V současné době řeší insolvenční soudy stále rostoucí počet soudních případů úpadku, kde dlužník současně s úpadkem navrhuje jako jeho řešení právě oddlužení.

Oddlužení je jedním z nových způsobů řešení úpadku dlužníka.

KOMU JE PODLE ZÁKONA URČENA MOŽNOST ODDLUŽENÍ


Možnost podat návrh na povolení oddlužení přichází v úvahu tehdy, jsou-li splněny zákonné podmínky. Těmi jsou jednak obecné zákonné předpoklady charakterizující úpadek nebo hrozící úpadek a dále speciální podmínky zákona pro tento způsob řešení úpadku.

Insolvenční zákon1) vymezuje jasně pravidlo, podle kterého může oddlužení navrhnout jen omezený okruh osob. Jsou jimi dlužníci, (osoby fyzické i právnické), kteří nejsou podnikateli.

Je tedy třeba vycházet ze základního předpokladu pro podání jakéhokoli insolvenčního návrhu (tedy i insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení), že dlužník, který oddlužení navrhuje, je v úpadku nebo mu úpadek hrozí2) a současně s návrhem na oddlužení podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Za situace, kdy takový insolvenční návrh již byl podán některým z jeho věřitelů, může dlužník navrhnout své oddlužení pouze ve lhůtě třicet dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele dlužníkovi soudem.

Kromě úpadkové situace na straně dlužníka musí být splněna speciální podmínka pro podání návrhu na povolení oddlužení na straně dlužníka. Dlužník nesmí být podnikatelem.

Soudní praxe vnímá pojem "dlužníka, který není podnikatel" jako osobu, která není podle zákona podnikatelem a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.3) Tato osoba by tedy neměla aktivně provozovat podnikání (např. živnost podle živnostenského zákona) a neměla by mít ani ze svého minulého podnikání dluhy. Rovněž v případě, že dlužník již aktivně nepodniká, budou jeho závazky (dluhy) z jeho minulého podnikání zpravidla překážkou povolení oddlužení, pokud soud výjimečně neshledá rozumný důvod k tomuto dluhu nepřihlédnout (například kvůli dlouhému časovému odstupu od vzniku tohoto závazku, jeho poměrně malé výši ve vztahu k ostatním závazkům dlužníka, ke stanovisku věřitelů apod.).

DALŠÍ PODMÍNKY STANOVENÉ ZÁKONEM PRO POVOLENÍ ODDLUŽENÍ


Dlužník musí rovněž počítat s tím, že soud bude zkoumat, zda podáním návrhu na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr a navrhovanou výši hodnoty plnění, kterou věřitelům poskytne. Zákon dává soudu jako vodítko při posuzování nepoctivého záměru dlužníka v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona zejména trestní minulost dlužníka nebo jeho zákonného zástupce nebo statutárního orgánu (u právnických osob).

Dlužník nebo osoby, které za něj ze zákona jednají, nesmí/ějí být v období pěti let před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen/é pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Dalším důvodem pro shledání nepoctivého záměru dlužníka může být i negativní výsledek insolvenčního řízení, které vůči dlužníkovi probíhalo v uplynulých pěti letech. Dále může být takovým nepoctivým záměrem i chování dlužníka před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a povolení oddlužení, pokud např. dlužník svůj úpadek vyvolal úmyslně a kalkuloval s možností zaplatit věřitelům jen část závazků v případě povolení oddlužení. Dlužník také nesmí mít při podání návrhu na povolení oddlužení lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení nebo takový návrh podat opakovaně, pokud o něm již soudem bylo věcně rozhodnuto (takový zákaz se nevztahuje např. na rozhodnutí soudu, který pouze odmítl návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na oddlužení pro vady návrhu nebo příloh návrhu).

CO MUSÍ DLUŽNÍK V ODDLUŽENÍ NABÍDNOUT SVÝM VĚŘITELŮM?


Hodnota plnění, kterou dlužník věřitelům nabídne k uspokojení jejich pohledávek, musí být minimálně třicet procent výše nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů. Způsob, jakým lze uspokojení věřitelů dosáhnout, je ze zákona dvojí. Dlužník nabídne ve svém návrhu buď plnění splátkového kalendáře, pokud disponuje pravidelným příjmem, nebo zpeněžení svého nezajištěného majetku. V praxi se již objevily i případy, kdy soud na návrh dlužníka a se souhlasem věřitelů schválil oddlužení oběma způsoby najednou, tedy jak zpeněžením nezajištěného majetku dlužníka, tak i plněním splátkového kalendáře.

Možnost dlužníka nabídnout část svého příjmu věřitelům má své limity. Při výpočtu plnění z příjmu dlužníka, které lze použít pro uspokojení věřitelů, vychází soud z obdobného výpočtu, jako je tomu při stanovení postižitelné částky při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy pro přednostní pohledávky. Soud vychází z § 278 a § 279 občanského soudního řádu, kde jsou stanovena pravidla pro výpočet nezabavitelné částky. Dlužníkovi nesmí být sražena z měsíčního příjmu základní částka. Tu tvoří úhrn dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu navýšené o jednu čtvrtinu této částky za každou osobu, které je dlužník povinen poskytovat výživné.

JEDNODUCHÝ PŘÍKLAD KONTROLNÍHO VÝPOČTU


Například u dlužníka, který žije ve městě od 50 000 do 99 000 obyvatel, má čistý měsíční příjem 10 000,- Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost, bude činit částka jeho životního minima 3126,- Kč4) a částka normativních nákladů na jeho bydlení v bytě užívaném na základě nájemní smlouvy 4597,- Kč.5) Základní částka tak bude činit dvě třetiny ze součtu těchto částek, tedy 5149,- Kč. Po odečtení této základní částky z jeho čisté mzdy vychází zbytek čisté mzdy ve výši 4851,- Kč. Lze nabídnout k oddlužení dvě třetiny této zbývající částky čisté mzdy a dlužníkovi zůstane spolu se základní částkou dohromady 6413,- Kč. Zbytek jeho čisté mzdy ve výši 3234,- Kč může dlužník nabídnout do splátkového kalendáře (pokud by tento zbytek čisté mzdy přesahoval 6930,- Kč, zůstane dlužníkovi součet základní částky a částky ve výši 2310,- Kč a celá zbývající část čisté mzdy připadne na splátkový kalendář).

Při výpočtu plnění, které je dlužník schopen nabídnout věřitelům pro účely splátkového kalendáře, je tedy třeba vzít v úvahu to, že z jeho platu nelze srazit tuto nezabavitelnou částku. Z části příjmu, který by mohl být určen na plnění splátkovým kalendářem, je třeba dále odečíst i zálohu na odměnu a náklady insolvenčního správce, která činí 900,- Kč6) a v případě, že insolvenční správce je plátcem DPH ještě navýšená o tuto DPH. Tuto částku bude dlužník povinen platit insolvenčnímu správci měsíčně po celou dobu oddlužení. Dlužník by měl proto před podáním návrhu udělat kontrolní výpočet. Pozná tak, zda je schopen splnit po odečtení základní částky a zálohy insolvenčnímu správci plněním splátkového kalendáře po dobu pěti let (tedy 60 splátek) uvedených třiceti procent pohledávek nezajištěných věřitelů. U našeho ilustračního příkladu zbude dlužníkovi na splátkový kalendář pro věřitele pouhých 2334,- Kč. Za pět let tedy bude schopen zaplatit maximálně 140 040,- Kč. Neměl by tedy žádat o oddlužení, pokud jeho nezajištěné závazky přesahují 466 800,- Kč. Automatická kalkulačka pro orientační výpočet výše splátek dlužníka pro účely oddlužení je umístěna na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti.7)

Nižší plnění lze věřitelům nabídnout pouze v případě, že s takovým postupem projeví věřitelé předem souhlas na hlasovacím lístku.8)

JINÁ VÝŠE SPLÁTEK A DALŠÍ SKUTEČNOSTI


Pokud je příjem dlužníka vysoký a výše jeho plnění splátkovým kalendářem převyšuje padesát procent výše pohledávek jeho nezajištěných věřitelů, může insolvenční soud takovému dlužníkovi stanovit jinou výši splátek. Podle dikce zákona však přitom soud přihlédne též k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši jeho závazků, k dosavadní a očekávané výši jeho příjmů, k opatřením, která učiní k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků. Soud přihlédne i k doporučení věřitelů.9) O jinou výši splátek však dlužník musí sám požádat již v podaném návrhu na oddlužení. Po dohodě s věřiteli může soud povolit jinou výši splátek bez ohledu na poskytnutou výši plnění dlužníka.

Při plnění zpeněžením majetkové podstaty se obdobně jako při konkursu zpeněží nezajištěný majetek dlužníka v rozsahu, jaký do majetkové podstaty náležel v době rozhodnutí o úpadku. Výtěžek zpeněžení se rozdělí mezi přihlášené nezajištěné věřitele a i v tomto případě musí výtěžek zpeněžení přihlášené nezajištěné věřitele uspokojit alespoň ze třiceti procent.

Pokud se jedná o zajištěný majetek dlužníka, například nemovitosti, na kterých váznou zástavní práva ve prospěch některých z věřitelů, tak se zpeněžování těchto nemovitostí děje samostatně a zajištění věřitelé jsou uspokojováni z výtěžku prodeje tohoto majetku až do výše sta procent jejich zajištěné pohledávky. Dlužník, který uvažuje o podání návrhu na oddlužení, musí proto zvážit skutečnost, že mu zajištěný věřitel pravděpodobně navrhne zpeněžit jeho byt nebo dům, pokud je ve vlastnictví dlužníka a ve prospěch věřitele zřízeno zástavní právo. Může to mít totiž velmi negativní dopad na sociální situaci dlužníka. Rovněž tento možný postup zajištěného věřitele může dlužník před podáním insolvenčního návrhu se zajištěným věřitelem projednat.

LZE ODDLUŽIT OBA MANŽELE SOUČASNĚ?


Oddlužení manželů je problematikou, která je z právního hlediska složitá. Není v insolvenčním zákoně dostatečně upravena. Zákon stanoví, že pro účely oddlužení jednoho z manželů je povinný souhlas druhého z manželů. Bez tohoto souhlasu soud návrh jednoho z manželů odmítne. Problém ale spočívá zejména v tom, že manželé mají většinu majetku ve společném jmění manželů. Není však vyloučeno, aby měl každý z manželů část věcí ve svém výlučném vlastnictví (například získané před uzavřením manželství nebo darem či děděním). Podobně tomu je i se závazky manželů.

Právě s ohledem na existenci společných závazků manželů bude zpravidla praktické, pokud návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem podají oba manželé (pokud splňují oba zákonné podmínky povolení oddlužení). Prominutí společných dluhů pak bude působit vůči všem společným věřitelům. Manželé, kteří podají návrh na povolení oddlužení společně, budou moci věřitelům nabídnout své příjmy nebo společný majetek ke zpeněžení a podmínka minimálního plnění ve výši třicet procent může být považována u společných závazků za splněnou ze součtu jejich společných příjmů. Musí ovšem počítat s tím, že povinnosti pro plnění splátkového kalendáře budou muset dodržovat po celou dobu trvání oddlužení.

PODÁNÍ NÁVRHU NA POVOLENÍ ODDLUŽENÍ


Je třeba si uvědomit, že návrh na povolení oddlužení je pouze jedním ze způsobů řešení úpadku dlužníka. Dlužník podává návrh na zahájení insolvenčního řízení a k němu připojuje návrh na povolení oddlužení. Podá-li návrh na zahájení insolvenčního řízení věřitel, může návrh na povolení oddlužení podat jen dlužník, a to ve lhůtě do třiceti dnů ode dne, kdy mu byl doručen insolvenční návrh věřitele.

Návrh se podává u insolvenčního soudu, kterým je vždy příslušný krajský soud podle místa bydliště nebo sídla (je-li dlužník právnickou osobou) dlužníka.

NÁLEŽITOSTI INSOLVENČNÍHO NÁVRHU


Návrh na zahájení insolvenčního řízení musí splňovat zákonné náležitosti (označení soudu, kterému je návrh podáván, označení dlužníka případně jeho zástupce, uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, datum a úředně ověřený nebo zaručený elektronický podpis dlužníka). Zástupce musí současně s návrhem doložit originál plné moci nebo elektronický soubor obsahující plnou moc jako konvertovaný dokument.10)

Úpadek musí dlužník tvrdit alespoň tak, že uvede výčet svých věřitelů a pohledávek s uvedením délky prodlení po jejich splatnosti a oznámí a doloží údaj, že není schopen tyto závazky splácet. K návrhu na zahájení insolvence dlužník přikládá listiny, kterými svůj úpadek osvědčuje. Jedná se zpravidla o doklady o splatnosti závazku, upomínkách nebo zahájených exekučních řízeních proti dlužníkovi, případně doklady z účetnictví dlužníka.

Dlužník společně s tímto insolvenčním návrhem podává návrh na povolení oddlužení. Dlužník je povinen tento návrh podat na formuláři, jehož podoba je závazně stanovena.11) Formulář je dostupný ke stažení na výše uvedených stránkách ministerstva spravedlnosti nebo v písemné podobě na informačních centrech nebo podatelnách krajských soudů.

Ve formuláři je dlužník veden k postupnému uvedení všech náležitostí návrhu na oddlužení, tedy výši jeho příjmů v uplynulých třech letech, výši jeho předpokládaného příjmu v následujících pěti letech a navrhovanému způsobu oddlužení nebo prohlášení, že žádný uvedený způsob nenavrhuje.

Zde musí dlužník vyznačit také svůj návrh na jinou výši splátek v navrhovaném splátkovém kalendáři, pokud o ně bude žádat. V takovém případě nesmí zapomenout na vysvětlení důvodů, které ho vedly k úpadku, protože je to jedno z hledisek, které soud bude při posuzování tohoto návrhu hodnotit. Za zmínku stojí ještě několik položek formuláře. Dlužník by měl v položce č. 7 popsat výši nabízené hodnoty plnění věřitelům. Ta souvisí s navrhovaným způsobem oddlužení. Jedná se buď o uvedení výše odhadu obvyklé ceny majetku, který navrhuje zpeněžit, nebo o součet měsíčních splátek, které může věřitelům dlužník ze svého příjmu nabídnout po dobu šedesáti měsíců. V položkách č. 19 a č. 20 uvádí dlužník ručitele nebo spoludlužníka. Ručení nebo dohoda s dlužníkem o splnění dluhu jsou občanskoprávní úkony, jejichž náležitosti stanoví zákon.12) Bez konkrétní uzavřené smlouvy nemůže vzniknout platný závazek. Kromě informativního prohlášení na formuláři bude proto obvykle třeba závazek uzavřít písemně a doložit dokumentem, který dlužník ke svému návrhu připojí. Položka č. 21 je koncipována tak, aby dlužník mohl podat tímto formulářem současně návrh na zahájení insolvenčního řízení i na povolení oddlužení. Pokud tak dlužník učiní, je povinen v této kolonce uvést potřebná skutková tvrzení o svém úpadku i tvrzení, ze kterých vyplývá splnění podmínek pro povolení oddlužení. Dlužník, který má vyživovací povinnost k další osobě, ji zde musí označit. Protože povolení oddlužení závisí na uvážení soudu a posouzení zákonných podmínek pro oddlužení, dlužník by zde měl uvést rovněž důvody, jak se do úpadkové situace dostal a k jakým účelům své závazky využil (např. čerpané půjčky nebo úvěry).

PŘÍLOHY NÁVRHU NA POVOLENÍ ODDLUŽENÍ


Povinné přílohy a jejich náležitosti jsou popsány ve vysvětlivkách za formulářem návrhu. Dlužník musí vždy připojit seznam majetku s uvedením pořizovací ceny a obvyklé ceny tohoto majetku v době podání návrhu, dále seznam závazků dlužníka s údajem o jejich vymahatelnosti, zajištění a stanovisku dlužníka, zda tento závazek uznává. K vykonatelným závazkům se připojují příslušná rozhodnutí nebo notářské či exekutorské zápisy.

Seznamy dlužník opatřuje svým podpisem a prohlášením o pravosti a úplnosti seznamu. Seznamy jsou samostatnou přílohou návrhu a nesmějí chybět. Nelze je zaměňovat za popis majetku a závazků dlužníka, které jsou součástí formuláře návrhu na povolení oddlužení. Předtištěné seznamy jsou stejně jako formulář návrhu na povolení oddlužení k dispozici ve vzorových formulářích.

Jako další přílohy předkládá dlužník doklady o svých příjmech za poslední tři roky a výpis z rejstříku nemovitostí, který není starší než tři měsíce. Dlužník zde může přiložit i listiny, ze kterých vyplývá souhlas nezajištěného věřitele s poskytnutím nižšího plnění než třicet procent pohledávky a další listiny, kterými dokládá skutečnosti, které se vztahují k podanému návrhu na povolení oddlužení. Formulář o zaměstnancích dlužníka se v případě návrhu na povolení oddlužení zpravidla nevyžaduje.

V případě, že má dlužník zajištěný majetek nebo nemovitosti, předloží současně s návrhem i odhad obvyklé ceny těchto věcí.

KDYŽ NENÍ NÁVRH V POŘÁDKU


Insolvenční zákon klade na navrhovatele v insolvenčním řízení relativně vysoké nároky, co se týče podání řádného návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Není-li totiž návrh podán řádně, soud nevyzývá k odstranění vad insolvenčního návrhu (jako je tomu např. v běžném občanskoprávním sporném řízení), ale návrh ve lhůtě sedmi dnů odmítne. To znamená konec řízení. V případě, že návrh vady nemá, ale neobsahuje přílohy nebo je vada obsažena v přílohách, soud insolvenční návrh vrací k opravě, která musí být učiněna do sedmi dnů.

Návrh na povolení oddlužení, který dlužník podává současně s insolvenčním návrhem, musí být rovněž podán řádně, ale v případě jeho vad soud dlužníka vyzve k jeho opravě.

Teprve pokud ve stanovené lhůtě není návrh opraven nebo nejsou doplněny přílohy, soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Nastává tak situace, kdy dlužník podá řádný návrh na zahájení insolvenčního řízení s tvrzením svého úpadku, ale není k tomuto návrhu ani přes výzvu soudu podán řádný návrh na povolení oddlužení. Protože soud není vázán podaným návrhem na způsob řešení úpadku, může zjistit úpadek dlužníka, ale namísto povolení oddlužení na dlužníka prohlásit konkurs. Což je varianta, se kterou zpravidla dlužník nepočítá. Výzvám soudu k odstranění vad návrhu nebo doplnění příloh je proto třeba věnovat pozornost.

SITUACE PO PODÁNÍ NÁVRHU


Je-li podán řádný návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení, soud zpravidla uloží dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Maximální výše zálohy činí 50 000,- Kč, soud má ale přihlížet k tomu, jaké náklady lze v daném řízení očekávat. Zatímco v konkursním řízení bude insolvenční správce zpravidla potřebovat počáteční prostředky na zahájení zpeněžování majetku, u insolvence jsou jeho počáteční výdaje spojené zpravidla pouze s přezkumem podaných pohledávek a soupisu majetkové podstaty. Proto soudy v případě oddlužení ukládají dlužníkovi zálohu do 10 000,- Kč. Do usnesení o uložení zálohy je podle současné judikatury odvolání přípustné.

Po zaplacení zálohy soud rozhodne o úpadku, shledá-li k němu zákonné důvody. Je-li navrženo dlužníkem i oddlužení, spojí soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o stanovení způsobu řešení úpadku. V této fázi může tedy soud rozhodnout o povolení oddlužení nebo na majetek dlužníka prohlásí konkurs. Současně ustanoví insolvenčního správce, který má za povinnost udělat soupis majetku dlužníka a přezkoumat podané přihlášky věřitelů.

Soud zpravidla v usnesení o úpadku a způsobu řešení úpadku nařídí přezkumné jednání a schůzi věřitelů. U schůze věřitelů stanoví program, který je závazný. U oddlužení bude na programu mimo jiné hlasování o způsobu oddlužení (plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty). Povolení oddlužení je tedy pouze prvou fází, kdy soud na základě dostupných informací rozhoduje o povolení oddlužení. V další fázi však o způsobu oddlužení hlasují věřitelé, kteří musejí dát většinu hlasů některému ze způsobů oddlužení. Pokud k takovému hlasování nedojde (nejčastěji z důvodu nepřítomnosti věřitelů na schůzi věřitelů), rozhoduje o schválení způsobu oddlužení insolvenční soud. Účast dlužníka na první schůzi věřitelů po přezkumném jednání je povinná a jeho neúčast by měla za následek neschválení oddlužení a prohlášení konkursu.

Dojde-li ke schválení způsobu oddlužení na schůzi věřitelů, soud vyhotoví usnesení, ve kterém rozhodne o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce podobně jako při prohlášení konkursu. V takovém případě soud stanoví, z jakého příjmu se budou splátky hradit a stanoví procentuální výši uspokojení jednotlivých věřitelů. Zaměstnavatel dlužníka nebo jiný plátce jeho příjmů, kterému soud rozhodnutí doručí, strhne z dlužníkova příjmu každý měsíc částku přesahující nezabavitelnou částku a poukáže ji insolvenčnímu správci, který z ní udělá propočet připadající na jednotlivé věřitele a poměrné částky postižené části příjmu dlužníka věřitelům vyplatí.

KDYŽ JE NA PŘÍJEM DLUŽNÍKA NAŘÍZENA EXEKUCE


Po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení soud zveřejní vyhláškou informaci o zahájeném řízení. Od tohoto momentu není možné uskutečnit žádný z nařízených výkonů rozhodnutí. Proto i výkon rozhodnutí nebo exekuce srážkami z příjmu dlužníka nemůže být nadále realizován. Znamená to, že do právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení probíhají sice nadále srážky z platu dlužníka, nejsou však poukazovány oprávněnému, ale deponují se u plátce mzdy. Po právní moci usnesení o schválení splátkového kalendáře je plátce mzdy poukáže insolvenčnímu správci, aby je vyplatil podle stanovených podílů věřitelům. Další srážky ze mzdy již zaměstnavatel dlužníka ve prospěch probíhající exekuce nečiní, protože je příjem dlužníka postižen povinností plnit splátkový kalendář. Zaměstnavatel poukáže celou částku, která přesahuje nezabavitelnou částku insolvenčnímu správci.

Je-li takto exekučně vymáháno výživné, lze se v mezidobí od zahájení insolvenčního řízení do právní moci usnesení o schválení splátkového kalendáře domáhat vydání předběžného opatření insolvenčním soudem, který by zatímně povinnost k plnění výživného upravil.

Co následuje po schválení splátkového kalendáře?

Po právní moci usnesení o schválení splátkového kalendáře je dlužník povinen plnit schválený splátkový kalendář a dále si počínat tak, aby mu další dluhy nevznikly, protože v případě, že dlužník porušuje povinnosti stanovené zákonem, soud oddlužení zruší a prohlásí na jeho majetek konkurs. Mezi tyto povinnosti patří nejen plnit povinnosti uložené ve splátkovém kalendáři, ale i plnit své závazky tak, aby dlužníkovi nevznikaly nové závazky po lhůtě splatnosti a poskytnout i všechny mimořádné příjmy na úhradu svých závazků vůči věřitelům určeným ve splátkovém kalendáři.13) Dlužník soudu hlásí také všechny podstatné změny, jako je změna zaměstnavatele nebo bydliště.

Kdy dojde k osvobození dlužníka od jeho pohledávek?

Insolvenční řízení končí splněním splátkového kalendáře. Taková situace nastane v momentu, kdy dlužník splní buď závazky vůči přihlášeným nezajištěným věřitelům v plném rozsahu nebo v rozsahu stanoveném splátkovým kalendářem po uplynutí pěti let. Soud v takovém případě vydá rozhodnutí o tom, že bere na vědomí splnění splátkového kalendáře. Současně insolvenční správce vyúčtuje výši své odměny a zaplacených záloh a soud rozhodne o jeho odměně a náhradě nákladů.

Na návrh dlužníka po právní moci rozhodnutí o vzetí splnění splátkového kalendáře na vědomí může rozhodnout soud o osvobození dlužníka od povinnosti plnit pohledávky v rozsahu, ve kterém nebyly splátkovým kalendářem uspokojeny. Toto osvobození se vztahuje i na pohledávky věřitelů, ke kterým se nepřihlíželo nebo které nebyly v insolvenčním řízení přihlášeny, ač měly být.14)

Oddlužení je způsob řešení úpadku, který je v současné době využíván nejčastěji. Možnost vyřešit svoji úpadkovou situaci pomocí oddlužení může být pro řadu dlužníků schůdnější řešení než přetrpět více souběžně probíhajících exekucí. Dlužník by měl před podáním návrhu věnovat pozornost posouzení otázky, zda splňuje zákonné podmínky pro povolení oddlužení. Podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení znamená také důkladnou přípravu podkladů a v některých případech by mu mělo předcházet jednání dlužníka s věřiteli. To lze doporučit nejen tam, kde dlužník nedosahuje stanoveného minimálního limitu splnění třiceti procent výše pohledávek nezajištěných věřitelů, ale i tam, kde má naopak takový příjem, že je schopen plnit více než padesát procent dlužných pohledávek a má zájem na stanovení jiné výše splátek. Především je v zájmu dlužníka jednat se zajištěným věřitelem, pokud dlužník nemůže riskovat, že dojde v průběhu řízení na návrh zajištěného věřitele ke zpeněžení zástavy.

Je třeba rovněž uvážit, že v případě plnění splátkového kalendáře bude dlužník v následujících pěti letech výrazně příjmově omezen a své běžné výdaje, např. ale bude muset plnit také vyživovací povinnosti z ponechané základní částky. Všechny mimořádné příjmy nebo své budoucí vyšší příjmy je totiž povinen odevzdat insolvenčnímu správci k poměrnému uspokojení věřitelů. Limit zaplacení třiceti procent nezajištěných pohledávek je minimálním limitem a zásadou zákona je co nejvyšší uspokojení věřitelů. Bude-li ze svých příjmů dlužník schopen hradit více, bude věřitelům poskytováno toto vyšší plnění až do výše jejich pohledávek kromě situace, kdy si s nimi dlužník dohodne jinou výši splátek.

V současné době mohou dlužníci, kteří uvažují o podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, využít nejen služeb advokátů, ale i sítě občanských poraden.

Kontaktní adresy poraden i podrobně zpracované informace jsou pro všechny účastníky insolvenčního řízení dostupné na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti: www.justice.cz.


Poznámky:

1) Srov. § 389 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

2) Srovnej § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

3) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A zveřejněné pod č. 79 ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 7/2009.

4) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním minimu v platném znění.

5) Nařízení vlády č. 461/2009 Sb.

6) Ustanovení § 3 odst. 3, písm. c) a § 7 odst. 4 vyhl. MS č. 313/2007 Sb.

7) Elektronická adresa této stránky je www.justice.cz a dále v oddíle insolvenční zákon-dlužník-kalkulátor splátek.

8) Srovnej § 400 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon.

9) Srovnej § 398 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon.

10) K provádění konverzí dokumentů do elektronické podoby, srovnej zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

11) Ustanovení § 391 odst. 3 insolvenčního zákona.

12) Srovnej § 546 a násl. a § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

13) Srovnej blíže k povinnostem dlužníka § 412 insolvenčního zákona.

14) Srovnej více § 414 insolvenčního zákona.


Luboš Dörfl
insolvenční soudce a místopředseda Krajského soudu v Praze

Související