Zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen "ZoEK") se s účinností od 1. října 2012 dočkal další novely. Zákonem č. 273/2012 Sb. se do ZoEK po téměř roce a půl vrací povinnost osob zajišťujících veřejné komunikační sítě nebo poskytujících veřejně dostupnou službu elektronických komunikací (dále též jen "operátoři") uchovávat provozní a lokalizační údaje svých účastníků a na vyžádání je poskytovat Policii ČR a některým dalším oprávněným orgánům. Obdobná povinnost byla v ZoEK obsažena až do 12. 4. 2011, kdy ji svým nálezem Pl. ÚS 24/101) zrušil Ústavní soud.

HISTORICKÝ EXKURS

Asi nepřekvapí, že operátoři měli vždy v určité míře zákonnou povinnost poskytovat informace oprávněným orgánům, zejména Policii ČR. Předchozí právní úprava zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a o změně dalších zákonů v platném znění zakotvovala povinnost operátorů poskytovat oprávněným orgánům údaje o komunikaci svých uživatelů v uplynulých "nejméně dvou měsících"2). Dle ZoEK pak s účinností od 1. května 2005 byli operátoři povinni o svých uživatelích uchovávat veškeré provozní a lokalizační údaje, včetně přesné lokalizace, neúspěšných pokusů o spojení (kdo, s kým, odkud a po jakou dobu telefonoval, či jinak komunikoval), údajů o dobíjení předplaceného kreditu a řady dalších údajů3). Velkou část těchto údajů přitom operátoři sami k ničemu nepotřebují, proto by je jinak ani uchovávat nesměli. K vyúčtování, stejně jako k případnému vymáhání pohledávek jim totiž stačí pouhý zlomek těchto údajů. Lokalizační údaje pak ve většině případů nepotřebují uchovávat vůbec - je-li lokalita účastníka v konkrétním případě potřebná pro poskytnutí služby, přestává být nezbytná zpravidla okamžitě poté.

Právní úprava ZoEK byla již od počátku navržena tak, aby vyhověla pozdějším požadavkům Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES z 15. března 20064) (tzv. Data Retention Directive, dále též jen "Směrnice") přijaté v rámci společného boje proti terorismu. Směrnice stanovila členským státům povinnost zajistit, aby se provozní, lokalizační a související údaje nezbytné k identifikaci účastníka nebo uživatele5) uchovávaly po dobu nejméně šesti měsíců a nejvýše dvou let ode dne komunikace. Dle ZoEK v jeho původní podobě6) dobu uchovávání stanoví prováděcí předpis, tato však nesmí být delší než 12 měsíců; Ministerstvo informatiky ČR pak v prováděcí vyhlášce7) stanovilo nejkratší možnou délku uchovávání dat - šest měsíců.

OPRÁVNĚNÉ ORGÁNY

Nikdy nebylo pochyb o tom, že takto uchovávané údaje si od operátorů byla oprávněna vyžádat Policie ČR. U Bezpečnostní informační služby (dále též jen "BIS") a Vojenského zpravodajství (dále též jen "VZ") již právní výklady tak jednoznačné nebyly. Z formulace Ústavním soudem zrušeného § 97 odst. 3 ZoEK totiž vyplývalo, že provozní a lokalizační údaje byli operátoři povinni poskytnout orgánům oprávněným k jejich vyžádání podle zvláštního právního předpisu. Podle příslušných právních předpisů8) pak BIS i VZ byly oprávněny "ke zjišťování údajů o telekomunikačním provozu", a to použitím "zpravodajské techniky", tedy "technických prostředků a zařízení" - otázkou je, zda toto "zjišťování" zahrnovalo rovněž oprávnění (a jemu odpovídající povinnost operátorů) vyžadovat si tyto údaje od operátorů. Vzhledem k omezenému rozsahu se zde touto problematikou nebudu obšírněji zabývat, rozhodující je, že výše uvedená novela ZoEK s účinností od 1. října 2012 BIS i VZ zcela jednoznačně zařadila mezi orgány oprávněné požadovat od operátorů provozní a lokalizační údaje.

VÝHRADY ÚSTAVNÍHO SOUDU

V nálezu Pl. ÚS 24/10 Ústavní soud zrušené úpravě vytýkal především vágní vymezení orgánů, které mohou údaje vyžadovat, a také nejasný účel, pro který mohou být využity - na rozdíl od směrnice EU - ke stíhání jakýchkoli, nikoli jen závažných trestných činů, jakož i některé další nedostatky9). Přímým důsledkem pak podle Ústavního soudu bylo nadužívání institutu ze strany Policie ČR - více než 120 tisíc žádostí o poskytnutí údajů jen za prvních deset měsíců roku 2010. Stěžovatelé namítali, že samotný princip, dle kterého jsou operátoři povinni uchovávat údaje všech účastníků, je protiústavním zásahem do lidských práv, neboť staví všechny a priori do pozice podezřelých. Také Ústavní soud vyjádřil obiter dictum pochybnosti o nezbytnosti a přiměřenosti, jakož i o efektivnosti plošného uchovávání údajů, namísto toho, aby údaje byly uchovávány až na základě žádosti v případě podezření vůči konkrétní osobě10).

Není bez zajímavosti, že Ústavní soud sice vyhověl ústavní stížnosti skupiny poslanců, na adresu samotných stěžovatelů se však vyjádřil velmi kriticky. Těmi byli totiž dle názoru Ústavního soudu z velké většiny zástupci politických stran, které "v době podání návrhu ... v Parlamentu České republiky disponovaly a dále disponují většinou potřebnou ke změně napadené právní úpravy" a navíc se navrhovatelé "z drtivé většiny svým souhlasným (!) hlasováním na přijetí napadené právní úpravy přímo podíleli". Ústavní soud proto podání ústavní stížnosti explicitně označil za zneužití právního institutu a stěžovatelům dokonce pohrozil, že "bude do budoucna nucen přistoupit k odmítání takových návrhů".

Otázka, zda by tak Ústavní soud byl skutečně oprávněn učinit, by dle mého názoru stála za samostatný právní rozbor, pro který zde, bohužel, není dostatečný prostor. V hypotetické situaci, ve které by Ústavní soud, maje podezření z protiústavnosti určitého právního předpisu napadeného ústavní stížností, ponechal tento právní předpis nedotčen s odůvodněním, že stěžovatelé disponují parlamentní většinou potřebnou ke změně tohoto předpisu, bych zkoumal minimálně dva aspekty. Není zcela zřejmé, jakým způsobem by Ústavní soud byl schopen zjistit, zda všichni poslanci té, či oné politické strany by - v situaci neexistence vázaných mandátů - byli připraveni hlasovat pro potřebnou změnu zákonné úpravy. Ještě zásadnější však je otázka, zda by takovéto rozhodnutí Ústavního soudu nacházelo oporu v Ústavě, případně v zákoně č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu11).

POROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM

Shodou okolností v době vydání nálezu Ústavního soudu ČR zveřejnila Evropská komise Zprávu o aplikaci Směrnice o uchovávání údajů v členských zemích Evropské unie12). Ta nabízí zajímavá srovnání mj. procedurálních požadavků na získávání údajů od operátorů v jednotlivých členských státech (ve většině, nikoli však ve všech, je zapotřebí schválení soudu), délky lhůty pro uchovávání údajů (ve většině zemí platí delší lhůta nežli v ČR, přesto však téměř 90 procent údajů vyžádaných od operátorů v celé EU není starších šesti měsíců) a konečně také počtu žádostí o údaje v jednotlivých členských zemích (ze zemí, které údaje poskytly, jich v roce 2009 bylo nejvíce vyžádáno v Polsku - 1 048 318).

AKTUÁLNĚ SCHVÁLENÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA

Byť základní principy aktuálně schválené novely ZoEK zůstávají stejné, v porovnání s původní právní úpravou zavádí do ZoEK, jakož i do souvisejících právních předpisů v reakci na výtky Ústavního soudu několik podstatných změn13). Novela tak zejména omezuje právo policie vyžádat si údaje jen na stanovený okruh trestných činů14), a to pouze pokud nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak - dříve v zákoně takováto omezení nebyla. Nyní bude také zcela jednoznačné, že si údaje mohou vyžádat Bezpečnostní informační služba a Vojenské zpravodajství, u nichž toto oprávnění bylo sporné, jak uvádím výše, a nově také Česká národní banka, která ho dosud neměla vůbec. Každá osoba, jejíž údaje byly takto vyžádány, bude nově o této skutečnosti muset být ze strany policie, státního zástupce, či předsedy senátu po pravomocném skončení věci informována, podobně jako to platí již více než čtyři roky v případě odposlechů15); dotčená osoba má nyní také právo požádat Nejvyšší soud o přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o jejím telekomunikačním provozu.

DALŠÍ OČEKÁVANÝ VÝVOJ

Aktuálně účinná právní úprava položila bezesporu mnohem robustnější základ pro zajištění ochrany práv účastníků elektronické komunikace, než tomu bylo ještě nedávno. Rozhodující však samozřejmě bude praxe, tedy zejména další vývoj počtu žádostí oprávněných orgánů o poskytnutí údajů - uvidíme, zda po rozšíření počtu oprávněných orgánů lze skutečně očekávat snížení celkového počtu žádostí. Důležité bude také fungování kontrolních mechanismů - v této souvislosti by dle mého názoru s ohledem na závažnost problematiky stálo za zvážení, zda by Stálá komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací neměla mít do budoucna svěřen také dohled nad žádostmi oprávněných orgánů o provozní a lokalizační údaje. Kromě toho bude samozřejmě zajímavé sledovat, jak se bude dále vyvíjet dosud velmi kategorický postoj Evropské komise - je zřejmé, že na něj bude mít vliv případný vývoj pozice Německa, jakožto země již delší dobu odmítající provést transpozici Směrnice, a samozřejmě také výsledek soudního řízení iniciovaného Evropskou komisí proti Německu u Soudního dvora EU.

Miroslav Uřičař
General Counsel, Legal, Regulatory & External Affairs, T-Mobile Czech Republic

 

Poznámky:

1 Nález Ústavního soudu Pl.ÚS 24/10 ze 22.3.2011, vyhlášen pod č. 94/2011 Sb., zrušil ustanovení § 97 odst. 3 a 4 ZoEK a vyhlášku č. 485/2005 Sb. o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání.

2 Viz ust. § 86 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a o změně dalších zákonů v platném znění.

3 Viz ustanovení § 97 odst. 3 ZoEK.

4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15.března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES

5 Dle čl. 5 Směrnice 2006/24/ES jde: a) o údaje potřebné k dohledání a identifikaci zdroje sdělení, b) údaje potřebné k identifikaci adresáta sdělení, c) údaje potřebné ke zjištění data, času a doby trvání komunikace, d) údaje potřebné k určení typu sdělení, e) údaje potřebné k identifikaci komunikačního vybavení uživatelů nebo jejich údajného komunikačního vybavení a f) údaje potřebné ke zjištění polohy mobilního komunikačního zařízení, vždy však pouze o takové údaje, které neodhalují obsah sdělení.

6 Před novelou č. 247/2008 Sb.

7 Ustanovení § 4 vyhlášky č. 485/2005 Sb.

8 Zákon č. 154/1994 Sb.o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, resp. zák. č. 289/2005 Sb. o Vojenském zpravodajství, ve znění zákona č. 274/2008 Sb.

9 Zejména absenci jasných požadavků na zabezpečení uchovávaných údajů a nejednoznačné vymezení doby uložení údajů.

10 Shromažďování údajů pouze u konkrétních, předem označených účastníků (tzv. data freeze) však Evropská komise např. v tiskové zprávě ze 31.5.12012 vydané v souvislosti s podáním žaloby proti Německu výslovně označila za metodu, která by „nebyla plnou transpozicí Směrnice“.

11 Např. ustanovení § 64 odst. 1, § 66 odst. 1 a § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu.

12  Report from the Commission to the Council and the European Parliament - Evaluation report on the Data Retention Directive (Directive 2006/24/EC)

13 Ty jsou, kromě již zmiňovaného nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS 24/10 obsaženy také v nálezu Pl. ÚS 42/11 ze dne 20.12.2011 vyhlášeným pod č. 43/2012 Sb., kterým Ústavní soud uplynutím dne 30.9.2012 zrušil ustanovení § 88a zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním v platném znění.

14 Seznam trestných činů zahrnuje kromě devíti konkrétně vyjmenovaných trestných činů také veškeré úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody nejméně 3 roky – viz § 88a zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním v platném znění.

15 Srov. ust. § 88 odst. 8 a 9 zákona č. 141/1961 Sb.

 

"Novela tak zejména omezuje právo policie vyžádat si údaje jen na stanovený okruh trestných činů, a to pouze pokud nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak."

"Rozhodující však samozřejmě bude praxe, tedy zejména další vývoj počtu žádostí oprávněných orgánů o poskytnutí údajů - uvidíme, zda po rozšíření počtu oprávněných orgánů lze skutečně očekávat snížení celkového počtu žádostí."

Související