Vzhledem k tomu, že exekuční řád obsahoval řadu nedostatků spočívajících především v nedostatečném státním dohledu nad činností Exekutorské komory a slabé ochraně práv účastníků exekučního řízení, bylo nutné zejména v období ekonomické krize a neustálého nárůstu počtu nařízených exekucí, kterých bylo v roce 2008 evidováno téměř 500 000, prosadit rozsáhlé změny jak do průběhu exekučního řízení, tak do fungování Exekutorské komory.

PŘÍPRAVA NÁVRHU

Na rozsáhlé novele exekučního řádu byly zahájeny práce hned po nástupu ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila a od samého počátku jeho funkčního období byla změně exekučního řádu věnována nadstandardní pozornost. Na přípravě novely se podílela řada odborníků z řad soudců, exekutorů, advokátů a akademické sféry. Je tak nutno vyvrátit polemiky nad tvrzením, že návrh zákona byl dílem Exekutorské komory.

Cílem Ministerstva spravedlnosti ČR jako předkladatele návrhu zákona proto bylo přijmout takovou právní úpravu, která má směřovat k posílení práv oprávněného, povinného, třetích osob a stanoví jasná pravidla provádění exekuce v souladu s tzv. trendem humanizace exekučního řízení.

Z hlediska legislativního procesu bych jen zmínil, že ač se předpokládala pouze jediná tzv. střednědobá novela exekučního řádu, byly nakonec předloženy dvě. Důvodem byla okamžitá reakce předkladatele na nedisciplinované chování Exekutorské komory ve vedení centrální evidence exekucí a kárného řízení exekutorů, které vedlo ke zpracování samostatné, tzv. malé novely exekučního řádu, jejímž účelem bylo posílit státní dohled nad činností Exekutorské komory a současně zefektivnit kárné řízení exekutorů.

Novela byla schválena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR již v prvním čtení a byla vyhlášena ve Sbírce zákonů jako zákon č. 183/2009 Sb. Účinnosti nabyla dnem tohoto vyhlášení, a to 26. června 2009. Otázky samotného exekučního řízení, byť částečně zasáhla do již platné malé novely v oblasti kárného řízení, pak upravila druhá tzv. střednědobá novela exekučního řádu vyhlášená ve Sbírce zákonů jako zákon č. 286/2009 Sb. s účinností od 1. listopadu 2009.

Jak už jsem uvedl výše, tak účinností novely č. 183/2009 Sb. došlo k vytvoření nástrojů umožňujících zásahy do vlastní činnosti Exekutorské komory.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ZMĚNY

Mezi nejvýznamnějšími změnami provedenými touto novelou lze uvést posílení státního dohledu nad exekuční činností předsedy okresního soudu, do jehož obvodu je exekutor jmenován, nebo předsedy okresního soudu, který exekutora pověřil provedením exekuce (§ 7 odst. 6 exekučního řádu), kontrola aktů Exekutorské komory Ministerstvem spravedlnosti (§ 8b exekučního řádu), možnost Ministerstva spravedlnosti zrušit usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření Exekutorské komory v případě, že je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem (§ 8c exekučního řádu), možnost, aby ministr spravedlnosti rozhodl o zavedení nucené správy Exekutorské komory v případě, že opakovaně závažným způsobem porušuje povinnost stanovenou jí exekučním řádem (§ 8d exekučního řádu) a zavedení správních deliktů Exekutorské komory, za které je možné podle jejich závažnosti uložit pokutu až do výše 10 000 000,- Kč.

Malá novela dále zasáhla i do oblasti jmenování, odvolávání (§ 10, § 15 exekučního řádu) a kárného řízení exekutorů (§ 121 exekučního řádu). Podle nové právní úpravy tak ministr spravedlnosti provádí výběrové řízení, jmenování a odvolávání exekutorů bez součinnosti exekutorské komory. Významným posunem je přesun kárného řízení exekutorů z Exekutorské komory před kárný senát konstruovaný u Nejvyššího správního soudu ČR. Tímto byla odstraněna nežádoucí profesní solidarita mezi exekutory, které se při tak málo početném stavu nelze dle mého názoru vyhnout, aniž bych tak chtěl zpochybňovat fungování Exekutorské komory jako profesní samosprávy. V této souvislosti asi každého napadne otázka: Proč nebyla obdobná úprava zavedena také u České advokátní komory a Notářské komory?

Důvodem, proč nebyla obdobná konstrukce kárného řízení zavedena i u ostatních komor, byla především skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti neevidovalo na rozdíl od Exekutorské komory žádné závažnější nedostatky průběhu kárného řízení u těchto komor. Dalším argumentem svědčícím k zachování kárného řízení, pokud jde o Českou advokátní komoru, je mnohonásobně vyšší počet jejích členů, čímž se zde tak výrazně neprojevuje stavovská solidarita ke kárně stíhaným advokátům. Uvedený argument však na druhou stranu nesvědčí ve prospěch Notářské komory. Myslím, že jde o otázku, která nebyla ještě definitivně uzavřena a v rámci teze jednotnosti kárného řízení profesních samo-správ bude v budoucnu ještě určitě diskutována.

Ke kárnému řízení exekutorů je nutno dále doplnit, že bylo již novelizováno bezprostředně následující střednědobou novelou, která zejména doplnila kárné řízení exekutorů o novelu zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců. Důvodem bylo, že se objevovaly pochybnosti o obdobném použití ustanovení zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců. Do uvedeného zákona tak byl doplněn § 4b, který vytvořil speciální kárný senát pro soudní exekutory po vzoru kárného senátu pro státní zástupce upraveného v § 4a. Kárný senát je tak složený ze dvou soudců, dvou soudních exekutorů, jednoho advokáta a jedné osoby navržené děkany právnických fakult.

Bezprostředně po malé novelizaci exekučního řádu byla dne 4. září 2009 vyhlášena ve Sbírce zákonů tzv. střednědobá novelizace exekučního řádu č. 286/2009 Sb., která na rozdíl od předchozí novely není zaměřena na rozšíření státního dohledu nad exekutory a Exekutorskou komorou, ale je zaměřena na samotný průběh exekučního řízení.

Za hlavní body střednědobé novely považuji změnu způsobu nařizování exekucí, průlom do institutu generálního inhibitoria spočívajícího v tom, že povinný nesmí po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem, novou formulaci přiměřenosti exekuce na finanční plnění, zavedení nového institutu vyškrtnutí věci ze soupisu, sepsal-li exekutor věc patřící třetí osobě, rozšíření pravomocí exekutora, který bude nově rozhodovat v nesporných věcech o odkladu a zastavení exekuce a zřizovat exekutorské zástavní právo na nemovitostech, které mohl dosud zřizovat pouze soud.

Mezi další změny, které však už nebudu v následujícím textu blíže rozvádět, patří např. stanovení lhůty, v níž bude exekutor povinen oprávněnému vyplatit vymožené peníze, zařazuje se nová právní úprava nástupce soudního exekutora pro případ, kdy soudnímu exekutorovi zanikl výkon exekutorského úřadu, stanoví se Exekutorské komoře povinnost zveřejňovat dražby prováděné soudními exekutory v centrální evidenci exekucí a umožňuje se dohoda oprávněného a exekutora o sjednání výše vynaložených výdajů, které nese oprávněný v případě, že exekuce byla zastavena pro nemajetnost povinného.

Změna způsobu nařizování exekuce, která je upravena v § 44 exekučního řádu, byla motivována zejména snahou odbřemenit soudy od prudce narůstající agendy exekucí. Jak jsem uvedl v úvodu, v roce 2008 bylo evidováno téměř 500 000 nařízených exekucí a v letošním roce lze očekávat další strmý nárůst. Na téma nového nařizování exekucí proběhla řada diskusí, neboť byla obava, aby nebyl soud odsunut do pozadí a na úkor toho nebyly příliš posíleny pravomoci soudních exekutorů. Tyto obavy vyvstaly zejména tehdy, když se zvažoval mechanismus, kdy by soud vůbec nevydával usnesení o nařízení exekuce, ale pouze by na žádost exekutora vydal pověření, které by bylo aktem sui generis. Jako nevýhoda tohoto způsobu nařizování exekuce se jeví skutečnost, že by proti tomuto aktu nebylo přípustné odvolání a povinný by se tak mohl bránit pouze návrhem na zastavení exekuce. Nakonec byl prosazen kompromis spočívající v tom, že se bude exekuční řízení zahajovat pouze návrhem podaným soudnímu exekutorovi (podle platné právní úpravy lze návrh podat i soudu). Soudní exekutor odstraní vady návrhu a poté jej spolu s žádostí o pověření provedením exekuce postoupí soudu, který rozhodne usnesením o nařízení exekuce, proti němuž bude možné podat odvolání. Preferuje se podání návrhu v elektronické podobě. Ministerstvo spravedlnosti již na svých webových stránkách zveřejnilo elektronický formulář žádosti exekutora o pověření provedením exekuce.

Střednědobá novela exekučního řádu velmi významně zasáhla do institutu generálního inhibitoria, který je zakotven v § 44a exekučního řádu. Jak už jsem uvedl výše, tak institut generálního inhibitoria spočívá v zákazu nakládat s majetkem povinného po doručení usnesení o nařízení exekuce. Tento institut se však v praxi ukázal jednak jako velmi tvrdý, ale i zneužitelný. Objevily se i případy, kdy byl tento institut využíván k odstranění konkurence v podnikatelském prostředí, kdy společnost koupila pohledávku konkurenta a podala návrh na nařízení exekuce, čímž ochromila společnost i na několik měsíců. Novela tento nežádoucí stav odstraňuje tím, že omezuje účinky generálního inhibitoria, a to na základě rozhodnutí exekutora v případě, kdy povinný složí u exekutora částku odpovídající vymáhanému plnění, nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Půjde o případy, kdy nemůže dojít ke skončení exekuce, protože např. ještě probíhá odvolací řízení na základě opravného prostředku podaného proti usnesení o nařízení exekuce.

Dále bude možné účinky generálního inhibitoria omezit v případě, kdy povinný doloží, že jeho zbývající majetek postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky. Proti tomuto rozhodnutí bude moci oprávněný podat odvolání. S omezením účinků generálního inhibitoria souvisí i úprava spočívající v tom, že je-li v exekučním řízení v souvislosti s rozhodováním o odkladu složena u soudního exekutora jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, z níž lze v případě, kdy exekuce nebyla zastavena, uhradit vymáhané plnění, má to za následek vyloučení účinků generálního a speciálního inhibitoria (§ 54 odst. 5 exekučního řádu). Z tohoto důvodu je s rozhodováním o odkladu exekuce spojeno rozhodnutí o tom, že ode dne vydání rozhodnutí o odkladu exekuce účinky obou inhibitorií zanikají.

Významnou změnou je též nahrazení sankce za porušení generálního inhibitoria spočívající v absolutní neplatnosti právního úkonu provedeného v rozporu s § 44a exekučního řádu sankcí relativní neplatnosti právního úkonu s účinky ex tunc.

Novela exekučního řádu se dále snaží předejít excesům spočívajícím v soupisu movitého a nemovitého majetku při vymáhání bagatelních pohledávek. Nově se tak v § 58 odst. 2 stanoví přiměřenost exekuce na finanční plnění, kdy prioritní bude způsob přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy nebo zřízením exekutorského zástavního práva. Vedle toho je v § 58 odst. 1 uvedeno, že zajistit majetek k provedení exekuce lze pouze v rozsahu vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce.

Novým nepřehlédnutelným, a podle mého názoru velice účelným institutem je vyškrtnutí věci ze soupisu, jehož právní úprava je obsažena v § 68 exekučního řádu. Povaha tohoto institutu spočívá v tom, že pokud sepsal exekutor věc patřící třetí osobě, může soudní exekutor na návrh osoby, které svědčí právo k věci, sám rozhodnout o jejím vyškrtnutí ze soupisu. Exekutor je však povinen vždy vyškrtnout věc ze soupisu v případě, že s tím souhlasí oprávněný nebo pokud vyjde v průběhu provádění exekuce najevo, že povinnému nepatří nebo patřit nemůže. Návrh na vyškrtnutí lze podat v subjektivní třicetidenní lhůtě a exekutor je povinen rozhodnout do patnácti dnů od jeho doručení. Excindační žaloba podle § 267 občanského soudního řádu zůstala zachována. Žalobu na vyloučení věci tak může navrhovatel podat do třiceti dnů od doručení rozhodnutí exekutora, jímž byť jen z části návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu nevyhověl.

Konečně poslední změny, které bych chtěl zmínit, spočívají v rozšíření pravomoci soudního exekutora. Exekutor bude moci nově rozhodovat o odkladu (§ 54 exekučního řádu) a zastavení (§ 55 exekučního řádu) exekuce. Motivem pro uvedenou změnu bylo odbřemenění soudů od nesporné agendy. Exekutor tak bude rozhodovat o odkladu a zastavení exekuce pouze v nesporných věcech. V opačném případě bude povinen předložit věc k rozhodnutí soudu. Pravomoc exekutora se mimo uvedené dále rozšiřuje o možnost zřídit exekutorské zástavní právo na nemovitostech, je-li to účelné pro provedení exekuce (§ 69a exekučního řádu).

Závěrem bych chtěl uvést, že vzhledem k současné ekonomické situaci, neustálému nárůstu exekucí a častých excesů exekutorů bylo nezbytné přijmout právní úpravu, která směřuje k posílení práv oprávněného, povinného, třetích osob a stanoví jasná pravidla provádění exekuce, přičemž lze věřit, že obě výše zmiňované novely exekučního řádu povedou za současného respektování práv účastníků řízení ke zkvalitnění a zrychlení exekučního řízení.


Petr Šonka
právník, Ministerstvo spravedlnosti ČR

Související