblasti i u nás.

Otevřeme další téma, evropské soudnictví. Velkým tématem letošního roku bude pro Českou republiku nominace generálního advokáta Soudního dvora EU. Tím by se zatím podle názoru výběrové komise měl stát Michal Bobek. Jaké má podle vás šance v rámci evropských struktur?

Šance moc dobré nemá. Mluvím teď o takzvaném výboru podle článku 255 Smlouvy o fungování Evropské unie, který prověřuje nominované kandidáty jednotlivých členských států. Výbor vždy dbal na to, aby kandidáti měli zkušenosti vyplývající i z určitého věku. Není to tak dlouho, co jiný český kandidát, pan doktor Mlsna, přes tento výbor neprošel. Měl přitom myslím o něco lepší předpoklady než pan doktor Bobek. Nejsem tedy v této věci moc velký optimista.

Udělala tedy podle vás výběrová komise chybu a tohle si neuvědomila?

Ano. Jedním slovem, ano.

Kvality pana Bobka, které výběrová komise vyzdvihuje, tedy podle vás nebudou dostatečné k tomu, aby překonaly věkovou bariéru?

Přesně tak. Myslím si, že komise měla na výběr i další kandidáty, kteří by neměli mít potíže. Z nějakých důvodů dala přednost panu doktoru Bobkovi. Obávám se, že si tak Česká republika může v historicky krátké době už podruhé naběhnout na vidle výboru.

Ve chvíli, kdy se to stane a Michal Bobek nebude schválen, máme vybrané dva náhradníky. Jaký bude další postup?

Pokud jsem dobře informován, další na řadě bude paní profesorka Pelikánová. Musela by ji tedy nominovat vláda, výbor podle článku 255 by musel vyslovit souhlas a poté by ji členské státy dohodou schválily. Jako soudkyně Tribunálu by ve výboru určitě problémy neměla.

Jaká jsou podle vás hlavní současná témata evropského soudnictví?

Není to vysloveně právní věc, ale v první řadě jde o přetíženost Tribunálu. Nepřímo tak mluvíme o rozpočtu a jeho schvalování. Počet soudců by se totiž měl v několika krocích zdvojnásobit, tedy na dvakrát 28. Původní návrhy Soudního dvora byly sice nižší, ale po jednáních s členskými státy se ukázalo, že cokoli, co není dělitelné 28, není průchozí. Soud pro veřejnou službu, tedy pro zaměstnance orgánů, by byl ale patrně fúzován do Tribunálu, nakonec by tedy skutečně šlo o méně než o 28 nových soudců. Naopak se patrně upustilo od myšlenky na samostatný soud pro ochranné známky, které Tribunál zaměstnávají z 50 procent. Další otázkou je pak často kritizovaný aktivismus Soudního dvora, kterým se bude zabývat i Evropský parlament.

Jak se díváte na vztah národních ústavních soudů k evropské legislativě? Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský opakovaně mluví o tom, že právě český Ústavní soud bude muset zaujmout určité stanovisko i k jejímu přezkumu.

Poněkud nedospělý vztah českého Ústavního soudu k evropské legislativě se jasně ukázal už ve věci takzvaných slovenských důchodů. Byla to Česká republika, která si jako jediná v dějinách české integrace dovolila porušit princip přednosti evropského práva před právem národním. To si nedovolil ani německý Ústavní soud, od kterého ten český neustále a velmi ochotně opisuje. Cesta bude v přátelské spolupráci mezi těmito soudními orgány, a nikoli v boji a ukazování svalů. To nakonec neprospěje vůbec nikomu.

Jak by tato spolupráce měla vypadat?

Český ústavní soud by měl využívat institut předběžné otázky. Když bude nějaká věc sporná, měl by se zeptat Soudního dvora EU na jeho názor a tímto způsobem věc vyřešit. Ale aby český Ústavní soud interpretoval nařízení, to asi možné nebude. Celá evropská integrace totiž stojí na tom, že jsou evropské právní předpisy respektovány. Jak od Soudního dvora EU, tak od Evropského soudu pro lidská práva přitom opakovaně zaznívá, že lidská práva v unii dodržována jsou, a tak není důvod k nějakému přetahování. Kdyby například evropská strana chtěla pokračovat v kauze slovenských důchodů, mělo by to jen ten důsledek, že by byla Česká republika žalována pro porušení evropského práva v důsledku judikatury Ústavního soudu. To nikam nevede a rozhodně to nepřispívá k budování Evropy.

Evropská legislativa má být dodržována, ale v českém prostředí panuje někdy dojem, že právě s ní přicházejí samé nesmysly. Budete tento dojem vyvracet? A pokud ano, jak?

Samozřejmě. Ten, kdo se chce s těmito věcmi vypořádat, se s nimi vypořádá. Mnohdy je to otázka mediálního pokušení. O nesmyslech se strašně rádo píše, o tom dobrém naopak. Média jsou od toho, aby podávala objektivní informace a nepsala jen o žárovkách a banánech.

Jsou tohle určité excesy, nebo jsou i tohle témata, kterým se má Evropská unie věnovat?

To jsou právě ty malé věci, kterým by se Evropská unie nutně věnovat nemusela. Shodneme se na tom, že je dobré šetřit elektřinu, ale když se to dotkne žárovek, dělají si z toho někteří legraci. Ale na tom by určitě evropská integrace neměla stát a neměla by to být ani jedna z těch informací, kterými jsou občané živeni.

Jakým tématům se hodláte ve strukturách Evropské unie věnovat vy osobně?

Například otázkám mýtného. Aby tiráci nemuseli mít za oknem deset krabiček, ale jen jednu, která bude fungovat pro všechny státy. Tématem je také zavádění mýtného pro osobní dopravu cizinců na území Německa.

V kampani se rovněž mluvilo o střídání času. Zatím o tom v parlamentu všichni jen mluví a nikdo nic neudělal. Vypadá to však, že se mi podaří svolat veřejné slyšení za účasti několika výborů. Snad se tam dostaneme k tomu, zda čas neměníme jen ze setrvačnosti. Existuje spousta důvodů proti změnám času, ale máme problém identifikovat někoho, kdo bude střídání času naopak obhajovat.

Mým osobním tématem pak je ještě snaha pomoci lidem pronásledovaných z důvodů náboženského vyznání. Nezdá se to, ale patrně nejpronásledovanější skupinou ve světě jsou křesťané. Mluví se zhruba o stamilionech lidí, život kvůli pronásledování ztratí za rok asi sto tisíc lidí. K tomu existují pro nás nepochopitelné zákony, jako je například zákon o rouhání v Pákistánu. Už asi tisíc lidí bylo odsouzeno na smrt, ale pákistánské vládě slouží ke cti, že ještě nikdo nebyl popraven. Existuje například případ matky pěti dětí, která byla v roce 2009 odsouzena na smrt kvůli tomu, že se napila ze studně, jež je údajně určena muslimům. Tím mělo dojít k rouhání. Ta paní je od té doby v cele bez oken, neexistuje pro ni tak střídání dne a noci. Toho je ve světě spousta.

Co s tím můžete jako člen Evropského parlamentu udělat?

Mohu být autorem různých rezolucí, které na tyto věci poukazují. Ty přitom nejsou tak bezzubé. Hned v červenci, když jsem nastoupil, jsem byl spoluautorem rezoluce na podporu Meriam Ibrahimové, která byla v Súdánu odsouzena k smrti. V rozpravě jsem vyzval orgány Evropské unie k tomu, aby v případě, že nedojde k jejímu propuštění, zrušily finanční pomoc Súdánu, a do týdne byla volná. Po letech marných pokusů. Samozřejmě se nikdy nedozvím, do jaké míry jsem k tomu přispěl právě já, ale k něčemu to patrně bylo.

Důležitým nástrojem je i Sacharovova cena, která upozorňuje na málo známé lidi a problémy v lidskoprávní oblasti. Například loni získal tuto cenu jeden doktor, který v Africe pečuje o ženy znásilněné ve válečném konfliktu. Tam se znásilňování používá jako zbraň, jde tak o desetitisíce žen. Na tento aspekt válečných konfliktů v Africe, mám dojem, zatím nebyla upřena pozornost. -


DOC. JUDR. PAVEL SVOBODA, PH.D., D.E.A.

- Předseda výboru Evropského parlamentu pro právní záležitosti

- Zároveň působí jako docent na katedře evropského práva Právnické fakulty UK v Praze

- V roce 2009 byl ministrem a předsedou Legislativní rady vlády, dříve působil například jako stálý velvyslanec ČR u Rady Evropy, náměstek ministra zahraničních věcí či vedoucí oddělení autorského práva vydavatelství Supraphon

- Je členem KDU-ČSL, v letech 2009 až 2013 byl jejím místopředsedou

- Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze

 

"Má průměrná jednání probíhají občas trochu komicky. Navštíví mne určitá asociace a v prvních třech větách si stěžuje na přemíru evropské regulace a zbytek jednání požaduje regulaci novou. Lepší regulace totiž nemusí vždy znamenat méně regulace."

"Nejsem si vědom, že by některý jiný členský stát s občanským zákoníkem takto rychle naložil nebo na to byl připraven. Občanský zákoník má být jakási druhá ústava pro běžného občana, která by měla reflektovat stabilitu právního prostředí."

 

Foto: Jiří Koťátko

Související